Když už je tu řeč o těch rolích, pak rozlišit se dají materiály tří kategorií – kmenový vlasec nebo šňůra, návazec a konečně části sestavy mající nějakou speciální roli (např. ochrana před zamotáním nebo předřením).

Začneme kmenovými materiály. Hned první otázkou je, zda použít vlasec nebo pletenou šňůru. Musím říct, že jak v mé osobní praxi, tak téměř všude, kde jsem se mohl pohybovat, převládá jednoznačně vlasec. Odchytám s ním naprostou většinu feederových vycházek, ze svých přátel jsem viděl s pletenkou feederovat jen asi dva a to v ojedinělých případech a když jsem se motal kolem jednoho kola nejvyšší feederové soutěže, tak si ani nevzpomínám, že by tam byla pletenka k vidění (což ovšem neznamená, že ji s sebou někdo nemohl mít).


Výhodou vlasce je jeho průtažnost, zejména při náhozech s těžkými krmítky a při zdolávání ryb na tenkých návazcích. Monofilní vlákno je milosrdnější k chybám, umožňuje použití slabších návazců a při dramatickkých soubojích s většími rybami nedochází tak často k jejich vyříznutí. Navíc průtažný vlasec dovoluje použití tvrdších prutů se špičkovější akcí, které přesněji házejí a jsou stabilnější v proudu. To mnoha lidem (a zejména závodníkům) vyhovuje.
Zkoušel jsem, nakolik průtažnost vlasce ovlivňuje viditelnost záběrů. Je tam rozdíl oproti pletence, ale není tak dramatický – ono při nějakém tom drbanci k žádnému velkému protažení vlasce nedojde. Pohyby špičky jsou ale pomalejší a tlumenější. Naopak při záseku už je rozdíl značný, protože pokud musíte pohnout krmítkem, uděláte to s pletenkou prakticky okamžitě, zatímco u vlasce se průtažnost zapojí do procesu a podle vzdálenosti, na kterou chytáte, je třeba vlasec natáhnout a často ne o málo.

Je to další důvod k používání rychlých tužších prutů. To, že byla např. taková Sema Amnesia disponující právě popsanými vlastnostmi vyvinuta jako závodnický prut, to není náhoda.

Pokud ale nezávodíte, nakonec možná skončíte v duchu hesla, že „na velkých vzdálenostech stejně rybu chytá použitá montáž“. Klidně pak oželíte i pár záběrů, jen abyste si mohli vychutnat zdolávačku s nějakým měkčím parabolickým prutem.



Jaké vlastnosti by měl mít vlasec používaný pro lov na feeder? Vzhledem k tomu, že průtažnost většiny vlasců je pro potřeby feederu velká víc než dost, vyplatí se vybírat vlasce neprůtažné. Protože je kmenový materiál během lovu docela namáhán a vystavován nejrůznějším vlivům (mechanické rázy, oděr, někdy i kroucení), je lépe vybírat vlasce kvalitní, s hladkým odolným povrchem, s malou tvarovou pamětí a bez sklonů ke kroucení a cuchání. Není od věci, když se vlasec určený pro feederování dobře potápí – je pak snadnější ho dopnout při lovu s velmi jemnými špičkami.

V mnoha ohledech splývají požadavky kladené na feederové vlasce s tím, co od svých vlasců vyžadují vláčkaři. Proto si nelámu s feederovými vlasci hlavu a často na feederu dochytávám vlasce z přívlače nebo používám stejný návin na obě techniky.

Tohle je část vlasců, které se mi poslední dobou objevily doma a použil jsem je nebo je hodlám použít při lovu na feeder

 

Vyrábějí se i vlasce speciálně určené na feeder. Není důvod se jim vyhýbat, ba právě naopak. Nemůžu sice říct, že bych si v nich nějak zvlášť liboval (hodně za to může to míchání feederu s přívlačí), ale často jsou velmi dobré – líbil se mi například Tubertini Feeder, ale ani nevím, jestli je aktuálně ještě na trhu (donedávna byl). Oproti přívlačovým vlascům bývají ty feederové o něco tužší, často se vyrábějí v tmavých odstínech a někdy mají větší potápivost.

