Sedím ve své oblíbené rybářské putyce s kamarády rybáři. Dlouho jsme se neviděli. Nedávno vyšla v celostátních novinách, konkrétně v deníku SPORT, příloha věnovaná rybaření. Z velké části jsem ji připravoval a chci se kamarádům pochlubit s myšlenkou, která při přípravách vznikla. Nemám šanci.
Vašek Turek, Tomáš Rozsypal, Zdenda Samec a další totiž chrlí jednu rybářskou historku za druhou. Vypravěčský koncert mi nechává zapomenout a já hltám každé jejich slovo a v hlavě si promítám jejich příběhy.
"Předloni, pod tím jezem, jak jsme spolu chytali sumce, jsem vyrazil na candáty. Hoši, na třetí hod jsem zapřáhl rybu. To bylo peklo. Napřed jsem ani netušil, že to ryba je. Myslel jsem, že je to vázka. Chtěl jsem jí vycukat, ale nešlo to. Najednou se to ale pohlo směrem po proudu. Myslel jsem, že je to větev, kterou jsem uvolnil a vzal jí proud. Najednou se to ale zvedlo k hladině a tam se vyvalila štika jak kláda. Myslel jsem, že mě vomejou. Měla určitě hodně přes 130 cm", vypráví Vašek. "A co dál?", ptá se napjatě Zdenda. "Dál nic, uhryzla mi to. Šel jsem po candátech bez lanka. Od tý doby nezabrala. Ale co vím, ještě ji nikdo nedostal. Letos se na ní vypravím. Hoši to byl zážitek."
Přemýšlím. Vzpomínám na večer, který se odehrál předevčírem. Historky kamarádů na chvíli přestávám vnímat. Jsou jen jakousi kulisou dívčímu hlasu, který mi zní v hlavě: "Pane rybáři, co jste dneska ulovil, kromě zážitků?"…
"Tak na zdraví a na ryby!"
Z přemýšlení mě vytrhne kdosi z kamarádů a do ruky mi vrazí kořalku. Cink. "Tak na zdraví kluci! A na rybářské zážitky!". Nikdo na mé druhé přání nereaguje.
Místo toho spřádají plány na sumce. Kam, kdy, jak… Jak se začne o sumcích, nebyl by to Zdenda, aby nedal svou tradiční historku o naší první společné výpravě. Všichni ji známe, ale Vašek ji ještě asi neslyšel. "Vašku, teď Ti musím říct, co jsem zažil s Davidem. Já vždycky jako kluk toužil chytit sumce. Jó Tome, dej nám sem ještě jednu rundu na mě a jedno pivko.“ Zapálí si cigaretu, potáhne a pokračuje. „Asi před sedmi lety jsem se seznámil s Davidem, kterej chytal sumce. Ukecal jsem ho, aby mě na ně vzal. Přemlouvání trvalo asi měsíc, ale nakonec jsme vyrazili. Došli jsme na jez nachytat nástražáky. Davidovi se ale zdáli malí, tak si dojel koupit na sádky dva kapry a vyrazili jsme. Těšil sem se jako malej kluk. Když mi David zavážel prut zhrozil se. Měl jsem jen asi čtyřicet metrů šňůry v navijáku a prostě jsem do místa, kam to David chtěl dát, nedosáhl. Tak to dal kousek jinam a mě v navijáku zbylo asi pět metrů šňůry.“ Všichni se smějí. Zdenda se napije, potáhne z cíga a vypráví dál: „Sobě "nabil" na pruty dva kapry, lehl si na zem a usnul. Chápeš to? V půl devátý usnul! Blázen. A já tam jen seděl, nechápal jsem nic a myslel sem, že dostanu infarkt. Vůbec sem nevěděl, jak vypadá zásek, co mám dělat. A von tam chrápe. Asi v půl desátý jeden prut zazvonil trochu víc než před tím. Už jsem chtěl zasekávat. David se najednou probral a že prej mám bejt v klidu. Že se jen splašila ryba. K tomu zamumlal, že doufá, že mu kapra nesežere nějaká metrovka a spal dál. Chápeš to? Co já bych za metrovku dal a on řekne tohle. No šílený. A v deset to samý. Rolnička zazvonila a prut se trošku přihnul. Najednou David ze spánku vylítnul a zasekl. Koukal jsem jak blázen. Jak může ve spánku poznat záběr, když to zvoní úplně stejně. A k tomu ještě hned řekl, že bude pěknej. Vzápětí se ale opravil a že prý je to obyčejná metrovka, jen zaseklá z boku a proto tak tahala. Než jsem se stihnul podívat, pustil ho ve vodě a otráveně se zase natáhl. Že prý se na to může vykašlat, aby koupil za šest pětek kapra a sežral mu ho takovej dorostenec. A usnul. Byl jsem z toho úplně vedle. Hulím jedno cígo za druhým a tep se mi dostává po dvoustovku. A asi za půl hodiny mi zazvonil můj prut. Už jsem byl zkušenej, hahaha, tak jsem si jen říkal, že to jen zvoní ryba. A najednou na mě David křičí co dělám, proč nesekám! No chápeš to, jak sem to měl vědět. Tak jsem zasekl a začal tahat. Odpor byl šílenej, třásly se mi ruce, kolena, pumpa jela na maximum a David mi říká: "Ten je malej, co?" a já mu povídám, že nevím. A tahám. A pak se vyvalil u břehu. A David říká, že není tak špatnej. Já myslel, že se poseru. A když jsme ho změřili, tak jsem myslel, že se zblázním. Chápeš to? První sumec a hned 136 cm. Tak jsme ho vyfotili a pustili. Slíbil jsem si totiž už jako kluk, že prvního sumce pustím. Třeba ho ještě někdy chytím. Teď už bude mít možná metr vosumdesát".
"Tak na Zdendu a jeho prvního sumce". Proneseme společně a připíjíme. A já zkouším podruhé vyprávět o vzniku rybářské přílohy ve zmiňovaném deníku. "Chlapi, teď mě poslouchejte. Musím Vám něco vyprávět!" Poslouchají, sláva! "Nedávno mě oslovili z deníku SPORT a chtěli po mě spolupráci na rybářské příloze na tři strany. Seděl jsem s redaktorem asi dvě hodiny a povídali jsme si o rybách. Byl to nerybář a nechápal pořádně nic. Ale za ty dvě hodiny, kdy jsem mu vysvětloval rybolovné způsoby, náčiní a smysl rybařiny asi lecos pochopil. Napřed mu třeba vůbec nebylo jasný, proč někteří rybáři rybu uloví a zase ji pustí. Snažil jsem se mu to vysvětlit tak, je to prostě koníček a že zážitek je na ryby jít, zažívat to napětí zda zabere, dokázat tu rybu přelstít, ulovit ji a že i když neberou, je u vody dobře. A že hlavní je sedět tam s nadějí, že tam plave ryba, která může zabrat. A také že nikdy rybáři nevzpomínají na to, jak která ryba chutnala, ale jak ji ulovili. Že sice leckdo ryby jí a není na tom nic špatného, ale že zážitek při puštění a následná naděje, že tu samou rybu zase někdy ulovíme, je nádherný. A že si to mnoho lidí uvědomuje, že pokud bude ve vodách jakýsi "Zlatý fond", tedy pěkné velké ryby, budou revíry atraktivní a my budeme prožívat to správné rybářské napětí. U vody bez ryb bysme to prostě dál zažívat nemohli. A teď se podržte! On to pochopil a víte, jak celou tu přílohu nazval? RYBAŘENÍ - LOV ZÁŽITKŮ“.
Všichni na mě jen civí, nikdo nic neříká. Pokračuji v monologu: "No a co byl fakt mazec - druhej den jsem šel k vodě. Pršelo, já byl zabrozenej po pás ve vodě a hážu woblerem, kde jsem už chytil pěkný parmy a sumce. Užívám si samoty, soustředěně házím a kolem mě jedou vodáci. Registruju je jen tak napůl a užívám si toho napětí, kdy se mi do nástrahy konečně zakousne sumčí tlama. Vím že tam jsou. Vždyť jen já jich přímo tady za poslední dva roky nejmíň třicet pustil." Zdenda mě přerušuje otázkou: "A přišel záběr?" "Ne, nepřišel", odpovídám, "ale z jedné z lodí se ozval dívčí hlas s otázkou:" "Pane rybáři, co jste dneska ulovil, kromě zážitků?"
