PÁD – Italský extrém

Je středa, 20.8. 2003, a zvoní mi telefon. Na displeji se objevuje jméno mého kamaráda, sumcaře, jež má stejně jako já „místo mozku v hlavě sumčí sliz”. „Ahoj, nechceš vyrazit v sobotu do Itálie na Pád?”. Tato slova mi doslova vyráží dech. O této famózní italské řece jsem už tolik slyšel a četl a teď mohu na vlastní kůži zakusit, jak moc je rybařina na Pádu extrémní. Okamžitě zajišťuji vše potřebné, doma dostávám svolení s odjezdem a už jen domlouváme hodinu odjezdu. V sobotu ráno vyrážíme a po relativně bezproblémové cestě jsme v kempu. Ten je na můj vkus „až příliš” luxusně vybaven. Byl totiž otevřen letos na jaře a vše je tedy úplně nové. Chatky a bungalovy jsou velmi dobře vybavené a klimatizované, což není obvyklé ani v kempech, kde je cena za ubytování více než dvojnásobná. Tady stojí ubytování v bungalovech bez sociálního zařízení (to je společné v areálu kempu) 12,– EUR na osobu a den. V luxusněji vybavených chatkách včetně záchodu a sprchy je potřeba připlatit ještě 3,– EUR. Rovněž je zde možno bezplatně parkovat loď, auto, za určitý poplatek je zde možno stanovat či umístit karavan. Veškeré ceny jsou velice příznivé, dokonce v „mini rybářském obchůdku” jsou ceny výrazně nižší než v rybářských obchodech v nedalekém městečku. Jedinou malou vadou na kráse je fakt, že kemp je asi 500 metrů od vody. Loď je sice možné parkovat u mola, patřícího kempu, ale raději volíme jinou taktiku. Veškeré věci necháváme v lodi a vozíme si ji do kempu. Nakládání a spouštění je otázka pěti minut, což je jednodušší, než všechny věci stále nakládat a vykládat. A vlastně i kdybychom byli v kempu u vody, stejně bych měl své „miláčky” raději v bezpečí.

