Navíjím vlasec a ono se to začíná bránit, sice žádná síla, ale něco tam visí…

Točím kličkou a za chvilku už táhnu z vody fousatou hubu malého trumana. Háček má až v…. no, v krku. Tak ho ustříhnu a šup kluku, mazej domů a neotravuj, tady se chytají ryby. Jenomže další záběr, další sumeček, potom drrrrrrrrrrrrrrc, jízda jako na tramvaji a...   zase ten neřád slizkej a ještě si z našeho setkání odnáším palec propíchnutý od ploutvičky. Bolí to jak pes.

 

Po dvou hodinách tělocviku balím. Celková bilance: dva pytlíčky háčků zůstaly v útrobách těch malých nenažraných bestií, po rukách mám několik otékajících šrámů, které už teď slibují, že se pěkně podeberou a kapr se při té frekvenci šplouchajích minisumců ani neukázal.

Večerní porada tří generací byla opravdu bouřlivá. Děda zastával názor, že sumečci jsou plevel a ti, kdo je házejí do křoví nebo nosí domů jako krmení pro kachny, dělají to nejlepší co mohou. Nakonec ale přece jen zvítězila ekologicko sportovní převaha střední a mladší generace a dohodli jsme se na smysluplném postupu. Sumečky budeme chytat a naučíme se je kuchyňsky zužitkovat. Systém lovu byl po pár dnech jasný, prozkoumáním obsahu střívek jsme zjistili, že krom kukuřice je nejčastěji bříško plné šrotu a řepky, jako nepřekonatelná nástraha se osvědčily žížaly.

Vnadíme kus od dědova oblíbeného místa, aby se k nám sumečci stáhli a nerušili ho při kaprařině. Prevenci proti velmi nepříjemným píchancům od ploutviček zastal silnější hadr na přidržení. Zakončení montáže jsme vyřešili obratlíkem s karabinkou, z které se návazec vyhákne - manipulaci s rybou to omezí na vteřiny.

Sumečci jsou opravdu hltaví  a i čtyřku háček jsou schopni zažrat tak, že je téměř nevyprostitelný. Zásoba předem připravených návazců ušetří spoustu času a použité vyndávám až při kuchání.

Pěkný sumeček chycený při lovu kaprů

 

Dalším oříškem bylo, jak zbavit rybky slizu. Osvědčil se následující postup: Po omráčení a vykrvení ihned nůžkami na kuře odstřihneme ostré ploutvičky, ryby naskládáme do umyvadla a spaříme horkou vodou. Promícháme je, až se sliz začne srážet v bílé pěně, potom je opláchneme studenou vodou a ještě dočistíme zbytky slizu promnutím v soli a pořádně omyjeme.

Na kuchání se nám osvědčily ostré kuchyňské nůžky, kterými lze měkká bříška sumečků snadno rozstřihnout bez nebezpečí poškození vnitřností, pokud budeme používat nůž, musí být opravdu ostrý a špičatý.

 

První recept vychází ze známé pravdy: „Nejlepší je to, co je nejjednodušší.“Tedy dobře očištěné a omyté ryby osolíme, opepříme, pokmínujeme drceným kmínem, naskládáme do pekáče, položíme na ně plátky másla a dáme upéct do trouby. Jsou výtečné s čerstvým chlebem. Mají křupavou kůžičku, dají se krásně stáhnout z páteře a nemají drobné kostičky. Pozor! Nevysušte je, pak jsou tuhé a nežraly by je ani ty kachny.

Nejoblíbenější úpravu má na svědomí děda, který vyrobil ze starého bubnu od pračky udírnu. Sumečky určené k uzení očistíme, opereme, osolíme (jen o maličko víc než na pečení), naskládáme do plastového boxu a necháme do druhého dne uležet v lednici. Druhý den vyhřejeme udírnu, sumečky vypláchneme a na 20 min. namočíme do teplé vody prohřát.

 

Potom je osušíme a hodinu udíme teplým kouřem. Když trošku přitopíme, popraská kůže a pak vypadají jako vlaštovky, na chuti jim to ale neubere.

 

Naprosto nešťastné je naložit sumečky nakyselo, nedají se takto téměř použít, mají tuhou kůži, kostřička jde špatně odstranit, nakonec vám zbyde hromádka roztrhaného masa.

 

Tak se nenechte odradit případnými neúspěchy. Petrův zdar, dobrou chuť a spoustu krásných zážitků se sumečky.

 

Text i foto: Petr Hrzán - Mr. Vydra