Záměrně dělám pomlku a všichni čekají, co bude dál. "No chápete to? Den před tím vyšly ty noviny. Třeba to byla náhoda, ale já už ten den nechytal. Jen jsem nad tím přemýšlel. Nad tím, že pokud všichni rybáři budeme rybařinu vnímat především jako lov zážitků, bude těch pěkných ryb, kvůli kterým k vodě chodíme, více. Všichni totiž pro to něco uděláme, pokud si to uvědomíme. Vašek bude moci chodit na štiku, která mu utekla. A když ji chytí a pustí, bude na to místo chodit s úplně jiným napětím a očekáváním a bude mít zase možnost zažít neskutečný zážitek. Taky Zdenda může chodit na toho svého sumce. A vždycky budou vzpomínat na to, co na rybách s těmi rybami zažili. Na řízky a umaštěný pánve by určitě nikdy nevzpomínali."
V tvářích vidím pár váhavých souhlasných výrazů. Chvilku ticha přerušuje obsluha. "Ještě pivko chlapi?".
Během večera zazní ještě spousta historek a příběhů. Žádný ale není o pánvích, o kořeních, o zažívacích problémech z tučného masa starého sumce. Všechny jsou o zážitcích u vody. O tom, jaké ryby jsme ulovili, jaké nám utekly, jaké se kousek vedle nás opalovaly holky nahoře bez a kvůli kterým jsme propásli záběr...
Je po půlnoci a už jsme všichni mírně společensky unavení. Mě se stále honí hlavou síla té myšlenky. Nechci ji ale nikomu nutit. K tomu si člověk musí dojít sám. Já taky v dávné minulosti od vody odnesl vše, co jsem chytil, ale čas a poznání co vlastně od rybařiny chci mě změnily...
Z jukeboxu se line tesklivá píseň a jak na objednávku Zdenda dává další historku o tom, jak vzal před rokem kamaráda Smážu, začínajícího rybáře, na ryby. Chtěl si chytit štiku. "No a to bys nechápal. Von dal tři hody a vytáhl pětašedinu. A to byl podruhý na rybách. Hned jí sejmul. Nic jsem neříkal. Chtěl si chytit štiku na jídlo, tak jí měl. Za půl hodiny chytil druhou a hned se mě ptal, jestli si jí může vzít. Říkám mu: "Hele kámo, štiku na jídlo už máš, tak dělej jak uznáš za vhodný". Zabil ji. Když chytil třetí, teda už druhej den, zase to samý." Smutně poslouchám a čekám pointu. Zdenda ve vyprávění pokračuje. "No a letos jsem s ním zase byl na rybách. Grilovali jsme klobásy a maso a při tom chytali. Přišel pěknej záběr a vytáhli jsme kapra asi 65 cm. Byl s námi i jinej kamarád a hned ho chtěl zabít a grilovat. A teď se podržte. Smáža mu říká: "Nemusíme ho zabít jen proto, že jsme ho chytili. Masa a klobás máme dost, tak ho raději pusť. Třeba ho ještě někdy chytíme a bude větší..."".
Skladba pomalu dohrává, otírám zvlhlé oči a přemýšlím. Uvědomuji si, že není potřeba nátlaku, aby se lidi měnili. Stačí jen naznačit cestu a její výhody a ten, kdo se změnit chce, změní se a pochopí, co pro něj rybařina může znamenat. Nebo si to jen uvědomí. Že je to především lov zážitků a již dávno ne způsob obživy.
"Tak na lov rybářských zážitků!", pronese Zdenda. "Na zážitky!" doplní ostatní a mě se oči zase orosí. "Na lov zážitků!", připojím se. Cink...
Pro rybařinu žiju. Narodil jsem se tak. A v životě jsem pro ní udělal mnohé. Určitě jsem jí ve některých směrech ublížil, snad v některých i pomohl. Stejně tak mi rybařina mnohé dala, ale i vzala. Poslední dobou nad tím občas přemýšlím. Ale na závěry je ještě brzy. Přesto už dnes doufám, že až jednou, se zbytky šedých vlasů na hlavě, s pokrabaceným obličejem a životním nadhledem budu bilancovat, nebudu muset psát červeným perem.
Jaká budoucnost nás asi čeká?
Bude pro naše děti pozitivní?
Pokud jste dočetli až sem, dovolím si vám položit otázku. Ne. Poprosím vás o něco jiného. Položte si tu otázku sami a pokud chcete, odpovězte si jen v duchu, nahlas, nebo třeba v komentářích. Budu za to rád.
A tady je ta otázka:
"Je pro mě také rybařina především lov zážitků?"
rybář David
Rozhodně je pro mě rybařina především lov zážitků. Od vody si vezmu občas rybu na jídlo, ale myslím že se to vejde do 10ks za rok včetně. Mám ryby rád a přijde mi správné si občas jako rybář rybu vzít. Každopádně zpět k otázce a k odůvodnění mojí odpovědi. Když se zamyslím a zavzpomínám nad mým rybařením vybaví se mi především zážitky od vody tzn. příroda, souboj s rybou, setkání s faunou okolo vody, probouzející se hladina.
Když sedím, nebo chodím kolem vody, tahám rybu za rybou a kolegové opodál, kteří si přišli vylovit svou porci masa, nemají ani záběr, moc mně to těší.A když rybu pouštím a oni si v údivu klepou na čelo, to mně opravdu zahřeje u srdce.Vyprávění o rybářích, kteří zacouvají autem až k vodě a sedíc v kufru vozu hází do nákladového prostoru vytažené ryby ne vždy mírové, mi opravdu nahání husí kůži a slzy do očí.Třeba jsem měkota, ale já to tak cítím.
Moc pěkný článek. Radši si vezmu mírovou rybu než nějakou trofejní.
HaD> To byla plavaná, ale OK, vezírky jsou stejný. Máš nápad, jak to udělat jinak? Jak vážit a nemít ryby ve vezírku?
siky123> letos jsem se zůčastnil MR na N. Mlýnech. Viděl jsem jak vypadají ryby při ulovení a jak vypadají po tříhodinovém pobytu. Bylo tam pět cejnů a letmý pohled stačil na to, aby bylo jasné, že to v pořádku není. Nemá smysl si namlouvat, že je to jinak.
HaD> Vezírek našlapanej rybama jsem letos na závodech viděl jen jednou, v Uherským Hradišti a bohužel ne můj :-) Když si vezmeš, že má vezírek průměr cca. 40×40 cm a ve vodě máš většinou ponořeno 2m jeho délky, tak zjistíš, že se do toho vejde dospělý chlap. Takže i těch 30 kilo ryb tam má dost místa. Problém je při vytahování z vody, ale to by se musela každá ryba vážit zvlášť a to je asi logisticky neřešitelné. Nevím, máš jiný nápad?
siky123> jedině jiným způsobem bodování. Když je vezírek našlapanej rybama, myslím, že je to deprimuje docela dost a navíc i poškozuje.
Absolutní souhlas, se vším. Píšu z vlastní zkušenosti, letos jsem si asi po 10 letech obnovil papíry na ryby a zase jsem pacient :) chodím k nám na chatu na řeku u Želiva, krásný místo, kde si užívám každej nához. Ve čtvrtek jsem dostal na twistera krásnou štiku 61 cm, den poté 68 cm. Vyfotil jsem si je, pustil zpátky a musel jsem se smát, když si sousedi ťukali na čelo a říkali mně, jestli jsem se nezbláznil :) holt jsme v Čechách, když vidím, jací řezníci chodí na ryby kolem mě, tak je člověku až hanba.
HaD> Hezký článek, máš naprostou pravdu, je to o zážitcích. Chytám závodně feeder a přiznávám, že vezírkování není ideální, ale jak jinak to vyřešit? Myslím, že to ty ryby nějak extra nedeprimuje.
HaD> Davide skvělý článek… LOV ZÁŽITKŮ !!! Plně s Tebou souhlasím … je to o tom.
HaD> Pěkný … :-)
Tak jo.Já jenom podle tvého výhřadu v profilu jsem si myslel,že tu potřebu konfrontace v úlovcích máš.Nic na tom není,dělá se to odjakživa.Ale píšeš,že není výrazná,jen při závodech se zvyšuje a je to prý zanedbatelné…končím,už to nebudu probírat.
