To není nic nového. O tom se již psalo v roce 1934, kdy Jaroslav Tejčka ve své knize „Rybářský sport“ poznamenal v rybolovných metodách k lovu na rybky:


„V oceňování sportovní výše určitých rybolovných metod a oprávnění jejich používání panují dosud u mnohých rybářů, u mnohých majitelů rybolovů a téměř u všech rybářských spolků a organizací naprosto nesprávné názory. Tak např. u většiny rybářských spolků platí za docela fair zcela zavrženíhodná, ničivá a úplně nesportovní metoda chytání dravců udicí polykací…“


Většina rybářů reaguje na podobné diskuze asi následovně. „O co mu jde? Co to tady píše za nesmysly? Kdo dnes chytá na polykací udice? To třeba já! Já tu rybku mám našitou tak, že okamžitě po záběru sekám!“ ozve se každý zastánce lovu na rybičky.

 


S čím se ale potom setkáváme? Míjím rybáře, který zrovna vytahuje malého candátka. Jednu udici má nahozenou na těžko na rybku. S druhou právě něco dělá. Vše maskuje svými rozložitými zády. Nenápadně začínám rozhovor: „Koukám, že vám to bere! Viděl jsem, že táhnete candáta!“
„Pcha! To nejsou žádní candáti! Malincí prevíti to jsou! Úplně mi rozebrali rybičky! Za chvíli nebudu mít na co chytat!“ zanadával a podíval se na mě.
Jak se pootočil, uviděl jsem, jak z candátí tlamky kouká jen ocásek deseticentimetrové rybky. Vlasec vede až někam do jícnu.
„Ten to má hluboko! Možná by bylo lepší to odstřihnout a pustit ho i s háčkem.
„Co?! Vždyť to je háček skoro za pětikorunu!“ zlobí se rybář a už se peánem dere do jícnu nebohé ryby. Nemohu se na to dívat a tak odcházím.

Tím to ale nekončí. Druhý den potkávám bráchu. Ten mi líčí, že byl včera večer v hospodě s „úspěšným“ rybářem.
„Představ si, že včera na řece šli candáti tak, že ten rybář vychytal všechny rybičky s řízkovnice! Chytil jich celkem 8 kusů!“
Pak smutně dodal. „Ten úspěšný rybář nakonec po pár pivech přiznal, že ani jeden candát neměl míru. Všechno to byly ryby okolo 35 – 40 cm. Jenomže čtyři ryby byly tak zažrané, že když je pustil, tak se stejně obrátily pupkem vzhůru. Vyčítali, jsme mu, že je to zbytečná škoda a on nás chlácholil slovy: „Nejsem přece blázen, abych pouštěl mrtvolky! Musel jsem si je vzít!“ dodal na svou obhajobu.

 

Jsou organizace, které zavedly nejmenší míru nástražní rybky. První výsledky spolu s dalšími opatřeními ukazují, že to bylo správné rozhodnutí. Pomohlo to vrácení dravých ryb do revírů, ve kterých byly stavy dravců zcela zdecimovány.
Jsou organizace, které podobné kroky zvažují. Další je zohlednily v rámci „bližších podmínek výkonu rybářského práva“ na daném revíru. To jsou chvályhodné kroky, ale naše revíry potřebují zásadní změnu, která se musí promítnout v rámci celého svazu. Mluvil jsem na toto téma s obyčejnými rybáři, ale i hospodáři velkých organizací. Někteří tento návrh podporují. Další organizace to nezajímá, neboť středem zájmu většiny členů je kapr. Hospodáři poukazují na to, že se tyto nepopulární kroky v prvním okamžiku těžko prosazují. Rozumím i těmto obavám. Každý z nás rybářů je totiž vnímá jako omezení jeho možností. To se přirozeně nemůže líbit nikomu.

 

Rybářské organizace ČRS mají do konce měsíce (MRS do 30. 06. 2012) odevzdávat návrhy změn rybářského řádu na příští rok.  Jestliže se Vám zdá tato myšlenka přínosná, oslovte prosím Vaše hospodáře, výbory, organizace. Požádejte je prosím o pomoc při prosazení následující formulace změny, popř. podobné změny rybářského řádu:


Při lovu na nástražní rybičku smí být použita pouze celá rybička, jejíž délka je minimálně 15 cm. Současně je zakázán rybolov na části rybiček.


