No, po pravdě, já se na té kaprařské části výpravy moc nepodílel. Kaprařina je mi na míle vzdálena, byť má se sumcařinou mnoho společného. Alespoň to tak srovnávají „předělaní" kapraři. Já sice pár kaprů v životě chytil, ale spíše prcky do 5 kg a většinou ještě náhodou. Proto si i na sumce nástražní kapry kupuji, tedy pokud na ně chci chytat. Kdybych byl odkázán pouze na jejich lov, asi bych většinou na sumce ani nenahodil. Ale kluci svým kaprům rozumí.

Cíle a plány

Jestliže jsem se v úvodu zmínil o jisté rozmlsanosti, pak byla myslím na místě. Trojnásobný triumf k tomu přímo vybízel. Hned při odjezdu jsme si s parťáky řekli, že tentokrát to bude ryba hodně nad sto kilo a kapraři si dali za cíl kapra nad dvacet kilo. Jsme vcelku skromní, že? Uvidíme, zda-li nám už Svatý Petr „hubu vymáchá"

Oproti jaru, kdy Láďovi před odjezdem vyhořela firma, se tentokrát vše obešlo bez komplikací. Ty nás čekali až na místě. „Náš" flek, který nám třikrát poskytl útočiště byl díky popadaným stromům neobyvatelný a především nechytatelný. A tak nuceně musíme změnit stanoviště. Není to nic veselého, neboť toto místo máme dokonale přečtené. Na druhou stranu jsem rád, protože zde již panoval jistý druh nudy. Vyrážíme tedy Láďovou lodí na vodu realizovat pomyslný plán B. Místo, které jsme měli pro tento případ v záloze je však také nereálné. V pěti lidech se sem prostě nemůžeme vejít. A navíc se dvěma tripody s kaprovými pruty... no to by byla sebevražda. Proto vyrážíme na další místečko, které nás delší dobu láká. Nevýhodou však je, že je jediná šance lovit u druhé strany a to sebou přináší problémy. Všechny pruty je nutné předělat na koncový splávek či balónkovou montáž. První večer díky přesunu ani nenahodíme, pouze kapraři si rozkrmují jeden flek na kapry a druhý peletami na sumce. Chceme totiž vyzkoušet, zda by se na Pádu nedalo využít pelet, které jsou na španělském Ebru mimořádně účinné. Ovšem ve Španělsku se s nimi krmí již několik let a po tunách, takže si již sumci zvykli. Přesto se o to chceme pokusit i zde, kde se s peletami sumci téměř nepotkávají. Ale „kníračů" je tu hodně a tak by nějaký mohl zabrat.

Druhý den nastražíme všechny pruty a vyrážíme vábit. Ryby jakoby naše tóny omrzely a nereagují. A to máme nastražené exkluzivní úhoříky. Vracíme se do tábora a dochytáváme nástražní ryby.

"Dabl"

Podvečer nastražujeme všechny pruty do nejnadějnějších míst při druhém břehu. I když... kdoví, zda tomu tak skutečně je. O tom se brzy přesvědčíme, zda byl náš úsudek správný. Je před soumrakem a vaříme kávu. Máme k ní zde nemilou společnost. Miliardy komárů. Nebo možná biliony. Sotva jich jedním plácnutím sto zabijete, dalších dvěstě jich dosedne. Hrůza hrůzoucí. A do toho šílené dusno. Pot z nás doslova prýští. Poté, co s úmyslem dobrého vtipu pronesu větu: „Je to jen o psychice!", málem dostanu od kolegů do zubů. Není ani deset hodin a jsme s psychikou na dně. Kouříme jednu od druhé, což je jediný způsob, jak si drzé bzučící příživníky držet alespoň trochu do těla. V půl jedenácté se Štěpán prudce zvedá ze židličky a běží k prutu. Nechápavě zírám, jak zasekává. Zvuk rolničky mi zcela utekl a na pruty jsem neviděl. Sprintuji pro kameru a Láďa startuje loď. Ryba se zdá být slušná, tak nic nesmíme podcenit. Najíždíme s lodí nad dravce a začíná souboj. Štěpán má nové pruty a začíná jejich křest ohněm. Sumec totiž vzdoruje opravdu slušně. Po cca deseti minutách se objeví na hladině a bez komplikací ho vylovuji. Délka 190 cm a 46 kg váhy. Není to paráda? Štěpán konečně překonává pech z loňska (i když 225 cm z minulé výpravy už byla solidní náplast na smůlu). Úspěšný prut se mu znovu zavážet nechce, ale přesvědčuji ho, aby ho zavezl. Vždyť je teprve před jedenáctou a může přijít další záběr. Nastražuje tedy malinkého kapříka a znovu zaváží. U kávičky si nafilmujeme dojmy z první ryby a než káva zcela vystydne, zvoní opět rolnička. Opět Štěpánovi! A opět na stejný prut! Sumec se tentokráte nechal bez většího odporu stáhnout do koryta. Přesto vyjíždíme na vodu a zbytečně neriskujeme jeho ztrátu při přetahování přes hranu na mělčinu. Jakmile jsme nad rybou, lze dělat nějaké odhady. Zdá se být ještě větší než předchozí kus. Asi po deseti minutách se poprvé přesvědčíme o tom, že tomu tak je, a že nejde pouze o většího rváče. Pět minut ještě Štěpánovi zatápí a pak se nechá poplácat po hlavě. Zatím jsme spluli asi 300 metrů po proudu. Po několika únicích od lodi, které již slábnou, sumce konečně za čelist vtahuji do lodi. Rybu odhadujeme na 220 cm. Je nádherně stavěná a opravdu dlouhá. Metr však ukazuje „pouhých" 212 cm a váha je 63 kg. Až do rána se již nic nestane. Štěpán se jen usmívá - aby také ne, vždyť takový „dabl" se zas tak často nepovede.