Barr> Hub nepotřebuju nasbírat víc než někdo jiný. Chci jen nasbírat tolik, na kolik mám chuť. Stejně tak nemám výraznou potřebu konfrontace mých úlovků s ostatními. Tedy mimo závodní přívlače. Tam to o tom je. A to mě zase baví :-) Vždycky je to zážitek a poznání nového. Leckdo to sice kritizuje, ale těch pár desítek ryb a zhruba 18 hodin lovu ročně, kdy se úlovky měří a počítají, podle mě není nic hrozného. Horší už je třeba závodní plavaná a feeder. To vezírkování se mi hrubě nelíbí…
A stejně je mi s Vámi fajn!Za týden po výletu na Slovensko :-) Hlavně klídek a „rozumný“ zážitky :-)
Krásnej článek :-)
HaD>> Já jsem psal o sobě,k čemu jsem se dopracoval já.Houby velké a hodně – proč ne,bude více jídla.Ještě lepší je najít víc než ten druhý,že?S tím filmem – to je špatný příklad,jedine že bys soutěžil o silnější pozitivní pocit,to se špatně měří.To že chce někdo chytit pěkné a velké ryby,je zcela logické a nekritizoval jsem to…jen,že to není pro mne hlavním motivem rybařiny a své důvody jsem napsal.Chytit velkou rybu je fajn,krásný pocit,měření,konfrontace s jinými rybáři,pocit úspěšnosti,posun v profilu na chytej,proč ne,je to v pořádku.Zcela upřímně – přeju ti je.Svůj pohled bych opravdu nerad někomu vnucoval a jest-li to vyznělo jinak,omlouvám se.
Barr> V podstatě s tebou souhlasím a často se chovám v duchu toho, co píšeš. Občas zvítězí moje horší já a prostě chytám.
Fakt je, že bez velkých ryb by mě to k vodě netáhlo. V podstatě jsem si sice už skoro všechny vysněné ryby chytil, ale doufám, že ještě alespoň u některých druhů nahoru poposkočím.
Krásný článek ;) Jsem rád, že mám takovou myšlenku asi vrozenou, pač jsem nikdy rybu nezabil ani bych to nedokázal. Jsou vyjímky, kdy se mi na přívlač ryba zažrala natolik, že už se nedalo nic dělat, ale z vlastní vůle bych rybu nevzal a nezabil. Přeju spoustu rybářských zážitku;)
Barr> Jestli Ti rozumím správně, tak to, že chci chytat pěkné ryby je vlastně špatně, protože je to závod? Když jdu na houby a chci jich najít hodně a pěkné velké, je to závod? Když si vybírám film aby se mi líbil, je to závod? Správně mi to má být úplně jedno? Cesta je flegmatismus ke všemu? Asi nerozumím.
*druhym ven
Libor> šířit myšlenku a aspoň se snažit k tomu vést známý,teda ty do CaR vnímají ale řekněme pár ryb si za rok vezmou.Tohle se mi podařilo už u pár lidí v okolí,alespoň se tak zdá a mám z toho dobrej pocit.Ale kolikrát u vody vidim takový věci,o kterejch sem si myslel že už ani snad nejsou možný.A to sou přímo ty,co si nedaj říct a když tě poslechnout tak jednim uchem tam,druhym dovnitř.Nepříjde mi spravedlivý,že 1/2(když přeženu) rybářů se snaží už nějak rozumě přistupovat k chytání a ta druhá drancuje vodu.Už dávno mělo být v RŘ ve všeobecných podmínkách stanoven určitý počet ponechaných kusů ryb za rok.A kontroly by měli být taky častější.Když ta 1/2 nechce chápat
HaD>> Dopracoval jsem se k tomu,že nechci zbytečně škodit.Chytat ryby s tím,že chci zlomit rekordy buď v množství nebo v cm mě připadá zvrácené,stejně jako závodní rybaření.To se nedá srovnávat s koňskými či chrtími závody,jak tady v diskuzi bylo. Ta toužebná 50-tka(30,40,100 – jak pro koho)je takový závod.Ne s rybáři,ale se sebou a s rybou.Ryba ale nechce závodit.Rybaření by mělo zústat lovem a dobrodružstvím.Teď už mnohdy zústává jen dobrodružstvím a případný úlovek by se neměl zneužívat,ale brát spíš jako dar,a tak s ním zacházet.Vracet či nevracet?Nezneužívat a nevyžadovat jako samozřejmost a vycházet ze situace toho,kdo nás obdarovává. Už před lety to řekl pan Zdeněk Šimek a nedávno jeho pokračovatel pan Jaromír Kudlák.Doporučuju všem najít si Chválu muškaření – platí to i na jiné disciplíny rybaření.
Barr> nevím, zda se vyčerpala. Já bych měl co říct, ale nechce se mi tady nikoho o své pravdě přesvědčovat.Chtěl bych, aby se jen každý zamyslel a jak se k tomu postaví je na něm. Tohle se nedá nutit, ani předepisovat. Tohle tak člověk musí cítit. Já si prošel všemi obdobími. Období, kdy jsem neuměl chytit skoro nic, období, kdy jsem automaticky ctil pravidlo „co na háčku, to do sáčku“ (vzpomínám na tlouště chycené v létě pod čističkou – s velkou slávou jsem je donesl domů, máma je udělala k obědu a nakonec jsme byli hlady – hnus fialovej a nežral to ani pes ani kočka), pak bylo období, kdy už jsem si bral jen nějaké ryby. Během posledních deset let šel vývoj tak, že jsem jich pouštěl stále víc a víc. Posledních několik let už beru jen výjimečně – mám dvě děti a ty mají ryby rády. Vesměs jedí ale norské tresky, filé apod. Párkrát za rok je ale potěším čerstvou rybou. Pohled na to jak jim chutná je možná větší zážitek než lov. Přesto je to jen pár kusů ročně – prsty na jedné ruce stačí. Rozhodně ale zásadně neberu ryby, které jsou velké a mají potenciál a kondici dál růst. Třeba dva okouny okolo 30 cm bych vzít uměl ( i když to nedělám), ale 40tku bych pustil. Chci totiž chytit třeba 50tku. A šance, že se jí dočkám, je při puštěné 40tce větší.
Samozřejmě vždy záleží také na lokalitě, kde chytám. Někde by chyběly i ty dvě 30tky. Můj názor je, že je prostě potřeba vždy přemýšlet a nebýt ortodoxní masař nebo chyťapusťák bez rozumu jen proto, že mi to někdo předepsal, nebo vnutil. To opravdu ne.
Barr> nevím, opravdu nevím. Snad jen šířit osvětu a nabádat lidi, třeba podobně jak to udělal tímto článkem David nebo třeba lobovat tak dlouho až vyjdou oficiální regule a legislativní změny v této problematice. Učit skromnosti už dnes nejde, jsme příliš zkažení.
Libor>> no jo, co s tím? HaD >> Jak pro koho.
Že by se nám diskuze vyčerpala? A vypadalo to,že bude plodná,velice plodná.
Barr> mluvíš mi z duše..
Barr> ať to dopadne jakkoli, bude to zážitek :-)
To je pravda.V tom případě je nakonec jedno,jak to dopadne,o nic vlastně nejde,je to jen slovní cvičení.
Barr> je jen na každém z nás, jaké další otázky si položí.
Axamith> velkej rozdil je akorat v tom, ze rybar svuj ulovek nevidi dokud ho nezdola, pak se muze rozhodnout zda pustit nebo ne, kdezto myslivec si toto muze (a musi) vyresit nez vystreli. Mrtvej srnec je jako mrtva ryba – jednou se nekdo rozhodl a je to nevratne, presto si oba lovci mohli vybrat, zda nechaj korist zit.
Axamith> to bys viděl, jak může myslivec rozhodnout a pustit. A jak píšeš, otázka je nevyřešitelná, je to v lidech.. .
HaD> Já to vidím tak, že na úkor těch zážitků trpí ryby. Lidem nejde o ryby jako takové, ale o zážitky – to je další level :-) Lidí je moc, všechno vyžerem, nebo zabijeme zážitkama :-)
kerob> Samozřejmě, znám několik myslivců, kteří se chovají jako jsi popsal. Jsou ale mezi nimi i tací, co nic nenechají odejít po svých. ( tak jako mezi rybáři ) Ale moje myšlenka byla o tom, že téměř vše, co rybář chytne lze pustit zpět do vody. Srnec, který leží už do lesa neodejde, myslivec tu kuli prostě nevrátí. Prostě leží, je to úlovek a nejde to změnit. Rybář si může rozhodnout, jestli si úlovek ponechá nebo vrátí vodě.
