Pokud se pokusíme popsat feederovou špičku, můžeme ji vzdáleně přirovnat ke krátkému jednodílnému prutu bez rukojeti, jehož blank je plný a je vyroben z laminátu nebo uhlíkového vlákna. Stejně jako u prutů se pak můžeme bavit o parametrech jako je „gramáž“ nebo akce. U těchto parametrů hned můžeme začít.

Protože je špička součástí většího celku (feederového prutu) a při náhozech libovolných zátěží se zapojuje jen okrajově, nemá smysl hovořit o nějaké doporučené odhozové hmotnosti. Ta je dána konstrukcí prutu a pokud i sebejemnější špička konstrukci prutu odpovídá, lze s její pomocí (a s trochou opatrnosti) odhazovat cokoli, co zvládne prut jako takový.

 

Přesto je třeba nějak popsat sílu špičky, protože existují špičky tenké a jemné, ale i velmi hrubé. K tomuto účelu se u jednotlivých špiček udává zatížení, při kterém dojde k jejímu ohnutí do pravého úhlu. Je to velmi podobné jako označení kaprových prutů, u nichž se uvádí jejich TC (test curve – testovací křivka). Zatímco u prutů je tento údaj v librách (běžný „kaprák“ má TC 2,5 – 3,5 lb), u feederových špiček se používají menší hmotnostní jednotky a to unce (1oz = 28 g). Holt feeder svůj anglický původ nezapře.

U prutu s TC 3 lb by mělo být při tahu tří liber dosaženo stavu, kdy se špička právě dostává do kolmé pozice vůči ose nezatíženého pevně uchyceného prutu (svírá pravý úhel s rukojetí). Podobně feederová špička s označením 1 oz by se měla pod zatížením 28 g ohnout do pravého úhlu. Asi takto:

 

Tak jako u prutů, ani u špiček nezohledňuje údaj v uncích či librách jejich akci. Prostě dojde k požadovanému ohybu a jak přitom vypadá průběh oblouku, to není podstatné.

Špičky se stejným označením v uncích proto mohou mít zcela rozdílný průběh ohybu. Trochu je to vidět na následujícím obrázku, kde jsou špičky Shimano ze starších řad prutů. Jedna je obyčejná, druhá je z řady Super Tip, kde byla akce výrobcem upravena na špičkovější. Právě laminátové špičky Super Tip se svou akcí mi vyhovují, zvykl jsem si na ně a jsou jedním z důvodů, proč nehodlám měnit své pruty za novější modely.

 

Mohl bych při tvorbě předchozího obrázku použít i výrobky dvou různých firem, abych našel ještě větší rozdíl v akci dvou stejně označených špiček, ale neudělal jsem to, protože bych narazil na další problém – výrobci si své špičky označují jak je napadne a někdy je nechávají bez označení. Rozhodně nemáte žádnou záruku, že špička 1 oz od jednoho výrobce se bude chovat stejně jako od jiného. Rozdíly jsou místy propastné a nemá cenu si s nimi lámat hlavu. Dokonce i uznávané špičky světoznámého výrobce, jakým je Shimano, které u nás jeden čas představovaly jakýsi uznávaný standard, s nímž byly ostatní výrobky srovnávány, se nechovají tak, jak by se (čistě teoreticky) pod adekvátní zátěží chovat měly. Na následujících obrázcích je můj oblíbený Super Tip 3/4 oz, který by se měl při zátěži kolem 21 g (což jsou tři čtvrtiny unce) ohnout do pravého úhlu. Na následujících snímcích je postupně zatížen dvaceti, třiceti a čtyřiceti gramy.

