Vzal jsem si jen lehký proutek Shimano Speedmaster 1,8 m, 3-12 g se šestnáctkou vlascem a pár malých nástrah. Navázal jsem stříbrnou nulku Vaškovku a začal prohazovat místo nabízející naději na záběr pěkného tlouště.
Po několika hodech jsem zlákal k záběru pouze bolení miminko a po další chvíli mi rotačka uvázla na hraně, kde se dno hlubšího proudu zvedá do mělkých peřejí. Jelikož byl krásný teplý srpnový den, krátce po poledni, nebyl problém na to místo dobrodit a třpytku uvolnit.
Přibližně tam, kde nástraha uvázla, jsem zahlédl záblesk velké ryby. Domníval jsem se, že to může být velký bolen nebo parma, a divil jsem se, že přede mnou už dávno nezmizela. Vzhledem k tomu, že jsem došel až na místo, kde ryba byla a při pohledu na můj proutek jsem ani nedoufal, že by se nějaká moje další snaha mohla setkat s úspěchem. Přesto jsem začal nahazovat proti proudu a vodit rotačku s proudem.
Asi na druhý nebo třetí nához jsem si na vteřinu pomyslel, že opět váznu, ale „něco“ na druhé straně prutu se dalo pomalu a silně do pohybu proti proudu. Prut se okamžitě neuvěřitelně prohnul, ale naštěstí dobře natavená brzda Shimanka Seido 1000 začala prokluzovat. Přemýšlel jsem, co by to mohlo být za rybu – parma by se asi vydala do peřejí, bolen by byl asi podstatně rychlejší. A jiná alternativa mě v tu chvíli nenapadla.
Mezitím se ryba zastavila a dovolila mi vlasec dotočit a dojít se téměř až k ní. Za chvíli se dala opět do pohybu a mně se podařilo otočit ji směrem ke břehu. Krátce nato jsem zahlédl mramorový záblesk, na moji výbavu až příliš velkého sumčího těla!
V tu chvíli jsem ani nedoufal, že by se mi vůbec podařilo takového sumce zdolat a čekal jsem, že to „pořádně rozjede“. Sumec ale naštěstí několikrát jen kus popojel, zastavil se, já se k němu přiblížil, a znovu dokola. Opakovalo se to asi pětkrát, šestkrát, než se mi podařilo rybu navést do mělké tišiny, kde jsem ji na druhý pokus po předchozím poplácání vyzvedl za spodní čelist.
Sumce jsem opatrně položil do mokrých oblázků a naměřil mu krásných 110 cm.
Poté jsem požádal přihlížející starší dámu, aby nás vyfotila a s jejími slovy: „Není škoda ho pustit?“ a mojí odpovědí:
„Je škoda ho nepustit!“ jsem svému sumci daroval svobodu.
Tím pro mne skončil jeden den krásné ultralehké přívlače.
Libor Šrůta
Vždycky se zasměji, když „eko“-rybář, zpitomělý filmy Jakuba Wágnera, pouští rybu, nejlépe s řádným francouzákem na slizký rypec. Pustil přemnoženého predátora(jinak velice zdravé a chutné maso) a šel si koupit do Kauflandu vynikající polské kuře. Anabolika za lidovou cenu.
Lidská blbost je věčná..
rybář kamil> Dík,taková ryba byla fakt překvápko!
Velmi pěkný článek, sám bych takový nenapsal, a ten sumec nádhera, to musel být zážitek :-)