Axamith> kerob> no jenže myslivec nemůže střílet všechno, jednotlivec zasahuje do chovu, jeho úlovek podléhá taky daleko přísnější kontrole a sledování. Je to uplně jiný systém. Nemůže nikdy lovit v době hájení, rybáři loví ryby v době hájení z vesela.. .
Ještě by bylo potřebné si říci,jaké a kolik zážitků potřebuju nebo chci mít.A tak mě napadá pár otázek. Budu chtít chytat 100 a více plotic(nic osobního,jen příklad)a pustit je nebo mi stačí 10–20 a řeknu si,dobře,umím to,zkusím to jinak nebo na jinou rybu?Kolik štik chycených a puštěných mě uspokojí?Budou mi stačit jedna,dvě,jakobych si je nechával?Budu se věnovat chytání ryb,kterých je prokazatelně málo,při zdolávání se vydají do posledních sil(parmy)nebo je nechám být a věnuju se jiným?Bude pro mě zážitek zimní muškaření na lipany,přestože jsou hájeni?Budu trénovat na podměrečných rybách nebo změním nástrahu,mušku,místo,abych se tomu vyhnul?Budu vyžadovat 24h lov,žádné hájení,abych nebyl krácen ve svých zážitcích?A nebo si lov trochu ztížím,zvýším si výzvu,důležité bude se zúčastnit,to bude to hlavní a nebudu závodit v množství úlovků-zážitků s výmluvou,že ryby přece pouštím.
Axamith> s tema myslivcema (a ja je rad nemam) je to taky docela o pristupu, mam par kamaradu, kteri lovi. Samozrejme, ze obcas neco strelej (a ja si rad pochutnam), ale tak 90% vychazek nekonci smrti zvirete i kdyz by mohlo, proste jim staci, ze si vybudujou streleckou pozici, odhadnou chovani zvirete a kouknou se na nej pres musku, ale nevystreli, staci jim ten pocit, ze kdyby chteli, skoli ho. Takze svym zpusobem svuj ulovek taky pusti.
HaD> jo, ale já nejsem měřítko. Já jsem děsně odolnej, neskonale trpělivej, příšerně odhodlanej a vytrvalej a vůbec i jiných ohledech jsem děsnej kanón.
Takže podle mě se to soudit nedá. :-))
Pominu-li své rybářské začátky v dětství, pytlácké výpravy na pstruhy do ruky a lov na přehradě porybnému pod nosem, tak se aktivně rybařině věnuji asi 10 let a chytám výhradně na mušku. Zpočátku jsem neměl potíže vzít si rybu jen něco málo cm nad míru, postupně jsem svoji hranici posouval výš a výš. Ryby jím rád, moje rodina také, ale dopracoval jsem se k tomu, že absolutní většinu ryb pustím a čas od času si nějakou vezmu. Ty zážitky jsou mnohem větší úlovek. Moje žena šílí, když některou z těch ryb, které jsem svezl autem upravuje v kuchyni a já ji k tomu vyprávím, jak a kde jsem ji ulovil. Ten zážitek byl mnohem silnější než chuť a vůně pečeného masa. Přesně jak píše David. A jestlipak víte, jakou máme výhodu proti myslivcům? My, rybáři můžeme své úlovky pouštět, oni NE.
Hadová> Máme tady skromný dotaz! Jak je to??? :o)
pepa-č> a je se mnou tedy k vydržení? :-)))
Já si myslím, že je moc dobře, že každý má kus pravdy. Bo kdyby tu byl někdo, kdo „to má komplet“, to by s ním bylo k nevydržení.
HaD: Moc pěkný Davide, mám to taky tak… :-)
HaD> Jj, vim, že je tvůj a MANželky,:-), jen jsem ho tam ráno neregistroval.
Překlad OK.:-)
Já myslím, že zážitek je skutečně to hlavní, o co by na rybách mělo jít. Bezbřehé chyťapusťáctví je nesmysl. Při lovu rybu často poraníme, vyčerpáme apod. Pak je kolikrát lepší ji vzít. Občas do roka navíc člověk prostě má chuť na rybu a tak si ji vezme.
Ale na druhou stranu, pokud člověk chytá často, co jiného s většinou úlovků než zdolat tak, aby nebyly úplně KO a šetrně pustit? Zvlášť pokud jde o původní ryby, druhy, které do zajímavé velikosti dlouho rostou apod. Opravdu je potřeba, aby ve vodách byly ryby, kvůli kterým tam stojí za to chodit.
Rybařinu mně naučil můj strejda, který taky ctil zásadu zážitků a já v tom pokračuju dál a snažím se to přenášet i na ostatní. Žbluňk 13
Jak už zde zaznělo, rybaření je lov a mi jsme lovci kteří rozhodují o „životě a smrti“. Jde o to lovíme-li ryby a zážitky nebo jen pouhé maso, rozhodnutí je na každém z nás, nejsem zastáncem CHaP ani masaření, od vody si odnesu každoročně několik ryb (některé roky opravdu jen pár a v letech hojnosti o něco více) vždytˇčerstvá ryba je příjemné zpestření jídelníčku a nestydím se za tento přístup. Na malých revírech které nejsou tolik úživné rybu většinou pouštím a odnést několik kaprů z velké vody není na závadu, vždytˇ se opět vypustí nové ryby a svaz si může udělat čárku v plnění plánu odrybnění-zarybnění. Napsalo se tady toho hodně a každý má svůj díl pravdy atˇ Had, pepa-č nebo kdokoli z nás. Zážitky nám zůstanou v mysli dlouhá léta a rádi si vzpomeneme tak je lepší odnášet více zážitků než ryb.
Pěkný článek a diskuze.Výborný příspěvek pepa-č.To je pro mě ono. Ještě mě napadlo,že ta dívka se mohla zeptat – a kolik těch zážitků jste ulovil ? Kolik vás pro dnešek potkalo? Z článku pro mě mimo jiné vyplývá,že ryby pouštíme,abychom měli další a další zážitky.Jaksi jako lidé na ně máme právo.Pokud možná větší a více.hodně.V podstatě si zazávodit.Zamasařit v zážitcích.A co na to ryby?To se mně těžko nerybáři vysvětluje a jsme(rybáři) v tom jediněční.Bylo by to,jakoby myslivci uhnali srnce,zvážili,změřili,vyfotili,rozdejchali na mýtině a plni zážitků ho vypustili zpět do lesa s přáním,že si to zase co nejdříve zopakují a třeba udělá radost někomu jinému,jsou solidární. Nebylo by lepší bez velkého povyku pustit ryby zpět,protože si chceme příště zase užít a nehledat v tom nějakou poetiku a vyšší etický smysl?
Rybaření – lov zážitků Moc hezký článek a zajímavá diskuze kolem jeho obsahu. Člověk je na tomto světě na vrcholu potravního řetězce a ryby odjakživa lovil pro svou obživu. Je tedy přirozené, že si někdo rybu od vody odnese. Zvrácené je , že někteří si jich odnesou tolik, že nemají nejmenší šanci sníst to co uloví a ulovená ryba se stává úplně něčím jiným jen ne potravou lovce. Nové technologie výroby rybářského náčiní, nové nástrahy a metody lovu nám dávají daleko větší možnosti než měli rybáři v historii. Ortodoxním zastáncům metody "chyť a pusť " odpovím, že si rybu od vody odnesu,je to přirozené ale vezmu ji tehdy když mám na ni chuť.Takže asi třikrát čtyřikrát do roka. Vrátit rybu vodě nebo si ji odnést, to je vždycky jen o možnosti svobodné volby a tu máme všichni. A zážitky při lovu ryb ? Zážitky nemusíme lovit spolu s rybami, přicházejí přece sami. Pro mě je třeba už jen zážitek to, že najdu v týdnu pár hodin čas a jdu si sednout k vodě, vyčistit si hlavu od stresu a odpočinout si v v přírodě a ulovená ryba je jen ta třešnička na dortu. Zažitek je, že máme kam na ty ryby chodit a užívat si to :)))
sus: ten klučina je můj syn. Včera jsem ho zapomněl vložit :-)
Ano, čekal jsem různé názory, jen nechci hádky.