jeden z "dablu"

Kapří premiéra

Druhý den jdeme sumce vyfotit. Během přípravy přichází první kapří jízda. Sice prý není úplně ta pravá, ale první šupinatá osmdesátka je na břehu. Kluci se radují a já jen fotím. Zatím mě kaprařina neoslovila. Uvidíme, co bude dál a třeba na ni změním názor.

Gigant na prutu

Během dne občas ulovíme kapra. Vábnička se tentokrát zdá být naprostým plýtváním časem, a tak se bavíme závodem v lovu nástražních karásků. Asi po padesáti ulovených rybách se špička feederu pomalu ukloní a já zasekávám. Ve feederu jen zalupe a mě je jasné, že tohle cejnek nebo karas nebude. Ryba se drží na hloubce a vůbec nehrozí, abych ji přetáhl přes hranu. Jdeme do lodi. Štěpán kormidluje a já se snažím rybě nakládat, co se do ní vejde. S vlasce 0,18 mm to však jde dost ztuha. Ani nevím kolik času uběhlo, ale ryba se stále nechce ukázat. Najednou se ve vodě zablýskne rybí tělo a na hladinu stoupají bubliny. Kapr! A "bublá" jako sumec! No, tak to jsem ještě "nežral". Šupinatý silák se ještě párkrát pokusí o únik, ale energie z něj pomalu vyprchává a já jej podebírám. Po dvacetiminutovém souboji jsem pěkně utahaný. Asi třičtvrtěmetrového kapra pouštím ještě ve vodě a tuhý souboj si pevně ukládám do paměti.

Do večera uloví kluci pár velikostně nezajímavých kaprů. Já si užívám odpočinku a už okolo desáté zalézám do spacáku. Budí mne až jakýsi noční hlahol. Je druhá hodina po půlnoci a kluci bouřlivě diskutují. Nedá mi to a jdu zjistit situaci. Zjišťuji, že Evžen měl záběr a ten byl prý tak brutální, že se prut vymrštil ze stojanu. Přitom se zachytila nešťastně šňůra do rolničky, že nešla rychle vymotat. Přes stromy za námi, nemohl Evža ani couvat a tak měl sumec dost času objet nedaleký strom. Evženovi jen srovnal záda a byl fuč! Toto jsem na vlastní oči viděl jen u gigaryb okolo 230 cm a tenhle navíc táhl přes "stromovou kladku"! Do pytle! Na opravdové velikány máme opravdu smůlu. Ale třeba ještě nějaký přijde. Na návazci zůstali dva háčky, což znamená, že dravec byl chycen někde v kraji, a tudíž by neměl být ohrožen na životě. Tedy pevně v to doufáme...

