Tento článek není určen zkušeným závodníkům, protože to, co zde budu probírat, již dávno znají. Je určen začínajícím plavačkářům, kteří teprve získávají první zkušenosti s přípravou a používáním krmení, a marně hledají v knihách a na Internetu více informací. To, co zde napíšu, jsou informace získané z knih, z internetových stránek, vlastní zkušenosti z lovů na Svitavě i jiných revírech a zkušenosti kamarádů závodníků i nezávodníků, kteří se o ně nezištně rozdělili. Předložené informace nelze chápat jako předpis, jsou to informace o tom, jak lze postupovat. A je třeba mít na paměti to, že na stejnou věc mohou mít tři různí rybáři tři různé názory. Nebudu rozlišovat mezi závodním a nezávodním vnaděním. Budu popisovat vnadění a je na každém, co si z toho vybere a zrealizuje. V několika navazujících článcích postupně proberu suroviny, vybavení, pracovní postupy a nakonec i příklady receptur vnadících směsí.


Návnady dělíme na dvě základní skupiny - živé a neživé (někdy se pro ně používá pojmenování suché). Ty živé jsou návnady živočišného původu, je jich celá řada a věnovat se jim budeme v některém příštím pokračování tohoto povídání. Nyní bych chtěl probrat návnady neživé.

Snad všichni znají komerční směsi, které můžeme zakoupit v prodejnách s rybářskými potřebami. Ať už jsou to známé značky jako Milo, Sensas, Lorpio, Marcel van den Eynde, Traper, Gutkiewicz nebo výrobky regionálních, méně známých výrobců, představují namíchané směsi, které lze použít přímo k vnadění a mohou být dále doplněny o posilovače nebo partikl. Slovem partikl, které má svůj základ v anglickém particle (částečka, kousek, zrno), se označují všechny komponenty vnadící směsi, které jsou složeny z jednotlivých zrn, například kukuřice, obilí, konopí, řepka, ptačí zob a další.

Ukázka komerčních závodních vnadících směsí


Samozřejmě, že zakoupení hotové kvalitní směsi je nejjednodušší a nejrychlejší, současně však také nejdražší způsob, jak si zajistit návnadu. Ty bych chtěl zatím pominout.  Jako návnadu ale můžeme použít celou řadu surovin, které používáme v kuchyni. Další můžeme zakoupit v obchodech s krmivy pro domácí či hospodářská zvířata. Některé můžeme použít přímo, některé je možné pro zvýšení jejich účinnosti dodatečně upravit. A některé je potřeba přímo vyrobit. Vyžádají si tedy již nejen čas, ale také zkušenost a dovednost a samozřejmě i nezbytné technické vybavení. Pojďme si tedy postupně probrat jednotlivé suroviny a něco málo si o nich napsat.


   
Zdroje a suroviny   

Asi nejznámější a nejpoužívanější surovinou je pečivo. Použít se dá pečivo všech druhů, jak sladké, tak slané, bílé i tmavé (cereální), čerstvé i suché, vcelku i rozemleté na strouhanku.

Pečivo je univerzální návnada, kterou lze použít samu a nebo ji můžeme různě vylepšit a doplnit. Tvoří i podstatnou část komerčních vnadících směsí. Použití čerstvého pečiva do vnadících směsí je možné pouze po jeho rozmočení. Aby se dala vytvořit funkční vnadící směs, je potřeba rozmočené pečivo něčím zahustit. Většinou je to přidáním různých šrotů a nebo další strouhanky. Suché pečivo, proměněné na strouhanku, je mnohem více použitelné. Strouhanka totiž může být podle zdrojového pečiva slaná (chlebová nebo housková) nebo sladká (ze sladkého pečiva jako vánočky, loupáčky a další sladké druhy) a nebo to mohu být pomleté zbytky z výroby oplatek a sušenek. Ty bývají hodně sladké, lepivé a často mají i příchuť a barvu podle náplně oplatek.


Další surovina, použitelná v kuchyni, kterou lze použít do vnadících směsí je skupina výrobků z obilnin, tedy mouka, krupice, vločky a kroupy. Ty přidáváme do vnadící směsi většinou v menším množství jako doplněk nebo jako lepidlo. Použít se dají i vločky kukuřičné (cornflakes) i různé extrudované obilniny, často používaná je i kukuřice tepelně upravená na popcorn, který rozemletý na malé částečky a přidaný do krmení, způsobuje rychlé rozpadání vnadících koulí a stoupání lehkých částeček popcornu do sloupce.

Mezi nejčastěji používané partikly patří řepka a pšenice


Jako partiklovou část vnadící směsi je možné použít všechny obiloviny a luštěniny používané v kuchyni, samozřejmě vcelku a minimálně po předchozím namočení, ještě lépe po povaření. Použitelný je hrách, čočka, fazole, sója i římský hrách, celá pšenice, kroupy a další.
Pro ochucení, ovonění či doplnění vnadící směsi je možné použít také mnoho druhů kuchyňských koření a ochucovadel, například známé tekuté polévkové koření Magi, koření jako badyán, anýz, koriandr, skořici, perníkové koření, ale také papriku a to dokonce i pálivou. Nesmíme zapomenout ani na sůl, která se přidává hlavně do směsí do studené vody, tedy pro podzimní, zimní a jarní chytání. A samozřejmě cukr. Klasický bílý a nebo voňavější vanilkový cukr. Často používaný je i pudinkový prášek, kakao a sušené mléko. Samostatnou přísadou jsou potom ořechy. Nejčastěji se používají burské oříšky (arašídy), mleté a pražené. A použitelná jsou i potravinářská aromata, která se používají při pečení cukroví.

Koření a potravinové doplňky použitelné při výrobě směsí
   
Jakmile jsme vyčerpali domácí zdroje, přesuneme se do prodejen s krmivy pro hospodářská a domácí zvířata. Jako první určitě použijeme různé šroty, tedy určitě kukuřičný a ječný. Někdy se dá sehnat i pšeničný. Ovesné vločky, koupené jako krmivo, jsou také dobrým materiálem.

Dále připadají do úvahy různé obiloviny a semena olejnatých rostlin. Tedy pšenice, ječmen, kukuřice, krmný hrách, bob, konopí, řepka, jáhly, proso, lněné semínko a další. Je možné použít i směsi připravené ke krmení ptáků tedy různé ptačí zoby a podobně. Tyto používáme vždy minimálně namočené, ale raději povařené, jednak jsou měkčí, jednak se tím, že nasají vodu, zbaví nepříjemné vlastnosti – plavání.

Dalším zdrojem surovin pro tvorbu vlastních směsí jsou různé granule pro psy a kočky. Po jejich rozmočení získáte velmi aromatický základ masové vnadící směsi, který doladíte do konečné podoby šrotem, strouhankou a partiklem. Podobně někteří kolegové používají směsi pro nosnice, králíky a dokonce granule určené k produkčnímu chovu ryb (pstruží a kapří granule) a jiné podobné.

Je tedy zřejmé, že téměř cokoliv, co slouží jako potrava ať už lidí či zvířat domácích a nebo hospodářských, lze použít i jako součást vnadící směsi pro ryby. Samozřejmě upraveno popřípadě doplněno tak, aby výsledný produkt co nejlépe splňoval požadavky kladené na vnadění ryb.


Pro zatížení směsi budeme potřebovat ještě jednu surovinu, kterou ovšem neseženeme ani v maminčině kuchyni ani v prodejně s krmivem. Budeme potřebovat hlínu, která nám poslouží jako plnivo do krmení a současně i jako zátěž. Hlíně se budeme ještě věnovat v některém dalším dílu tohoto povídání. Základní informací je, že budeme potřebovat hlínu, nejlepší typ je z krtčích hromádek, kterých je na loukách nebo v parcích dostatek. Takže si příležitostně udělejte malou zásobu hlíny a pokuste se ji uchovat ve vlhkém stavu. Za určitých okolností, tedy v případě, že chceme vnadit v silném hodně hlubokém proudu, může být i hlína na zatížení málo. V takovém případě můžeme použít pro zatížení vnadící směsi kamínky, neboli štěrk s různou zrnitostí.

