Ke konci anabáze na Orlíku vyždímám z vody malého okouna na „nulku“ Meppsku, ale to není to pravé, kvůli čemu jsme přijeli. Za tři hodiny našeho chytání navíc klesla hladina o dalších pár cenťáků, a tak není nač čekat. Vyrážíme směr Tábor!

V Táboře se stavíme v rybářských potřebách a loudíme tip na nějaká horká místa. Prodavač a jeden ze zákazníků nám ochotně poskytují informace o řece pod městem. Když tam dorazíme, musíme přiznat, že jsme udělali dobře. Vítá nás voda plná balvanů, tišin i proudů, přesně tak, jak to máme rádi. Jelikož Zdeňkovi platí jihočeská hostovačka až od zítřka, začínám sám prozkoumávat řeku rotačkou. Za chvíli se mrská v mém podběráku štička 54 cm dlouhá. I když nemá fousy, mám z ní radost. Fotka na památku a je zpátky ve vodě. Do večera stihnu vylovit ještě několik okounů, ale hlavně prohlídnu nejnadějnější místa. Na dobrou noc si dáme dvě piva a hlt slivovičky od strýčka z Moravy a jdeme spát.

Ráno vstávám v 6.00 a tak v 6.15 už stojím na břehu a mrskám vodu. Chytám jednoho tlouštíka na plech a začínám zkoušet voblery. A hned ten první byl správný! Rapala se zahnutým nořítkem slaví úspěch. Zarazila se uprostřed tišiny za kamenem a tupý tah ohýbá prut. Když rybu zvednu ode dna, udělá kotrmelec a nad hladinu vykoukne mramorované pádlo.

„SUMÉÉÉC!“ křičím nadšeně a Zdenda přispěchá s roztaženým podběrákem. Fousatá nádhera zatím ještě boj nevzdává. Zaleze mezi kameny, ale pumpováním jde odlepit ode dna. I kdyby nešla, mám takovou radost, že bych se klidně potopil. Ještě chvilka přetahování a už je ryba na břehu. Můj první sumec v životě! Nádherná ryba má vousy dlouhé dobrých 30 cm, ale celková míra (slovutní sumcobijci jistě prominou mé plamenné vyprávění o zdolávání) činí pouhých 57 centimetrů. Žádný obr to skutečně není, ale je PRVNÍ fousáč v životě. Na fotce s úlovkem mám výraz malého dítěte pod vánočním stromečkem. Následuje pusa na slizké čelo a sumeček už nám mává ploutví na rozloučenou. Chytím ještě pár tloušťů a je tu pauza na jídlo. K obědu vaříme polívku z pytlíku, pro mě nezbytné kafe a odpoledne pro změnu… hurá na ryby!

 

Tak to je on! Můj první...

 

Před haldou balvanů uprostřed koryta se voda skoro zastavuje a dává tušit jámu. Posílám tam průzkumný hod a už tahám dalšího sumíka. Je stejný jako ten z rána. Takže nová radost, nové foto a nová slivovička. Do večera chytám ještě dva kousky - 63 a 35 cm - a již teď vím, že i když už do pátku nic nechytím, budu spokojen. Úkol jsem splnil na  400%.

 

Pusa od Venouše

 

Zdeněk vláčí jako o život, mění woblery za plandy, plandy za rotačky, rotačky za gumy, ale stále nic. Je mi ho líto, ale však ono něco přijde! Večer se mi stává malá tragedie, trhám Rapalku, po které ryby šílely. Zkouším ostatní arzenál, ale už nepřichází ani drbanec. Naštvaný si dám pivko a jdu spát. Zdeněk ještě zůstává u vody, ale nic mu nepřijde. Ráno se domlouváme, že vyzkoušíme možné i nemožné, a když vše budou sumci ignorovat, zajedeme do města koupit woblery podobné tomu utrhlému.

