První setkání

Bude to znít asi bláznivě, ale k línům jsem se dostal přes silné pruty a velké navijáky s pletenou šňůrou. Dlouhé roky mi od starších rybářů bylo vtloukáno do hlavy, že lín je tou nejlepší nástražní rybou na sumce. Jako zarputilý sumcař jsem této fámě podlehl a tuto nádhernou rybu začal v revírech cíleně vyhledávat. Většina ulovených „zelenáčů“ končila na montážích s velkými trojháky. Výsledky lovu sumců byly přesto neuspokojivé - záběrů na nastražené líny přišlo pramálo. Postupem času jsem zjistil, že pod mou káčou je mnohem účinnější plotice, karásek nebo cejn. Líni se tak na mých sumčácích objevovali čím dál méně, až vymizeli téměř úplně. Nebylo to ale tím, že bych měl k těmto rybám nějaký zvláštní vztah. Důvod byl mnohem jednodušší - sumci je prostě nechtěli! A řekněme si na rovinu, nalovit líny ve svazových vodách, není zase až tak snadné, jak by si někdo mohl představovat. Nebyl důvod plýtvat energií a drahocenným časem při chytání nástražních ryb, kterým jsem již prostě nevěřil...

Setkání druhé

Jednoho dne se vše změnilo. Dostal jsem se na revír, který si v mém srdci získal nenahraditelné místo. Obcházel jsem vodu a polarizačními brýlemi nenasytně sledoval život pod hladinou. V jeho průzračné vodě byla vidět hejna perlínků, která se proháněla kolem kořenů starých vrb. Rybky se míhaly ve vodních trávách a pod rozkvetlými stulíky na rozhraních mělčin a hluboké vody, kde pro tuto drobotinu už nebylo bezpečno. Občas se mezi nimi zjevila i malá zvědavá štička. Viděl jsem i cejna, který se zatoulal blíž ke břehu a se zájmem prohledával dno, aby našel nějaké chutné sousto. 

V hlubší vodě se náhle objevil oblak bahna, působící v čisté vodě jako pěst na oko. „Asi kapřík,“ řekl jsem si. V tu chvíli se z rozvířeného kalu zvedla téměř kolmo ode dna krásně tmavá a zaoblená ocasní ploutev, která rozhodně kapří nebyla! Než mi došlo, co jsem vlastně spatřil, ryba se sama ukázala v celé své kráse. Byl to lín atakující půlmetrovou hranici. S úžasem jsem pozoroval ladné pohyby zeleného krasavce proplétajícího se mezi trávami. Napjatě jsem ho sledoval až do okamžiku, kdy zmizel v temných hlubinách.

Toho dne jsem viděl ještě několik velkých línů, kteří se pohybovali v příbřežních partiích a snažili se najít něco k snědku. 

Byl to opravdu silný zážitek, který poslal mou sumcařskou vášeň nekompromisně k ledu. Vypudit z hlavy kapitální líny již nebylo možné. Cestou domů se mi hlavou honily nejrůznější možné scénáře jejich lovu. Už jsem se viděl, jak hrdě držím v rukou nějakého padesátníka. Co padesátníka! Proč nepřejít rovnou na číslo šedesát! No, realita byla úplně odlišná...

První pokusy 

Čas lovu nastal hned následujícího rána. Ryby jsem chtěl aktivně vyhledávat, takže šoulačkový batoh a jeden jemný proutek byl jasnou volbou. Bohužel nic nešlo podle plánu. Ryby se chovaly úplně jinak, než jsem očekával. Ani tajná zbraň, tedy pořádně macatá rousnice, neuspěla. Za celodenní snažení mi byl odměnou jen jeden lín něco málo přes čtyřicet centimetrů. Radost z nového osobáčku, který mi tento krasavec přinesl, hořkla v ústech při pomyšlení na to, kolik jsem promarnil příležitostí.

V té době byli pro mě líni ještě velkou neznámou. Mé zkušenosti s lovem těchto impozantních ryb končili, jako u mnohých jiných rybářů, u plechovky sterilizované kukuřice nebo čiperné žížaly vrtící se na velkém háčku. O jejich životě, zvycích, potřebách a někdy i jejich náladách, jsem neměl ani potuchy. Dveře poznání se začali pomalu otvírat až při možnosti sledovat chování línů v křišťálově čisté vodě, kde byla šance povahu těchto krásných ryb lépe pochopit.

Kprvním uspokojivým výsledkům v lovu línů, vedla ještě dlouhá cesta lemovaná z obou stran neúspěchem v různých podobách. Jednalo se o nevhodné nástrahy, špatnou lovnou taktiku, nebo jenom o mou neohrabanost – všechny tyto příčiny měly za následek bídný či vůbec žádný úlovek. Na druhou stranu i chyby, které člověk udělal, bylo nutné projít. A hlavně se z nich poučit. Pokud se tak stalo, tak i nepovedená výprava bez ryby měla větší váhu, než lov s deseti líny na břehu, kdy se člověk nic nového nepřiučil.

Hledání odpovědí

Lín je rybou dna. Můžete jej najít ve vodách cejnového pásma, přehradách, rybnících, slepých ramenech řek. Daří se mu i v různých požárních nádržích či zabahněných návesních rybníčcích, kde byl vysazen lidmi třeba jen proto, aby se místním klukům s loveckou vášní zaplnil volný čas. 

Úspěšný lov této nádherné ryby závisí na mnoha věcech, které bych vám chtěl v budoucích řádcích tohoto článku lehce přiblížit.

Jednou z nejdůležitějších věcí je ryby vůbec najít. Pokud se vám povede ve vodě, kde se tyto ryby vyskytují, objevit osamělý koberec vodních travin, máte opravdu velkou šanci, že se zde líni budou pohybovat. Tyto trávy se nutně nemusí nacházet ani ve větší hloubce. Línům nevadí vypravit se za potravou do mělčin, kde se jim hladina dotýká hřbetu.

Mnohokrát jsem sledoval a lovil tyto krasavce ani ne ve dvaceticentimetrové hloubce, zde se mi také po zdárném zdolání podařilo dostat ryby s délkou přesahující 45 cm! Je pravda, že načapat trofejní kousky v takové extrémně nízké vodě se podaří většinou za časných ranních hodin nebo až v noci.

Dalším, pro rybáře, dobře čitelnými místy, jsou stulíky či leknínové pole, kde tyto ryby nachází dostatek přirozené potravy. V parných letních dnech se zde často líni zdržují i těsně pod hladinou, ukrytí pod listy rostlin podobně jako kapr či amur. Bohužel, nebo možná bohudík, se ve spleti rostlin dokážou mnohem lépe krýt a jejich přítomnost zůstává většinou slídícímu rybáři utajena. 

Líny zdržující se u hladiny jsem měl možnost sledovat pravidelně. Nebyla to žádná hejna, jak je tomu třeba u kaprů. Většinou šlo o samotáře či pár ryb, které prozradil třeba jen kousek ocasní ploutve, která nebyla úplně skrytá pod listy stulíků. Tyto odpočívající ryby se mi však nikdy nepovedlo chytit. Bylo mnohem lepší nechat je v klidu a počkat si, až budou při chuti. 

Mohlo by se zdát, že tato líní lenost je pro nás rybáře k ničemu, ale opak je pravdou. Tím, že se nám povede líny pod hladinou objevit, utvrdíme se v tom, že se na našem budoucím lovném místě opravdu pohybují. To je velké plus, které dokáže někdy netrpělivého rybáře udržet déle ve střehu na lovném místě, a jak všichni dobře vědí, u rybařiny je trpělivost a výdrž polovina úspěchu.

Pokud se v revíru, kde chcete líny chytat, vodní rostlinstvo nevyskytuje, přednostně se zaměřte na příbřežní partie - konkrétně na kořeny vrb a olší, nebo na místa kolem rákosí. Všude tam máte zvýšenou šanci s línem se potkat.

Místa, která jsem zde popisoval, se většinou nacházejí v blízkosti břehu. Přiznám se, že líny nechytám dál, než kam dohodím návnadu rukou. Není to tím, že by se tyto ryby na volné vodě nevyskytovaly, ale jde spíše o to, že mám přímý kontakt s krmným místem, kde dokážu nenápadně a hlavně přesně přikrmit. Navíc na krátkou vzdálenost jsou lépe čitelné i ty nejjemnější záběry.

Záběry v přímém přenosu 

"Nejjemnější záběry"! Tato dvě slova ve mně vyvolávají stres a stavy úzkosti. Možnost sledovat v průzračné vodě krmící se líny mě dříve přiváděla k naprostému šílenství. Krmným místem se prohánělo klidně i pět línů a bezstarostně se futrovali nabídnutým krmením. Vše probíhalo perfektně, až do chvíle, kdy ryba nasála sousto s háčkem a následně jej vyplivla tak elegantně, že se splávek ani nezhoupl. Po třetím „záběru“ jsem to už nevydržel a zkusil ještě více zjemnit montáž. A viditelný záběr se opravdu dostavil. Bohužel, zastavit na 0,14 mm vlasec více než 1,5 kg vážícího lína, který ihned po záseku projel vodním porostem, opravdu nebylo možné...

Tento typ braní, kdy ryba nástrahu nasaje a během pár okamžiků opět vyplivne je častější, než si většina rybářů vůbec dokáže připustit. Může to být způsobeno snížením teploty vody, zvlášť v jarních měsících, kdy ochlazení rybí apetit utlumí. Lín při záběru nemá snahu s nástrahou v tlamce pohnout a tím udat pohyb ukazateli záběru. Častější příčina je však ostražitost ryb, či nevyhovující koncová montáž na prutu. Proto je pro mě naprosto nepředstavitelné chytat líny někde dvacet a více metrů od břehu, kde jednak ztrácím kontakt s krmným místem a hlavně není v mých silách odhalit sotva patrné záběry opatrných línů.

Pokračování příště.

Text a fota: Obiš