Před více jak třiceti lety, v době kdy i můj otec rybařil, jsem si po návštěvách  kroužku pořídil svůj vlastní rybářský lístek. Do té doby jsem chodíval s tátou, který mi půjčoval jeden ze svých prutů. Jako čerstvý rybář jsem však již potřeboval vlastní „cajk“. Pro ty, kteří snad očekávají, že jsem jako první vlastnil udici značky Cormoran nebo Daiwa, mám velké zklamání.

V době hluboké totality se nám obyčejným lidem mohlo o zboží ze západu pouze zdát. Dostal jsem už starší, z druhé ruky koupený vláčecí prut délky 1,8 m a pokud jde o gramáž, jak na Moravě říkáme, tuhý jak štolvert!

 

Z počátku, než jsme si na sebe zvykli, moje nadšení nebylo velké, ale čas mi s ním přinesl krásné zážitky z dětství a mnoho rybářských úspěchů, i když se nejednalo o žádné trofejní kusy. Tento prut vlastním dodnes a za žádnou cenu bych ho neprodal. Jsem si však vědom toho, že při dnešní nabídce zboží by se asi mnoho kupců ani nenašlo.

Jak šel čas a dětství se přehouplo v dospívání, přicházely nové povinnosti, zájmy, starosti  a já svůj starý prut a  výbavu po otci odložil do staré skříně v dílně. Na ryby a rybáře jsem však nikdy nezanevřel a nezapomněl. Když byla na dovolené možnost, vždy jsem si na chvilku rád přisedl, pozoroval a vzpomínal, nebo jen o nich četl. Jednou odpoledne zhruba před třemi roky přišel za mnou můj syn s tím, že když chodí s kamarády ze školy a z mostu pozorují rybáře.

Celkem mě to překvapilo, příjemně, a ještě víc, když se zeptal, jestli by se mohl přihlásit do kroužku. Byl jsem rád že syn půjde v mých stopách a dal mu svolení. Po čase klučina úspěšně složil zkoušky a vlastnil svůj vytoužený lístek a povolenku. Na řadu přišel opět můj stařičký „štolvert“.

Na jeho první vycházku k vodě jsem syna pochopitelně doprovázel, abych mu ukázal tutová místa u nedaleké řeky Jihlavy, která se mezi tím změnila k nepoznámí. A samozřejmě abych předal něco z mých „bohatých zkušeností“ z dětských let. Bylo mi jasné, že s mým prutem už to pro něj v dnešní době moderních a lehounkých materiálů nebude ono a  začali jsme vybírat nový prut.

Dnes již není problém sehnat cokoli kromě zdraví na Internetu. Vybírali jsme snaživě. Musí to být prut přiměřené velikosti, gramáže, snadno složitelný, použitelný s rozumnou univerzálností k různým druhům ryb a proudu a taky cenově dostupný. Kdo tuší, že jsme vybrali značku Cormoran, tak toho tentokrát nezklamu. Sortiment je u této značky opravdu široký a uspokojí snad každého. Vybrali jsme teleskopický prut Cormoran Topfish v délce 2,4 m a gramáži 40-70 g. Do ruky je velice příjemný a syn je s ním spokojen.

 

Častokrát jsem jezdíval s ním, seděl vedle něj na sedačce a tak trošku tiše záviděl. V hloubi mysli mi začínal vrtat častěji a častěji malý červíček. Jak to u rybářů bývá, se střídavými úspěchy jsme se vraceli od vody až do dne, kdy kluk vytahoval z vody rousnici na háčku a u břehu mu po ní vystartovala  pěkná štika. Udělala oblouk, ukázala vypasené břicho a byla pryč!

Oba jsme stáli jak opaření. Byli jsme vykulení, zklamaní a zároveň šťastní, že jsme byli u toho. V tu chvíli mi přišla na jazyk věta: „Potřebujem udici na přívlač a bude naše!“

Syn se této myšlenky pochopitelně s radostí hned chytil. Opět Internet, opět hledání a porovnávání cen v různých obchodech. Tentokrát jsme však měli výběr usnadněný, jelikož jsme o značce po předchozích zkušenostech měli jasno. Do týdne byl doma Cormoran Bull Fighter X 2,40 m / 20-60 g.

 

Určitý risk to je, objednávat jen podle parametrů a vzhledu, děda říkával, že udice musí být jako „gatě“, musí sedět, ale myslím že nákup vyšel. Nejedná se o žádnou špičku v tomto segmentu, ale proutek je relativně lehký s citlivou špičkou a pro kluka v synově věku plně dostačující. Nachytal na něj už pár pěkných jelců, nějaké to štičí štíhle, ale na tu, kvůli které byl prut zakoupen, ještě stále čeká.

Líbilo se mi prožívat s ním vycházky kolem řeky, místo od místa prochytávat vodu a objevovat krásu přívlače. Nebudu popisovat spoustu třpytek, woblerů a gum které pohřbil v různých vázkách a na keřích, vláčkaři to jistě dobře znají. Jak se říká, každá sranda něco stojí!

Synkovi se do toho nechtělo, ale jednou po mém naléhání mi musel prut půjčit, abych mu ukázal, jak správně vést nástrahu. Štěstí při mně stálo a hned na druhý nadhoz mi něco koplo do prutu, zasekl jsem a byla tam! V tu chvíli mi červík v mé hlavě přestal vrtat a já věděl, že si znovu musím udělat rybářský lístek. Uvědomil jsem si, že i když jsem roky nechytal, v srdci jsem nikdy nepřestal být rybářem.

Štiku jsem tenkrát zdolal asi do poloviny, udici předal synovi a ten ji dostal na břeh. Nebyl to žádný obr, měřila 65 cm, ale s radostí jsme si ji prohlíželi a pak vrátili řece.

