Vše začalo 16. června. Ráno, když sem vstal, můj taťka mi prozradil, že na rybníce kdysi bývaly štiky a že tam možná zůstaly. Pak mi podal ruku a držel v ní třpytky od značky Byron a lanko, já si je vzal a poděkoval…

Když jsem se nasnídal, vyrazil jsem. Asi po 10 minutách jízdy na kole jsem dorazil k rybníku. Kamarádi už tam byli a chytali kapry a tak jsem se k nim přidal. Kapři ani nedrbli, tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit třpytkovat… Vytáhl jsem třpytky od táty a můj soused se smál, že nic nechytnu a že se vsadíme, kdo první chytne štiku a kdo chytne větší za sezonu. Řekl jsem si, že i když nic nechytnu, aspoň budu mít zážitek, ne?

Tak jsem navázal třpytku a začal jsem házet, jenže mi to moc nešlo, protože jsem třpytkoval poprvé. Asi po deseti minutách přišel záběr, prut se ohnul a já zasekl a čekal co bude dál a ono nic. Tak jsem začal stahovat. Napřed sem si myslel, že táhnu nějakou větev, ale u břehu jsem zjistil, že je to malá štička. Měl jsem z ní radost, ale brzy mě přešla, protože sem zjistil, že sice míru má, ale měla třpytku zaseklou zevnitř v žábrách a měla je dost roztrhané. Kamarád mi řekl, že nemá cenu ji pouštět, protože lekne. Tak jsem ji dal do vezírku a třpytkoval jsem dál.

Asi v půl dvanácté přišel druhý záběr, já zasekl a souboj začal. Zdolávání trvalo asi 12 minut. Když byla štika na břehu, vzal jsem metr a přiložil jí ho k ocasu a natáhl ho ke špičce tlamy. Po změření jsem zjistil, že štika má 79 cm. Zavolal jsem tátovi, ať pro mě přijede, že mám něco, co se mu bude líbit. Taťka přijel po 5 minutách, se štikami mě vyfotil a pak jsme té velké vyndali třpytku, jenže ji měla seklou ve chřtánu. Táta vzal štiky a jeli jsme domů.

 

 

Odpoledne jsem se jel podívat, jak se rybářům daří. Když jsem přijel, tak všichni byli na stavidle a třpytkovali. Chvilku jsem tam s nimi byl a pak jsem jel domů. Asi o měsíc později se to opakovalo. Ráno se nám všichni smáli, že nic nechytnem, že ta devětasedmdesátka byla jediná štika na rybníce, ale my jsme si posměšků nevšímali. Třpytkovali jsme asi půl hodiny a pak přišel záběr, jenže to stálo na místě. Kluci se mi smáli, že jsem chytil bordel na dně a že o třpytku přijdu, jenže se to z ničeho nic rozjelo, já zasekl a začal druhý souboj s velkou štikou. Souboj trval už asi 15 minut a štika již byla u břehu jen ji dostat z vody…

Konečně se mi ji podařilo dostat na mělký vjezd do loviště. Kamarád drapnul podběrák a já si mezitím řekl: „Jo, hochu ta má tak 110.“

Kamarád ji dostal do podběráku, začal ho zvedat, štika už neměla kontakt s vodou, ale vymrštila se z podběráku ven a jak byl povolený vlasec, tak se vyvlíkla.

Byl jsem z toho nešťastný, ale táta mě doma uklidnil, když mi řekl, že štika je teritoriální ryba a že se vrátila na to místo, kde jsem jí chytl.

Za týden jsme opět vyrazili k vodě na to samé místo. Rozbalili jsme si věci a začali třpytkovat. Tento den se mnou třpytkoval můj nejlepší kamarád Lukáš. U vody jsme byli asi od deseti hodin a už nás to nějak nebavilo. Pak někdy kolem jedenácté začaly brát štiky. Za dvě hoďky jsem chytil jedenáct štíčat, když najednou ve 13:25 přišel mohutný záběr…. můj prut se prohnul a brzda na navijáku začala „kvičet“.

Neotálel jsem a pustil jsem se do souboje. Souboj nebyl dlouhý, než jsme rybu dostali ke břehu, trvalo to jen asi dvě minuty. Pak začala skákat a házet ve vzduchu přemety  a jiné rotace. Když jsme ji vylovili a přeměřili, tak jsme zjistili, že má 92 cm. Byl jsem z ní nadšený, jenže se opakovalo to, co předtím - byla pozdě seknutá a měla přetrhnutou žábru. Zavolal jsem tátovi, ať pro mě přijede.

 

 

Doma jsme zjistili, že štika měla v žaludku měděnou třpytku a dvě rybičky. Když jsem o tom mluvil s kamarádem, tak mi řekl, že kdybych ji pustil, tak by uhynula. Odpoledne jsem se jel opět podívat jak se rybářům daří a všichni opět třpytkovali.

Do měsíce se chytly ještě větší štiky. Kamarád Lukáš chytil štiku 97 cm a jeden rybář, který s námi vždycky mluvil, chytil štiku 99 cm. Asi do měsíce štičí mánie skončila, protože další štiku už pak nikdo nechytil…

Tomáš Kümmel - Taz66