V neděli ráno obstaráváme nástrahy a vyrážíme na vodu. Správce kempu nám poskytuje informace, kde by měli sumci brát. Láďa je mimo sumcaření tak trochu blázen do lodí. Jeho blažený výraz v tváři to zcela neomylně naznačuje, když se z pětimetrové, přes dva metry široké a s nákladem okolo 900 kg vážící lodi stává „raketa” letící díky 70ti koňovému stádu rychlostí téměř 60 km v hodině. Asi po půl hodině jízdy se dostáváme k slibným místům. Řeka zde má hloubku asi 10 m a jsou zde jámy s hloubkou i přes 20 m. Dvě hodinky zkoušíme vábit, ale ryby reagují doslova laxně. Ukrutné horko téměř 40 °C a teplota vody přes 28°C nás od vody vyhání. Láďa s Lůďou jdou sledovat F1 a my s Romanem chytáme nástražní kapry. Ti jsou také bez chuti, nicméně asi tři menší máme. Podvečer vyrážíme plni očekávání na vodu. Vyhledáme asi 2 km dlouhý úsek řeky s hloubkou okolo 9 metrů. Všech celkem 8 prutů nastražujeme těsně nade dno a začínáme splavávat. To je na Pádu jedna z nejpoužívanějších metod lovu sumce. Někteří rybáři, kteří zde patří mezi absolutní špičku, snad ani jinak neloví. Pruty ve stojanech u středu lodi jsou nastraženy cca 50 metrů po proudu, další jsou postupně blíž a blíž. Sedmý a osmý prut je nastražen přímo pod lodí. Prostřednictvím elektromotoru na špičce lodi se brzdíme a velmi pomalu splaváváme tak, aby kolem ležících sumců nástrahy co nejpomaleji projížděly a doufáme, že bude některý při chuti. Po několika hodinách zkoušíme jiný, mělčí úsek, ale nic. Ani ťuk. Pozdě v noci balíme a jdeme spát. Druhý den jsme úplně vyčerpaní a tak se dostáváme k lovu sumců zase až v pozdním odpoledni. Několik hodin vábíme nad hlubokými jámami a mělčími úseky bez úspěchu. Ryby se občas objeví, ale klasický start ze dna, kdy následně sumec prohledává různé hloubky a echolot kreslí vlnovky, jsme vůbec neviděli. Občas se k nástrahám přibližuje i velká ryba (tzv. bubliňák), ale záběr nepřichází.Večer opakujeme taktiku z předešlého dne, tedy splaváváme opět v různých hloubkách, ale sumci prostě nežerou. Následující dny jsme kromě časového úseku od 10:00 do 15:00 téměř stále na vodě a stále nic. Zkoušíme, co se dá, ale i podle informací jednoho z nejlepších místních sumcařů, který zde má kemp a sám i průvodcuje, sumci nežerou. Jeho zákazníci z kempu ten den dostávají náhodný záběr. Sumec o délce 232 cm a váze 95 je pro ně obrovským štěstím a myslím, že u baru slaví ještě dnes. Po shlédnutí famózního souboje a obrovské ryby nám přibude motivace, ale následující dny a zprávy od ostatních rybářů nás stále utvrzují v tom, že krom náhodných záběrů nemůžeme nic čekat. Je tu poslední večer, kdy jsou tu ještě kluci z Moravy. Ráno odjíždí domů a tak vkládají do posledního večera velké naděje. Když dorazíme na místo, přichází bohužel silná bouřka. Láďa, který už má s bleskem a uhlíkovým prutem své zkušenosti, nekompromisně velí k úprku. Okolo půlnoci je po všem a tak ještě zkoušíme rychle vyrazit na vodu. Láďa vábí, seč mu síly stačí, a já dostávám záběr. Jemný kopanec a plynulý tah pod loď. Čekám cca jednu vteřinu a zasekávám do prázdna. První záběr po pěti dnech ve čtyřech lidech. Asi po deseti minutách mám ještě drcnutí, ale to byl spíše jen náraz ocasem. Kluci před sebou mají už jen 5 hodin spánku a tak vyrážíme k domovu. Zažili 5 dní bez záběru na řece, kde je sumců snad až příliš mnoho.

