JSME MISTŘI EXTRALIGY 2012!

Před tím, než se k tomu však dostanu, musím vás, čtenáře CHYTEJ.cz s velkou radostí informovat o událostech z posledních dnů, kdy skončla EXTRALIGA V PŘÍVLAČI 2012, které jsme se v letošním roce účastnili s mým novým kolegou, vynikajícím rybářem Davidem Maixnerem, který byl kdysi jedním z mým rybářských učitelů.
V posledním kole jsme obsadili druhé místo

Sezónu, která se skládala ze tří víkendových kol (každé kolo zahrnuje 4 závody) se nám, po finálním napínavém a tvrdém souboji s bratry Tichými, podařilo vyhrát. Jedná se tedy o zcela historický úspěch a velmi se z něj těšíme. Jednotlivý závod, či kolo totiž může vyhrát téměř každý, k vítěztví v celém seriálu je zapotřebí dlouhodobě stabilních dobrých výsledků, což se nám letos podařilo. 
Druzí jsou za rok 2012 bratři Tichý a třetí duo Špáda+Šimota.
 
celou sezónu se nám podařilo vyhrát

radost byla neskutečně obrovská

Má radost tím ale nekončí - v celorepublikovém žebříčku (cca 300 závodníků) se prý totiž podle předběžných propočtů o první místo zatím neoficiálně dělím s Michalem Čepelákem a jelikož mě ještě čeká jeden bodovaný závod, mohu tedy celkově vyhrát i v jednotlivcích. A co to znamená?
"Můj výběr závodníků na MS bude vycházet ze žebříčku z předchozího roku - prvních pět závodníků v pořadí. Také budu přihlížet k dlouhodobému žebříčku tak, aby závodník byl umístěn v tříletém žebříčku do 12. místa (stabilní výsledky)... Jiří Špáda, státní trenér"
 
Mimo možného prvenství by mě měl tedy státní trenér nasadit na MS 2013, které se koná v ČR. A na to se opravdu mimořádně těším!!! 
 
 
Dost sebechvály a zpět k tématu!
 
  

Jaké tedy mohou být motivy k závodní přívlači? 

Pokusím se vypsat všechny možné. Je samozřejmé, že u každého závodníka to může být kombinace několika z nich a jiná. Na některé jsem si možná nevzpomněl.

- přirozená soutěživost

- radost ze společného rybolovu

- možnost setkání se zajímavými lidmi

- adrenalin z lovu, taktizování

- příležitost naučit se něco nového

- reprezentování nějaké značky a osobní profit nejčastěji v materiální formě 

 

Na závodech se často sejde parta fajn lidí

Pro někoho může být smyslem cíl nejvyšší - reprezentace na mistrovství světa


Podstata závodní přívlače

Je v podstatě velmi jednoduchá. Závodníkovi je losem určeno na daný časový úsek místo, kde bude lovit. Zde musí odhadnout, jaké dravce v sektoru může mít a zvolit optimální strategii, jak ulovit co nejvíce bodovaných ryb, respektive jak získat co nejvíce bodů. Bodované ryby mohou mít organizátorem nastavenou nejmenší míru. Úlovky jsou rozhodčími na základě daných pravidel bodovány (většinou mm = bod, někde ryba = bod, jindy cm = bod). Podle typu soutěže může mít každý závodník vlastního rozhodčího (např. ligové soutěže ČRS), nebo má jeden rozhodčí na starosti více závodníků (pohárové závody na soukromých revírech). Po skončení závodu jsou tyto body provnány a závodník s nejvyšším bodovým hodnocením vítězí. Ligové závody bývají převážně vícekolové, kdy se sčítají umístění v jednotlivých kolech a vítězem se stává závodník či družstvo s nejnižším součtem umístnění. Krátkodobou variantou je sčítání dosažených bodů a vítězí účastník s nejvyšším počtem bodů. 

Na většině pohárových i ligových závodech dochází po určitém časovém úseku k rotaci závodního pole. Na pohárových závodech to bývá většinou po hodině čtyřikrát - tedy o čtvrtinu.  V praxi to znamená, že pokud by bylo 100 startovních míst, bude závodník s losem 1 lovit na sektorech 1, 26, 51 a 76. Sektory bývají na pohárových závodech 10-15 metrů široké.