Na zatížení směsi budeme potřebovat hlínu a kamínky

 

 

Zajišťování surovin

Abychom mohli vytvořit vnadící směs, musíme mít k dispozici potřebné komponenty. Samozřejmě můžeme jít do nejbližšího obchodu a nakoupit je. Ale v tom bývá háček. Většinou se velká část začínajících plavačkářů uchyluje k vlastnímu míchání vnadících směsí právě z toho důvodu, že profesionální komerční vnadící směsi jsou pro jejich kapsu drahé. A pokud půjdeme do normálního obchodu nebo prodejny rybářských potřeb a nakoupíme bez velkého rozvažování suroviny, s překvapením zjistíme, že náš výsledný produkt se cenově moc neliší od komerční návnady.

V čem je tedy kouzlo? V tom, že nenakupujeme suroviny na vnadící směs po troškách a v obchodech, kde je primárním cílem na všem vydělat opravdu hodně.

Jen pro ilustraci. Kilogram kukuřičného šrotu v prodejně rybářských potřeb přijde i na víc než 15 korun. V prodejně krmiv pro hospodářská zvířata přijde na asi 8 korun a v zemědělském podniku asi na 5 korun. Kilogram konopí stojí v rybářské prodejně klidně i 100 korun, kilogram úplně stejného konopí nakoupený přes Internet vás přijde na 45 korun. Melasa stojí v obchodě kolem 50 korun za půllitrovou láhev, v cukrovaru ji seženete mnohem levněji, někdy i zdarma (to když máte dobré kamarády).

Chce se to tedy pořádně rozmyslet, udělat si plán, a rezervovat si na shánění surovin dostatek času. Protože ne vše se vám podaří sehnat třeba hned. Ale pozornost věnovaná vyhledávání zdrojů se vám vrátí ve formě úspor.

Takže kde budeme nakupovat? Tvrdé pečivo na pomletí můžeme nakoupit v pekárnách, tam se dá někdy koupit i přímo strouhanka za příznivou cenu. Mleté oplatky jsou ke koupení ve výrobních závodech (Opavia), ale jejich sehnání již vyžaduje kontakty a trochu snahy. Pro nakupování šrotů, nejrůznějších granulí a zrní doporučuji venkovské prodejny krmiv pro hospodářská zvířata. Nevěřili byste, jaký rozdíl je mezi cenou kukuřičného šrotu v Brně a ve vesnici ani ne 15 kilometrů od něj. Navíc tyto prodejny mají poměrně široký sortiment různých surovin a velmi často se dá s majitelem domluvit na tom, že vám zajistí za rozumnou cenu i to, co momentálně nemá.

Takže zapojte Internet, tetičky a strýčky na venkově, kamarády a pátrejte ve svém okolí. Dobrým tipem jsou i zemědělská družstva, která také mívají svůj maloprodej a prodávají levně. Naopak vyhněte se obchodům typu Hornbach, Zverimex a všem těm super hyper a podobně. I když, i zde existují výjimky. Někdy lze totiž v akcích nakoupit velmi zajímavé suroviny za zlomek původní obchodní ceny. Ovšem to chce určitou dávku štěstí, abyste se do takové akce trefili. Například luštěniny či vločky s prošlou záruční lhůtou jsou pro ryby i přesto lahůdkou a pro vás velmi výhodný nákup.
Hlínu asi nakupovat nebudete, i když i to je možné řešení. Seženete ji v prodejnách rybářských potřeb. Nejsnáze si hlínu opatříte na louce nebo v parku z krtčích hromádek, případně si můžete i hlínu nakopat. Jen se vyhněte plochám intenzivně obhospodařovaným, které mohou být ošetřeny nejrůznějšími chemickými přípravky. Kamínky je nejsnazší zakoupit v akvaristické prodejně. Protože tam dostanete kamínky tříděné podle velikosti a čisté. Samozřejmě i v tomto případě se případné aktivitě meze nekladou, ale krást kamínky sousedovi na stavbě nebo z nádob na posyp chodníků v zimním období, není zrovna ideální.
  