,,Und es ist keine „über alles“. Es ist nur eine Geschichte und meine Mainung ;-) = A toto není „nade vše“. Toto je jen příběh a můj názor"
Rybaření je lov. Zaznělo dříve a podepisuji. Mé zážitky z rybaření jsou zážitky lovce, nikoli sportovce, což připouštím může být tím, že jsem uvázl na nižší (primitivnější) úrovni ve vnímání rybaření, než jiní. Jsem lovec putující podél řeky, vyhledávající svou kořist. Poklad, kterého se touží zmocnit. Kořist, nikoli partnera! Skutečnost, že všechny mé letos ukořistěné poklady plavou (doufám, že ve zdraví) dále, na tom nic nemění. Nejsem a nehodlám se stát chyťpusťákem. Chci mít svobodu v tom, zda si ulovenou rybu přivlastním či ji pustím zpět do vody a vzpírám se diktátu jakékoli normy (etické, právní) velící PUSŤ!!!… a je úplně jedno, že puštění ryby vyplyne v mém případě z lenosti rybu kuchat a škrábat, tedy motivu spíše neřestného než ctnostného…
Paradoxní je, že zde diskutuje pár lidí, kteří ač mají na věc možná trochu odlišný názor, prakticky přistupují k rybám velmi podobně a pokud si ryby od vody odnášejí, potom v počtu několika kusů do roka, nikoli desítek či stovek. Přičemž lidé přivlastňující si ryby v hojných počtech, články tohoto typu nečtou, příp. od počátku s učiněným závěrem… Má osobní zkušenost je, bohužel, taková, že tito lidé k chycení a přivlastnění si doslova stovek ryb ročně nepotřebují ani žádné „papíry“. Ty přece ryby nechytají …v hospodě jsou za „hrdiny“… desítky sumčích hlav „zdobí“ jejich dílny… a za vola jen ten, kdo chytá dle pravidel…
kerob> Rád. Pokud bude čas, jsem k dispozici.
Já zase kdysi chytil během vycházky sto plotic. Schválně jsem si je počítal. Pak kolem proplaval tloušť, proti nim o dost větší. Toho jsem chytit nedokázal. A tenkrát jsem pochopil, že jediná ryba, kterou jsem ten den opravdu chtěl chytit, je právě ten tloušť. Je to už skoro dvacet let a pořád si ten pocit pamatuju. A myslím, že už nikdy jsem se číslu 100 ryb za vycházku ani nepřiblížil.
osprey> prvni zavody jsem chytal jako prcek, kterej o svete nevi nic, mohlo mi byt 8 let. To nad vecma premejslis uplne jinak nez ted, kdy je clovek starsi, uz tak ve 14 jsem se zamyslel nad tim, co vlastne od rybariny ocekavam, co mi vadi, co se mi libi a co naopak nelibi. Prestal jsem zavodit a zacal jsem se k rybam chovat vic jako k zivymu tvoru a ne jako k cislu na vaze po zavodech. Kdyz mi bylo 12, chytal jsem mistrovstvi CR v Pardubicich, neudelal jsem zadnej vysledek, ale zustala mi fotka vezirku s cca 15ti kg ryb pri vazeni…a ta me strasi dodnes, kdykoliv ji v kompu otevru (kdysi jsem si fotky skenoval do archivu), tak vim, ze tudy uz cesta nevede-aspon pro me.
Jinak se muzem nekdy na podzim sejit na okounech na Orliku treba nebo se ukazu na nejaky akci… docela rad bych pokecal :-)
kerob> Velmi bychom si rozuměli, i když já jednoho dva dravce a pár kaprů každoročně posunu o jedno patro v potravní pyramidě výš.
Speciálně mi mluvíš z duše ohledně toho, jak jsi se rozešel ze závoděním. Já přesně z těch důvodů ani nazačal…
HaD> Skvělý článek, naprosto souhlasím!
HaD> Skvělý článek, naprosto souhlasím!
HaD> Ten klučina s tim línem tady ráno nebyl, že jo??:-))
HaD> ,,Každopádně bych byl rád, kdyby tu na toto téma nevznikly hádky a osobní averze. "
Po takovémhle článku si ani nic jiného nemohl a nemůžeš čekat,to tě muselo bejt jasný,ještě než si ho sem vložil.
A příště česky: ,,Und es ist keine „über alles“. Es ist nur eine Geschichte und meine Mainung ;-)
Přeložit.:-)
Renda> takovejch rybářů už sem potkal taky plno :)).. Dodneška si pamatuju jak sem se bavil s jednim takovym a on mi říkal jak je na tom špatně voda,že je plno sumců ryby už tu žádný nejsou a že za to můžou cormoráni a sumci.V zápětí chytil malou štiku ani míru neměla a měla zažranej háček.Ten de.il jí páčil ten háček tak dlouho dokud ho nevyndal,jícen totálně potrhanej,místo toho aby přeštíp háček.Štička mrtvá,další ryba v pořadí byl sumec cca 60 s tim samym problémem.Ale můžou za to cormoráni a sumci.Kolikrát si přeju,aby sem byl jedinej rybář z města.To by byla jiná
Jak.novi> jj vim,že kyselina mléčná prevííít..Pořád si ale myslim,že ryba nemám problém přežít pokud se rybář chová!.Jsou chvíle,kdy to neovlivníš a rybu musíš zabít.Někdy na to si připravenej,podruhý to zas uplně nečekáš.Já třeba takhle nechtíc přišil několik okounů titěrných velikostí,ale i tak mi jich bylo líto.Tady se to řeší ale všeobecně,je tu pár lidí který tyhle věci znají,ale ze všech členů ČRS to podle mě bude pořád celkem malý procento.My dva jsme mladý,víš jak to chodí v našem věku.Kluci jsou příznivci CaR,ale často o tom vědi prd a jen hlásaj jak nejsou správný.Takovejch rybářů sem už potkal.Jenže oni aspon vědi co chtěj,a časem dojdou i k tomu ostatnímu.Jenže starší domorodci pořád čekaj že se něco změní samo od sebe.Ale nezmění je jinej rybářskej tlak,technika už je jinde a akorát ty ryby sou pořád bez výhod.Dřív náký masaření nevadilo,protože nebylo tolik rybářů a voda se stíhala „regenerovat“.Teď můžeš jenom doufat,že po tobě nepříjde nákej děděček,kterej bohužel trochu zaspal dobu a žije v tom celej život.
Pěkně napsaný článek,moc se mi líbil,ale je spousta rybářů u vody kteří se řídí heslem"co na háčku to do sáčku".Jednou jsem pouštěl asi 65 cm bolena a jeden postarší rybář byl z toho tak vytočenej,že sbalil věci a ještě cestou k autu nadával co jsem to blbce,že takovou rybu pouštím.
mannice> Ono opravdu záleží na situaci. Když se ryba na přejemněném náčiní mydlí z vody hodně dlouho, do těla se jí dostane kyselina mléčná a má opravdu malou šanci na přežití (vhodná situace tu rybu usmrtit). Proto třeba nejsem zastánce tahání parem na jemném cajku. Nebo při lovu dravců na rybičku, nebo vlastně i na přívlač se stane, že ryba nástrahu pozře příliš hluboko a nemá šanci na přežití ( z tohoto důvodu jsem usmrtil mou největší štiku ).
džigit> nic není všelék a jak jsem říkal – cestiček je více. Ideální by bylo, aby se kráčelo po všech. Důležité je ovšem nejít mimo ně a kráčet alespoň po jedné :-)
HaD> masař :-D
Já si Tě vážím,pro to co pro rybyřinu děláš,jen si nemyslím,že je CaR úplný všelék.Pepa má taky kus pravdy s tím hospodaření-pokud si pod tím představím nejen vysazování,ale i starost o revír a ryby v něm.Pružnější reakce na jejich ochranu a komplexnější pohled na věc-viz naše snížení míry sumců,ale z loďky nesmíš.Pokud někdo neumí,loď mu nepomůže,jen je někdy potřeba při zdolávačce/vázky apod/Přitom se kolem prohání spousta skůtrů se spalovacími motory,takž odůvodnění o ochraně pozbývá smyslu.
A o Vánocích bych si nedovolil.Měl jsem večer „blbou“ a do toho Tvůj článek.Nějak jsem to spojil,co jsi „ohlásil“ a hodně visících mrtvolek.Ono se to taky dalo čekat,že se s tím roztrhne pytel a ne vše bude „akorát“
tim"když už o tom ví" myslim každýho rybáře,kterej si pokládá tyhle otázky.Neetické mi příjde víc,každou vytáhnutou rybu zmasit,než pouštět po boji a dát jí tu šanci.Já si prostě myslim,že každá ryba pokud je alespoň v míře zdravá a v kondici,tak s výlovem a puštěnim nemá takový problém..