Na 30 g už se blížíme - je vidět, že tuhý nabarvený konec se ohýbá nerad

 

40 g už by mohlo stačit - když zvážíme, že nabarvený konec se chová jinak než zbytek špičky; jenže to už jsme někde kolem 1,5 oz

 

Jak vidíte, s teorií, přesností značení a podobnými věcmi si nemá cenu příliš lámat hlavu. S vyobrazenými špičkami spokojeně chytám několik let a kdybych nepořizoval snímky pro tento článek, ani bych nepřišel na to, že jsou vlastně tužší než by měly papírově být. Je to fakt jedno, hlavně že to chytá ryby.

 

Při přípravě tohoto článku jsem si prohlédl hromady špiček od nejrůznějších prutů a zjistil, že stále více výrobců se s nějakými údaji na špičkách vůbec nezatěžuje. K prutu je běžně prostě přibalena hromádka špiček bez bližšího označení a rybáři, přeber si to.

Upozornil bych na jedno vcelku dodržované pravidlo (samozřejmě ho zase nedodržují všichni) - barvami se odliší jednotlivé špice a to tak, že čím silnější, tím tmavší barva (např. v pořadí bílá, žlutá, oranžová, červená, zelená).

U Mivardi to celkem funguje

 

Má tedy uvádění síly špičky v uncích nějaký význam? Podle mě ano a to ten, že umožňuje srovnání. Když napíšu, že jsem chytal se špičkou 1 oz, znamená to, že jsem chytal s relativně měkkou špičkou a každý feedrař tuhle informaci rychle vstřebá a domyslí si spoustu dalších věcí, které z toho vyplývají. Podobně mohu říct, že konkrétní špička nějakého výrobce (např. neznačená) se chová jako 2 oz od Shimana a spousta lidí už nepotřebuje další informace. Pro lov samotný je třeba volit špičku, se kterou se rybáři v daný moment dobře chytá a co je na ní napsáno, je druhořadé.

 

Při výrobě špiček se používá laminát (glass) nebo uhlíkové vlákno (carbon). Rozlišíme je snadno, stačí se podívat na bázi špičky. Laminát je bělavý, uhlík černý.

 

Každý z těchto materiálů má určité výhody a nevýhody. Laminát je houževnatější, odolnější, ohýbá se plynuleji a pomaleji. Kromě toho je i levnější. Používá se proto na výrobu špiček levných prutů, ale je záhodno podotknout, že ty úplně nejlevnější pruty jsou vybaveny často tak příšernými špičkami, že těch pár ušetřených korun vážně nestojí za to.

Protože se laminát ohýbá snadněji než uhlík, bývají laminátové špičky u báze silnější, což se projeví i na stavbě prutu. Zmíněná ohebnost je ale plusem při výrobě tenkých špiček zhruba do 2 oz. Záběr je na nich jakoby lehce utlumený a dobře se na to kouká.

Uhlíkové špičky jsou tvrdší, rychlejší a mohou být daleko tenčí, což vede k celkovému zeštíhlení prutu. Jsou také dražší, ale nedávno jsem zjistil, že už je bez problémů dávají i k levným prutům málo známých značek a na první pohled jsou velice pěkné.

Teoreticky by měly být i o něco křehčí, ale jak se zlepšují technologie zpracování uhlíkového vlákna, křehkost postupně přestává být problém. U Shimana se dostali se zpracováním uhlíku na úroveň, kdy u řady Aerocast nejsou s prutem dodávány výměnné špičky, ale přímo celé horní díly. Je to známka toho, že výrobce svým špičkám opravdu věří. Kdyby se lámaly často a zákazník musel opakovaně kupovat celý horní díl, brzy by odešel ke konkurenci.

Uhlíkové špičky, zvláště ty tenké, mají obvykle pozvolnější akci a díky své rychlosti se při záběru chovají trošku jinak než laminát. Dá se na to ale zvyknout velice rychle.

Protože jsou uhlíkové špičky tvrdší, dost často se stává, že u některých prutů (samozřejmě hlavně u levných a neznačkových) výrobce dodá tři špičky a žádná není dost měkká. Tady je dobré nekupovat zajíce v pytli a dobře si prut v obchodě prohlédnout. Špičky jsou jeho důležitou součástí a nelze je brát na lehkou váhu. V případě, že není přibalená sada podle našich představ a prut je jinak pěkný, je tu možnost dokoupení dalších špiček. Není to žádný problém, jen nějaké peníze navíc.