Ráno odjíždějí a my s Láďou až do odpoledne doháníme spánkový deficit. Moc rád bych si chytil nějakého kapříka, ale jsem úsilím z předchozích dnů a tropickými vedry naprosto vyčerpán. Okolo čtvrté vyrážíme na vodu. Vůbec nevíme, kam jet, co vyzkoušet. Láďa tu už byl asi 15krát, ale nic podobného nezažil. Po rozebrání situace volíme jeden z kanálů, který vede až do moře. Je okolo 40–80 metrů široký a hloubka se zde pohybuje od 3 do 10 metrů, v některých pasážích až 20 metrů. Postupně zkoušíme vábničku, splavávání, různé hloubky, ale scénář se vůbec nemění. Asi 20 km od kempu objevujeme velice zajímavé místo. Kanál přechází z delšího nezajímavého, čtyři metry hlubokého úseku, do rozšíření plného vývratů. Na začátku úseku přechází během deseti metrů hloubka ostře ze čtyř až na osmnáct metrů. Jsou zde další zlomy až o deset metrů. Celý úsek je dlouhý asi 300 metrů. Když si představím, jak obrovskou masu materiálu dokáže voda odnést, běhá mi mráz po zádech. Po detailním mapování dna, se ukotvujeme na začátku úseku. Jeden prut vyvazuji k padlému stromu vzdálenému cca 150 metrů. Ostatní pruty pouštíme proudem k zajímavým hranám a jeden s podvodním splávkem na dno. Protože ryby neberou, povídáme a povídáme. Láďa už byl za sumci v zahraničí tolikrát a já také oplývám mnoha zajímavými zážitky, tak jsme k nezastavení. Postupně na nás přichází únava. Skládám se lodi a pozoruji hvězdy nade mnou. Sem tam padá hvězda, a já si přeji, aby konečně přišel pořádný záběr. Nevím, zda je to tím, ale záběr během asi pěti minut přichází. Rána do prutu a plynulý tah. Máme domluvu, že zasekává ten, kdo bude u prutu blíž, bez ohledu na to, zda je jeho. Protože ležím na dně lodi, je Láďa rychlejší. Zásek!!! Rychle dotáčí a další zásek. „Vůbec ho necítím, asi jede k nám” cedí mezi zuby a téměř rychlostí světla dotáčí šňůru. Bohužel následně zjišťujeme, že sumec uchopil nástrahu tak nešťastně, že ho hrot háčku minul. Znovu zavážíme na stejné místo a vyvazujeme sem ještě jeden prut. Po třech hodinách bez jakékoliv známky sumčí aktivity balíme. „Nezkusíme zavábit”, nadhazuji Láďovi. „Zkusíme”, odpovídá, a tak jdeme na to. Asi hodinu se snažíme nějakého fousatého vydráždit k záběru, ale ryby reagují velmi vlažně. Na echolotu pozorujeme několik ryb, které mají bezpochyby přes dva metry, jak líně popojíždějí. Když už balíme, startuje ze dna ohromná ryba velkou rychlostí k mé nástraze. Tam asi 5 vteřin postává a mně téměř vynechává srdce napětím. Pak začne sumec rozvážně klesat, mé nástraze zamává ocasem a už se nezvedne. Když je vše sbaleno a Láďa už má ruku na startéru, pleskne nedaleko lodi ohromná ryba ocasem dvakrát o hladinu. Doslova výsměch.

Je tu poslední den. Od rozednění se doslova trápíme na stejném místě. Před polednem vyvěšujeme bílou vlajku a utíkáme, resp. ujíždíme před horkem do kempu. Ještě, že mají chatky klimatizaci. Celé odpoledne opět prospíme a poté vyrážíme do kanálu na stejné místo. Doslova nám učarovalo a tak pevně věříme, že to konečně přijde. Volíme jinou strategii, a to lov ze břehu. Celkem tři pruty vyvazujeme k padlým stromům na čtyř až šestimetrovou hloubku. Je to v podstatě hrana, kde se dno prudce svažuje až do 18 metrů. Další pruty umísťujeme nad hlubinu bójkovým systémem. A jeden vyvazujeme ke stromu těsně pod hladinu. Napjatě čekáme a pozorujeme špičky prutů. Okolo desáté už opět zaujímám polohu ležmo, pokuřuji, sleduji oblohu a povídáme. Padá hvězda. „Ať zabere!!!”, říkám si v duchu. Cink. Prut se zachvěl a rolnička vydala slastný zvuk. Bum. Rána do prutu a pomalý tah. Prut, který má přezdívku „sukovice”, protože je dimenzován na opravdu ohromné ryby, se pomalu ohýbá. Láďa je opět rychlejší. Zásek! Máme smůlu. Háček opět nesedl. Po ohledání nástrahy zjišťujeme, že byla zase uchopena velmi nešťastně. S tím se nedá nic dělat. Tedy pokud nechceme rybu nechávat zažrat a riskovat tak její život. A to jsme nechtěli a ani nikdy chtít nebudeme. Další záběr už nepřichází a tak po půlnoci balíme. Ráno odjíždíme a máme před sebou náročnou cestu. Z výpravy odjíždíme poraženi. Ne však nespokojeni. Já jsem svým způsobem nadšen. Řeka překonala moje představy. Nabízí neskutečné možnosti, gigantické ryby, a to nejen sumce, ale i kapry, candáty a další rybí druhy. Sumce jsme sice neulovili, ale šance tu byla, byly i u našich nástrah, ale nezabrali. Třeba někdy příště. Vlastně příští rok na jaře. Už se moc těším.

A jaká je vlastně řeka Pád a rybolov na ní?

Jednoduché to rozhodně není. Řeka je v první řadě obrovská, takže není zrovna lehké nalézt dobrá místa. A pokud je najdete, za půl roku to nemusí být pravda. Hladina totiž v průběhu roku kolísá a dno se mění. Šířka je místy odhadem až 1 km, ale někde i pouhých cca 100 metrů. Hloubka je velmi nestálá. Lze najít úseky o hloubce do dvou metrů, ale zrovna tak okolo 15 metrů. V jámách pak bývá hloubka dvacet, v některých až třicet metrů. Zrovna tak jako se mění hloubka a šířka řeky, i proud je zde nevyzpytatelný. Za malého stavu, který jsem zde zažil, se řeka při přílivu úplně zastavila, někdy se tok dokonce obrátil. Stačí že projede některá z velkých nákladních lodí, a na hodinu se tok naprosto změní. Vlivem silných vln pak řekou plave mnoho větví, mnohdy i celých stromů, což velmi znesnadňuje rybolov a při přejezdech, zejména pak nočních je potřeba být maximálně pozorný. Ono narazit v plné rychlosti na plovoucí strom by asi nemuselo skončit dobře. Za velkého stavu je proud velmi silný, objevují se zde ohromné vodní víry (v průměru i 3 metry), kdy vodní hladina je uprostřed i o jeden metr níže a rybolov je pak ještě náročnější a někdy i dost nebezpečný. Zkrátka si tu uvědomíte svou „malost” a bez přiměřeného respektu k tomuto veletoku nemáte šanci. Náčiní je tu potřeba pevné, kvalitní. Z rybolovných způsobů připadá do úvahy splavávaná, vábnička, položená a někde i bójky či vyvazování, event přívlač. Místy není vyloučen ani kotvený splávek. Velmi záleží na lokalitě a množství protékající vody. Např. kotvení bójky zde bývá silně problematické a místy zcela vyloučené. Proud odnese vše, co mu stojí v cestě. Podmínkou pro lov na Pádu je i větší, stabilní loď, vybavená alespoň 20 koňovým motorem, echolotem a nejlépe i s elektromotorem. Slabší lodě nebo dokonce veslice rybáře omezí na malý úsek a za většího stavu by byl lov krajně rizikový a velmi obtížný. Kvalitní lodě je možné si zde pronajmout, cena však bývá dosti vysoká. Nejlepší variantou je být kapitánem na své lodi, nebo mít vybaveného kamaráda. Anebo jet s průvodcem, který vše zajistí. Já měl to štěstí, že kamarád takto vybaven je a občas i jako průvodce funguje, takže vše bylo naprosto perfektní. Ale ani dokonalé vybavení, znalost místních podmínek a dobrých míst sumce zaručit nemůže, protože když nežerou, tak prostě nežerou a s tím se nic udělat nedá. Snad pouze náhoda a štěstí úlovek přinese. Bohužel obojí se nám dokonale vyhnulo a z řeky plné sumců ve velikostech snů jsme se vrátili nepotřísněni jejich slizem. Motivace mě však neopustila a na jaře, pokud vše klapne, půjdu do druhého, věřím že vítězného klání.

Petrův zdar

PS: Na řece mě velmi zaujal místní způsob lovu ryb do čeřenů o rozměru cca 3x3 metry. V určitých úsecích, mnohdy i několik kilometrů dlouhých jsem viděl takovéto čeřeny v obrovských počtech (každých cca 10–20 metrů jeden).

Rybářská licence se zde vydává na dobu 3 měsíců a v přepočtu vyjde na cca 1000,– Kč. Nástražní úhoře zde není problém zakoupit v ceně okolo 1,2 EUR/kus. V případě potřeby rád poskytnu kontakt na kemp, ev. i na rybářského průvodce a další informace.