HaD> Vážně.
džigit> nejsi jiný, taky jsem letos zbaštil s dětma jednoho duháka a menšího sumce, kterýmu jsem vysekl oko. Na tom není nic špatného.
Jinak z letošních 7 štik a 12 kaprů jsem domů neodnes ani kousek.Doma jsem taky za blbce :-))
pepa-č> sranda je,že opravdu záhul tomu dala mnou zmíněná soutěž.Spousta lidí pozbyla ostych a pere tam co kde zmasí.Možná by stálo za námahu,kolik jich předtím bylo ortodox CaR.
Jinak si taky myslím,že to nebude jen problém braní ryb.Kdo se bojí,má lístek,kdo ne pytlačí otevřeně.Postihy žádné,vlastně by kolikrát museli trestat sami sebe atd atd. vždyť je tady dost takových zážitků.Navíc jsou tu i různé kšeftíky při tzv. výsadbě ryb do revírů…Je toho spousta.
Jak říkám,neberu rybu za každou cenu,ale vezmu si a tím jsem asi jiný.
Tak sem si to tu pročet a celkem se divim.Někdo vidí chybu v hospodaření,druhý zas nepodporuje myšlenku CHaP protože to je neetické.Další jsou zlatý střed,který se snaží bilancovat a přijít na to kde je vlasně chyba a ta správná cesta.Jenomže,točí se tu pořád jenom pár těch samých jmen,kteří se snaží říct druhému jak to vlastně je a co je správný.HaD to napsal dobře,když chytíš metrovou štiku a zabiješ jí,tak budeš čekat léta na další,další stejnej boj.A už jenom kůli tomu hospodaření,když o tom ví,tak by si měl uvědomit co od vody brát a co ne(souhlasim s kerobem).
pepa-č, džigit: jak jsem psal, svou příhodu jsem sepsal už před měsícem. Ryby se masí stále a i kdybych jej zveřejnil na štědrý den, mohlo by se říci, že je to na ochranu štědrovečerních kaprů.
Und es ist keine „über alles“. Es ist nur eine Geschichte und meine Mainung ;-)
HaD> právě, ta diskuze v přívlači mi dává ten článek do kontextu, že ti, co si berou ryby je třeba vychovávat a převychovat, bo oni „nám“ ničí naše revíry a my chceme pouštět, to oni nechtějí a proto jsou zlí a hloupí a my jsme chytří a hodní.
kolowrátek si bral sumce a dostal za to držkovou jako kdyby vraždil děti.
To je přesně to CaR uber alles a my vám pravdu vnutíme, bo jí máme, které jsem zmiňoval.
(A opět, žába na prameni je jinde, jmenuje se ČRS a jeho hospodaření v současné podobě. Něcí ryba v mrazáku tou žábou na prameni není. Si myslím já)
HaD> to jsem četl,jen jsem dodal,co jsem dodal.Prostě se to uspíšilo,což mi dáváš za pravdu.V tom vidím kousek toho zoufalství-prostě to v Tobě nazrálo.Nic víc za tím nehledej.Prostě jsem si říkal,že už si toho měl tak akorát.Nevím,jak to jinak říct,či napsat.
džigit> přečti si diskuzi přívlač Pondělí 9. srpna ve 21:08 a zpátky. Zjistíš, že se mýlíš :-)
Had Kerob> špatně pochopili.Nějak nevím,jak to vyjádřit.Prostě jde o to,že to nejde posuzovat všeobecně.Tohle víme my rybáři,ale nerybář? Spousta zdolávaček na krev a hromada ryb chycených za určité časové období jde docela blbě vysvětlovat.
Jinak bylo opravdu poznat,že ta spousta příspěvků „z lovu“ ten článek uspíšila,tak nějak to mně v noci zapůsobilo.Jako počin ze zoufalství/bez urážky/.Je mi docela jasné o co jde,ale ortodoxně nejsem ani pro jednu stranu!
tomashr> je beru duhaky na dirkach bez slitovani (ale to neni CRS a je to vubec trochu jina situace) a kdyby mi kapr chutnal, vezmu obcas i jeho, ale kapr mi nechutna (na vanoce mi jeden kousek kapra staci a celej rok ho nemusim ani cejtit). Stiku, candata a okouny … bych i jed, ale zase mi to nestoji za to, pripravit tu rybu o zivot, proste ziva a pustena je pro me cennejsi nez mrtva v igelitce. Otazka priorit. Navic me to nebavi kuchat, cistit… proste cena za rybu je pro me prilis vysoka, tak ji necham plavat. -je to stav, ke kterymu jsem si dosel za vice nez 20 let rybareni. Lovim ty zazitky, jak pise david, maso me nezajima… teda zajima, ale ne rybi :-D
kerob> Tohle bych pro změnu podepsal – jenže malér je, že je v poslední době příliš mnoho lidí, kteří prostě berou CHaP jako jakýsi všelék a vůbec jim nedochází, že samotné puštění nemusí vše řešit. Rozdíl mezi námi je asi v tom, že já přece jen nějaké ryby beru (hlavně klasické násaďáky), připadá mi zbytečné jít do plného CHaP. Daleko víc ryb než vezmu ale pustím a také se snažím dělat aspoň něco pro minimalizaci škod.
Každopádně bych byl rád, kdyby tu na toto téma nevznikly hádky a osobní averze. Máme společný cíl – chytání ryb ve vodách, kde jich je dostatek a jsou velké. Cest k tomu je zřejmě více. Když každý z nás bude kráčet alespoň po některé z nich, je reálná šance, že se naše děti nebudou muset dívat jen na naše fotky. Nic víc nechci.
HaD> tak ja se nekdy ukazu na nejakym srazu :-D dam si ho s Tebou rad :-)
tomashr> ale i bez te smrti na zaver se nic nemeni.
Jak.novi> Vážně? To jsem rád!
pepa-č> Kerob: Klucí, v hospodaření? ne v lidech,jelikož člověk je největší škůdce na zemi, no prostě hňup a jednou dojde i na něj. Nesmyslný hospodaření, nesmyslný zákony.....
džigit> kolikrát? Máš ty informace, nebo jen fabuluješ? V tomto směru vidím hlavní problém v informovanosti. Řada lidí vychází v životě z nepřesných nebo špatných informací a na jejich základě se rozhoduje, aniž by nechala běžet vlastní rozum. Stačí si přečíst noviny :-( Konkrétní být snad nemusím :-)
džigit> Nejsem si vedom toho, ze bych rybu tahal do umreni, snazim se k ni chovat ohleduplne a k tomu patri i primerena doba zdolavani. A toto a vezirek, jsou dva hlavni duvody, proc jsem prestal chytat zavodni plavanou – vadilo mi, co ryba musi prezit kvuli blbymu zavodu (mereni pindouru zucastnenych), vazeni taky zadna slast… ja nad vecma docela premyslim, rybareni se vzdat nechci, ale zbytecne ublizovat rybam taky ne, zvolil jsem nejakej kompromis, kdy ryby neberu a snazim se k nim nejak chovat, nerikam, ze prezijou vsechny, ale umrtnost moji vinou bude nejnizsi mozna, jakou jsem schopen dosahnout a neprestat rybarit.
kerob> No, nemáš tak docela pravdu – u té štvanice na lišku se v UK leckdy zvíře chytalo a pak pouštělo, ta varianta „roztrhání psy“ byla jen jednou z nich a nedá se ani říct, že častější. Nicméně zakázané je i toto – právě jako zbytečné týrání a rušení volně žijící zvěře.
Mimochodem býčí zápasy taky mají svou nekrvavou variantu – typicky ve Francii v Camargue, ale to jen pro zajímavost, to už sem nepatří.
Jak.novi> omyl! Ti dole chtějí kapra! Ti nahoře jen uspokojují poptávku. Já z toho taky nadšenej nejsem, ale to je holý fakt.
kerob> podpis! Chci s Tebou na panáka!
džigit> Tenhle článek jsem napsal asi před měsícem, krátce po zahájení. Současný stav mě jen popíchl to dokončit a zveřejnit.
