Začneme naprosto obligátně – představ krátce svou knihu a samozřejmě i spoluautory

Dobrá, začnu tedy slovy mého kamaráda a hlavního spoluautora Tomáše Rozsypala: „kniha SUMEC – životní výzva je učebnicí moderního sumcaře“. Za sebe mohu říci, že v knize, která má 180 stran, je v ní asi 330 fotek a 50 kreseb, rybáři naleznou jakousi kompletní kuchařku obvyklých i neobvyklých metod lovu sumce především v českých podmínkách, přípravu montáží, strategii lovu, vybavení, o rekordech atd. atd. A samozřejmě fotky krásných ryb. Jediné, co jsem snad vynechal, je lov v zimě, na marmyšky a na muškařské náčiní.

 

Je pochopitelné, že knihu nějakou dobu píšeš, určitý čas se zpracovává a tak se Tě musím zeptat: Je stále sumec tou jedinou životní výzvou?

Ano, stále je pro mě výzvou, ovšem nikoliv jedinou. V životě i v rybařině jich mám samozřejmě více, ale tou největší je pro mě v poslední době docílit změny v myšlení a přístupu rybářů k rybám a rybařině jako takové. Nás rybářů je stále více, zlepšily se techniky lovu, vybavení se za poslední dvě desetiletí radikálně zdokonalilo a tohle všechno dohromady je pro naše vody hrozbou. Hrozbou za situace, kdy rybáři budou na rybařinu pohlížet očima našich dávných předků, pro které znamenal rybolov pouze způsob získání potravy. A i když už je doba pravěku dávno pryč, někteří rybáři, a není jich málo, toto hlásají a takto se na rybolov dívají. Pokrok však nelze zastavit a pokud chceme lovit ryby i v budoucnu a dopřát ten krásný pocit a zážitky i našim dětem, musíme se naučit ryby pouštět a nevnímat je jen jako kořist, která skončí na pekáči. Samozřejmě ne všechny, proti rozumnému braní ryb nic nemám, ale každý si musí vždy uvědomit tu skutečnost, že ryba, která skončí v rozpáleném oleji, už prostě nikdy nezabere. A to je pro mě v současnosti největší rybářská životní výzva.

Ví se o tobě, že dost fotíš a mnoho fotografů svému koníčku nakonec propadne tak, že místo s prutem k vodě chodí jen fotoaparátem. Jsi už také v tomto stádiu, nebo je to u Tebe jinak?

Takové období mě jen „lízlo“. Když už jsem tomu málem propadl, seznámil jsem se se záznamovým zařízením na hýbací obrázky s názvem kamera a to mě pohltilo a od foťáku trochu odvedlo. Přesto fotím ryby stále velmi rád a občas se i nějaký ten pěkný snímek povede. Nicméně nad kamerou i foťákem převládá moje vášeň chytat ryby, což jsem si plně znovu uvědomil na poslední výpravě za rybami do Laponska. Jednoho dne  jsem si vyhlédl místo, kde by měla teoreticky stát štika. D. Bonaventurovi jsem řekl, ať zapne kameru, že tutově natočíme záběr v přímém přenosu. A protože jsem chytal na mušák s hladinovým strýmrem, byl by to exkluzivní záběr. Naneštěstí jsem byl ale v takové rybářské extázi, že jsem prostě počkat nevydržel, nahodil a záběr od štiky cca 80 cm přišel. Nástrahu sice minula, ale nenatočený atak s výskokem zhruba metr nad hladinu byl impozantní. Měl jsem chuť si dát pár facek.

 

Jsi vydavatel, spoluautor a často i hlavní postava mnoha DVD. Co chystáš v tomto oboru v nejbližší době a co v delším časovém horizontu?