 
Skladování surovin

Pokud chceme namíchat dobrou vnadící směs, musíme mít dobré výchozí suroviny. Nejde tedy pouze o to suroviny nakoupit, musíme je také dobře uskladnit, aby si udržely svoje vlastnosti a nepodlehly plísním, hnilobě nebo útoku škůdců z říše hmyzu. Protože když se vám dostanou do šrotu mouční moli (zavíječ moučný), je zle. Když vám žlukne strouhanka vyrobená z tukového pečiva, je zle. Když vám zplesniví špatně uložené zásoby surovin, je zle.

Na skladování obilnin a výrobků z nich je ideální mít nádoby, které lze těsně uzavřít. Jednak brání moučným molům, aby do nich vnikli a napadli skladovanou surovinu, pokud už jsme si donesli surovinu napadenou, brání rozšíření škůdců na další suroviny a do okolí. Pokud skladujete suroviny doma, nesetká se zvýšené množství molů v domácnosti s radostnou reakcí a pokud bude identifikován jako zdroj molů váš sklad návnad, bude se stěhovat minimálně sklad, v horším případě i s vámi.

Z vlastní zkušenosti doporučuji takovým případům předcházet zakoupením pevně uzavíratelných nábor z plastů o dostatečném objemu, které lze skládat na sebe, aby zabraly méně místa.

Nádoba na skladování surovin s pevně přichyceným víkem


Jeden můj kamarád řeší skladování vnadících směsí tak, že je přesype do prázdných PET lahví od vody a pevně je uzavře víčkem. Pravda je, že tím definitivně zabrání molům v cestě tam či ven. Pro skladování opravdu velkého množství to ale není moc praktické.


Když už máme pořízené kvalitní nádoby na skladování, musíme se postarat o to, aby suroviny, které ukládáme byly kvalitní. Tedy suché, bez škůdců a bez náznaků plísní či jiného napadení. Proto, když donesete z obchodu novou dávku šrotu, prohlédněte jej, zda v něm nejsou „pavučiny“ nebo přímo „červi“, případně již dospělí moli. Pokud ano, pečlivě přesejte šrot na jemném sítě a vše, co zachytíte, zlikvidujte. Pokud tuto kontrolu neuděláte a donesete si domů škůdce, nejen že znehodnotí vaši surovinu, ale ještě zamoří váš sklad, potažmo byt.

Dalším způsobem, jak lze dlouhodobě uchovat některé suroviny k přípravě vnadících směsí, je mražení. Uložení v mrazáku je výhodné, protože nedovolí hmyzu zaútočit na naše zásoby, dovolí uchovávat suroviny po dlouhou dobu bez ztráty kvality, ovšem za cenu nákladů na elektřinu. Proto budeme používat mražení spíš jen pro krátkodobé uskladnění surovin, které nelze uchovat jinak. Typickým příkladem je uvařený partikl, který zabalený v polyetylénovém sáčku, udrží po určitou dobu vůni a nepodlehne zkáze. V určitých případech můžeme dokonce využít mrazák jako „výrobní zařízení“ pro výrobu vnadících partiklových koulí.


Jinou variantou je zavařování nebo sterilizace. Ta připadá do úvahy pouze u surovin jako je kukuřice a podobně velká semena jiných rostlin, která uvaříme, naplníme do zavařovacích sklenic, zalijeme zálivkou, která může být i ochucená a tím ovlivnit konečnou chuť skladovaných surovin, a poté sterilizujeme podobně jako to dělá vaše babička s jablky a jiným ovocem. Takto uskladněné partikly nám vydrží mnoho měsíců až let.


Skladování kamínků není problém, na to stačí pevnější igelitová taška. S hlínou je to složitější. Hlínu je dobré skladovat tak, aby si udržela svoji vlhkost, ale přitom se nekazila plísní. Skladuji hlínu v plastových uzavíratelných boxech, ve kterých je tma a vlhkost nemůže unikat. Udržím tak hlínu vlhkou i dva měsíce. Déle mi většinou stejně nevydrží.



Úprava surovin

Některé suroviny můžeme použít v surové podobě, tak jak je koupíme, ale také je můžeme velmi podstatně vylepšit další úpravou. Pro obiloviny a luštěniny je nejčastější úpravou namáčení ve vodě. Namáčíme je do studené nebo do horké vody na dobu 24 a víc hodin. Tím, že nasají vodu, se stanou většími, měkčími, často pukne jejich pevný obal a pokud jsou neupravená, začnou klíčit. V této podobě jsou pro ryby nejen lépe stravitelné, ale jsou pro ně i atraktivnější. Rovněž nám to umožní je použít i jako nástrahu, protože například naklíčené semeno konopí je možno pohodlně nastražit na špičku háčku.
Složitějším způsobem, jak upravit některá semena pro použití jako návnadu, je napařit je v termosce. Vezměte termosku, raději větší, tedy alespoň litrovou, nasypte do ní vybraná semena, například konopí, pamatujte ale, že konopí působením vody a tepla zvětší svůj objem, proto dejte semen jen polovinu objemu termosky, a zalijte vařící vodou. Potom termosku uzavřete a nechejte 12 hodin stát. Ideální je přes noc. Ráno máte k dispozici krásně upravené konopí.


Dalším krokem po namáčení je povaření. Semena, která jsme nechali namočená 24 hodin ve studené vodě, dáme do dostatečně velkého hrnce (minimálně dvojnásobek objemu vařeného partiklu) zalijeme vodou a uvedeme pomalu do varu. Vaříme pomalu, pečlivě kontrolujeme, zda máme dostatek vody a zda se nám to nepřipaluje. Čas od času zkusíme, jak postupuje vaření, jak semena měknou. Čím větší velikost, tím déle musíme vařit. Pokud chceme všechna semena použít jako návnadu, není třeba sledovat tvrdost tak úzkostlivě, pokud však chceme používat část vařeného partiklu i jako nástrahu, nesmíme je rozvařit tak, aby nedržela na háčku.

Během vaření je možné partikl ochutit přidáním příchuti do vody, například je možné osladit, osolit, ovonět Magi a podobně. V tomto se vaší fantazii nekladou žádné meze. Vodu, kterou jsme použili pro vaření, nemusíme vylít bez užitku. Ve vodě se vyvařil škrob a jiné aromatické látky a tak je vhodné použít vodu na navlhčení vnadící směsi.

Jiná tepelná úprava je ovšem bez použití vody. Jedná se o pražení. Pražení je tepelná úprava, kdy surovinu na sucho zahříváme na teplotu, kdy dochází ke změnám ve struktuře bílkoviny, ale ještě nedochází ke spálení, které je vlastně jediným nebezpečím, ale zato většinou vede ke znehodnocení suroviny. Pražit můžeme v různé intenzitě, od lehkého až po silné, většinou se to projeví na výsledné barvě suroviny a také na vůni. Čím silnější pražení, tím silnější vůně.

Pro rychlé opražení malé dávky použiji vyřazenou pánev

Jak pražím já? Používám starý vyřazený plech na pečení buchet a plynovou troubu. Osvědčilo se mi to více než pražení na pánvi na sporáku, které ale v případě, že chceme opražit jen malé množství suroviny, je rychlejší a operativnější. Vezmu surovinu a plech naplním do poloviny výšky okrajů. To proto, abych mohl surovinu bez problémů míchat a nemusel mít obavy z toho, že se mi rozsype do trouby. Je to obyčejně kolem 2 litrů suroviny.

