Konečně přišel vytoužený slunný víkend. Ne že bych prahl po opalování, jelikož jako černochovi by mi to asi moc nepomohlo, ale po dlouhých týdnech deštivého počasí přinášejícího akorát záplavy, povodně a špatnou náladu, tady byla příjemná změna.

Na podobnou chvíli jsem čekal a jelikož v pracovním týdnu nemám moc šancí se na ryby vypravit, bral jsem to jako výzvu a řádně se vybavil několika druhy nástrah, aby byl můj úspěch a radost z prvního letošního rybolovu umocněna i nějakou tou šupinatou potvůrkou třepotající se na háčku. To jsem ale ještě netušil, jak daleko budou mé představy od pravdy.

Bydlíc na Žižkově, proběhl jsem Karlínským tunelem a zamířil v půl sedmé ráno na revír Vltava 5 kousek od kotviště Golf Yacht před Libeňským mostem, kde jsem loni úspěšně lovil a kde mám své oblíbené místečko.

 

První nához na bílé červy mě nenechal na záběr dlouho čekat a přinesl úlovek již asi po necelých deseti minutách a to ve formě malého tlouštíka okolo 20cm.

 

Pln radosti, že určitě přijdou i větší kusy, nahazuji podruhé. Uběhla dlouhá půl hodina, po níž se hlásič rozbzučel, jako by nástrahu unášela Lochnesská nestvůra. Zásek přinesl neskutečný odpor. Bohužel během pár vteřin jsem si uvědomil, že ten klade pouze proud a já táhnu něco neživého. Po pár otáčkách navijáku mi bylo jasné, že netáhnu vysněnou trofejní rybu, nýbrž obrovský kus igelitu.

Znechuceně jsem jej vytáhl na břeh, z batohu vyndal pytel na odpadky, který s sebou vždy nosím a nacpal jej do něj.

 

Během dalších tří hodin nepřišel ani jeden záběr i přes občasnou obměnu druhu nástrahy. Další rozbzučení ohlašovače záběru přinesl už hned na první pohled trs větví, který se namotal na vlasec kousek od břehu. Vytahuji tedy i druhý prut, aby větve nestáhly i druhou šňůru. Tedy, spíš se o to jen pokouším, protože jsem narazil na vázku, o kterou samozřejmě vlasec trhám.

Poměrně rozladěn vyhazuji na břeh ulovené větve a převazuji utržený návazec na druhé udici. Následně se přesouvám o cca 50 m dále. Zde během hodiny vytahuji dvě plotice a dalšího mrňavého tlouště. Předposlední úlovek mi ale opravdu zkazil náladu a znechutil mi onen den na opravdu nejvyšší možnou míru. Při vytahování nástrahy jsem totiž opět něco zachytil a ve strachu o návazec táhl pomalu a opatrně z vody. Po pár dlouhých minutách se vynořila igelitová taška Tesco s prapodivným obsahem. Až když jsem ji vytáhl na břeh, zjistil jsem, že je v ní asi 8 laboratorních potkanů, které evidentně někdo sprovodil ze světa dost zvláštním stylem, protože každý měl hlavu omotanou lepící páskou.

S největší nechutí jsem vytáhl z batohu lopatku a šel je pod přilehlé křoviny pohřbít. Prut jsem mezitím znovu nenahodil, takže ve vodě zůstal nahozen pouze jeden. Právě, když jsem vršil nad hrob polorozložených hlodavců kamennou mohylku, začal hlásič občasně pípat. V naději, že tentokrát to bude ryba, jsem přišel k tripodu a zasekl. Odpor žádný, takže ryba už byla zřejmě fuč…

Pár dalších otáček navijáku však ukázalo, že s rybou neměl onen záběr nic společného a na háčku vězí další předmět, který definitivně ukončil můj lov.

Věřte, že do těchto míst se již nikdy nevrátím. Znechuceně odstřihávám vytažený návazec do pytle na odpad. Na háčku totiž visí zauzlovaný prezervativ s bůh ví jakým obsahem. Balím věci a odcházím s nejhorším zážitkem za deset let rybolovu od vody.

 

Být rybou, tak raději spáchám sebevraždu skokem na břeh nebo na háček nějakého „masaře“, neboť žít ve Vltavě musí být asi větší peklo, než si kdokoliv z nás na břehu sedících dokáže představit.

Omlouvám se za případné chyby, ale nejsem původem Čech a jazyk mě trošku trápí. Děkuji za pochopení.

 

Michaell Nguruwe - Praha