Nyní trávím většinu času ve střižně, aby mohly vyjít letos slibované tři další tituly z naší edice – o rybolovu na dírkách, o rybolovu přívlačí v Norsku s mistry světa v přívlači a o rybolovu v Laponsku, které jsme s naší kamerou procestovali napříč.  Další projekty prozrazovat raději nebudu, již několikrát jsem na svou upřímnost doplatil a nerad bych to zažil znovu. Tato branže, ač se to nezdá, je velmi tvrdé konkurenční prostředí a ne všichni spoluhráči hrají fair play. Rozhodně však mohu slíbit, že je na co se těšit. Budou to zase filmy o rybách a rybářích pro rybáře s informacemi.

Kterou rybu máš po sumci nejraději? Samozřejmě myslím na udici, počítám, že ryby nejíš?

Ryby jsem nějakou dobu nejedl vůbec, ale poslední dobou si nejméně jednou za měsíc doma rybu dáme. Nejčastěji tresku, která mým dětem hodně „šmakuje“ a já jsem tomu rád, protože je to dobré pro jejich zdraví. Já když si však mohu vybrat, vždy si raději dám dobrý steak nebo třeba kachnu s knedlíkem a se zelím :-) A na udici? Snad tím ostatní druhy neurazím, ale pro mě je posvátnou rybou parma pro to jak tvrdě žije, houževnatě jak bojuje, jak krásně vypadá... Mým snem je ulovit parmu před 90 cm, nejlépe na muškařský prut. Jinak mám rád na prutu všechny ryby, které dokáží bojovat nebo je jejich ulovení obtížné. A nemusí být jen velké.

Prozradíš čtenářům nejoblíbenější revíry? (stoják, řeka,…)

To je podobné jako s oblíbenou rybou. Nechci žádný revír urazit :-) Tak tedy vážně –nejradějí mám řeky, které „žijí“, tečou, dají se „číst“. Mám např. moc rád řeku Lužnici, kterou mám pár set metrů od domu. V zahraničí pak třeba řeku Pád s ohromnými sumci nebo třeba řeky v Laponsku. Stejně tak se mi líbí i menší říčky s tloušti či pstruhy. Taková Lužnice okolo Majdaleny, nebo třeba Vltava pod Lipnem – to je balzám na duši.

 

Sestav takový žebříček rybolovných technik a způsobů, kterými nejraději chytáš.

Aktuálně? Přívlač, sumcařina, muškařina, plavaná, feeder, položená...

Jsme stále u ryb, ale co David Havlíček a soukromí?

Abych pravdu řekl, moc dnes nedokážu odlišit soukromí od práce, která je navíc mým životním koníčkem. V podstatě jsem stále v práci a stejně tak pořád, alespoň duchem, na rybách. Na jednu stranu skvělá kombinace, na druhou až nepříjemná. Někdo se mě nedávno zeptal, zda ještě dokážu jít na ryby „jen tak“ a já bohužel musel odpovědět, že jen velmi těžko. Vždy je poblíž kamera, nebo foťák a mysl se zaobírá tím, jak danou vycházku využít. Ale nestěžuji si, je to moje volba a zatím bych určitě neměnil.

Kdybys musel vybrat jednu ulovenou rybu, které si v životě ceníš nejvíce, která by to byla?

No, nešetříš mě. Stále těžší otázky. Co na to říct? Každá ryba je svým způsobem jedinečná a zasluhuje si místo na mém biologickém harddisku. Když tak vzpomínám, nejkrásnější chvíle s rybami jsem zažil v dětství u dědy a babičky na chatě pod soutokem Otavy a Blanice, na břehu malé, stulíky zarostlé, tůně plné zlatých karásků a žab. A právě tady se ve mě začal rodit rybář s lískovým prutem v ruce, který zažíval ty nejúžasnější prázdiny. Jestli někdy někdo vymyslí cestování v čase, chci se vrátit sem, do tohoto období, ke zlatým karáskům, zeleným skokanům a číhajícím užovkám.

Jakého máš letos největšího uloveného sumce? Rozdělíš se se čtenáři o zážitek z jeho ulovení?