 

Pražení zahájím tak, že troubu zapnu na plný výkon a po dobu 5 minut nechám zahřívat surovinu bez míchání. Po pěti minutách zkontroluji, jak se surovina zahřívá a opatrně ji promíchám dřevěnou vařečkou. Dalších pět minut nechám ještě plný výkon, ale bedlivě sleduji, jak se surovina chová. Po deseti minutách stáhnu výkon na polovinu a vše pečlivě zamíchám. Již se začíná projevovat účinek pražení. Surovina intenzivně uvolňuje vůni a začíná měnit barvu (tu například u strouhanky nebo šrotu) nebo začínají praskat semena (řepka, konopí, len atd.). Právě to praskání je pro mě signálem, že je potřeba snížit teplotu.

Potom pravidelně kontroluji a promíchávám (asi po minutě) a sleduji postup pražení. Jakmile dosáhnu barvy, kterou požaduji, nebo u semen vidím, že je většina semen rozpraskaná a uvolňuje intenzivní vůni, vytáhnu plech z trouby, promíchám a nechám vychladnout. Když je teplota příliš vysoká, uvolňuje se z pražené suroviny zpočátku lehký dým, který je pro vás signálem, že je potřeba snížit teplotu, později dým tmavne a houstne a to je signálem, že jsme na hranici spálení. K tomu bychom nikdy neměli dojít.

Popsané stupně výkonu a časy odpovídají našemu prehistorickému sporáku, dají se použít jako rámcové vodítko, ale přesný postup budete muset odzkoušet na vlastním. Moderní sporáky, které dovolují nastavit a udržovat v troubě přesnou teplotu, by měly být takřka ideálním nástrojem pro pražení. Stačí jen najít teplotu a délku pražení.

Opražené suroviny je potřeba nechat vychladnout a potom uložit a co nejrychleji spotřebovat. Pražená semena je potřeba pomlet, aby se naplno uvolnila chuť a vůně. Poprvé budete překvapení, jak intenzivní je vůně čerstvě vypraženého a pomletého konopí, ve srovnáním s balíčkem slisovaného praženého konopí, které koupíte v prodejně s rybářskými potřebami. Je to dáno tím, že velmi často se cesta konopí od výrobce ke spotřebiteli počítá na měsíce.
Mletí je možné provádět v nejrůznějších mlýncích. Já osobně malá semena (řepka a len) melu na starém elektrickém mlýnku na mák, nedílném to příslušenství našeho dvacet pět let starého kuchyňského robota. Konopí, které se vinou velikosti zrn do mlýnku na mák nedostane, nemelu, ale mixuji ve starém mixéru, rovněž příslušenství robota. Ostré nože mixéru a jeho vysoké otáčky jsou zárukou, že během 20 sekund je z dávky pražených zrn dávka rozmixovaného voňavého konopí. Příprava dávky konopí a řepky na jedny závody mi zabere přibližně tři čtvrtě hodiny.



Charakteristika surovin

Abychom mohli namíchat a připravit vnadící směs, která se bude chovat tak, jak potřebujeme, musíme znát vlastnosti jednotlivých použitých surovin. Potom je musíme vhodně zkombinovat tak, aby naše výsledná směs nebyla jako sklenářský tmel a nebo aby se nerozpadala již ve vzduchu.



Základní suroviny

pečivo, strouhanka – lepivé, směs spojuje, pražená strouhanka je méně pojivá
mleté oplatky – extrémně lepivé
šrot kukuřičný – nelepivý, ve směsi funguje spíš jako separátor
šrot ječný – lepivý
šrot pšeničný – lepivý
mouka – extrémně lepivá
krupice pšeničná – lepivá
krupice kukuřičná – nelepivá

Přísady zvyšující atraktivitu směsi

semena (partikl) – separační, přidáním příliš velkého množství do směsi nelze vůbec vytvořit soudržnou vnadící kouli
koření, ochucovadla – nelepivé

Přísady zatěžující směs

hlína – podle typu může být lepivá i nelepivá
kamínky (štěrk) – separační



Takže jsme dospěli na konec první části. Nyní je na vás, abyste se pokusili zajistit si vhodné suroviny, než si v dalším pokračování řekneme jak dál.

 

Text i foto:  Jiří Hrazdil - hraji