Rozsáhlejší srovnání obou typů špiček najdete v jednom z našich Duelů:

Duel - laminátové vs uhlíkové feederové špičky

 

Za zmínku stojí i očka špiček. Nejtenčí laminátové špičky pro lov na krátkou vzdálenost mají extrémně malá očka, snad proto, aby svou váhou co nejméně ovlivňovala ohyb špičky. Výkonnější špičky, zejména u prutů, kde se počítá s dlouhými hody, mají očka větší a v některých případech mohou být velká až moc.

Špičky 2 oz laminát a 3 oz uhlík (větší očka) dodávané s první řadou prutů Shimano Speedmaster

 

Obzvlášť velká očka mají špice některých feederů od Cormoranu

 

Velká očka užijete kromě dlouhých hodů i v případě, kdy máte kmen tvořený pletenou šňůrou zakončen několika metry vlasce a spojovací uzlík prochází při náhozu očky.

 

Zajímavé je, že nikdo se nepodivuje nad tím, že existují levné a drahé pruty, ale spousta lidí je zaskočena tím, že jsou levné a drahé feederové špičky. Cena se dnes pohybuje od stovky do pěti set, někde v akci seženete i levnější kousky a některé výjimečné pruty mají zase špičky ještě dražší.

Jak jsem už psal, chytám s dnes už neprodávanými pruty Shimano, kterým byla roky vytýkána vysoká cena špiček. Fakt ale je, že za ty peníze byly ty špičky perfektně zpracované, s rovně vyvázanými očky a dodnes jsem nezlomil ani jednu. Existují hlasatelé názoru, že špička je spotřební zboží a láme se každou chvíli. Nevím, mě se nelámou. Samozřejmě se mi občas stane, že se obtočí vlasec kolem špičky při náhozu, což je nejčastější příčina zničení špičky. Párkrát jsem přitom praštil prutem o hladinu a asi třikrát letěla špička do přehrady i s krmelcem, ale pořád ještě chytám se všemi špičkami, s nimiž jsem pruty koupil. Je fakt, že obvykle neházím daleko, převážím pruty rozebrané v pouzdrech a vůbec se o ně starám. Ale kdyby ty špičky byly nějaký aušus, dávno už bych jich pár rozebral na atomy.

Berte to tedy tak, že drahá špička od renomované firmy nemusí být drahá jen kvůli logu známého výrobce, ale může být prostě udělaná z lepšího materiálu a precizněji (řekl bych, že je to tak půl na půl).

 

Když už došlo na lámání špiček, tak začátečníky ujistím, že prakticky nelze přetížit špičku při náhozu. Ona se prostě poddá a srovná do roviny s vlascem. Nához ale musí být plynulý a provedený tahem. Navíc používat nejjemnější špičky s titěrnými očky na nějaké dlouhé hody je nesmysl. Jednak nedokážou pořádně vypnout kmen, takže jejich jemnost moc nevyužijete a také se při tom pohupování velké zátěže konec tenké špičky trošku protáčí a jenom si koledujete o nejčastější příčinu zlomení špice – přehození vlasce přes koncové očko a následné zlomení špičky při náhozu. Dál se špičky dobře lámou o větve nad hlavou, při transportu (zvlášť když nerozeberete prut a převážíte ho i s montáží) a podobně.

 

Každý prut je dodáván s určitou sadou špiček, nejčastěji se třemi. Nejlevnější pruty mívají jen dvě, u jiných se počet může vyškrábat i na pět až šest. Špičky se liší tvrdostí a někdy i délkou, což má navýšit rozdíly mezi jednotlivými špicemi – už jen pouhým zkrácením se špička stává tvrdší (zkrátíte páku).

