Na vázání mušek je nejdůležitější naučit se pracovat s materiálem a ovládat vázací techniky. Je to velice jednoduché i logické, jestliže se naučíte vázat jen jednu mušku, tak si už nebudete pořádně umět navázat jiný druh, zvládnete-li vázací techniky nebude problém navázat v podstatě cokoliv jiného. V průběhu tohoto vázacího kurzu se vždy dozvíte něco o vázacích materiálech, které budeme používat, technikách a vázacích postupech. Technicky není možné umístit všechny informace do jednoho dílu seriálu. Všechny důležité informace se proto dozvíte průběžně a postupně budeme společně vázat složitější vzory mušek. Základem celé mušky je vždy háček. V rybářských prodejnách je k dostání spousta druhů, typů a velikostí různých háčků. Vždy je potřeba se rozmyslet, jakou mušku si chceme navázat a v druhé fázi zvolit vhodný háček. Každá firma, zabývající se výrobou muškařských háčků, má trochu jiné označení velikostí. V zásadě se velikosti muškařských háčků označují čísly, přičemž čím je číslo větší, tím je háček menší a naopak. Háček se skládá ze čtyř částí – očko, ramínko, oblouček a hrot. Muškařské háčky se dle hmotnosti rozdělují na „Mokré“ a „Suché“. Toto rozdělení je dáno hmotností háčku. Mokré háčky jsou vyrobené ze silnějších drátků, jsou těžší a muška se rychleji potopí pod hladinu. Některé mokré háčky mají nalité olověné tělíčko popř. hlavičku (obr.2). Suché háčky jsou vyrobené z tenkých drátků, jsou jemné a lehké, protože nesmí suchou mušku stáhnout pod hladinu. Suché háčky lépe sedí při záseku, proto se na ně někdy dají vázat i mokré mušky. Zde je ovšem dobré použít k zatěžkání mušky několik ovinů olověným drátkem.


obr. 2

Dle tvarů na jednotlivé typy mušek háčky dělíme na Jepicové (obr. 3), tyto háčky jsou vyrobeny z tenkého drátku a jsou určeny k vázání suchých mušek imitující jepice. Chrostíkové háčky (obr.4) jsou háčky s delším ramínkem, díky svému tvaru jsou vhodné k vázání chrostíků s delším tělíčkem. Broučkové háčky (obr.5) mají na rozdíl od chrostíkových poměrně krátké ramínko a jsou určeny pro mušky imitující širokou škálu broučků a dalšího hmyzu. Gammarové háčky (obr.6) jsou zaoblené a používají se k vázání blešivců (Gammarus) či pakomárů. Gamarové háčky mohou mít další různé tvary např. kuklové nebo pupové. Často využívanou skupinou háčků jsou háčky nymfové (obr.12). Jsou vyrobeny ze silnějšího drátku a mají delší ramínko. Streamerové háčky (obr.7) jsou určeny k vázání streamerů napodobující různé rybičky a živočichy, tyto háčky jsou pevné a mají dlouhé ramínko. Při nákupu správných háčků by Vám měl pomoci odborný personál v rybářské prodejně. Co se týče hrotů, k dostání jsou háčky s hroty nebo bez protihrotů (obr. 8). Osobně preferuji háčky bez protihrotů, pokud pominu hledisko, že jsou šetrné k rybám, tak při záseku i lépe sedí a neničí pěnovou výplň v krabičce. K dnešní široké nabídce háčků by se dala napsat kniha, ale domnívám se, že pro začátek by těchto pár slov k háčkům stačilo.


obr. 12


obr. 3
obr. 4

obr. 5
obr. 6

obr. 7
obr. 8

Konečně bychom mohli přejít k samotnému vázání mušek.
Princip vázání mušky je vcelku jednoduchý. Muška vzniká postupným navazováním materiálů na háček a jejich úpravou. Proces navázání materiálu, až jeho finální úpravu, nazýváme vázací operací. Způsob, jakým materiál uchytíme do požadovaného tvaru, se nazývá vázací technika. Vázacích technik a možností, jak s materiálem pracovat, je spousty, proto je dobré vybrat si ty, které budou každému vyhovovat. Ty nejdůležitější vázací techniky si názorně ukážeme v průběhu celého vázacího kurzu. Materiál na háček navazujeme pomocí speciální nitě, určené k tomuto účelu. Pokud si položíte otázku, proč není možné použít nit, kterou má manželka v šicí sadě – odpověď je jednoduchá. Vázací nit nám slouží k navázání materiálu, proto musí být pevná, abychom mohli dělat pevné oviny a hlavně tenká, protože musí zbýt místo na navázání dalších materiálů. Nitě jsou vyrobeny ze syntetických (umělých) vláken a mohou být spředené z rovných nebo stáčených vláken. Dále se dle použití rozdělují na několik základních typů.

Vázací nitě (obr.9) souží čistě k navazování matriálů, tzn. k jejich pevnému uchycení na háček. Tyto nitě se rozdělují dle pevnosti. Nejtenčí nitě jsou dvou až třívláknové. Jsou vhodné k vázání malých jemných mušek. Třívláknové nitě jsou velmi jemné, při práci s nimi je nezbytné udělat si odhad, do jaké míry za ně můžeme zatáhnout, aby nám nepraskly. Prasknutí nitě můžeme předcházet i dobře seřízenou bobinou. Pro začátek je dobré používat středně silnou stáčenou nit, která je sice o něco silnější, ale pevnější. Odolá tak i necitlivým rukám začátečníka. Na větší streamery se používají speciální kevlarové nitě, které nám umožní pevné stažení matriálu a velkou životnost mušky. Kevlarové nitě jsou velmi pevné a jsou spředené z několika set tenkých vláken. Na různé typy mušek je proto potřeba používat různé typy nití a řídit se jednak naším citem v ruce a také velikostí mušky. Z vázacích nití je tato nit vidět pouze u očka háčku, kde je z ní vyvázána malá hlavička. I když na barvě této nitě moc nezáleží je dobré používat tmavé přírodní odstíny jako je zelená, béžová popř. černá.


obr. 9

Tělíčkové nitě (obr.10) se používají k výrobě hladkých tělíček mokrých a suchých mušek. Práce s nimi je jednoduchá, tělíčko mušky vznikne navinutím několika ovinů na háček. Kvalitní tělíčkové nitě jsou spředené z rovných vláken, proto by se měly po navinutí zploštit a vytvořit tak jemné hladké tělíčko. Výrobu tělíček z nití si ukážeme v příštích lekcích kurzu vázání mušek. Zde už záleží na barvě nitě, protože jakou barvu použijete, takovou bude mít i tělíčko mušky. Je potřeba počítat s tím, že po namočení a nasátí vodou mohou některé nitě mírně ztmavnout, což není na škodu. Z tělíčkových nití nemusíme jen vyvázat tělíčko, ale dají se použít u přírodních vzorů k vyvázání hlavičky, která poslouží v tomto případě jako atraktor.


obr. 10

První muška, kterou si dnes navážeme, je klasika ze staré muškařské školy. Red Tag najdete snad ve všech encyklopediích a knihách týkajících se muškaření. Má mnoho podob a verzí, je účinná jak v mokrém, tak i v suchém provedení na pstruhy, lipany, tlouště a spousty dalších ryb. Na mušce Red tag je účinná kombinace červeného tipu se zeleným broučkovým tělíčkem. Nabízí se spousta možností z čeho barevný tip vyrobit. V podstatě můžeme mít dvě možnosti – pravidelně zastřižený tip nebo vyčesaný do vytracena. Jestliže chceme mít tip vyčesaný do vytracena musíme si dát tu práci a konec postupně odtrhávat. Na tip do ztracena je dobré použít jemný materiál, např. vlnu nebo přízi. Pokud chceme tip zastřihnout rovně nůžkami, můžeme použít v podstatě cokoliv co se k danému účelu hodí. Kromě červené vlny lze použít i syntetické vlasy zvané „Fibers“. Na jemné konečky některých malých lipanových mušek se dá použít i několik vrstev tělíčkové nitě (obr.11).


obr. 11

Postup vázání mušky je v zásadě takový, že postupujeme odzadu tj.od obloučku háčku postupným navazováním materiálů a vázání ukončíme u očka háčku. Po ukončení vázací operace je důležité, aby byl materiál perfektně upravený a nebylo potřeba se k této části nadále vracet. Na začátku vázání mušky je potřeba vědět, jak udělat první ovin nití. Muška Red Tag bude mít 3 vázací operace – navázání tipu, výroba tělíčka z páva a natočení nožiček ze srpku kohouta.

Co budeme na Red Tag potřebovat?
Broučkový háček č.10 suchý, vázací nit , červený antron, kohoutí srpek ze skalpu hnědého kohouta, paprsky z ocasního pera páva (obr.13)


obr. 13

krok 1

Upneme háček do svěráčku tak aby jeho ramínko bylo vodorovné a na mušku jsme se dívali z boku – popř. mírně shora.



krok 2

Nit přichytíme pod háčkem zhruba 3mm od očka háčku a vytvoříme smyčku ve tvaru písmene „V“ .



krok 3

Volný konec nitě podržíme pevně v rukou a napneme. Druhý konec začneme natáčet směrem od sebe k obloučku háčku a tím si zafixujeme volný konec. Tento krok je potřeba udělat poměrně rychle, aby nit neklouzala po ramínku háčku. Uděláme cca 10 pravidelných ovinů dokud nebude nit pevně přichycena na háčku.