Rybařina není jen o velkých rybách, i když to tak poslední dobou vypadá. Rybařina, tedy i sumcařina je především o zážitcích. A jeden silný letos opravdu mám. Byl i poněkud kuriózní a byl na přívlač. S kamarádem jsme v létě ulovili několik ryb okolo metru ve velmi silném proudu. Jeden večer, okolo jedenácté v noci, jsem dostal tupý záběr, po kterém následoval úprk po proudu. Ryba ujela více než sto metrů a já za ní chvílemi doslova utíkal vodou i po břehu, ale kontrolu jsem nad ní získat nemohl. Až asi o dvěstě metrů níže jsem ji navedl do tišiny, kde se nechala přitáhnout. Byl jsem zpocený „durch“ a nemohl ani polykat, jak mi vyschlo v krku. Očekával jsem totiž velkého sumce. Připravoval jsem se na únikový manévr, ale ryba byla povolná. Přitáhl jsem ji k sobě a na hladině se objevil podseklý bolen o délce necelých 60 cm. V proudu fungoval jak „plachetnice ve vichru“. Velké zklamání, ale zážitek to byl hodně silný. Mimo přívlač jsem se letos na sumce vůbec nedostal. Mám hodně práce na několika projektech a času se prostě nedostává. Pevně věřím, že následující roky budou v tomto směru lepší.

 

Zpracovat tak velké množství textu není žádná legrace a v průběhu času člověk vidí některé věci jinak. Zkus se podělit o některá autorská muka, která napsání knížky nepochybně provázela.

Bavilo mě to a ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevzpomínám si, že by mě muka při psaní provázela. Ta nastala až při jazykových korekturách. Přeci jen nejsem studovaný češtinář a jazyková korektorka mi dala co proto. Text ovšem mnohdy opravila tak, že získal úplně jiný význam a já pak vše musel pracně přepisovat zpět a mnohdy se vracet ke svému rukopisu, abych pochopi, co jsem vlastně chtěl říct. Při korekturách jsem stále objevoval další chyby a nedostatky a četl a četl. Při nějaké desáté korektuře jsem nakonec dospěl k závěru, že bych to měl napsat celé znovu. Naštěstí mi hodně pomohl Tomáš Rozsypal, který mi řekl, že je to běžné. Hodil jsem to tedy za hlavu a předhodil text rybářům. Snad se s ním nějak poperou :-)

Ví se o tobě, že jsi aktivně vystoupil na ochranu zimujících sumců. V jižních Čechách byla dokonce na základě tvé intervence upravena doba hájení této ryby. Jak vidíš tuto problematiku s odstupem času – zlepšilo se něco?

Bohužel jen částečně. Podsekávači fungují dále a údajně se jejich řady ještě rozšířily. Jen si dávají větší pozor. O tom největším z pytláků jsem letos v březnu zaslechl, že měl za zimu podseklých a odnesených 220 ryb a z toho několik přes dva metry. To co řeknu, bude zřejmě znít jako klišé, ale opravdu se mi vždy chce plakat. Nejhorší na tom je, že svádím vnitřní boj o to, zda obětovat mnoho dní strávených u vody v mrazivém počasí s kamerou v ruce a pytláky vyčíhat, či nikoliv. Kdybych měl jen trochu víc času, bez rozmyslu to udělám. Zatím to nešlo, ale není všem dnům konec a pokusím se tomu učinit přítrž.

Jsi vláčkař, dnes již dokonce extraligový závodník. Má pro tebe úlovek sumce přívlačí větší cenu nebo jak se vůbec díváš na úlovky sumců dosažené různými technikami?

To je dobrá otázka, nicméně odpověď je složitější. Jsou dny a místa, kdy není úlovek přívlačí žádný problém a stává se rutinní záležitostí. Podobné je to i při lovu s vábničkou či bojkou. Takže musím říci, že záleží na všech okolnostech lovu a také na velikosti lovených ryb. Někdy potěší metrovka na vláčáku víc než dvoumetrovka na sumčáku, ale naopak někdy nevydá ani deset metrovek za jednu stopadesátku. Vše záleží na konkrétní situaci a okolnostech lovu a intenzitě zážitku. A pro zážitky přeci k vodě chodíme :-)

Sumec je obávaným dravcem a spoustě rybářů leží v žaludku. Jsi zastáncem pouštění ulovených sumců, nebo jsi jeho odpůrcem?

V knize se této problematice také věnuji. V současné době slýchávám názor o tom, že jsou sumci přemnožení a je potřeba je vybít. Já si ale myslím, že se jedná o lokální problém, ale obecně si myslím, že díky kvalitnímu náčiní a dostupným informacím se stal lov sumce masovou záležitostí a není tak problematický jako dříve. Díky tomu z našich vod mizí s nadsázkou řečeno každý den minimálně jedna dvoumetrovka. Než však znovu vyroste, budeme nejméně o třicet let starší. Proto si myslím, že by se měl každý zamyslet nad tím, zda chce sníst starou, nevábně vonící flákotu a na zdi mít seschlou a zaprášenou hlavu, nebo jít k vodě a vědět, že tam plave velká ryba, která ho už jednou potěšila a zážitek se může opakovat. Možná to zní, jako kdybych tedy neměl nic proti zabíjení malých sumců. Zde mám názor takový, že v rozumné míře to problém není tak velký, ale bez metrovek zase nevyrostou stodvacítky, stopadesátky, nebo během dalších let ryby okolo dvou metrů. Každý by si měl položit otázku, co chce v budoucnu. Vzpomínat na břehu mrtvé řeky či rybníka na doby, kdy něco chytil a snědl (na to jídlo si podle ani nevzpomene), anebo vzpomínat na to co chytil a přitom ryby dál chytal. Já chci mít vody plné ryb i v budoucnu. Ale pro to musím prostě něco udělat a k večeři si dát třeba kachničku se zelím a bramborovým knedlíčkem. No uznejte, není to lepší?

Neobáváš se, že Tvá kniha s detailními návody účinných způsobů a montáží bude tou pověstnou „Pandořinou skříňkou“, která napomůže ke zmizení desítek či stovek sumců z našich vod?

Obávám. Ale věřím tomu, že těch, kteří k rybařině přistupují jako ke krásnému koníčku i díky mému snažení přibývá a nedojde k tomu. Na to, že jen na nás závisí budoucnost našich vod, přicházejí dnes i v zemích, kde je příroda téměř panenská. Nedávno jsem byl v Laponsku na jednom revíru s obřími potočními pstruhy. Dorůstají zde až osmi kilogramů. Viděl jsem pět fotek pětikilového pstruha, který byl v průběhu dvou let opakovaně puštěn. Vždy udělal lovci nesmírnou radost. Na páté fotografii visel s podřízlým krkem na stromě. Už nikdy nikomu radost neudělá. To by si měl každý před úderem do rybí hlavy uvědomit.

Za svou dosavadní rybářskou kariéru jsi napsal spoustu příspěvků i seriálů nejen do vlastního serveru, ale i do většiny českých rybářských časopisů. Objemná kniha je však něco úplně jiného, jak dlouho jsi ji připravoval, než konečně spatřila světlo světa?

Myšlenka sepsat knihu, resp. jakousi učebnici mých postřehů vznikla již dávno, někdy v roce 2003. Dokonce jsem ji částečně připravil a pro pár kamarádů vytiskl. Bylo mi totiž líto, že vlastně nic podobného vůbec od českého autora pro české sumcaře neexistuje. Jedinou knihou tehdy byl titul „Jak se loví sumec“ – překlad starší německé knihy, která mi dlouho byla sumcařskou biblí. Na vydání knihy jsem si ale netroufal. Chtěl jsem nasbírat napřed co nejvíce zkušeností, než se do něčeho takového pustím. Navíc jsem vlastně ani ve snu nedoufal, že bych vůbec takto nabídku někdy dostal. V roce 2007 jsem spolu s Davidem Bonaventurou natočil instruktážní film o lovu sumců „CHYTÁME SUMCE S DAVIDEM HAVLÍČKEM“ a zanedlouho nabídka přišla. A hned od prestižního nakladatelství FRAUS, které vydává kvalitní rybářskou literaturu. Nabídku jsem neodmítl a začal na knize pracovat. Měla vyjít koncem roku 2008. Jelikož jsme však chtěli spolu s hlavním spoluautorem Tomášem Rozsypalem a vydavatelstvím vytvořit opravdu dobrý a propracovaný titul, protáhla se příprava na téměř dva roky. Připravit komplet „scénář“ knihy, vše sepsat tak, abychom se vešli do 180 stran textu s obrázky není jen tak. Stejně tak spolupráce s předními českými odborníky si vyžádala týdny až měsíce příprav a k tomu v knize čtenáři naleznou přes 330 fotografií a téměř 50 obrázků. A jelikož jde o „učebnici“, nejsou to jen fotky ulovených ryb, ale i návody, příklady, montáže atd. A to sebere opravdu hodně času.