30 ryb za hodinu může být ve finále šetrnější a s menšími ztrátami než jedna ryba za rok. Nelze paušalizovat.
pepa-č> ještě k tomu hospodaření: i kdyby jsme měli to nejlepší hospodaření na světě, v celé galaxii atd., tak se nezmění nic na tom, že když ve svém oblíbeném ouplavu budu mít metrovou štiku a dvě osmdesátky a všechny chytím a zabiju, další se tam mávnutím kouzelného proutku neobjeví. A pokud tam ty velké ryby někdo vybije, bude potřeba pouštět i ty šedesátky (a třeba i menší), aby z nich narostly ty velké. Je to asi pro leckoho hodně těžké si to připustit, ale tak to je. S tím nic nenaděláme.
Tak na ty rybářské zážitky! Cink!
tomashr> hon na lisku je ale naprosto brutalni zabava, nedivim se, ze je zakazana. To mi – i vzhledem k rybolovu – prijde jako stredoveka zabava (coz taky zcela objektivne je), liska nema sanci a je utyrana k smrti. Velice podobne vnimam i byci zapasy – ano, je to tradice, ale taky brutalni zabava, pri ktere umira byk a to ne zrovna humanim zpusobem… oproti tomu mi prijde rybareni jako sepot kvetin, ale chapu, ze to nekdo vnima uplne stejne.
HaD> Možná ti udělám radost. Včera na rybách jsem chytal vedle mě jeden děda, a tak jsme dali do řeči. Po chvilce rozpravování jsem mu položil otázku: ,,Berete si často ryby domů?" A víš co mi odpověděl? Že prý jen pár kapříků za sezónu a že rybaření není jen o masu, ale o tom jak o tom psal jeden v novinách! Tvá snaha asi začíná přinášet ovoce i u starší generace ( tomu rybářovi mohlo být kolem sedmdesáti ), i když asi pouštěl ryby před tím článkem.
kerob> jenže těch Tvých „pár minut fičák“ tu rybu kolikrát vysílí na pokraj smrti…
kerob> No a né snad? Víš v kolika zemích je třeba striktně zakázáno focení ptáků na hnízdě? Vím poměrně přesně, najdeš kolem toho formuláře v řadě fotosoutěží atd.Mimochodem je to třeba zase v UK, ale nejen tam…
Prostě je tu takovýhle trend – v něčem se mi líbí, v něčem ne, ale popírat se nedá. Mimochodem dobrým příkladem tažení proti využívání volně žijících živočichů jen pro zábavu je (zase v UK) zákaz tradiční „štvanice na lišku“. Rybaření se to zatím dotklo výrazně snad jen ve zmíněném DE a CH, ale visí to jako riziko nade všemi :-(
HaD> já tím myslel popud a urychlení k napsání.Ono se to v rubrice z lovu krásně rozjelo.Za 11000,– se hodně lidí pochlubilo i tím,co by tu jinak normálně nedali.Nic osobního.
Souhlas se změnou,ale ne ortodoxně CaR.Sám musíš uznat,že zrovna např.30 a více ryb za hodinu a šetrné zacházení při manipulaci a zpětném vypouštění zní přinejmenším podivně…
pepa-č> S tím hospodařením máš pravdu. Ale proč se nevysazujou jiné druhy ryb na úkor kapra? Protože ti nahoře chtějí kapra a jenom kapra. A s tím, že se na kaprovi slušně vydělává, máš pravdu. Ale je tu jedno velké ALE. Opradu si myslíš, že todle je jediný problém? Teď nemám na mysli masaře ( i když i ti na tom ma svůj podíl ), ale ostatní predátory, např. kormorán ( slušnej zmetek, který je dle mého hlavní příčinou úbytku bílé ryby ). Ti maj na to určitě větší podíl než masaři. Co se braní ryb týká, všeho s mírou. Já nic osobně nemám když si někdo vezme rybu domů, ale jak jsem psal, VŠEHO S MÍROU. Nehlásím se ke skupině ortodoxníxh chyť a pusťákům, ani ke skupině ortodoxních masařů. Obě dvě skupiny trpí nějakou úchylkou. A k tomu, že rybaření je lov. To máš sice stoprocentní pravdu, to nemůže nikdo oponovat, ale víš jakou máme výhodu například od lovců lesní zvěře? To, že rybu můžeme pustit zpě a to je třeba využívat.
tomashr> v tom pripade by ale muselo vadit i foceni zvere fotopuskou, tam to zvire taky pronasledujes a muzes ho stresovat, ornitologove taky kolikrat chytaj ptaky jen tak proto, ze je to bavi, nebo nedejboze takova jizda na koni – pochybuju, ze to zvire ma radost z toho, ze je obleceny do postroje, v hube ma kus zeleza, klapky na oci a na zadech pytel masa, vystavy psu..... atd atd, vim, nejsou to volne zijici zvirata, ale osobne mi to vadi vic, nez ty ryby, bo jejich zivot clovek ovlivnuje od rana do vecera a ne jako u ryby, kdy si svobodne zije, pak ma par minut ficak a pak zase plave dal. A v neposledni rade si myslim, ze ryb – pokud neni predator na vrcholu retezce (ale i ta musela vyrust) – tak zije v neustalym stresu, ze ji neco zblajzne, stale si hleda ukryt…
pepa-č> tak Ti nevím. Nikomu nic nenutím, jen jsem popsal do písmene, co se mi stalo a jak to cítím. Ale z Tvého příspěvku cítím to násilí, zlost a nucení názoru Tvého podpořené příkladem ve smyšlené osobě (spisovatelem a následně scénáristou). Proč?
Jak je to s hospodařením přesně nevím. Nejsem v tomto směru expert, nejsem ekonom a nemám přístup k relevantním podkladům. Zřejmě jsi v tomto směru mnohem mnohem dál :-(
Co ale vím jistě a je zbytečné, abys mě vůbec zkoušel přesvědčovat o opaku, je fakt, že ryby jsou na tom stále stejně. Sice mají některé z nich nějaké zkušenosti, ale stále se nejedná o inteligentní tvory. Naproti tomu rybáři mají nesrovnatelně lepší vybavení než dříve, mají nesrovnatelně lepší metody než dříve, mají nesrovnatelně více informací než dříve. A to je pro mě mnohem zásadnější než hospodaření. Jsi už velkej kluk, tak bys měl pochopit, co tím chci říct :-)
džigit: hluboce se mýlíš. Žádní visící přátelé v tom nejsou. Něco jsem prožil a měl jsem potřebu to sdělit. Nevymyslel jsem si ani písmeno.
kerob> Právě že s tou „většinou civilizovaných zemí“ se docela pleteš, převládající C&R je spíš výjimkou, v první řadě určitě UK, asi i to Holandsko. Jinak se ale ryby běžně berou a třeba v Německu a Švýcarsku se naupak situace posunula k faktickému zákazu C&R a lovu „jen tak pro zábavu“ …
pepa-č> davidovo článek se četl dobře, ale tvůj je skutečný 100%. Mít tak tu moc, zruším všechny sportovní zájmy, kde trpí živočichové a zvířata.
Tutan: též souhlas
kerob> Právě že to, co píše pepa je téma až pro dnešní dobu. V době „Proška“ nikdo týrání až tak neprožíval – absolutní většina lidí ryby brala na maso, ale pokud se to někomu zachtělo pouštět, tak to taky nikoho netrápilo – prostě byl tak nejvýš za vola, ale tím to haslo. V dnešní době je ale ovlivňování volně žijících živočichů bráno negativně a právě to „chytání ryb jen pro zábavu“ je hodně lidem trnem v oku. Odpoledne se doma podívám na druhý počítač, někde tam mám odkaz do diskuze z UK (tedy do jisté míry kolébky C&R), kde někdo z místních rybářů vysvětluje problémy s pouštěním v souvislosti se zákazem pouštění v Německu. Zkusím to přeložit, tak hezky a jasně jako dotyčný to formulovat neumím.
pepa-č> ale ta ryba v mrazaku -za predpokladu, ze to zrovna neni kapr nebo duhak- ten problem jeste prohlubuje. Kdyz jsem se o rybareni bavil se svym holandskym kamaradem a vysvetloval jsem mu, co vse u nas musi rybar podstoupit, aby mohl jit na ryby, co vse u sebe musi mit a jak system lovu u nas funguje, nedokazal to pochopit, nedokazal pochopit, ze nekdo ji kapry, nedokazal pochopit, ze se ryby sypou do vody… jinak receno nedokazal vubec pobrat, proc se to neudela jako u nich – ryby se neberou, nevysazujou… povolenka stoji 40E na rok, ryb je dost a peknejch. Pro vetsinu civilizovanyho sveta je rybareni zabava a ne zpusob ziskavani masa, to je dneska (narozdil od dob minulych) jen bonus, ktereho muzes nebo nemusis vyuzit. Zalozit system prerozdelovani penez na tom, ze se vody plundrujou je podle me totalni kosoctvercovina, ale soudruzi z CRS zijou myslenim jeste nekde na konci 70tych let a podle toho to vypada :-/
Článek je moc pěkně napsaný, snad se nad závěrečnou otázkou zamyslí i lidi co hned všechno sejmou.
kerob> šak ano! blbé hospodaření udělalo z vod to co máme. Ergo je to chyba hospodaření. já bych si dokázal představit hospodaření, kdy se nebude jen recyklovat kapr a duhák. místo každého druhého kapra se nasadí lín, parma atd. budou se „dělat“ druhy jako okoun, podoustev atd. Ale pak by muselo svazohospodaření a přerozdělování peněz úplně jinak vypadat. Za současného stavu peníze dělá kapr a na kaprovi se vydělá a proto se kapr musí točit. Tj nasadit, vychytat, nasadit, vychytat a svazomiliony se točí. A proto jsme v rybama v prdeli. Tohle je žába na prameni.