Moje tehdejší náhlé rozhodnutí bylo neměnné a koncem roku 2009 jsem si podal přihlášku k místní organizaci. Měl jsem kapku obavy z toho jak budu znovu sedět s asi o 35 let mladšími čekateli v lavici a absolvovat kurz. Naštěstí k tomuto však nedošlo, dostal jsem písemné podklady, které jsem se naučil a po několika „školeních u rybníka“ byl začátkem roku 2010 pozván k závěrečným zkouškám, které jsem úspěšně absolvoval.

Do zahájení bylo spousta času a já ještě než jsem vlastnil povolenku znovu prohledával net, navštěvoval rybářské obchody, vyptával se kamarádů a vybíral tu správnou udici, tentokrát již pro sebe. Nepatřím do skupiny lidí s nadprůměrnými příjmy, nepotřebuji nějaké TOP náčiní, ale chtěl jsem ve svém věku vláčecí prut, který se mi bude líbit, padne do ruky, z kterého budu mít zkrátka radost. Při návštěvě rybářského veletrhu v Brně jsem si myslel, že jsem ho konečně objevil - Shimano Technium. Něco takového jsem si co do vzhledu a parametrů představoval, cena se mi zdála už dost vysoká, ale kdybych měl s sebou tenkrát odpovídající částku, určitě bych ho koupil a dnešní článek asi nepsal. Domů jsem se vrátil bez udice, ale s jasnou představou,  jaká to bude.

 

Náhoda tomu ale chtěla, že další týden jsme se známými a rodinou jeli do Maďarska trošku se nahřát v termálu. Jelikož jsem tenkrát patřil do velké rodiny kuřáků, nahřívání jsem ukončil o něco dříve a šel si zakouřit a projít do uliček malebného městečka nedaleko slovenských hranic, jehož název se nebudu pokoušet ani napsat, bylo by to stejně špatně.

Najednou zjistím, že stojím před výlohou s rybářskými potřebami. Neváhal jsem a vešel. To co se odehrálo v obchodě, by bylo asi na samostatný článek, ale sepíšu to ve stručnosti. Pan prodavač zhruba v mém věku byl velice ochotný a asi by prodal i nos mezi očima, ovšem jazyková bariéra byla značná! Ruce a nohy mají naštěstí Maďaři stejné jako my a tak začala konverzace. Podařilo se mi vysvětlit, že se zajímám o vláčecí pruty. Maďar najednou zvedl palec a neustále opakujíc „grosse pike, grosse pike“ mě vedl k zadnímu regálu, kde bylo v držácích vystaveno asi 20 prutů. Začal jsem si je z kraje okukovat a osahávat. Za neustálého hovoru, z kterého jsem nerozuměl vůbec ničemu, mi pak prodavač podal do ruky něco, co mi naprosto učarovalo!

Korek rukojeti prutu sedl, jako by byl dělán přesně na mou ruku. S úžasem jsem prohlížel lehoučký temný prut s tenkou tuhou špičkou. Byla to Daiwa Infinity-Q Spinn 2,7 m 40-80 g.

Všechny předešlé typy udic, co přicházely v úvahu, byly mávnutím tohoto prutu zavrženy! I když  byla ještě o dost dražší. Prodavače mi bylo celkem líto, jelikož při pohledu na cenovku stál prut víc než naše celá výprava do termálu, na místě jsem ho koupit nemohl, jak z důvodů finančních, tak i proto, že mi v katalogu ukázal ještě ostatní gramáže tohoto modelu. Menší se mi zdály vhodnější, protože „grosse pike“ v naší řece moc neočekávám a do Skandinávie se zatím nechystám. Poděkoval jsem a zanechal zklamaného prodavače úvahám, proč jsem si nic nekoupil. Konečně jsem přesně věděl co chci, i když cena se mi vůči rodině zdála dost vysoká.

Hned po příjezdu domů jsem zahájil pátrání po Internetu. Moc obchodů tuto Daiwu v nabídce nemělo a cenově se rovněž velice lišily, leč našel jsem! Nebudete tomu věřit, od tohoto dne jsem půl roku nekouřil! Každý večer jsem do krabice dával 60 Kč abych našetřil, čas se příšerně táhl a termín zahájení se blížil, až konečně přišel den, kdy v ní byl dostatek peněz jak na udici, tak i naviják a já mohl sepsat objednávku na prut Daiwa Infinity Q Spinn- 2,7 m / 15-45 g  a k ní naviják Cormorán Black Star 9PiF 2500.

 

Netrpělivě jsem čekal, až dlouho očekávanou zasilku přivezou. Do týdne zvonil dopravce a podával mi dlouhou krabici. Rychle jsem zaplatil a spěchal rozbalovat.

Připadal jsem si  jako kluk o Vánocích. Z krabice jsem vyndal pevný černý obal na dvoucestný zip, rozepnul jsem ho a byla tam složená v celé své kráse. Přesně jak jsem ji měl ve vzpomínce z Maďarska a znal z obrázků. S vybraným navijákem, který má citlivou brzdu a jemný chod jsem velmi spokojen a myslím  že  mám  vyváženou sestavu, kdy na tužší, ale citlivé špičce cítím sebemenší záchvěv.

Jsem si vědom, že znovu začínám a znovu se vše učím a že až ryby a čas ukážou. Nejsem v žádném případě placen za reklamu a nechci přehnaně vychvalovat, ale udice, kterou mám od firmy Daiwa není jen lehká, úžasně citlivá a pohodlná, je prostě famózní. Pomohla mi vrátit se zpět k rybaření, mé staré lásce která nerezaví!

 

Text i foto: cimro