Protože se původní skupina rozpadla z pracovních a sportovních důvodů a na výpravu jsme zbyli jen já, kamarád a dlouholetý rybářský kolega Tomáš, rozhodl jsem se využít nabídky kolegy Ládi Vidršperka, majitele firmy Lavex, který tam již nějaký pátek jezdí a má vše potřebné v malíčku. Slovo dalo slovo a já k nám dvěma přibalil ještě syna. Že se bude jednat o nevšední zážitek slibovala i účast Davida Havlíčka z Chytej a Davida Bonaventury, který se ujal kamery a měl naše snažení dokumentovat.


"El.capitano" Láďa

Protože jsme s Tomem už sehraní, zvolili jsme možnost chytat jak sumce, tak kapry. Během několika měsíců příprav jsme rolovali boilí, na které nám dodal směs Jirka Pěch, dokupovali potřebné věci a leštili výbavu. Protože se na Pádu smí chytat v dolní části až na 5 prutů a já jich tolik nevlastním (kupovat výbavu na týden mi přišlo zbytečné,) rád jsem využil nabídky bratrů Filipů, kteří mi zapůjčili své pruty, abych je otestoval na pořádné rybě.

Odjezd byl naplánován na 17. dubna s tím, že nás a dalšího kolegu Ondru, naloží Láďa u nás na zahradě a druhá skupina ve složení HaD, Bonac, Wallys a jeho kamarád Pavel pojedou z Tábora, kde se připojíme a společně vyjedeme. Toto se nějak nezdařilo, protože Láďovi pracovní povinnosti posunuli odjezd o 6 hodin, a tak zatímco kluci z Tábora už byli na cestě, mi čekali na odjezd v restauraci. To se později ukázalo jako ne zcela dobrý nápad. Láďa, který cestou vyzvedával ještě jednoho nadšeného sumcaře Libora, nabral oproti plánu 7 hodin zpoždění a to se na nás v restauraci pěkně podepsalo. Po příjezdu k nám na zahradu se Láďa zhrozil množství věcí, které jsme potřebovali naložit a ze kterých jsme nemínili slevit. Nakonec se skoro vše podařilo naložit, jen pár drobností (pytel partiklu, gril a Ondrova taška s kompletní výbavou na sumce zůstala na zahradě). Zatímco gril a pytel byl vyřazen Láďou záměrně, Ondrova taška zůstala v Čechách nedopatřením.

Cestou jsme se krásně vyspali a v plné svěžesti sledovali až posledních 200 km cesty a přitom domlouvali tu nejlepší strategii lovu. Po příjezdu na místo a vzájemném představení jsme rozbili základní tábor a začali zkoumat řeku. Vody, která měla barvu kakaa, teklo oproti normálu asi o metr víc a kdybych vlastnil v Itálii pilu, tak bych měl dřeva na mnoho let do zásoby. Proto jsme se rozhodli pro první noc nic nehrotit a nastražit jen dva pruty na sumce kousek od břehu a dva pruty na kapry.


náš základní tábor

 Po  rychlé večeři a pár pivkách s novými kamarády jsme šli dospat cestu. Rolničky jemně pocinkávaly a my byli brzo v limbu, ze kterého nás vytrhl zvuk snad nejkrásnější - jízda na kapráku. Vyběhl jsem z bivaku a viděl jsem, jak se z celkem dost přitaženého navijáku odvíjí vlasec. Neváhal jsem a lehce jsem zasekl a začal jsem zdolávat první italskou rybu. Byl cítit velký tah, poškubávání, ale ryba si stále brala další metry a nechtěla se zastavit. Protože byl pod námi tábor Wallyse, Ondry a Páji, který byl obklopen zatopenými stromy, hupnul Tom do lodě a vyrazili jsme zdolávat na vodu. S rybou jsem byl stále v kontaktu a rychle jsme se k ní blížili, kopání bylo silnější a tak jsem tušil, že už jsme blízko první rybě výpravy. Když jsme se dostali nad rybu, tak jsem se opřel do svého „Šejka" a rybu se snažil zvednout. Překvapením bylo, že to šlo jen velmi ztuha a nakonec se na hladině objevila větev z čtyřmetrového metrového kmene, která mi vzala vlasec a sama se zasekla. Cestou v proudu pak krásně pružila, škrtala o dno a dělala krásné výpady. Návrat do tábora byl chmurný, neboť jsme „zdolávali" jen v trenýrkách, čehož dokonale využili komáři, kteří tam měli sraz snad z celé Evropy. Do rána se mi podařilo zdolat ještě jednu menší větev, jinak byl klid. Nejinak dopadl i zbytek kluků, někteří tahali klády celou noc, jiní našli své nástrahy utrhané a smotané až ráno.