Nikoli něcí ryba v mrazáku.
perfektni clanek, se kterym se na 99,9 % ztotoznuju.
pepa-č: urcite je na tom, co pises spousta pravdy, ale tak nejak mi to, co pises sedi spis na dobu, kdy rybaril muj deda (teoreticky by se mohl potkat s Proskem), dneska mi to prijde, ze by to melo jit vyrazne bliz k tomu, co pise David, lidi u vody je vic, nacini je dokonalejsi, techniky vymakanejsi… proste pokud by to bylo se soucasnyma prostredkama vnimano stejne jako pred x desitkami let, imho nedopadne to dobre. A s tim, ze jde o chybu hospodareni nesouhlasim vubec. Prave to hospodareni udelalo s vodama to, co je z nich dnes, nektery druhy mistne vymrely, nektery jsou premnozeny a vsude je ten zasr… kapr v mnozstvi vetsim nez malem a lidi bagrujou, protoze se to prece vysadi znova ne?..... Ja si myslim, ze pokud by se „nehospodarilo“ (aspon ne jako dnes) a ryby se poustely, tak bude lip, navrati se rovnovaha druhu a tak, ale chapu, ze spousta lidi proste chodi pro ryby a nejaky zazitky jim jsou ukradeny.
sorry za chyby
pepa-č> to je právě ono.Člověk „normálě“ uvažující/nerybář/ se pak musí jasně zamyslet nad tím,co je horší-zda několik desítek nachytaných ryb,samozřejmě vrácených vodě,či jeden vysezený kapřík a odnešený domů k jídlu
Pokud ovšem někdo vody bezmyšlenkovitě plení,tak i nerybáž se nad tím musí zákonitě pozastavit…
já to nepsal ani tak Davidovi (jen Davidovi), ale spíš, už jsem se nějak chtěl vyjádřit. přijde mi, že mantra CaR uber alles „útoči“ ze všech stran :-)
Je to pěknej článek a hezky se to čte ,nejsem proto tahat ryby do mrazáku a skladovat jich doma kvanta jenže mám ryby rád , když mám na rybu chut tak se ji snažim ulovit pokud ji chytim vemu si ji proč ne ale, proč si brát dvě když je stejně obě nesním.Je hloupost si chytit rybu pustit a jít si ji koupit na sádky ,ale je blbost sedět u vody stím že chci aby se mi v rybách vrátila cena povolenky. Každý má mít nákej mezník at z jedné či z druhé strany ROZHODNĚ NEJSEM ANI CHaP ANI MASAŘ .
pepa-č> tak tohle je asi přesně řečeno to moje noční „ale“
Nikdy jsem nebyl ortodoxním vyznavačem čehokoliv.Tohle je mi nějak bližší.
Neříkám,že David někomu něco vnucoval,ale přišlo mi to ,jako zoufalý výkřik při pohledu na pár visících Davidových oblíbenců.
Určitě to chce změnu,jak u odpovědných tak i u samotných rybářů.Viz. zimní vybíjení parem v místě shromaždiště v Ostravě
pepa-č> „Pouštění a braní si ryb má být v nějaké rovnováze. S ohledem na revír, rybu atd. Nic víc.“ s tímhle a pár dalšími argumenty se dá souhlasit. Nikde v článku není řeč o 100% CHaP, jen je pořád dostatek rybářů praktikujících skoro 100% CHYŤ a NEPUSŤ a těm je třeba ukázat i jinou cestu. S nerybářskou veřejností mám v souvislosti s CHaP stejné zkušenosti jako Ty, proto bych ji já zatím z naší „osvěty“ vynechal…
Rybaření je lov. Tečka.
Všechno ostatní jsou kecy, plky a omáčky.
Snaha vnutit ostatním CaR a povýšení CaR na novou samozvanou etickou metu, které kdo nedosáhl je póvl, je obyčejné pokrytectví míchané s pýchou, že „já mám pravdu a má pravda je ta správná“ – fundamentalismus.
Ti rybáři, co klepnou rybu, protože má o 1cm víc než je míra a jsou spokojení, nejsou horší než my. To si jen CaRáci namlouvají, že jsou chytřejší, ušlechtilejší a správnější.
Ryba není kámoš, je to kořist. A je věcí lovce jak s ní naloží.
Děda Prošek neříkal Prdelkovi: „Pusť, jí chytíme příště“. Ale taky věděl, kdy se ryba pouští a proč. Byl to lovec. Ne sportovec.
Právě prezentace rybaření nerybářské veřejnosti jako „zábava s pouštením“ z nás dělá v očích nerybářů úchyláky, co trápí ryby pro svojí potěchu. Nerybář, který nechápe, proč někdo vše, co chytí pouští a položí otázku „Proč tam chodíš?“, neuvažuje zcestně, ale naopak velmi přímočaře a věcně a logicky.
Prezentování našeho koníčky veřejnosti tímto způsobem je pokřivené a matoucí.
Ryba nechce být lovena, nebaví jí to, nemá z toho zážitek, jde jí o život. I u CaR, a ona to ví a proto se smrtelným vypětím bojuje o život. Rybář naproti tomu riskuje a bojuje o prd. není to rovný boj, strany nevkládají na „stůl“ to samé, není a nemůže to být sport.
Pouštění a braní si ryb má být v nějaké rovnováze. S ohledem na revír, rybu atd. Nic víc.
A teze: „aby si jí někdo ještě chytil“ je falešné pokrytectví až na půdu a odvě patra výš. Pak bychom, ještě mělitedy řící: „Pustil jsem tohle tady, zabralo to na to, ryb stála přesně tady, kucí běžte tam, ať si jí chytíte“
Namísto toho mlčíme, mlžíme, retušujeme. Trochu rozpor s „aby si jí někdo ještě chytil“.
„aby si jí někdo ještě chytil“ je jenom lhaní si do kapsy.
Argument, že dřív bylo ryb jako sraček, neberu. Ano bylo. A bralo se horem pádem. Chyba je v hospodaření, ne v braní si ryb.
CaR není receptem na záchranu našich revírů. To je jen další vetchá berlička, kterou CaR nutiči své pravdy ostatním, používají.
Pěkně jsi to napsal! Takhle si představuji článek na nenásilnou propagaci CHaP, pochopitelný i pro většinu nechápavců…
robert 33> a co si tedy od vody odnasis pokud to neni maso?
super cteni. Ja chodim pro zazitky uz dlouho.
Pro mne není rybaření lovem zážitků. Jsem rybář – čili lovec. Zážitek je oním vyústěním lovu, ale nikoli samotným předmětem lovu. Kontakt s rybou, pobyt v přírodě – to je to co hledám. Hledám klid, pokud možno samotu a relax. Jinak k článku – dobrá myšlenka vcelku uspojivě sepsaná.
Nádherný, procítěný..prostě ze srdce. Chvála každému, kdo to dočte do konce a aspoň trochu se zamyslí.
Krásně napsaný článek Doufám že bude přibívat lidí kteří to vidí stejně.
Takovou myšlenkou by se měli zabejvat už při získávání rybářskýho lístku všichni,kteří chtěj chytat..Sem rád,že sem si k tomu taky došel a z rybařiny se stal néé koníček,ale spíš závislost! )
Mno,co říct!?!Má to hodně co do sebe,ale…
Naprosto souhlasím.
Moc hezký článek, sdílím Davidův názor a jen doufám, že nás bude čím dál víc . .