Dobrá sada špiček je rozumně odstupňovaná a ladí s prutem – tj. síla špiček odpovídá použití prutu a při ohybu tvoří špičky s prutem plynulou křivku. Jenom pro zajímavost, prut light běžně mívá špičky v rozmezí cca 0.5 - 2 oz, medium 1 - 3 oz, heavy 2 - 5 oz. Dobře navolenou sadu poznáte tak, že necítíte nutnost jejího doplnění. Můžete si ji na základě nějakých potřeb doplnit, ale neměl by se dostavit pocit, že jste u vody a nemáte dostatečně jemnou nebo naopak tuhou špičku.

U některých levných prutů jsou špičky navolené naprosto příšerně a v místě zasunutí do blanku se vytváří nepěkný zlom. Je naprosto evidentní, že výrobce k tomu klacku prostě přibalil první špičky, které se v továrně podařilo do patřičného otvoru zarazit. Vypadá to hrozně a chová se ještě hůř. Je ale fakt, že konkurence na trhu nutí výrobce, aby se víc a víc snažili, protože prodat mizerný prut je dnes čím dál těžší.

David předvádí, jak si porovnat tuhost špiček v rámci dodávané sady a je vidět, že dvě uhlíkové špice (nahoře) jsou poměrně tuhé, zatímco laminátová (dole) se ohýbá daleko víc - to vůbec není špatně, tahle trojice pokryje širokou škálu podmínek

 

Sada špiček dodávaných s prutem není nic definitivního. Můžete si dokoupit špičky od stejného výrobce nebo i od jiného, pokud používá stejný průměr.

Koupit si špičku jako náhradu za zlomenou, to je jasná záležitost. Další důvody, kvůli kterým jsem si dokupoval špičky, byly: rozšíření spektra nad rámec přibalené sady (většinou jsem dokupoval špičku o stupeň jemnější), koupě špičky se speciální akcí (koupil jsem jemnou špičku s výrazným dlouhým ohybem pro některé situace při lovu na krátko) a doplnění sady o špičku s většími očky (pokud si tuto potřebu zdůvodníte).

 

Můžete koupit i špičky s větším průměrem a buď je jen zabrousit jemným smirkovým papírem nebo napřed zkrátit a potom zabrousit. Dá se na tom docela vyřádit, jenom bych upozornil na dvě věci. Při obrušování postupujte pomalu (v závěru velmi pomalu) a hlídejte si, abyste špičku obrušovali co nejrovnoměrněji. Neustále ji zkoušejte zasunout do prutu a počítejte s tím, že ono to dlouho nejde a najednou lup a špička je tam. Pokud v té chvíli odeberete víc materiálu, než je třeba, může se pak v prutu klepat. Částečně se to dá řešit tím, že ji nastříkáte lakem (pozor na rovnoměrné zasychání), ale lepší je, když se dobrousíte na průměr, kdy špička pasuje jako originální.

Druhá věc je ta, že nikdy neobrušujte špičku moc, ubrat byste měli jen nějakou desetinku milimetru. Jinak byste se mohli divit. Jeden známý si takhle zabrousil špičku ze čtyř milimetrů asi na dva a půl a když se mu druhý den zlomila, dalo mu dost práce, aby vydoloval zlomený kousek z prutu ven.

 

Abych usnadnil případným zájemcům výběr špiček na individuální tunig, vyrazil jsem s mikrometrem a svinovacím metrem do obchodů. Tam jsem ale pochopil, že dnes už je variabilita špiček tak obrovská, že ani mnozí jednotliví výrobci nepoužívají jeden rozměr, možná i proto, že si nechávají jednotlivé řady prutů vyrábět kde se dá.

