Termín odjezdu byl první květnový víkend, respektive pátek. Doprava byla po vlastní ose a jelikož se nepodařilo sehnat dodávku, souhlasil jsem s jízdou mojí octavií, do které se rybařina, jídlo a čtyři pořízci vtěsnali jen tak tak. V pátek ráno nás vítalo jarní sluníčko a my s ním v našich zádech vyráželi směrem do Ústí nad Labem, kde byl sraz s druhým autem a dále pak na Drážďany, Berlín až do Sassnitzu, kde jsme se nalodili na první trajekt do Švédska.
Nalodění se odehrálo s menším zpožděním, neboť nastalo zdržení na opravovaném německém úseku dálnice. Po nezbytném palubním focení, občerstvení a prozkoumáním plovoucího monstra byl čas ulehnout. Já osobně jsem se probudil celý zmačkaný čtyřhodinovým bojem ve spárech notně nepohodlného křesla až ve Švédském Trelleborgu.
Druhá půlka cesty byla téměř osmisetkilometrová štreka z již zmíněného Trelleborgu do malého přístavu ve Grisslehamnnu. Zde bylo druhé nalodění do luxusnějšího plavidla, které nás přepravilo na souostroví Aland, nacházející se v pobřežních vodách Baltu mezi Švédskem a Finskem. A to byl náš cíl, plný rybaření a nových poznatků s lovením ryb na rozlehlé ploše s jemně slanou vodou, poseté téměř 6 700 ostrůvky.
Cestou z přístavu po úzkých klikatých silničkách až na ostrůvek, kde se nacházel kemp s deseti upravenými chatičkami, jsme si nemohli nevšimnout čistoty, která lemovala tyto místní dopravní tepny. Ale nejenom kolem nich, zkrátka bylo všude čisto a upraveno. Mimochodem s tou čistotou souvisí i striktní příkaz třídění odpadu, na který jsme byli upozorněni! V našem případě byl centrem třídění odpadu přístřešek, kde bylo sedm druhů nádob na jednotlivé komodity podléhající recyklaci a nikdo si nedovolil jeho „služby“ nevyužít.
Mimo jiné tam také bylo pěkně zařízené místo na zpracování ryb. V tomhle směru se v Čechách máme ještě co učit!
Na místo našeho pobytu jsme dorazili kolem poledne. Následovalo vyřízení formalit jako bylo zaplacení benzínu do lodí, obdržení mapky revíru či povolenek pro lov a seznámení s věcmi, při jejichž nerespektování by se nám mohl výlet krutě prodražit, jako byl např. přísný zákaz vylézání z lodí na břeh a chytání z něho. Důvodem bylo např. hnízdění ptáků, kteří nesmějí být v této době rušeni.
Dalším omezujícím opatřením byla změna hranic revíru s pásmem hájení ryb z důvodu nesportovního chovaní členů „Petrova cechu.“ Na mysli bylo nám známé „masaření“ a to i přes tak benevolentní povolení, jakým je přivlastnění si jednoho kusu štiky určité omezené délky na jednoho lovícího denně. Že se Vám to zdá normální? Do jisté míry ano, ale při počtu deseti chatek se čtyřmi rybáři lovících 7 dnů v týdnu v oblasti kolem nich, je to docela masakr! A to nepočítám zbylé turnusy a lodě z jiných kempů.
Musím to ovšem vykompenzovat lidmi jako jsme byli my, kteří si to jeli především užít a ne se podílet na již zmíněné ohavné praktice.
Teď už k samotnému rybolovu. Byl nám doporučen lov přívlačí a my tak i učinili. Ke každé chatičce, určené pro čtyři osoby s kompletním vybavením pro příjemný pobyt, náležely dvě motorové lodě s dostatečným komfortem pro dva lovící. Po vybalení věcí nezbytných k „fishingu,“ jsme na vodu vyrazili ještě v den příjezdu. Zvoleno bylo místo ne moc vzdálené od mola, abychom hned první den nezabloudili. Přeci jenom orientování se na vodě s mnoha ostrůvky podle mapy, bylo pro nás něco doposud nepoznaného. Ten den nikdo z nás nezavadil ani o šupinu.
Druhý den s vidinou úspěšnějšího pochytáníčka vstáváme se svítáním a vydáváme se probádat rozlehlejší oblast. Změna k lepšímu nastala, pouze ovšem nepatrně, pár „kudliček“ a nějaká ta větší „kudla,“ ale stále žádná vykrmená štička.
To už začínáme polemizovat, co děláme špatně, jestli tu ryby doopravdy jsou nebo jestli není brzy, neboť byla dlouhá, tuhá zima a štika je ve tření.
Další den se poptáváme ostatních účastníků rybolovu a dozvídáme se, že je to letos slabší. A to platí i o počasí. Dopoledne je to na opalovačku a odpoledne fičí vítr, až je to na převrácení. Ke konci týdne bylo načase zkusit změnit rybolovnou techniku a dostalo se nám hned několika odměn v podobě Petrovy „čtyřiadevadesátky“ a mojí „šestadevadesátky,“ která byla za naši chatu největší.
Z celkových námi ulovených 40 štik byly tři od 90 - 100 cm, pět od 80 - 90 cm a patnáct od 70 - 80 cm. Z toho bylo usmrceno pět ryb.
Naše první společná výprava byla zhodnocena jako úspěšná, leč zklamáním bylo množství a velikost chycených ryb, protože cílem bylo zapřáhnout a zdolat „metrovku.“ Tak snad příště...
Ale abych nekončil negativně, tak je také nasnadě vyzdvihnout vybavení oněch deseti srubů v podobě satelitního příjmu, kde každý večer bylo sledováno MS v hokeji. Kromě toho nesměla chybět pravá finská sauna, která po celodenním pobytu na větru přišla vždy vhod. Zázemí pro lov bylo zkrátka vynikající a podpořilo celkově dobrý dojem z této rybářské akce.
Text i foto: Jiří Šabata - jisa79