Jednou, bylo to, tuším, na jaře roku 1978, přišel náš vedoucí kroužku s nápadem, že bychom mohli na začátku velkých prázdnin uspořádat týdenní rybářský tábor. A že už nosí v hlavě nápad.

Protože pracoval v autoopravně, přijel po čase s nově nalakovanou škodovkou „dvanáctsettrojkou“ upravenou jako mikrobus. Do prázdnin se mu podařilo sehnat ještě jednoho rybáře, který byl ochotný věnovat část své dovolené nám "rybářskému potěru" a dokonce přesvědčil i jeho paní, aby s námi jela jako kuchařka. Z kraje prázdnin se sbalily stany, rybařina a my "mazáci" naskákali do „dvanáctsettrojky“ a hurá na výpravu.

Cílem naší cesty byla řeka Berounka nedaleko hradu Křivoklát. Místo, na kterém jsme měli rozbalit své ležení, se jmenovalo Višňová.

 

Konečně jsme tu, před námi se objevuje scéna jako z rybářského snu. Řeka se tu jen líně sune podél zarostlých břehů, pod námi po proudu je brod, přes který občas něco přejede a nad námi hučí jez. Přes řeku je v lesích vidět špička hradu Křivoklát.

Kouzelné místo a my, kteří jsme zatím viděli řeku jenom na těch závodech, pořádaných v Litoměřicích přímo uprostřed města, se už nemůžeme dočkat, až náš vlasec prořízne hladinu. Po nezbytném vybalení, postavení stanů a přípravě "polní kuchyně" přichází teoretická příprava, kdy se nám vedoucí snaží vysvětlit, jaká ryba se tu vyskytuje a hlavně, jak se chovat u vody. Přece jen je to řeka a ne nějaký "kačák" tam u nás v polích.

Samozřejmě, že nám nějaký čas trvalo zvyknout si na to, že řeka táhne a že je plná kamenů, vyzkoušet si, jak vyprostit udici z vázky, pokud to vůbec jde atd. Pak nám někdo z místních poradil, že tady je nejlepší v této době chytat tlouště na třešeň s úplně jednoduchou montáží, která se skládala ze splávku z husího brku a na konci kmene měla navázaný jeden háček. Třešeň se napichovala tak, že se celá pecka dokola objela háčkem. Výhodou navíc bylo, že nedaleko rostlo pár třešňových stromů u cesty a že jsme tedy o třešně neměli nouzi.

A tak jsme se vydali někdo v kraťasech, někdo v trenýrkách, obtěžkáni pytlíky s třešněmi a se svými pruty značky LIPNO osazenými navyjáky REEX k nedalekému brodu. Tam stojíc uprostřed řeky po trenýrky ve vodě, jsem poprvé okusil souboj s jelcem, který, opírajíc se o proud, byl důstojným soupeřem pro kluka, jenž znal řeku Berounku zatím jen z vyprávění pana Oty Pavla.

 

 

K večeru jsme byli vymáčeni skoro do rozpuštění a večeře nám chutnala jako žádné jiné jídlo na světě. Ani usnout nebyla žádná sranda. Jen si to zkuste - plný zážitků, dojmů z atmosféry, kdy řeka slabě hučí a vy máte pořád před očima svého prvního zdolaného tlouště.

Mám to ostatně před očima ještě dnes a tak jsem se rozhodl, že se s vámi o své zážitky z dětství podělím. Je to už více jak 30 let.

 

Teď je tomu dva roky, co jsem se do tohoto kraje vrátil a na hradě Křivoklát se účastním řezbářského sympozia. Pokaždé si říkám, že bych ta místa zase rád viděl a snad protože vím, že už je nenajdu taková, jaká bývala, ještě jsem nenašel odvahu se tam alespoň koutkem oka mrknout. Jednou ale…

 

řezbář - Radek Krahulík

foto: Osprey