K dalším často diskutovaným návrhům patří např.:


Zvýšení míry candáta na 50 cm.


Předpokladem je, že by se díky této ochraně mohl candát začít rozmnožovat. V této velikosti je již pohlavně dospělý.


Zavést hájení okouna v období od 1. 1. do 15. 6. včetně.

 
Ověřeným příkladem bylo zavedení takového hájení okounů na menší přehradě. Tím, že se podařilo na jaře ochránit generační ryby, které hlídaly nakladené jikry, se zlepšil během jediné sezóny stav okounů v revíru a na podzim se dosáhlo i nebývale velkých úlovků okounů.

 


Nechtěl bych tříštit síly dalšími návrhy.
Obracím se na Vás s prosbou o pomoc alespoň při zavedení minimální míry nástražní rybičky 15 cm.
Vidím, že je to nezbytný a důležitý krok v ochraně našich dravých ryb. Slyšel jsem názory, že je to moc veliká nástražní rybička. Ano! Musí být! Jinak by se vše minulo účinkem.

Na rybku 15 cm se chytne bez problémů dravec velikosti 50 cm. Menší ryba asi také, ale už bude mít potíže s pozřením větší kořisti.
Jít pod tuto minimální velikost nástražní rybičky – pod 15 cm - není možné! Znamenalo by to návrat k tomu, na co jsme lovili dříve a nepřineslo by to žádné nápravné opatření.
Setkal jsem se i s hojně rozšířeným názorem, že 15 cm je málo. Často zmiňovaným příkladem je 20 cm. To je zase pro většinu průměrných rybářů lovících na rybky nepředstavitelně obrovská nástražní rybička, která je již předem zbavuje možnosti ulovit bolena nebo candáta.
Radikálním názorem byl i všeobecný zákaz lovu na živou i mrtvou rybku.

 

Vzhledem k tomu, že se o takové možnosti zákazu lovu na živou i mrtvou rybku mluví od 50. let a vlastně se nikdy nic nestalo, tak je zřejmé, že naše první kroky musí jít alespoň cestou zavedení minimální míry nástražní ryby.

Důležité je vykročit a nečekat, že se něco stane samo. Doufám, že většina z Vás mi rozumí. Nejmenší míra nástražní rybičky je první a správný krok, který může znamenat to, že se větší nástražní rybička stane pro malého dravce obtížně zdolatelnou kořistí. Dravec zaútočí. Rybičku uchopí, ale nakonec ji nebude moci nacpat do tlamy a tak ji pustí. Neskončí jako chladná mrtvola s vyrvaným jícnem. Tím dáme celé generaci mladých dravců naději, aby mohla dorůst!
Tím také dáme každé malé dravé rybě naději dorůst do pohlavní zralosti a rozmnožovat se. Když nezahubíme život hned na začátku, dáváme naději také sami sobě. Jen tak se mohou přirozeně zlepšit stavy dravých ryb v našich vodách.
Nikdo z nás netouží chytat malé ryby. Uzákoněním minimální délky nástražní rybky vzroste naděje na zvýšení úlovků dravců o větší hmotnosti.
Stará lidová moudrost nám říká, že člověk je stále nedílnou součástí přírody. Jsme obdařeni schopností myšlení. Dokážeme se nadchnout dokonalostí a krásou, kterou nás příroda obdařuje. Vzápětí jsme ale schopni se naprosto opačně a bezcitně zachovat k tomu, co jsme ještě před chvílí obdivovali. Vždy záleží na každém z nás. Na našem postoji a na tom, na kterou stranu se přikloní náš názor.


Mám rád rybaření. Dravé ryby mi přirostly k srdci. Patří do mého světa. Mají právo zde být. Je to láska k dravým rybám, která mě vede k této prosbě. Život mě naučil, že když chci něčeho dosáhnout, je to vždy na úkor odříkání a určitého omezení. 
Nikdy bych ale nechtěl někomu něco nařizovat. Přál bych si, aby rozhodnutí každého rybáře byla svobodná a správná volba. Věřím také, že bude. Věřím, že nakonec zvítězí „Míra pro život!“
Hodně štěstí při rozhodování Vám i rybám přeje

 

Milan Rozsypal