Na ligových soutěžích probíhá rotace jen jednou (po 90-120 minutách - určí pořadatel) a je o polovinu závodního pole. Sektory bývají dlouhé 50-100 metrů, v ojedinělých případech až 200 m. Na těchto soutěžích, kde soupeří týmy, vždy jeden z týmu chytá a druhý dělá měřiče jinému závodníkovi. Jedno ligové kolo se skládá ze dvou dnů (čtyři závodů, vždy jeden ranní a jeden odpolední).

Rozdíl oproti běžné přívlači: závodník si nemůže vybrat ani čas ani místo, kde bude lovit. Běžně se ani nemůže zaměřit na lov velkých ryb. Musí se naopak pokusit ulovit co nejvíce ryb v místě a čase, které mu bylo určeno.


Příprava závodníků

Je velmi rozdílná. Znám celou řadu závodníků, jejichž celá příprava spočívá v tom, že naháží věci do auta a na závod přijedou až po tréninku, nastoupí do závodu, nachytají ryby a udělají výsledek. Samozřejmě jsou to již zkušení matadoři, rybáři, kteří prostě mají jakýsi šestý smysl. Umí vycítit, co je v dané situaci vhodné, umí přečíst vodu, umí s nadsázkou myslet jako ryba. Je v tom i určitá dávka kreativity a možná i absence strachu vybočit z řady a zkusit něco, co by "jen" nadrilované závodníky nenapadlo. Jako příklad bych mohl vzpomenout na Michala Tichého, kterému zabrala při závodě na rotačku velká štika, ale spadla. Většina závodníků by chytala dál a snažila se o jinou rybu. On však bleskově popadl druhý prut s velkým twisterem a na první hod ji vytáhl. Dokázal změnit nástrahu, dokázal odhadnout směr, kam se po nezdařeném útoku štika vydala, dokázal jí nástrahu předložit tak, jak bylo potřeba a vyndal jí. Měla tuším 74 cm.

Druhým extrémem je skupina závodníků, kteří chodí k vodě velmi často, trénují nahazování, zdolávání, podebírání, připravují tisíce nástrah. A pořád dokola. Jaksi strojově. A i na opravdu malých rybách. A stejně strojově pak chytají o závodech. Abych se přiznal, i když se i tímto způsobem dá dosáhnout výsledku, mě to moc sympatické není.

Jak se říkává: "zlatý střed". To znamená, že kdo chce být úspěšný, měl by alespoň částečně pochopit, jak ryby ve vodě fungují a na závody se materiálně i fyzicky nějak připravovat. Fyzicky mám na mysli umět přesně nahazovat (nejen na volném prostranství, ale i pod větvemi, za větru apod.), bezpečně ryby zdolávat, umět podebírat. A to vše by závodník měl umět dělat rychle. Jak se říkává - dokud je nástraha ve vodě, má rybář šanci. A zde například rozhoduje, jak rychle umí závodník nahazovat - pokud si před nahozením deset vteřin uklidňuje nástrahu a pak rozvážně nahodí, ztratí za celý závod mnoho minut, kdy mohla být nástraha ve vodě a mohl ulovit i několik ryb. A ti skutečně dobří, kteří se umísťují pravidelně vysoko, to umí vesměs pekelně dobře. Je běžné, že špičkový závodník dokáže nahodit během dvou tří vteřin od vytažení nástrahy z vody. 

Na některých závodech je klíčová i strategie lovu - nějčastěji závodník přemýšlí, zda na řece postupovat proti proudu či po proudu, zda lovit u dna či u hladiny, ve březích či na volné vodě. Klíčové bývá, jak rychle přijde na to, kde je to nejlepší a zda se dokáže na tato hot místa včas vracet. Já jsem si například kdysi ta nejlepší místa nechával na konec. Dnes se obvykle vrhnu na to nejslibnější a pokud funguje, pak se na něj i několikrát vracím. V tomto směru je potřeba, aby měl závodník letité rybářské zkušenosti. Dobře nahazovat se může každý naučit s trochou dobré vůle během sezóny, dobře pochopit ryby ani za celý život.