Oba už dosloužily, ale byl jsem s nimi celkem spokojen



Vlasce používané pro lov na feeder jsou poměrně tenké a na cívku navijáku byste jich namotali někdy i pěkných pár set metrů. Ačkoli jsem viděl borce, který si nechal na naviják namotat 800 m vlasce 0,18 mm z navíječky, myslím si, že ideální návin je tak 150 m. Cívku si podvinete nějakým levným silnějším vlascem, pak na ni navinete zmíněných 150 m něčeho kvalitního a ty budete v případě potřeby tu a tam měnit. Nejsem si jistý, ale mám takový pocit, že spojovací uzlík podkladu a používaného vlasce jsem zatím viděl vždy jen během navíjení nebo výměny. Dosud se nenašla ryba, která by mi ho ukázala i u vody. Ono je to ale dáno i malou rozlohou revírů, na nichž chytám. Pro lov na přehradě typu Rozkoše nebo Nových Mlýnů se možná vyplatí mít navinuto víc.

Pokud jde o sílu kmene, ta závisí na spoustě okolností. Při lovu s jemným proutkem a na krátkou vzdálenost někdy v zimě používám i 0,12 mm, zatímco v extrémních podmínkách jsem schopen u výkonného prutu jít až někam k 0,30 mm (na feeder takový návin speciálně nemám, seberu prostě naviják určený pro jinou techniku). Zažil jsem už situace, kdy nějakých 0,22 mm doporučovaných některými feedraři jako strop pro tuto techniku, bylo žalostně málo. Typické je to na zarostlé řece. Ryba sjede pár desítek metrů s proudem, zajede ke břehu, na němž sedíte a náhle zjistíte, že máte mezi sebou dva padlé stromy a několik keřů zasahujících do vody. Tam to chce výkonný parabolický prut a předimenzovat vlasec bez ohledu na to, co kdo říká. Anebo tam s feederem nelézt.


S výkonným feederovým prutem můžete ale lovit klidně i kapry na boilies nebo sumce na rousnici a pokud je na to blank dimenzovaný, nebál bych se mu pořádně naložit. Třeba takový Sportex do 200 g není žádné ořezávátko, abyste s ním tu „třicítku“ v případě nutnosti nemohli použít. Jemnost se sice v takovém případě dost vytrácí, ale třeba při lovu na rousnice v přikalené rozvodněné řece, kde může zabrat cokoli od parmy po sumce, to o jemnosti vůbec není.



Pletenka je u feederu poměrně delikátní záležitost. Díky své minimální průtažnosti a vysoké nosnosti při malém průměru má oproti vlasci několik předností – lépe detekuje záběry i na velkou vzdálenost, snadno se s ní zasekává a dobře „prořezává vodu“, tj. klade menší odpor proudu a dá se lépe vypnout.
Jsou tu ale i negativa. Nulová průtažnost se projeví například tím, že se daleko obtížněji zdolávají ryby na tenkých vlascích. Nic tu nepruží, všechnu energii výpadů ryby musí absorbovat prut a brzda navijáku, takže procento spadlých a vyřízlých ryb je znatelně větší. Je třeba se hodně kontrolovat při zásecích, protože při razantnějším seknutí není problém rybu na tenkém návazci „urazit“. S pletenkou stačí v podstatě jen rychleji zvednout prut.

Výčet neduhů může pokračovat menší odolností vůči oděru a nakonec se dostaneme i k tomu, že neprůtažnost pletenky může být hrozbou i pro samotný prut, protože to, co vlasec milosrdně utlumí v různých kritických momentech, to v případě použití šňůry plně doléhá na blank prutu. Stačí i klasické omotání kolem špičky při náhozu. S lehčím krmítkem navázaným na vlasci nemusí jít o nějakou tragickou záležitost. S pletenkou je rána do prutu daleko větší a podstatně častěji tak skončíte třeba se zlomenou špičkou.