krok 4

Nyní odstřihneme volný konec nitě a vrátíme se několika oviny opět 3mm před očko háčku. Nyní musí být nit stále napnutá, aby nedošlo k uvolnění nitě z háčku. Jako pojistku si můžete oviny zalakovat lakem. První krok máme úspěšně za sebou a nyní se pustíme do navázání barevného tipu.
krok 5

Knot červeného antronu přiložíme k ramínku háčku. Na háček položíme palec a ukazováček. Nit uchytíme do prstů a uděláme ovin dolů. Následně uděláme další dva pevné oviny kterými přichytíme knot. Oviny musí být relativně rychlé protože pokud bychom je dělali pomalu, začal by se knot omotávat kolem ramínka háčku a to by nebylo dobré.



krok 6

Na pevné přichycení knotu stačí 3 až 4 oviny nití. Volný konec knotu mírně zkroutíme levou rukou a napneme směrem nahoru. Postupně začneme natáčet vázací nit a ovin za ovinem postupujem k obloučku háčku. Při tom knot pokládáme po každém ovinu na ramínko háčku. Vázání ukončíme na úrovni protihrotu háčku.



krok 7

Teď nás čeká zafixování konce tipu. Je to velice jednoduché, knot zvedneme kolmo k ramínku háčku a uděláme jeden ovin pod ním a nití se opět vrátíme na ramínko háčku. Touto fixací si zajistíme to, že nám nesklouzne poslední ovin a nepřitlačí tak tip k obloučku háčku. Tip tak bude rovný a bude pevně držet.



krok 8

knot napněte a ostrými nůžkami jej odstřihněte v úrovni obloučku háčku tak jak je tomu na obrázku. Dále odstřihneme přebytečný konec u očka háčku. Tip by měl končit zároveň s obloučkem. Pokud se Vám vše podařilo tak jak je tomu na obrázku, gratuluji – první vázací operaci máte úspěšně za sebou.



krok 9

Vázací nití přejděte zhruba do poloviny ramínka háčku a přiložte tři paprsky z pera páva. Paprsky navažte za jemné špičky. Opět uchopte nit mezi palec a ukazováček a stáhněte nit dolů. Tím přichytíte paprsky z páva. Pravou rukou uchopte paprsky, mírně je napněte a postupně dělejte oviny
nití stejně jako u navázání knotu. Vázání ukončete v úrovni protihrotu stejně jako červený knot.
krok 10

Uchopte zároveň nit a paprsky z páva. Paprsky natočte na nit a udělejte si tenký knot.
krok 11

Celý svazeček začněte natáčet na ramínko háčku. Je důležité dělat pravidelné oviny vedle sebe, pokud budete chtít silnější tělíčko, natáčejte paprsky tak, aby se mírně překrývaly.



krok 12

Natáčení ovinů ukončíme cca 3mm před očkem. Zde je důležité nechat si prostor u očka na nožičky.



krok 13

Paprsky vypleteme z nitě a cca dvěma oviny je pevně zafixujeme nití. Dávejte pozor na to, aby oviny nevyklouzly a tělíčko se nerozmotalo.
krok 14

Připravíme si pírko z kohouta a odtrhneme z něj zadní nekvalitní část větviček.
krok 15

Přebytečnou část odstřihneme a nití uděláme ještě dva oviny pro finální upevnění.



krok 16

Srpek přiložte šikmo k ramínku háčku a dobře jej zafixuje třemi až čtyřmi oviny. Pírko přichytíme přesně v místě přechodu holého stvolu a paprsků.
krok 17

Odstřihněte stvol a uchopte srpek do skřipce. Začněte natáčet srpek na ramínko háčku a udělejte cca pět ovinů. Při natáčení srpku se začnou vytvářet nožičky. Pozor na to aby jste neskončili příliš blízko očka háčku. Po posledním ovinu by měl zůstat min 1mm na vytvoření hlavičky.



krok 18

Vázací nití přichyťte špičku srpku třemi oviny a odstřihněte ji co nejblíže očku háčku. Očko musí zůstat čisté a nezavázané nití !!!



krok 19

Pomocí palce a ukazováčku přetáhněte nožičky směrem dozadu, následně nití udělejte tři oviny a fixujte nožičky tak, aby nepřečnívaly dopředu.
krok 20

Pomocí finišéru zakončete mušku ztraceným uzlem a pokud budete chtít, můžete hlavičku zalakovat lakem.




Jak jste si na vlastní kůži vyzkoušeli, není to jistě nic těžkého. Vše je o práci s materiálem a citlivosti, která se časem bude stále zvyšovat.

V příští lekci si práci trošku zkomplikujem přidáním dalších materiálů a naučíme se další vázací techniky.

Zdraví Tomáš Vítek
Případné dotazy zasílejte na e-mail: tomucha.info@seznam.cz


Tento a další články naleznete v říjnovém vydání časopisu KAJMAN