Kapří bláznění

"Píp, píííp, pípípípípííííííííp!" Tenhle zvuk mi v uších zněl hodně dlouho. Už čtvrtý den si kluci krmí kapří flek, ale záběry doposud přicházely rozpačitě, jen občas v průběhu několika hodin. Okolo desáté dopolední jakoby někdo mávl kouzelným proutkem. Každých deset minut přichází jízda a z vody lyžuje jeden kapr za druhým. Ryby nejsou sice nejsou nijak oslnivé, ale je to neuvěřitelná zábava. Kapři jsou štíhlí a v průměru mají 65 - 85 cm. Přichází i záběr velké ryby, jejíž zdolání vyžaduje zabrození do italského veletoku. Po čtvrthodinovém souboji fotím kapra 90 cm o váze necelých 15 kg. Jelikož je záběrů opravdu hodně, střídáme se po rybě, takže si rovněž několik kaprů zdolám. Místní kapříci jakoby věděli, že jsem v jejich lovu začátečník, tak mě šetří. Vždy, když na mě totiž přijde řada, zabere zrovna ten nejmenší. A tak mým největším italským kaprem zůstává výše vzpomínaná "feederová pětasedmdesátka".

jeden z těch mých

dva fešáci :-)

Peletí debakl

Skoro týden krmíme peletami. Sumci by je již měli mít dávno vyčenichané a měli by je hltat. Nic z toho se však neděje. Několik pytlů drahých koulí je pryč a zatím ani záběr. Ani jeden jediný! Jsme zklamáni. Nejenže se nám zdá být lov na pelety nudný, ale jak je patrné na této vodě je úplně neúčinný. Dost možná jsme krmili nevhodně a možná i na špatném místě. Třeba jsme si k lovu vybrali špatnou „louku". Zkrátka jsme na pelety pohořeli. Byly to takové menší "Pohořelice"...

Změna místa, ryba jistá

Stěhujeme se. Kapři sice berou, ale sumci se dočista odmlčeli a tak chceme tuto výpravu zakončit průzkumem nového místa. Popojíždíme na opticky málo zajímavý flek. Předpokládáme, že se mu sumcaři vyhýbají a sumci zde nemusejí být proškolení. Po půldenním stěhování konečně nalíčíme pruty. Opět chytáme koncové splávky a některé pruty stražíme na klasickou bójku. Podvečer přichází obrovský přívalový déšť. V bivaku musíme vykopat stružky na odvod vody. V největším "střapci" zabírá Evženovi sumec. Po krátkém souboji, kdy stihneme zcela promoknout, rybu pouštíme. Měla sotva 140 cm.

Stromy, stromy, stromy...

Ráno mě vzbudí paprsek sluníčka, který mě lechtá na tváři. Plný optimismu vylézám z bivaku a protahuji se. Uprostřed této činnosti se zaseknu, jako bych zmrznul. Pohled na řeku mi vyráží dech. Nejenže se o metr zvedla voda, což bývá na Pádu normální, ale po hladině pluje neuvěřitelné množství vývratů stromů, větví, odpadu... A jestliže říkám neuvěřitelné, tak to myslím doslova. Nezbývá než doufat, že to brzy přejde, protože nyní jsme naprosto vyřazeni z boje. K večeru se zdá, že se řeka čistí. Zkoušíme tedy nastražit naše pruty jen poblíž našeho břehu a doufáme, že to půjde.

Podvečer se mi mírně přihne prut a praskne trhačka. Asi mi do šňůry najel nějaký klacek. Beru prut do ruky, vlezu do lodi a jedu jej vyprostit. Při domotávání se mi však zdá, že šňůra vede někam jinam. Pomalu se dostávám do kontaktu se splávkem. V ten okamžik mi za prut zatáhne šňůra takovou silou, jako bych zapřáhl vlak. Div nesletím z lodě! Tah bohužel okamžitě ustane. Sumec se vypnul! Tak tomu teda říkám smůla! V noci na hladině nic neplave a toužebně očekáváme záběr. A ten přichází! Prut, který byl nastražen po proudu se pomalu ohne a pak narovná, jak praskne trhačka. Bez váhání zasekávám a odpovědí mi je jen tupý tah po proudu s mírnými údery ocasem do šňůry. Jelikož byl prut nastražen hodně daleko a zbývá na cívce jen pár metrů šňůry. Řvu na Láďu, aby startoval loď. Sumce se snažím na stokilové šňůře udržet, ale stále táhne po proudu. Potřebuji udělat pouhé dva kroky zpět a nastoupit do lodě. Mám co dělat, abych prut udržel v dlaních. Šňůra jen zvoní. Zaberu, co nejvíc to jde! Prásk!. „Stokilovka" rupne a já padám naznak do písku. Zvedám se a nechápavě koukám na Pepu. Ten totiž bere do ruky svůj prut a zasekává. Prý má také záběr! Prudké deště zřejmě nastartovaly maximální sumčí aktivitu. I Pepova ryba se zdá být ohromná. Pepa se jí snaží udržet. Stačí nastoupit do lodě, ale v tom i jeho šňůra praskne. No, to bych se z toho pos.... Když už jsme na lodi, jedeme se podívat na ostatní pruty. Jsme jen pár metrů od břehu a do lodi nám něco narazí. Velkou baterkou projedeme okolí lodi a zjišťujeme, že je řeka plná plovoucích kmenů. Je jich ještě víc než přes den. Opatrně jedeme po proudu a prodíráme se „dřevěnou řekou". Pak nalézáme ostrůvek dřeva o rozměrech cca 15x15 metrů, na jehož okrajích jsou zaparkované naše utržené splávky. Tak tohle byli ti giga-sumci! Tomu se teda říká pech na druhou.