Bílý twister, zelený twister, bílé kopyto, zelené kopyto a stále nic. Na oranžový riper od Relaxu tahám jen dva okouny (zajímavostí je, že skočili na velikost nástrahy, na kterou v Plzni běžně lovím větší štiky). Plandavky, rotačky, woblery - všech možných velikostí a barev, a vše střídané po dvaceti hodech. Stále žádná odezva od ryb. Jedeme tedy do Tábora a kupuji dva woblery v barvě okouna (úspěšný červenožlutý vzor zkrátka nemají). Po návratu jednoho hned navazuji a dávám mu třicet pokusů na vydráždění dravce. Nic! Měním ho tedy za 13 cm „Power perch“ s nažloutlým bříškem od fy Lovec. První nahození a heureka! Rána, zásek a jízda proti proudu. Kotrmelec u dna a prut se narovnává. Nevadí. Další hod a ve stejném místě zase záběr. Opět se ryba šine proti proudu a když přibrzdím, začne metat kotrmelce a mlátit do šňůry. V mém třímetrovém měkčím proutku je cítit úplně všechno. Nevím jak komu, ale mně přináší  chytání na citlivý prut, ve kterém cítím každé drcnutí o dno a při záběru každé trhnutí hlavou bránící se ryby, neskutečné potěšení. To, že potom někdy rybu vytáhnu na břeh je jen vyvrcholení celého snažení. Není důležité úlovek silou vyrvat z vody, ale cítit ho v prutu. Sumce pomalu přitahuji k sobě a vidím, že visí jen v koutku za spodní trojhák. Má opět jen kolem „šedesáti“, a tak ho po vylovení fotím, líbám a pouštím.

 

Ufoun

 

Zdenda chytá opodál a stále je bez záběru. Utěšuje se slivovicí, ale nejraděj by lov vzdal a šel se ožrat. Nabízím mu úspěšnou nástrahu, ale nechce. Je tvrdohlavý jako beran! Přes odpor ho táhnu asi kilometr po proudu na místo, které jsme vybrali již v úterý. Řeka tu zatáčí, proud naráží na skálu a za ní vymílá žlab. Házíme skoro do tmy, ale až na jednoho tlouště, který samozřejmě poctil moji nástrahu v místě, kam Zdeněk přede mnou minimálně 20x nahodil, nepřišlo nic. Tři dny nepřetržitého vláčení přináší své oběti. Bolí mě rameno a záda už snad ani necítím. Spaní v autě také nic moc a tak končím. Vracíme se k autu, které stojí u nejúspěšnějšího místa. Balím prut, ale nezdolný Zdeněk jde ještě na poslední dvě hodiny lovu házet. V půl desáté už podřimuji, ale najednou slyším volat kolegu, že má na prutu rybu. Beru podběrák a spěchám za hlasem. U břehu se opravdu kroutí nějaká ryba. Vyklube se z ní krásný asi 80 cm dlouhý sumec. Dravec si vyšlápl na dvojdílný wobler. Máme oba ohromnou radost a po fotografování a nezbytném přípitku jdeme spát. Ráno ještě chytám malou štičku a po sbalení všech věcí odjíždíme zpátky domů.

 

Úspěšná nástraha

 

Na závěr pár postřehů:

1) Potvrdilo se, že barva nástrahy je až poslední faktor úspěšnosti. Mnohem důležitější je její chod.

2) „Stejné nemusí být vždy stejné!“ Rapalu chtěli sumci sežrat, což dokazovali tím, že ji měli vždy celou v tlamě a nikdy z ní žádný nespadl, zatímco nový wobler zn. Lovec na první pohled se stejným pohybem, jen ochutnávali – jen jediný ulovený sumec ho měl v koutku za spodní trojháček a další dva mi spadli.

3) Nikdy se nevzdávejte předčasně. Vydržte až dokonce (stejně jako Zdeněk), nakonec vás za trpělivost svatý Petr odmění.

 

A úplně na závěr bych chtěl poděkovat všem rybářům, které jsme na své cestě za sumci potkali. Tak ať vám ryby jdou…

 

Aleš Ráža - albin

ales.albin@seznam.cz