S pletenkou je spojena i moje „veselá příhoda z natáčení“, kdy jsem ve snaze demonstrovat před kamerou obrovský rozdíl mezi vlascem a pletenkou zasekával dvěma stejnými pruty současně na čtyřicet metrů dvě uvázané holínky. Rozdíl byl opravdu značný – bota na vlasci se i při brutálním záseku jen oklepala, zatímco druhá se na pletence převrátila a ještě kus popojela. Musel jsem sekat několikrát, kamera zabírala boty zblízka i z dálky a také z různých úhlů. Věděl jsem, že si zahrávám, ale zdálo se, že pruty, respektive hlavně ten s pletenkou, situaci zvládají. Pak přišel dotaz, jestli bych nemohl zaseknout tak, „aby ta bota dojela až sem“.
Pomyslel jsem si něco ve smyslu, že to ten prut snad vydrží a dál už bude mít pokoj. Pak jsem zasekl - pořádně a naposled. Přede mnou se ozval tříštivý zvuk explodujícího grafitu a prut ohnutý jako luk se ve zlomku sekundy zbortil. Úlomky středního dílu zavířily ve vzduchu omezeny v pohybu povlávající pletenkou a pak to všechno popadalo na zem. Holt není nad vlastní zkušenost...

Mám ho dodnes - jednak na památku a také na náhradní díly. Tohle je ten rozlámaný střední díl.

 

Všimněte si popraskaného laku kolem oček, byly to opravdu pecky. Dneska už bych to neudělal:-))

 

Na rybách se něco podobného v podstatě téměř stát nemůže, takže rozhodně není důvod vyhýbat se pletence v obavě o prut. Je ale dobré vědět, kam až se dá zajít a co potom hrozí.

Aby se eliminovala většina negativních vlastností pletenky, je dobré zakončit ji zhruba 3 – 4 m normálního vlasce. Ty fungují jako amortizér při náhozech, záseku i zdolávání a jsou v kontaktu se dnem a překážkami. Snažte se trefit takovou délku téhle „šokovky“, aby vám při zdolávání ryby nakrátko ani při jejím podebírání nerachotil spojovací uzlík v očkách špičky prutu. Já používal cca 3 m na Techniích light s délkou 3,45 m. Na čtyřmetrový prut můžete dát víc.

Při náhozech musí spoj projít očky, takže je dobré mít špičku, jejíž očka jsou dostatečně velká.
Poslední dobou už jsem ale dlouho nechytal v podmínkách, kdy by se vyplatilo pletenku použít.

Zdolávání ryb s pletenkou je jiné než s vlascem. Víc cítíte pohyb ryby i krmítka a jednoznačnou výhodou je tady měkčí parabolický prut. Ani při záseku vám jeho měkkost vadit nebude. Jak už bylo výše řečeno, na spolehlivý zásek stačí u pletenky v podstatě jen rychleji zvednout prut z vidliček.

Pro lov na feeder lze doporučit pletenky s nosností 4 – 8 kg. Je to víc než u vlasců, ale jednak jsou tenoučké šňůry náchylnější na oděr a musíte mít na paměti i jejich životnost a krom toho největší zatížení sestavy vzniká při silových rázech (nához, zásek, výpad ryby). Vlasec tyto rázy tlumí, zatímco pletenka ne. Uprásknout proto například při náhozu s pletenkou krmítko není zdaleka takový problém jako s vlascem. Proto se vyplatí používat již zmíněné zakončení pletenkového kmene kusem vlasce a s tenkostí pletenek to nepřehánět.

Průměr pletenek s udávanou nosností 4 - 8 kg by měl být někde kolem 0,08 – 0,12 mm. Moc ale na údaje výrobců nedejte. Dodnes se vyrábí řada levnějších pletenek, které v takto nízkých průměrech nemají kruhový průřez, ale často jsou pleteny ze třech pramenů a vypadají jako houska pletenka. A jsou i podobně placaté.

Klasická levná šňůra ze tří pramenů - dnes již překonaná věc

 

Deklarovaný průměr je samozřejmě tloušťka té placky a opticky může být taková pletenka pěkně široká. K tomu se dá říct jediné – nebrat.

Tohle jsou náviny z onoho slavného "testu", při kterém jsem přerazil prut. Vlasec je deklarován jako 0.16 mm (reálně 0.19 mm) a šňůra je první generace Whiplashky s uváděným průměrem 0.06 mm a nosností 10 kg. Nosnost vcelku seděla, o průměru si udělejte obrázek sami.

 

V současnosti je na trhu dost kvalitních kulatých pletenek, jejichž udávaný průměr víceméně „sedí“ a speciálně na feeder lze doporučit například Power Pro, která je kulatá a relativně tuhá, takže dobře odolává mechanickému opotřebení.