Borec nakonec No.1

Další den se začne řeka čistit. Zítra jedeme domů a je před námi poslední noc. Doufáme, že nebude ničím komplikovaná. Okolo jedenácté v noci přichází regulérní záběr a přichází na smolnou oranžovou "sukovici". Na řadě je Pepa a tak zasekává. Nastražen byl kapr 60 cm, takže konečně očekáváme naši vysněnou giga rybu. Možná to byla ona a možná také ne. Pravdu se nikdy nedovíme, protože ryba zajela kamsi mezi kameny a šňůru přeřízla. To už je pech na třetí...

Svatý Petr se však smiluje a za hodinu přidává další záběr. Tentokrát se nic zlého nestane. Sumec nás na lodi vleče proudem dolů. Asi po kilometru plavby se dostává na hladinu. Podle způsobu boje se nám zdá malá. Je to zřejmě jen "sportovní typ". Nakonec tak špatná není. Po předešlých trápeních nám tenhle šedesátikilový sumík zvedne náladu.

Borec nakonec No. 2

A jelikož nám náš rybářský patron pořádně vymáchal předchozí dny hubu, přijde si na své asi za hodinu i Láďa. Zdolávání je okořeněno tím, že jsme si právě ugrilovali steaky a tak nám zatím dočista vystydnou. Řeka je stále rozvodněná a navíc fouká silný vítr. O to je souboj s evidentně velkou rybou napínavější. Na hladině se převalují více než půlmetrové vlny. Souboj však končí Láďovým vítězstvím a sumcův přemožitel zvedá svůj délkový osobáček na 226 cm! To je opravdu hezká a definitivní tečka za výpravou. Váha ryby není nijak oslnivá - 67 kg - je přeci jen trochu málo.

Láďův gigant

dlouhej, ale hubenej

A boreček na koneček

Aby byl END ještě více HAPPY, tak zdolávám těsně nad ránem krásnou sumčí holčinu se sněhobílým břichem, v délce 175 cm.

poslední sumec výpravy

Slíbená lekce Italštiny

A abych nebyl za mluvku a "slibotechnu", přináším onu zmíněnou lekci Italštiny. V názvu článku jste se mohli setkat s pojmem: "Siluro e carpa". Zřejmě již tušíte, že doslovný překlad zní: "Sumci a kapři". Byly to hlavní druhy našich lovných ryb a právě o nich byla i naše podzimní výprava.

Rekapitulace

To je konec mého povídání o zahraničních výpravách z let 2005 a 2006. Více jsem jich v tomto období neabsolvoval, takže to nebylo jen "vypíchnutí" těch nejúspěšnějších, ale bez jakýchkoliv příkras jen holá realita. Ulovili jsme nádherné ryby těsně pod sto kg, spoustu krásných, byť menších, sumců. Některé ryby jsme také ztratili a rozhodně to byly ohromné ryby. Hodně jsme se naučili, zažili mnohá dobrodružství, výhry i zklamání. A některá ta zklamání byla opravdu velká, ale to je doopravdy jiný příběh a tím tato éra končí, aby mohla nastoupit jiná. Přesto tu však zůstanou krásné vzpomínky a opravdu je na co vzpomínat.

Prozatím se s vámi loučím. Ne však na dlouho, protože připravuji další povídání - tentokráte však více praktického charakteru. Rád bych vám, stejně jako v mém instruktážním DVD "Chytáme sumce", předal pár zkušeností a ukázal netradiční montáže, metody chytání a tipy, které zdokonalí a zpříjemní samotný lov. Ukázku DVD hledejte na www.edice.chytej.cz .

PS: Úplně na závěr prosím mé čtenáře, aby uloveného sumce pokud možno pouštěli, aby si ho třeba jedou mohl chytit i můj synek Adámek.

David Havlíček

šéfredaktor rybářského serveru Chytej.cz a vydavatel Edice Chytej.cz