Když ještě potmě usedám do boatu, prostupuje mě klid a současně narůstá můj lovecký pud. Mé smysly se zbystří. Vím, že čím tišší budu, tím více uslyším, uvidím a zažiji. Potichu vyplouvám na rovnou hladinu jezera, nad nímž se rozprostírá nekonečné nebe.

 

Příroda přichystala pro mé oči obrazy nevýslovné krásy. Ta samota v boatu je svět sám o sobě. Je plný zázraků a netušených možností. Stejné je to i se světem candátů. Jak zvláštní? Jsme tak blízko od sebe, ale současně „nedosažitelně“ vzdálení.

 

Jediným spojením s tajemným světem candátů je vlasec a nástraha. Vláčecí prut je jakoby slepeckou holí, která nás vede hlubinou po stopě candátů. Někdy přivírám oči a představuji si, kudy právě nástraha projíždí. Jen cit v ruce mi pomáhá identifikovat záběr a odlišit jej od častějších a falešných klopýtnutí nástrahy o dno.

Nadějná místa jsou i kousek od břehu. Na rozdíl od většiny rybářů věřím, že i mělká místa na okrajích rákosových polí mají candátům co nabídnout. Za slunných a větrných dnů se právě tato místa stávají vodním krmelcem pro veškeré drobné rybky. Za nimi se sem s velkou chutí plíží loupeživí candáti.

Důležitým dílem v mozaice úspěšného lovu candátů je zvolená nástraha. Jen ona dokáže vydráždit opatrného dravce, a pak jej i spolehlivě podržet až do zdárného vylovení. Základním předpokladem při výběru nástrahy musí být rybářova víra v její účinnost.

 

Druhým předpokladem úspěšné nástrahy je její chod. Wobler, který při denním lovu candátů neškrtá o dno, ten jako kdyby ve vodě vůbec nebyl! Jen ta nástraha, která se pohybuje v těsné blízkosti dna, může počítat s tím, že pocítí drtivý stisk zubatých čelistí.

Prohledat velké hloubky umí nejenom dostatečně zatěžkaná nástraha (např. twister), ale také tento druh wobleru. Jeho chod není nijak zvlášť agresivní, ale jeho výhodou je, že fosforeskuje. Krátká chvíle nad hladinou ho „nabije světlem“, které potom v temnotách u dna září a vysílá vizuální signály vstříc zvědavým candátům.

 

Stálicemi mezi candátími nástrahami jsou bezesporu gumové nástrahy. Jejich provedení a barevných kombinací jsou nepřeberná množství. Přívlač z boatu s nimi umožňuje doslova „oťukat“ celé vodní hrady, u kterých se rádi zdržují candáti. Takhle to vypadá, když candát neodolal smáčkovi.

 

Bezprostředně po záběru se rybář často sám sebe ptá, co vlastně visí na jeho nástraze. V prvním okamžiku umí velký candát vyvinout poměrně silný odpor. Styl jeho boje hodně připomíná rozvážné pohyby menšího sumce. Základem zdolávání z boatu je nebát se řádně opřít do prutu. Umět dobře odhadnout mez únosnosti svého rybářského nářadí. Jeden nebo dva divoké úniky z hladiny stojí candáta hodně sil a brzy se vyčerpá.

 

Bohužel, dost často se stává, že při posledním výpadu se dravec osvobodí. Jednou z největších chyb lovce z boatu je přílišné povolení vlasce před vylovením ryby. Další chybou může být snaha o rychlé zvednutí dosud nezdolaného candáta k hladině, pak stačí, aby dravec razantně zatřepal hlavou a háčky rázem opustí jeho tvrdé čelisti.

Za chyby se platí! Na boatu toto pravidlo platí dvojnásobně.

 

Candát není vytrvalým bojovníkem. Po chvíli zuřivého zápasu u dna se vzdá a  položí se na hladinu, kde jen vysíleně mává prsními ploutvemi. Tou dobou už je většinou přitahován vstříc rybářově ruce nebo k prostornému podběráku.

 

Ani s dravcem v podběráku nejsme ještě v bezpečí. Ostré trojháčky a probuzená divokost candáta by nás při malé opatrnosti mohla „sešpendlit“ přes volné hroty háčků s kalhotami nebo i s boatem.

 

Menší candáti, kteří visí háčkem v koutku tlamy, se dají celkem bezpečně chytit do ruky. Důležité je, aby se  v dostatečné vzdálenosti nad boatem vyprostila nástraha z rybí tlamy. Teprve potom se dá vytvořit například památeční foto úlovku.

 

Candát je nádherná ryba, která vždy dokáže překvapit. Je výjimečný svým chováním i divokým dravčím zjevem. Když se otevře hladina a objeví se jeho zubatá morda, zapomínám na celý svět.

 

Candátí zuby nejsou tak ostré jako „štičí tesáky“, ale i tak dokážou na balzových woblerech zanechat příznačné rýhy a škrábance. Takové „označkování“ je pro mě nejvyšším certifikátem kvality nástrah. Wobler z mé krabičky, který nemá na povrchu „jizvy“ od candátího chrupu, je buď úplně nový nebo naprosto neúčinný…

 

 

 

Text a foto: Tom + Milan ROZSYPALOVI