 

Seženete mraky nepopsaných špiček, na jiných je jen logo výrobce a jen pár firem špičky poctivě popisuje a snaží se množství různých průměrů aspoň trochu omezit. V tomto ohledu je asi nejpoctivější firma Shimano, která nedávno přešla na nový rozměr špiček vyráběných výhradně z uhlíku, aby mohla zeštíhlit blanky svých prutů. Dnes proto najdete na jejich špičkách zajímavé kódy, např.: LGSD. Znamená to "large guides, small diameter" – velká očka, malý průměr. Jedná se tedy o uhlíkovou špičku pro novější řady prutů a s většími očky. S elementární znalostí angličtiny jistě rozluštíte další podobné kódy sami.

Mimochodem Shimano volí průměry svých špiček značně zlomyslně, aby nebylo snadné je nahradit výrobky jiné značky. Platilo to u starších sérií prutů a je tomu tak i dnes po přechodu na tenké uhlíkové špice.

Celkem slušně značené špičky má i firma Mivardi. Jsou navíc jedny z nejlevnějších na trhu a prodávají se odstupňované po dvou desetinách milimetru, takže si mezi nimi snadno vyberete vhodný průměr pro libovolný prut. Mohu doporučit. V této cenové kategorii vás ale nesmí překvapit to, že označení feederových špiček za spotřební zboží je tak trochu na místě (není to jen záležitost této firmy, platí to o levných špičkách obecně).

Pokud byste přemýšleli o prutech využívajících ultratenké uhlíkové špice silné 2,2 mm, pak moc hezké náhradní špice o tomto průměru dělá Daiwa. Protože už se tu nedá moc pracovat s ujímáním špice (nějaký materiál tam zůstat prostě musí), jsou jednotlivé špičky navíc různě dlouhé. Samozřejmě nejjemnější jsou nejdelší a tvrdé jsou naopak krátké.

 

A teď už se můžete podívat na tabulky s parametry špiček u prutů různých výrobců. Zdaleka to není všechno, ale jak jsem tak běhal a měřil, pochopil jsem, že pokračovat v podstatě nemá cenu. Nějaká snaha o unifikaci tu rozhodně není, každý si vyrábí nebo nechává vyrábět, co chce a za rok může být všechno jinak.

 

Až si tedy půjdete koupit do krámu náhradní neoriginální špičku, vezměte s sebou prut nebo aspoň jeho poslední díl. Bude to nejrychlejší a stoprocentně si pak vyberete dobře.

 

No a konečně se dostáváme k tomu, kterou špičku při lovu zvolit. Tahle věc je dost individuální záležitost a navíc se musí vybírat s ohledem na podmínky při lovu a použitou montáž. Napíšu tady spíš jen obecná pravidla, tak jak je po létech rybolovu vidím. V reálu se pak setkávám i s tím, že řada často velmi dobrých feedrařů má oblíbenou špičku, se kterou se snaží odchytat co jen se dá anebo naopak jim na výběru špičky tolik nesejde a berou „cokoli rozumného“. Jsou to často lepší feedraři než já a tak s nimi nebudu polemizovat. V celém feederu ostatně platí, že jaké si to uděláte, takové to máte a co vám vyhovuje a chytá ryby, toho byste se měli držet.

Asi nejdůležitější pravidlo je, že je lepší používat s ohledem na podmínky co nejjemnější špičku. Silnější špičku je dobré použít v silném proudu, který měkčí špice příliš ohýbá, při lovu na velkou vzdálenost, kde je třeba více vypnout kmenový vlasec a v případě, kdy chcete větším vypnutím sestavy podpořit zamozasekávací efekt. Na velikosti cílové ryby síla špičky nijak nezáleží.

Při obtížně sekatelných záběrech je často důležitější změnit koncovou sestavu (montáž) než měnit špičku. Ve větru je lepší dostat špičku níž k vodě nebo do závětří než ji zesílit, aby s ní vítr tolik necloumal.

 

Často je také důležité vědět, co chcete. Existují návody jak lovit efektivně a nachytat co nejvíc, ale co když vám o to vůbec nejde?

Lovil jsem v létě na místě krmeném kukuřicí. Skladba ryb byla pestrá velké plotice, cejnci, karasi, tloušti, bojovní říční kapři a velcí cejni kolem 55 cm. Pro mě byli zajímaví kapři, cejni přes 50 cm a velcí tloušti. Použitá sestava musela umožňovat lov všech těchto ryb se zcela odlišnou dynamikou záběru. S ohledem na kapry byl zapotřebí návazec 0,18 mm a průběžné olovo (ochrana proti váznutí - při zdolávání je nad rybou), kvůli tloušťům bylo třeba, aby byl návazec relativně dlouhý (60 - 80 cm) a kvůli omezení záběrů menších ryb jsem nastražoval největší zrna kukuřice. Záběry se mi nejlépe sledovaly na špičce 2 oz, protože tu proud téměř neohýbal, takže její výkyv byl při záběru větší než u jemnějších špiček, které už byly dost ohnuté (vyzkoušel jsem, nelíbilo se).

 

Záběrů byla spousta a naprostou většinu bylo třeba ignorovat. Kapři brali velmi opatrně, za celý týden jsem neměl jediný ostrý záběr, při kterém by se špice výrazněji ohnula. Jen houpavé vyklepávání háčku na místě detekované drobnými úklony špice. Jiné roky to tak nebývalo, to záběry se stejnou sestavou často končily i jízdou přes brzdu. Záběr tlouště byla ostrá rána nebo dvě v rychlém sledu. Část ryb se chytila sama, ale rozhodně bylo lepší rychle reagovat a zaseknout. Velký cejn se přihlásil celkem jemným chvěním nebo pocukáváním, které postupně nabíralo na intenzitě, pokud se mu nedařilo háček vyklepat. Ale mezi tím vším se špička zmítala při četných záběrech menších ryb a některé byly velmi vytrvalé. Ty jsem ale chytat nechtěl. Velkých ryb bylo málo a neuvážené záseky nebo zdolávání něčeho menšího by jen zvyšovaly jejich opatrnost. Sekal jsem proto jen evidentní záběry a jinak se bavil pozorováním špičky. Občas jsem nástrahu nějaké dotěrné plotici sebral a sestavu přehodil.

Bylo hodně zajímavé vidět tu širokou škálu pohybů vypovídajících o dění dole, odhadovat původce nebo další vývoj záběru. A vůbec nebylo jednoduché rozhodnout se, kdy zaseknout. A přitom by stačilo málo – výrazně zjemnit sestavu, zmenšit nástrahu a možná i použít těžší zátěž. Pak bych nemusel luštit, co který záchvěv znamená a stačilo by sbírat prut z vidliček. Také jsem to nakonec zkusil, když už jsem s návštěvami na tomto místě končil, ale dopadlo to, jak jsem čekal. Začal jsem tahat menší ryby, nic velkého nechytil a i s průměrným kapříkem jsem měl co dělat, aby si prostě nedojel do nejbližšího křoví. To, že jsem ho zdolal, nebylo moje umění, ale jeho hloupost.

Jen cejni se chytali snáz. Velkých nějak výrazně neubylo a přibyli k nim nějací menší.

 

Ale nebylo to ono. Zjistil jsem, že mě sledování špičky v očekávání velké ryby baví víc než soustavné tahání těch malých. Je možné, že někoho by z takového přístupu možná i trefilo. Ale užil jsem si to, nepopíchal zbytečně hromadu ryb, chytil několik na naše místní poměry velmi pěkných a byl jsem spokojen. Ostatně to je právě ta věta „jaké si to uděláte, takové to máte“ realizovaná v praxi.

 

Tak, to by bylo. Myslím, že jsem vyčerpal téma jako takové i sám sebe. Další věci si necháme zase na příště. Pokud půjdeme dostatečně do hloubky, budeme mít ještě dlouho v čem se rýpat a to je dobře:-)

 

Text i foto: M. Horáček – Osprey