Druhý den ráno vyrážíme. Cesta pro nás nezačne šťastně. Před nosem nám ujede vlak, a tak nezbývá než čekat na další. Po nekonečné hodině sedíme ve vlaku směr Přímělkov. Když dorazíme na chatu, okamžitě začnou hektické přípravy na lov. Kupodivu brzy vyrážíme k nedaleké řece.  Ale jak známo: „Ztracený čas už nikdy nedohoníš!“

Ničím se nezdržujeme a začneme chytat. Láďa loví pod silničním mostem v proudu a já důkladně promrskám nedalekou tišinu, ve které jsem byl nejednou úspěšný. Po půlhodince lovu stále nemám záběr. Štěstí má kamarád, mě zavolá, ať se jdu podívat na jeho úlovek. Dostal na twister třiceticentimetrového okouna. Po puštění ryby do vody se vracím zpět k tišině a doufám, že se na mě také štěstí usměje. Netrvá dlouho a dostanu do prutu pěkný kopanec. Po chvíli přetahování vytáhnu na břeh štičku měřící 52 centimetrů.

„Tak a na ryby je srovnáno!“, říkám si když úlovek pouštím. Usilovně pokračuji v lovu a snažím se jít do „trháku“. Po chvilce dostanu čtvrtmetrového tlouštíka. Není to žádný obr, ale potěšil. Poté jdu zkontrolovat Láďu, jak se mu daří. Dozvím se, že prý chytil jednu malou štičku a u břehu se mu vypnul vetší tloušť. Hned na místě domlouváme radikální změnu místa.

Při té příležitosti si vzpomenu na jednu místní „vodu nikoho“, která vznikla přehrazením řeky v době výstavby železnice. Domorodci ji nazývají „Mrtvé rameno“, ale nikdo tam už dávno nechytá. Láďovi se můj nápad zamlouvá a tak okamžitě vyrážíme. Poté, co dorazíme k zapomenutému revíru, rozdělíme si „oblast působení“. Láďa začne chytat asi uprostřed ramene a já se vydám až na jeho konec k rákosovému poli. Obvykle tam bývala hloubka do 40 centimetrů, ale nyní je tam o dvacet „čísel“ víc. Na menší jiggovou hlavičku navléknu oranžový dvouocasý twistřík a zakouším s ním vydráždit některého z místních okounků.

„Šmrdlám“ s nástrahou nedaleko břehu. Sotva po deseti minutách dostanu do prutu takovou dělovku, až se vyděsím. Instinktivně přiseknu a v tu ránu mám špičku prutu pod vodou. Neznámý protivník křižuje rozvážně, ale velkou silou vodu. Cpe se i do rákosí, ale stačí maličko přitáhnout brzdu a poslušně se vrací do volné vody. Asi po deseti minutách souboje už ryba malátně proplouvá kolem břehu. Je to velká štika! Vylovení jde ráz na ráz. Láďa mi blahopřeje. Štika měří 87 centimetrů a je hodně mohutná – je to opravdová královna Mrtvého ramene!

Když později prosákla informace o mém úlovku mezi místní rybáře, žádný z nich nechtěl uvěřit a někteří mě dokonce nařkli, že si vymýšlím. A já jim jejich nedůvěru nevymlouval, stačí mi, že Mrtvé rameno bude dál považováno za skutečně mrtvé. Já o tom vím své…

Přeji hodně úlovků a Petrův zdar
David Blaškovič - Drake