Tohle sice Power Pro není, ale takhle nějak by feederová pletenka mohla vypadat

 

Co se týče návazcových materiálů, tam je to jednoduché. Měl by to být v ideálním případě čirý měkký vlasec co nejvyšší kvality o stupeň až o dva (tj. o 2 – 4 setiny milimetru) slabší než kmen. V některých případech se ale loví i přímo na kmenový vlasec bez návazce a u některých montáží blížících se kaprařským sestavám se váže háček i na tenčí pletenku.
U závodníků jsem viděl používat prakticky tytéž návazcové materiály, jako se používají při plavané - zejména Colmic Mimetix, Tubertini Fluorine nebo Milo Krepton Ghost. Můžete ale použít i kvalitnější čiré vlasce prodávané jako kmenové nebo v extrémně čisté vodě třeba i fluorocarbon.

 


Pokud si koupíte běžnější návazcový materiál, možná zjistíte, že při stejném uvedeném průměru vydrží víc než například jmenované špičkové plavačkové vlasce. Důvod je ten, že plavačkové návazcové vlasce skutečně mají deklarovaný průměr, zatímco ty běžné jsou klidně o 0,02 mm silnější.
Šetřit nějak extrémně na kvalitě návazcového materiálu nemá cenu – má přímý vliv na počet a kvalitu záběrů, takže co ušetříte na penězích, o to přijdete na rybách. Používat při běžném chytání za každou cenu to nejlepší ale není nutné. Rozhodně ne vždy.


Protože nezávodím, chytám obvykle na návazcové materiály běžnější kvality a vybírám si je podle vlastností. Průměry neřeším. Porovnám, přeměřím, ale rozhodující je jemnost materiálu a reálná nosnost. V mnoha případech jsou víc než dostatečné.
Mám samozřejmě k dispozici i nějaký ten hi-tech materiál pro případ, že by se mi jeho použití zdálo být nutné, ale kvalitativní rozdíl mezi „dobrým“ a „špičkovým“ vlasecm není takový, abych si nevystačil s vlasci „vyšší střední třídy“, které oproti těm nejlepším stojí sotva polovinu.

Aktuálně jsem doma našel toto. Ten Techron je dost tvrdý a výrazně silnější než udává výrobce. Ale spolehlivě drží a je odolný vůči oděru, takže jsem mu uplatnění našel.


Pokusím se tu teď vložit takovou malou "tabulku", v níž se pokusím uvést jaké průměry návazců pro jaký účel používám. Bude se jednat o běžně prodávané vlasce střední třídy, u nichž lze očekávat, že reálný průměr je o něco vyšší. Většina běžných rybářů si kupuje právě takové a specialisté si nemusejí číst, co si myslím o průměrech návazců, protože to vědí lépe než já.
Zdůrazňuji, že zejména slabé návazce je potřeba používat s jemným prutem, navijákem s dobrou brzdou a zařazovat je do adekvátních montáží (osmička vlasec je do srkačky nepoužitelná). Dál se samozřejmě předpokládá  určitá praxe.
Pokud ji nemáte, začněte se silnějšími návazci.

0,08 mm – se slabšími průměry už nechytám, tento používám v zimě za jemného braní. Obvykle se chytají bílé ryby, ale dá se zvládnout i půlmetrový cejn. Nutný je jemný prut, lehké krmítko a žádné překážky v místě lovu. Dynamičtěji bojující ryby jako je velký tloušť nebo podoustev (cca od kila nahoru) dokážou tento materiál až příliš snadno urazit – stačí, aby krmítko zavadilo o dno.



0,10 mm – standardní průměr na zimu na menší a střední ryby, lov bílých ryb v létě. Při lovu s tužším prutem nebo těžším krmítkem se vyplatí používat feederovou gumu. S trochou štěstí se dá uvodit i pěkná ryba, při náhodných záběrech jsem zvládl s desítkou zdolat i kapry kolem 3,5 kg a to na řece. Přesto odmítám tento průměr používat pro lov větších ryb, které se navíc mají vrátit do revíru. Lovit cíleně parmy nebo říční kapry na vlasec 0,10 mm považuji za neetické kvůli dlouhému zdolávání a vysokému procentu utržených ryb.