Z krátkodobého hlediska celá příprava nemusí mít zásadní význam a i v nejvyšší soutěži se mohou objevit závodníci, kteří díky dobrému losu, štěstí apod. jeden závod sice vyhrají, ale tu stejnou nebo další sezónu se ještě potýkají se sestupem, či rovnou sestoupí. Z toho důvodu osobně mnohem více uznávám výsledky dlouhodobých vícekolových stoutěží (jak týmové, tak jednotlivce), které mají mnohem vyšší vypovídající hodnotu.

A pokud by vás zajímalo, jak se na závody připravuji já, tak odpovím, že volím zlatý střed. Vyrobím si a přípravím předpokládané nástrahy, zajedu si na závodní lokalitu většinou jednou zachytat a mezi tím chodím normálně na ryby. Rychlost a přesnost házení jsem si za ty roky tak nějak osvojil, byť není na nejvyšší úrovni a u vody se pak snažím přemýšlet tak trochu po vzoru těch osvícených a občas experimentuji. Strojově a tabulkově chytat neumím a ani mě to nebaví. Někdy to neklapne a někdy mi můj přístup dokonce přináší ovoce :-)

Rozdíl oproti běžné přívlači: část činností, které musí závodník zvládat, si může normální rybář odpustit. I když, pokud chce být úspěšný, nahazovat by umět měl. Když např. berou okouni ráno jen pár desítek minut, měl by to umět i rychle. Nebo když jde na ryby s kolegou, který je pořád o krok napřed :-) A co se materiálního vybavení týká (nástrahy), i zde se na ryby úspěšní rybáři připravují a nad vším alespoň trochu přemýšlí. Pokud tedy nemají totálně shůry dáno a nejde jim to tak nějak samo...

p20.jpg

Jirka Škeřík - nestor české závodní přívlače, který vychoval a učil celou řadu závodníků, kteří jsou dlouhodobě na špici. Sám již druhým rokem nezávodí.

Úlovek při pomyslném tréninku. Žádný rybí potěr :-)


Velikost lovených ryb

Většinou, zjednodušeně řečeno, se loví ryby všechny, včetně těch malých. Je samozřejmě otázkou strategie, jak centimetry či milimetry „nahonit“. Je logické, že má - li závodník v úseku např. okouní hrad, kde je schopen vytáhnout deset okounů okolo 20 cm a získat tak 2000 cipsbodů (1mm = 1 tzv. CIPS bod), nebude se snažit o úlovek třičtvrtěmetrové štiky. Jsou ale tací závodníci, kteří takových okounů vydolují osm a pak velkou zubatou či sumce s obřím woblerem cíleně zkusí, uloví a zvítězí. Mezi ně patří např. vynikající rybáři bratři Michal a Tomáš Tichý. Osobně si těchto závodníků, kteří jsou především vynikající rybáři, velmi vážím a skláním se před jejich jakýmsi šestým smyslem, který je odlišuje od závodníka, který chytá jen strojově s nadrilovanou rychlostí a přesností.

p23.jpg
 

Jsou samozřejmě i opačné extrémy, kdy se někteří uchylují k marmyškám, mikro jigům a jejich počínání připomíná spíše muškaření či plavanou, než přívlač. Občasný lov pidirybek je ale bohužel součást závodní přívlače a kdo chce být úspěšný, musí být univerzální a musí se dokázat přizpůsobit a prostě lovit to, co ve vodě je. Věřím, že by většina ráda poměřovala své umění přelstít dravce umělotinami na okounech 40+, velkých štikách, candátech apod. Ale ruku na srdce – kolik je revírů, kde by se takto dalo zápolit. Neznám ani jeden.

p25.jpg
 

Přesto se při ligových závodech pravidelně chytají pěkné ryby; ať již náhodně či cíleně – okouni okolo 40 cm, štiky přes 70cm, boleni, půlmetroví tloušti, občas se zapřáhne sumec či candát. Hlavní rybou však zůstávají tloušti, okouni, pstruzi a štiky.