mít tu pilu, jsem milionář 

Během druhého dne vyrazili kluci na vábničku a tak jsme očekávali úspěch alespoň u nich. Odpoledne začalo pršet a to změnilo podloží našeho tábora v bláto. Navečer se vyčasilo, a tak jsme se věnovali opět nástrahám na sumce. Naštěstí jsme měli zásluhou Wallyse dost nástražních ryb z Čech, protože naše snažení v místě nevedlo k ničemu. Kluci na vábničce taky nic nedovezli a tak jsme se po nastražení našich nástrah věnovali pivku a grilování masa. Tato činnost nás znavila natolik, že jsme šli na záběry čekat do spacáků. Krom deště a pár dalších stromů nic noc nepřinesla. Tak jsme ráno posnídali v bahništi tábora, vymotali kačeny z větví a začali přemítat co a jak, protože bylo zřejmé, že nám na tomto místě pšenka nepokvete. Po dohodě s ostatními jsme se rozdělili a odjeli jsme loděmi na Láďou vytipované rameno, kde bylo pár krásných míst. Tím také došlo k vytvoření nové dvojice ve složení Libor a Ondra, kteří se zabivakovali v zatáčce ramene na místě, které bylo velmi slibné, což ostatně všechna místa byla. Okolní příroda byla opravdu pastva pro oko, všude kolem nás byl lužní les, tůňky zarostlé keři, stromy porostlé liánami. Kdybych nevěděl kde jsme, řekl bych, že nás Láďa nějakým kouzlem přenesl do Amazonských pralesů. Na místo jsme se přestěhovali jen já s Tomem, můj syn se raději zdržoval v základním táboře pod dohledem Davida a Ládi, se kterými vyjížděl na vábničku a hlavně v základním táboře zůstala zásoba jídla, které pro něj bylo větším lákadlem, než sedět s tátou u prutů. Rameno bylo sice taky velmi kalné, ale dost stromů, co plavalo řekou, se ramenu vyhlo. Zbytky plovoucích nečistot šlo středem a dalo se tak vyvázat k břehům. Nastražili jsme jen tři pruty, protože na další už nebyly nástrahy.  „Nástražky" totiž nešly, feeder mlčel. Prokrmili jsme si kousek stranou na kapry a šli spát. Těšil jsem se na noc plnou záběrů, ale jediné co se v noci ozývalo byl „řev" komárů a nějakých myší. Tento koncert nepřerušila ani rolnička, ani pípák.


ani s vábničkou se nedařilo


a pak pršelo a pršelo...