 

0,12 mm – pro mě nejběžnější vlasec na bílou rybu, na stojáku nebo v nadjezí s vhodným prutem použitelný i na menší kapry. Snadno zvládne i něco většího, ale hlavně na otevřené vodě. V blízkosti vázek ztratíte hodně pěkných ryb. Dokonce i velcí tloušti (50+) si s tímto průměrem bez potíží poradí, pokud mají k dispozici nějaký nepříliš vzdálený úkryt.

Stačí šero a pár potopených větví kolem a takováhle ryba vám zdolávání na "dvanáctce" pěkně zdramatizuje.


0,14 mm – s tímto průměrem běžně lovím velké tlouště a menší kapry na stojácích, v říčních nadjezích a regulovaných úsecích. Je to první průměr, který bych použil při lovu parmy (ano, vím, že na slabší berou líp a taky se dají vyndat, ale já je nepotřebuji chytat za každou cenu).



0,16 mm – takový běžný návazec na obvyklé velikosti kaprů, dá se použít na řadě míst i k lovu amurů, parem apod. S trochou štěstí se na něm dají vytáhnout obrovské ryby, ale většinou pak musíte dlóóó….óóuho držet ohnutý prut.



0,18 mm – obvyklá síla návazce, kterou používám při lovu parem a říčních kaprů. Velké exempláře obou druhů se s  ním v členité vodě vždy dokázaly vypořádat – kapři si dojeli do vázky, parmy ho přebrousily o kameny.
Tento průměr si vybírám i v těch vzácných případech, kdy se snažím lovit candáty na mrtvou rybku.



0,20 mm – první průměr, po kterém sáhnu, když „osmnáctka“ nestačí nebo si myslím, že by z nějakého důvodu stačit nemusela. Asi nejslabší vlasec, s nímž bych chytal v přikalené vodě na rousnici.



0,22 – 0,25 mm
– dávám za povodně při lovu na rousnici (na vodě typu Labe, Morava nebo místech s výskytem sumce bych asi použil víc). Tyto průměry obvykle používám při lovu kaprů na boilies a pelety na soukromácích. Dělám to málo, takže mám jen pár ryb přes 80 cm (hádám tak do 12 kg). S jejich zdoláním nebyly potíže a jeho doba nepřesáhla 10 minut (nebo jen o málo). Ryba na obrázku měla 76 cm.



Cokoli silnějšího používám tehdy, když mám pocit, že to má smysl. Jedná se o výjimečné situace, ale občas nastanou.

 

Spousta lidí si návazce připravuje dopředu a ukládá si je v různých forpasovnících. Já to nedělám. Vezmu si k vodě pár pytlíků s háčky, dvě tři cívky s návazcovými materiály, krabičku s drobnostmi a pár krmítek a na místě si navážu, co chci. Nechci srovnávat výhody a nevýhody obojího, každý nechť se zařídí podle toho, jak mu to připadá lepší.

Jiří Ouředníček měl na závodech krásný a pěkně naplněný forpasovník

 

Já mám v kapse batohu tohle...

 

Na začátku jsem psal o třech různých využitích vlasců a šňůr a jako třetí jsem zmiňoval ochranu určitých částí sestavy před zamotáním nebo předřením. Všichni kapraři budou vědět, co je to šoková šňůra – zesílený konec kmene, který má absorbovat energii náhozů a různá poškození od kamenů, škeblí a jiných předmětů na dně.
Protože těžší lov na feeder nemá do kaprařiny daleko, dá se stejná vychytávka použít i tady. Mě by možná její použití zachránilo některou z velkých parem, které mi předřely vlasec o kameny při nekonečném korzování řekou.

Při lovu s velmi těžkými zátěžemi, ať už olovy nebo krmítky se někdy také vyplatí zakončit kmen třeba jen několika decimetry silnějšího vlasce, který lépe ustojí pohyb těžké zátěže a nedá se tak snadno předřít.
Vlasec zakončující kmen z pletenky patří rovněž do této kategorie.
No a konečně – není problém zařadit kus silnější ho vlasce do návazce, aby se zabránilo motání nebo použít feederovou gumu tlumící rázy a zvyšující šanci návazce na přečkání okamžiků, kdy ryba podniká prudké výpady nebo sebou divoce mlátí.

To už je ale záležitost výroby montáží a té se budeme věnovat někdy příště.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey