Podle socioekonomické studie sportovního rybolovu v ČR od autorů Doc. Ing. Petra Spurného, CSc a kol. se uvádí procentuální zastoupení způsobů lovu podle následujícího grafu.

 

 

Z grafu je zřejmé, že přívlačí se zabývá pouze 11% rybářů. Je nasnadě otázka, zda-li je to pozitivní či negativní zpráva. Z mého pohledu, jako sportovního rybáře „vláčkaře“ , který tuto techniku ovládá a těší ho, je to jistě pozitivní údaj.

Je velmi nepříjemný pohled na drancující rybáře, kteří v některých případech využívají přívlač pro podsekávání ryb či surově zacházejí s ulovenými rybami. Někdy k tomuto jevu přispívá i neznalost revíru či použití nevhodných vláčecích nástrah. Při pohledu z druhé strany problému se ale nabízí otázka, proč není přívlač v českých vodách rozšířená více?

V zahraničí je tento způsob lovu daleko běžnější, což je zřejmé z dalšího grafu.

 

 

 

Vysvětlení je možné na základě toho faktu, že umělé nástrahy zde byly prezentovány a používány již mnohem dříve než v našich vodách. Dalším aspektem je cena umělých nástrah, které jsou v současné době na našem trhu. Oproti minulým letům, kdy byly ceny opravdu vysoké, lze ale v současné době pořídit celkem slušnou sérii vláčecích nástrah za rozumnou cenu. Posledním možným vysvětlením je nezájem našich rybářů učit se a vyzkoušet nové moderní lovné metody. Jsou zarytí zastánci lovu dravců na tolik diskutovanou živou rybičku.

 

Ze statistik ČRS za posledních 18let jsou zajímavé následující informace:

Ve třetím grafu je znázorněna statistika úlovků candáta obecného. