Hned ráno jsme vše naskládali do aut a naše drahé polovičky nás odvezly na nedalekou přehradu. Když jsme dorazili na místo, o kterém jsme uvažovali, bylo bohužel obsazené, a tak nezbývalo, než vytvořit náhradní plán. Nakonec, asi po hodině se nám podařilo najít jiné přijatelné místo. Autem bylo sice obtížněji dostupné, ale jak jsme museli později uznat, místečko bylo tiché, klidné a to se nám všem čtyřem moc líbilo.

Plácek, na kterém jsme si rozložili své asi třídenní útočiště, byl úměrný dvěma dospělým a dítěti (o psu ani nemuvě). Obklopeni lesem a krásnou přírodou jsme se pustili do příprav. Za neustálých všetečných otázek mé tři a půlleté dcery typu proč a nač a na co to je, ze kterých nás už brnělo v hlavě, jsme vše připravili poměrně brzy. Naše manželky odjely s ujištěním, že nás budou telefonicky kontrolovat a popřípadě udělají namátkovou fyzickou kontrolu. Zbyněk si hned neodpustil, aby nepřijely s prázdnou.

Dno v těchto místech přehrady je pozvolna svažité a z pravé strany notně zaplněné překážkami. Jak se dozvídáme, býval tam kdysi les, takže úkrytů zde má ryba habaděj. Nafukujeme Fish Huntera a vyrážíme s Dominikou na vodu, dcera evidentně září. To zřejmě potěší každého otce rybáře, když jeho dítě jeví zájem o přírodu a hlavně o ryby. Mapuji olovnicí dno a nacházím malý zlom asi ve vzdálenosti 120 -130 metrů od břehu. Zakládám bójku a vracíme se pro krmení a jednotlivé montáže. Podotýkám, že používání bójek je zde zakázáno, ale dle mého názoru je tento zákaz bezdůvodný. Lodní doprava ani hojnost vodních sportů tady nebyla. Jediným argumentem může být, že tu po nezodpovědných rybářích zůstávají plovoucí polystyreny a PET lahve. Myslím si, že tento problém by se dal jednoduše řešit, a to tím, že by se určil druh typizovaných bójí  v řádu. No a každý, kdo by bójku používal a zaplatil by za ní v rybářských potřebách například 80 korun, což je zhruba cena H-bóje, by tam tuto bójku, která ho stála nějaký obnos, určitě nenechal.

Vyvážím jednotlivé montáže na označené místo a vnadím osvědčeným komerčním boiliem. Bohužel bylo málo času na přípravu vlastních kuliček, a tak musíme vzít zavděk boiliem zakoupeným. Ke každé montáži přihazuji 10 až 15 kuliček, i když v každé z nich je PVA řetízek s porcovanými kuličkami. Nakonec zbývá jen odstranit H-bójku, která mi posloužila jen na chvíli k označení zmíněného zlomu dna. Úmyslně již nepoužíváme partikl v podobě řepky či kukuřice. Již dříve jsme si ověřili,  že drobný partikl natáhne na krmné místo malou rybu a větší nemá šanci  se na tomto místě prosadit. Četnost záběrů je sice menší, ale býváme odměněni řádově větší rybou. Pro někoho se úlovky kaprů od 4 až po 7 kg můžou zdát malé, ale i my věříme, že přijdou větší kusy. Zprávy o tom, že v loňském roce zde byly chyceny ryby až do 21 kilogramů, již máme. Tak proč se o ně nepokusit? Máme konečně hotovo. Dominika si už v bivaku zkouší své lehátko a já se Zbyňkem popíjím vychlazený Gambrinus. Debatujeme o boilies a montážích, které jsme použili. Zbyněk volil na oba pruty potápivé boilie a to Mulbery od Roda Hutchinsona a banán Top Secret. Já zkouším  Monster Crab a na druhou montáž jsem použil plovoucí bílou čokoládu od Kevina Nashe. Na této montáži poprvé zkouším na radu svých přátel Petra Lafanta a Venci Pohna D-udici s háčkem bez protihrotu. Velkou důvěru v ni nemám, ale zkusit se prý má vše. Panuje velké vedro a ryby se vyvalují na hladině. Voda je zelená jak brčál a nepohne se ani lísteček, v duchu si říkám: „Můžeme být rádi, že naše místo bylo obsazené…“ Na původně vybraném místě je holá pláň a před spalujícím žárem slunce se není kam schovat.

Znovu přicházejí všetečné otázky Dominiky, kdy už chytíme nějakou tu rybičku. Zbyněk jí s pesimistickým a ironickým výrazem v obličeji ujišťuje, že se určitě dočká. K večeru se mírně zvedá vítr, teplota vzduchu je něco kolem 30°C. Vítr zvolna odplavuje z pod našich stojanů zelenou hmotu a nám se díky vlahému větříku alespoň trochu vrací dobrá nálada. V tom přichází pomalý záběr a vzápětí svinger padá k zemi. Zasekávám! Je tam, ale po dvou otáčkách navijáku je ryba pryč. Zbyněk konstatuje: „To jsou ty tvoje experimenty! Prej D-udice…“

Mám též pochybnosti, mít tady Lafanta a Pohna, asi by dostali svůj díl. Opakuji proceduru, dávám novou kuličku čokolády, montáž nechávám stejnou a opět ji vyvážím zpět na místo, které musím vyhledat olovnicí. Je jisté, že se mi nepodaří úplně montáž umístit úplně přesně, ale přinejmenším se aspoň částečně se přiblížím původnímu místu. Dominika je zklamaná. Snažím se jí ujistit, že to bude lepší, ale evidentně se mi to nedaří. Znechuceně odběhne do lesa s tím, že raději jde hledat houby. Brit ji následuje, jsem rád, že alespoň Zbyněk ví, že pokaždé nebývá posvícení. Ten den už se nic dramatického neudálo. Dominika ulehla a okamžitě zabírá. Není se čemu divit za celý den toho s kamarádem Britem naběhala až dost. Ráno, zatímco mlžný opar halí celou přehradu do příjemného hávu, se Zbyňkem vstáváme a s odhodláním, že dnes to bude lepší, vyvážíme montáže. Ještě hrnek teplého čaje, malá snídaně a už vykukuje sluníčko v plné své kráse. Zatím je příjemně, ale víme, že bude hůř. Okolo sedmé ráno na pravý Zbyňkův prut přichází razantní záběr. Zbyněk bravurně zasekává a za chvíli mu podebírám krásně čistého a vysokého čtyřkiláče. Mezitím se probouzí Dominika a obdivuje velikost ryby. Jenom my jsme trochu rozpačití, očekávali jsme trochu větší kousky. No co, snad přijdou! Kapr samozřejmě putuje zpět do přehrady. Další tři ryby chytáme těsně po sobě okolo poledne. Jejich velikost je však zhruba stejná. Zbyněk pak obdržel od manželky Jarky telefonát a bohužel musí neodkladně odjet. Zůstáváme sami, odpoledne přijíždí manželka s malým Tomáškem a podle rady Zbyňka nepřijíždí s prázdnou. Přiváží celý plech ještě teplého a vonícího štrůdlu. Pouštíme se do něj a Dominika sděluje mámě své zážitky. K večeru okolo sedmé chytáme dva kapry  - 4,5 a 6 kg. Toho menšího dokonce s mou malou pomocí vcelku kuriózně zdolává Dominika. Kapr zajíždí do vázky a je ztracen. Nechci nechat Dominiku samotnou na břehu a tak si bereme vše potřebné do člunu a vyrážíme vázku uvolnit. Když přijíždíme k místu vázky, vlasec se dává do pohybu. Nemáme ani podběrák! Co teď? Dominika drží prut seč jí síly stačí a já kapra vytáhnu se štěstím do člunu. První Dominičin kapr v životě měří 62 cm. To ujde na tři a půlletou holku, co říkáte?

 

 

Další den se naše úlovky nepolepšily. Dostali jsme sice čtyři ryby, ale jen v rozmezí okolo 4 -7 kg. Snad se dá jen konstatovat, že bychom si mohli podle záběrů řídit hodinky - přicházely s železnou pravidelností v sedm ráno, pak okolo poledne a znovu v sedm večer. Dá se říci, že v jiný čas bylo zbytečné máčet naše montáže v zelené kaši, která se znovu s větrem objevila u našeho břehu. Ještě bych se chtěl zmínit o montáži s D-udicí a háčkem bez protihrotu. Všechny ryby jsem chytil právě na tuto montáž! Dokonce i kapra ve vázce. Musím podotknout, že zpočátku jsem nevěřil v účinnost této D-udice a už vůbec ne háčku bez protihrotu. Chtěl bych touto cestou poděkovat Vencovi a Petrovi za rady, které mi udělili. Vřele mohu doporučit tuto D-udici i chytlavý háček bez protihrotu. Zůstává po něm minimální vpich, který se rybě brzy zhojí a v případě utržení se ho ryba velmi rychle a snadno zbaví.

 

 

Závěrem bych chtěl dodat, že se naše výpravy se neměří na centimetry a kilogramy, ale nýbrž na to, s jakými pocity od vody odjíždíme a znovu se na tato místa vracíme. Musím bohužel také přiznat, že jsem již dcerku z časových a jiných důvodů na další výpravu nevzal. Ale kdykoli mluvíme o rybách, je plná očekávání, kdy znovu vyrazíme. Když si doma prohlížíme fotografie z minulých výprav, vidím jiskřičky v jejích očích a když mluví o novém maskáčovém tričku a čepici na ryby, tak vím jistě, že spolu ještě vyrazíme a oba si splníme nějaký ten svůj rybářský sen.

 

S pozdravem Petrův Zdar

Dominika a Luboš Hronovi, Pelhřimov