čekání na lepší počasí

Ráno jsem zdolal na feeder prvního cejna. To nás povzbudilo a vrhli jsme se na lov nástražek. Bohužel tam byl asi sám. Záběry ustaly a do večera se nic nedělo. Nebýt toho, že se občas nějaká ta větev vychýlila z „plavební dráhy" a zamotala se do nastražené šňůry, byla by to nuda. Po další podobné noci jsme s Tomem zvažovali návrat do základního tábora, ale protože jsem se při návštěvě kluků dozvěděl, že ani tam se nic neděje a nadále pokračuje dřevovýroba, rozhodli jsme se s Tomem přestěhovat ještě jednou a to značně níž, na místo, kde se tvořila mělká laguna, obrostlá rákosem a kde byla vidět aktivita ryb. Místo bylo fakt dokonalé. Seděli jsme na jakémsi poloostrově, kdy jsme měli před sebou řeku a za sebou lagunu. Na řeku jsme vyvázali pruty na sumce. Tom v laguně nachytal nástražní cejny a v laguně jsme zakrmili kukuřicí a boilím na kapry. Povečeřeli jsme a protože první den nepršelo, ani jsme nelezli do bivaku a spali u prutů, protože tady to jistě v noci přijde a když se neozve rolnička, tak pípák určitě ano. S nastraženým uchem jsem usnul a probudilo mě až sluníčko druhý den. Tom byl už vzhůru a dělal kafe. Mlčky jsme se na sebe podívali a bylo nám jasné, že tam pokračujeme. Odpoledne nám Láďa přivezl zásoby a popřál šťastný lov, poreferoval, že u nich taky nikdo nic neulovil. Zpestřením dne bylo pár klacků, jinak ani záběr a to ani na feeder. Večer jsme doladili sestavy a opět jsme uléhali u prutů. V noci nás vzbudila jen bouřka a ráno jsme tedy přivítali v bivaku. Nástrahy byli netknuté, i když bylo v noci pár zálovů slyšet. Dopoledne přijel Láďa se zprávou, že Libor s Ondrou úspěšně zdolali sumára 207cm. Tak aspoň někdo to prolomil!


přechodný tábor Libora a Ondry


Libor prolomil smůlu úlovkem sumce o délce 207 cm a váze 70 kg


Libor s Ondrou a jejich úlovkem

Protože nám už zbývala poslední noc, rozhodli jsme se, že se vrátíme do tábora a kluci vyjedou večer jen s Láďovou lodí na kanál do míst, kde měli noc před tím nějaké záběry. Cestou zpět jsme se stavili u štíska výpravy Libora a já se potěšil aspoň pohledem na pěknou rybu. Na hlavním toku u tábora pokračovalo zásobování dřevem a tak jsem pro poslední noc vyvezl s Pavlem a se synem pouze 3 pruty do míst, kde byl od plujícího dřeva klid. Ostatní jeli na lovit z lodi. My jsme pomalu poklidili tábor a debatovali o rybách. Záběr se nedostavil. Kluci v noci přijeli taky s prázdnou. Sumci opět nebrali. Ráno jsme vše sbalili, počkali na jediné dva šťastné lovce, kteří na svém místě vytrvali a jelo se domů.

Za 8 dní se ulovilo pouze pár cejnů a jeden pěkný sumec. To není mnoho a navíc nás trápily živly v podobě deště, komárů a bláta, řekou se prohnal Boubínský prales... Přesto hodnotím tuto výpravu jako vydařenou. Poznal jsem pár dalších báječných a čistých lidiček, které dnes považuji za své kamarády a to rozhodně není málo. Ono prožít 8 dní ve skupině lidí, co se neznala, v době kdy se nedařilo naplnit účel výpravy a být stále v pohodě, nebývá vždy zvykem.


a jed se domů...

Tak, toto byl druhý pohled na onu magickou řeku Pád. Na řeku, která dovede dávat krásné ryby, které jsou po pořízení krásných fotek vraceny vodě. Ty fotky pak jsou k mání na netu a v časopisech, kde dokladují nepřeberné množství záběrů a lákají další a další výpravy ke zvednutí svých osobních rekordů. S tímto cílem jsme na Pád odjížděli i my a pod dojmem článků nikdo z nás nepochyboval, že rekordy budou padat. Realita byla jiná, ale nelituji a rozhodně se na tyto místa vrátím, protože je zde krásně a nezbude než doufat, že chytneme lepší počasí a příznivější podmínky.

T. Horyna

foto: David Havlíček al. HaD