Jestliže je kniha „učebnicí“, tak by měla zabírat široké spektrum k danému tématu. A jelikož žádný člověk neví vše, zajímalo by nás, zda zkušenosti uvedené v knize jsou jen Tvé vlastní, nebo jsi použil i rady a tipy jiných rybářů?

Knihu jsem se snažil koncipovat tak, aby pokud možno skutečně zabrala celou šíři lovu sumce. Proto jsem oslovil např. Ing. Dubského z rybářské školy, aby fundovaně pohovořil o biologii sumce, Pavla Tomiho, aby zde prezentoval svůj pohled na lov s vábničkou, Láďu Vidršperka, který čtenářům objasnil problematiku lodí pro lov sumce. Jak lovit sumce na pelety, což já neumím, popsal Jarda Hrdlička. A samozřejmě nemohu opomenout na Tomáše Rozsypala, který mimo to, že mi s celou knihou velmi pomohl, velmi rozsáhle a fundovaně na cca 70 stranách popsal sumčí přívlač a sumčí stanoviště tak, že mi defakto část práce odpadla. Další postřehy a zkušenosti jsem mimo vlastní desetileté praxe posbíral u celé řady úspěšných sumcařů. Shrnu-li to, je kniha souhrnem zkušeností zhruba desítky vynikajících sumcařů tuzemska, ale i zahraničí.

V knize je přes 300 zajímavých a krásných snímků. O Tobě je známo, že ryby nejen lovíš, ale i fotografuješ (a také filmuješ). Jsou všechny zveřejněné fotografie Tvým vlastním dílem?

Velkou část jsem fotografoval sám, nebo minimálně scénu připravil, nastavil fotoaparát a některý z kamarádů mě vyfotil tak, jak jsem si přál. Velkým pomocníkem při fotografování technických snímků byl můj bratr Radek Havlíček. Některé fotografie se zajímavými úlovky jsem zase získal od svých kamarádů, některé trofejní úlovky vyhledal v archivech a na internetu. Své fotografie mi poskytl i Ruda Hrušínský, Pavel Tomi, Jarda Hrdlička. Překrásné podvodní fotografie mi dodal Dalibor Klement známý jako Dalas a špičkový podvodní fotograf Zdeněk Mauric. Nemalá část snímků z přívlače pochází od skvělého „suchozemského“ fotografa Milana Rozsypala. Zkrátka jsem vše podřídil pestrosti a kvalitě a potlačil vlastní fotografické ego, pokud tedy vůbec nějaké mám :-) A zapomenout samozřejmě nemohu na nádherné obrázky, které namaloval v mé části podle předloh a ve své podle svých zkušeností Tomáš Rozsypal.

 

Co nakonec vzkážeš rybářům?

Přeji Vám hodně zdraví, abyste si mohli dosyta užívat té životní lásky – sportovní rybařiny. A pokud chcete jako já mít vody PLNÉ RYB, naučte se je i pouštět, nebo alespoň některé. Ty, které totiž pustíte, se Vám za to jednou odvděčí nezapomenutelnými zážitky. A samozřejmě přeji hodně poznatků při četbě mé knihy a mnoho krásných úlovků!