Ráno, když jsem po noční začal balit věci, nemohl jsem najít seznam, podle kterého to balím a nový se mi nechtělo tisknout. Ostatně na co seznam, když už jsem to balil tolikrát.

Nosím tak věci do auta a najednou zjistím, že jsem si zabouchl byt a klíče zůstaly uvnitř. Co dělat, musím za manželkou do práce, aby mi dala svoje. Byl jsem jenom v tričku a trenýrkách, šel jsem takto přes celé město, manželka mi dala klíče, já se oblékl a nanosil zbytek věcí do auta, zajel nakoupit chleba, pivo a tak. Vrátil jsem klíče a vyrazil směr Labe.

Přijel jsem na místo, které jsem si vybral a zjistil, že tam jezdí náklaďáky a dělají tam nějaké úpravy.

Nevadí, mám v záloze další místo. Tam ale bylo na cestě tolik rozježděného bahna, že jsem si tam ani netroufl zajet. Cestou jsem nějak pozoroval, že mi škrábe v krku a teče mi nudle z nosu. No nevadí, až přijedu, udělám si groček a ono to přejde.

Třetí místo nebylo žádná bomba, je to nad jezem, ale řeka je tam široká a myslel jsem si, že to tam tolik nepotáhne. Auto jsem měl nedaleko prutů, tak jsem se rozhodl spát v něm. Rozbaluji věci a chci si udělat ten groček, přitom zjišťuji, že rum zůstal doma ve skříni. Co se dá dělat, vydržím to bez něj. Rozložil jsem pruty, postavil stojan, do auta dal lehátko na spaní, rozložil spacák, usadil se na židličku, kochám se přírodou a chci si udělat kafe, ale pořád mám pocit, že mi něco chybí. Ano už jsem to zjistil, zapomněl jsem doma podběrák.

 

Co teď, jít si koupit do města jiný, na to jsem si nevzal dost peněz, ale zabalit to a vykašlat se na to se mi nechtělo. Tak jsem zase všechno sbalil, sedl do auta a jel domů pro podběrák, podotýkám, že to mám nějakých 70 km. Cesta proběhla v pořádku, doma jsem zhltnul polévku, vzal rum a podběrák a hurá nazpátek.

V 15: 30 jsem byl zase na svém místě, celé vybalování znova, ale v 17 h bylo nahozeno a já popíjel vonící groček. Řeka docela táhla, ale moc bordelu vidět nebylo, tak to vypadalo docela slibně. Opatrně jsem zakrmil a těšil se na dny příští. Že jsem do půlnoci neměl žádný záběr, mě nijak nepřekvapilo, to je docela normální, chytat nonstop se mi nechtělo, byl jsem docela vyčerpaný a tak jsem podle předpisů v půlnoci chtěl vytáhnout pruty, nějak to ale nešlo, montáže byly sjeté u břehu a vlasce obalené po celé délce bordelem. Do jedné hodiny jsem čistil vlasce a šel si konečně lehnout.

Ve 4 h budík, jdu nahodit, nenahazuji daleko kvůli proudu a bordelu, po nahození zase ulehám, ale mám pocit, že mi v krku bolí nějak víc, no loknu si trochu rumu a doufám že to bude dobré.

 

V 5:30 ječí příposlech a  dává mi naději na krásnou jízdu, jaké ale bylo procitnutí, když se zjišťuji, že do vlasce se mi zamotala trofejní větev, kterou jsem dobře 10 minut zdolával. Mimo větve byl vlasec samozřejmě zase plný bordelu.

Způsobem 2 hodiny nahozeno, půl hodiny čistit, jsem chytal až do oběda, kdy jsem uviděl kmitající špičku prutu. Letěl jsem k němu a zasekl. Odměnou mi byl cejn asi 50 cm, no sláva, první ryba. Cejna jsem pustil a doufal, že se už smůla prolomí.

 

Do večera jsem dál chytal tím stylem 2 hodiny nahozeno, půl hodiny čistit, na chytání nonstop jsem neměl ani pomyšlení a tak jsem byl v půlnoci rád, že jsem si lehl, také jsem se necítil nějak moc valně.

Ráno mi zazvonil budík a když jsem se podíval na vodu, tak už jsem ani nenahazoval, velký průtok a hladina plná bordelu. Další průběh už je jasný, v klidu dospat, ráno zabalit věci a hurá domů.

 

Teď už jsem konečně doma a pln čerstvých zážitků se chlubím. V krku mě bolet přestalo, ale mám hroznou rýmu a trochu pokašlávám, doufám, že to neodmarodím, protože za týden mám v plánu vyrazit na Orlík.

Takže shrnuto, najezděno asi 300 km, vypito půl lahve rumu, 4 piva a uloven 1 cejn - i taková je kaprařina.

 

Text i foto: Petr Jirava – zadar