Jinou kapitolou jsou závody konané na duhákodromech. Tam se paradoxně většinou loví ryby větší a více. Ovšem umění jde částečně stranou. Technika a přesnost hodu, strategie prolovení, odhad stanoviště, opatrný přístup k vodě apod. zde nemá velký význam a jde hlavně o rychlost a správně zvolenou nástrahu. Samozřejmě i o odhad, zda budou ryby ve sloupci, u dna či u hladiny, ale rozhodně ne tolik, jako na přírodní řece.

Rozdíl oproti běžné přívlači: jelikož existuje více skupin rybářů, tak od vyznavačů lehké a ultralehké přívlače se nikterak neliší, naproti tomu existuje zásadní rozdíl mezi závodníky a lovci velkých a trofejních ryb, kteří se lovu malých ryb zcela vyhýbají. 

 

Vybavení závodníka

Obecně se dá říci, že k závodu potřebuje závodník prut s navijákem a kvalitním vlascem, podběrák raketový a plavačkový (se šetrnou síťovinou bez uzlů), odpovídající nástrahy, peán a polarizační brýle. Samozřejmě odpovídající oblečení: rybářská vesta či můj oblíbený baťůžek, kšiltovka apod. V případě, že se brodí, tak broďáky, případně vezírek. Praktické je na ligových závodech mít ve vybavení i rybářskou židličku pro chvíle, kdy nechytající závodník zastává funkci rozhodčího. 

S takovouhle výbavou si na většině závodů obyvkle vystačím

Když se chytá málo ryb, přijde rozhodčímu vhod i pohodlnější zařízení, než obyčejná rybářská židlička :-)

Tomáš Krejča přechází po závodním úseku - čtyři pruty, podběrák, vesta se základním materiálním vybavením a taška s rezervami.

Pruty, navijáky a vlasce

Nemusí být o mnoho jiné, než u běžného vláčkaře lovícího lehkou a ultralehkou přívlačí. Rozdílné je spíše množství a někdy i kvalita některých částí sestavy. Někteří závodníci používají špičkové pruty osazené těmi nejlepšími navijáky a to v hojném počtu. Je zcela běžné, že závodník má v sektoru připraveno 3-5 prutů. Strategie bývají různé. Existují závodníci, kteří mají všechny či téměř všechny pruty stejné, se stejnými navijáky a liší se jen síla vlasce a připravené nástrahy. Vtip spočívá v tom, že v případě změny prutu si závodník nemusí v několika hodech zvykat na nový cajk a háže tedy rychleji, s nástrahou pracuje kvalitněji a ryby zdolává bezpečněji. Mě např. ale vyhovuje spíše několik rozdílných prutů s tím, že mám zvolen jeden hlavní a ostatní jsou spíše záložní a připraveny na případnou změnu strategie. Jako příklad mohu uvést závod na Labi v Poděbradech, kde jsem měl připraven prut 1,8 m 1-3 g s vlascem 0,12 mm pro lov lov okounů při zabrození na rotačky, cyankály a smáčky. Jako druhý prut jsem měl model 2,7 m s gramáží 5-10 g a vlascem 0,12 mm pro lov před zabrozením okolo příbřežních stulíků a třetí prut byl 2,10 m 2-7 g se stejným vlascem pro lov s woblírkem. Záložním prutem pro krajní nouzi byl ultrajemný model 2,4 m s vlascem 0,08 mm pro případný lov marmyškou mezi stulíky.

Ačkoliv s oblibou tvrdím, že pravidleně se dá dosahovat velmi dobrých výsledků s jedním prutem, tak zrovna v tomto závodě, kde jsem většinu ryb nachytal prvně zmíněným prutem, jsem využil všechny čtyři pruty a pouze změna na woblírkový proutek se nevyplatila. Delší prut mi přinesl několik ryb z okolí stulíků, kde bych s krátkým prutem bez rizika rozplašení lovit nemohl a ultrajemný prut jsem využil k lovu s malým kopýtkem v konci závodu, kdy již ryby nebraly a jen díky slabému vlasci jsem dokázal lovit i v proudné části úseku v třímetrové hloubce a výsledek se dostavil.

Stařičký TwinPower, starý Pezon Michell a vlasec dvanáctka Stroft.
Tahle sestavička mě spolehlivě na rybách a na závodech provází již dlouhá léta. A mnohdy jsem ani po jiném prutu nesáhl.


Nástrahy

Pojednání o závodních nástrahách a nástrahách na dravce obecně by mohlo být skutečně velmi rozsáhlé. Existuje totiž nepřeberné množství nejrůznějších dravčích šidítek ať již typově či barevně a závodníci jsou navíc typičtí tím, že si celou řadu nástrah vyrábí sami a ty tovární nejrůznějšími způsoby upravují, modifikují, vylepšují či kompletně přestavují. Asi nejfrekventovanější nástrahou jsou rotační třpytky. Dnes již snad všichni závodníci u továrně vyráběných rotaček minimálně vymění trojháček. Ať tak, že původní kleštěmi odstřihnou a přes mikrokroužek upevní nový (nejčastěji zn. Owner), nebo rotačku částečně rozeberou a znovu s novým háčkem složí. Ti velmi zodpovědní dnes už nepoužívají ani špičkové háčky Owner, které samy o sobě přinesou podstatně více zužitkovaných záběrů, ale háčky si sami vyrábí či takto "handmejd" háčky nakupují. Nejčastěji se jedná o trojháčky vyrobené letováním muškařských háčků, které jsou ještě ostřejší, pevnější a mohou mít i výhodnější tvar. Ryby se na takto upravené nástrahy doslova přilepí samy a mnohem méně padají. Samozřejmostí je, že jsou všechny tyto háčky bez protihrotů a pokud je původně měly, tak se zamačkávají, či zabrušují modelářskými bruskami.

Takto obvykle vypadá stolek na ubytovnách předvečer závodů

Závodnické minimum - výměna trojháčků za kvalitnější a bez protihrotů

Protihroty se dají i zamačkat - kulatými kleštěmi to jde nejlépe, resp. nejkvalitněji

 

Vyšší level je kompletní "novostavba" rotaček. Je již zcela běžné, že tovární rotačku u závodníka z vyšší soutěže nenajdete. Dlouhé zimní večery a i večery před závody se tráví stavbou nových rotaček s nejrůznějšími vlastnostmi - ultralehké do mělkých vod, ultratěžké s wolframem do hloubek, nejrůznější skladba korálků, upravená křidélka, tenčí drátky apod. Já se poslední dva roky dost věnuji výrobě různých rotaček typu cyankála a slavím s nimi slušné úspěchy. K vidění jsou mnohdy i různé hybridy, mikrorotačky atd.


"Hand made" lehká rotačka

Malá rotačka a cyankála z mé dílny 


Co se woblírků týče, zde se většinou jen mění trojháčky a ladí chod, je jen velmi málo závodníků, kteří by si woblery sami vyráběli. Mimořádně velká pozornost je však u některých závodníků věnována jigovým hlavičkám pro lov s gumičkami jako jsou twistříky, kopýtka, smáčci či různé nymfy. Mimo  laborování s olověnými jigy (nejrůznější váhy, tvary, délky a typy háčků) se mnoho závodníků věnuje stavbě jigových hlaviček s wolframovou zátěží. Jigovky se staví většinou na strímrových háčcích a s nejrůznějším záměrem - pro nejrůznější hloubky, proudy a různé nástrahy. Je to docela věda, ale přináší to výsledky - nástrahy pracují většinou lépe, ryby na vhodně vybraných háčcích lépe drží, lépe se zasekávají - zkrátka úlovků je při správném použití více a o to jde.

p36.jpg

U woblerů se většinou jen mění trojáčky

Rozdíl oproti běžné přívlači: velká většina rybářů o nástrahách na přívlač příliš nepřemýšlí a důvěřuje výrobcům. Závodník je nucen používat co nejlépe fungující nástrahy a proto je někdy upravuje či si je sám vyrábí.

 

Měření ryb

Probíhá, pokud nejsou umožněny pořadatelem vezírky, okamžitě v měřícím korýtku. Ta jsou vesměs vyrobena z podélně rozříznuté  novodurové trubky v délce 50 nebo 100 cm o průměru odhadem 15 cm, která je opatřena "čelem". Na dně korýtka je vlepen metr s milimetrovou stupnicí. Pokud jsou korýtka jen půlmetrová, je dalších 50 cm metru zahnuto na spodní stranu, kde je obvykle přichycen suchým zipem. Měřená ryba se po vložení do korýtka "opře" hlavou o čelo korýtka a bez problému se s milimetrovou přesností odečte přesná délka. Na většině závodů je povinnost korýtko před měřením namočit, aby nedocházelo k poškození ryby. V případě, že je namočení komplikované, může pořadatel uložit měřičovi povinnost mít k dospozici např. pet lahev s vodou a korýtko před měřením namočit. Já se při měření většinou snažím měřit rybu nad mokrým podběrákem, aby se v případě, že z korýtka vyskočí, nepoškodila.

Každý závodník má v ligových soutěžích svého měřiče / rozhodčího

CHYBA - v tomto případě závodník ani měřič korýtko dostatečně nenamočili

Milimetry se dají odečíst celkem přesně

Ačkoliv si nemyslím, že by ryby rychlé změření nějak zvlášť poškodilo, domnívám se, že bychom si v tomto směru mohli vzít příklad u slovenských kolegů, kde ryby losovité nejsou měřeny vůbec a počítá se každá ulovená ryba za jeden bod a ryby nelososovité se hodnotí do 15 cm = 1 bod, do 20 cm = 1,5 bodu atd. Domnívám se, že dochází k menšímu množství sporných situací, rychlejšímu změření, což je šetrnější vůči rybám a myslím i spravedlivější - ono ovlivnit zda např. chytám okouny o průměrné velikosti 155 mm nebo 158 mm dost dobře nejde.

Rozdíl oproti běžné přívlači: ačkoliv znám mezi rybáři mnoho "měřičů", tak běžný rybář většinou úlovek, který hodlá pustit, neměří. Závodní měří bodované ryby všechny.

 

Protihroty

S oblibou tvrdím, že závodní přívlač vnáší do světa přívlače i některá pozitiva.  Jedním z nich je několik let i částečná propagace používání nástrah s háčky bez protihrotů, které se již stalo závodním standardem. Pravdou je, že když jsem před lety BL (barbless = bez protihrotu) prosazoval, setkal jsem se s poměrně velkým odporem, nicméně dnes s tím již podle mého názoru nikdo nemá problém. Existují i závody na pstruhových vodách, kde je zakázáno používat trojháčky a povolený je pouze jednoháček bez protihrotu.

Rozdíl oproti běžné přívlači: rybářů, kteří používají BL háčky je každým rokem více a více, nicméně jich je stále zlomek. Závodníci je používají povině při závodech i tréninku a většinou i při běžném rybolovu vyjma lovu velkých ryb.

 

Vezírky

Jak jsem již uvedl, existují závody, kdy pořadatel může při závodě, kde se brodí, povolit přenosné vezírky pro dočasné uchování neušlechtilých ryb. Jejich počet je obvykle pět kusů. To znamená, že při ulovení páté ryby musí závodník vybrodit, ryby změřit a pak znovu může lovit. Osobně tuto možnost považuji až na totální výjimky za nesmyslnou a několik let proszuji její zrušení. Zejména na proudných vodách jsou totiž ryby zcela nesmyslně a zbytečně poškozovány. Bohužel je ale část závodníků proti a boj za šetrnější zachování s rybou a zrušení vezírků se mi zatím nedaří. 

I když to není příliš častý jev, tak takto je to samozřejmě naprosto špatně a z tohoto důvodu proti vezírkům brojím. 

Rozdíl oproti běžné přívlači: běžní rybáři vezírky při přívlači nepoužívají.

 

Nyní již znáte motivy mé i ostatních stát se závodníkem v přívlači a jak to na závodech chodí a probíhá. Příště se v poslední části podíváme na pozitiva a negativa závodní přívlače.

 

Text a foto: David Havlíček, Miroslav Horáček

 

První část naleznete zde: http://www.chytej.cz/clanky/1226/zavodni-privlac-ano-ci-ne-i

Třetí část: http://www.chytej.cz/clanky/1255/zavodni-privlac-ano-ci-ne-iii/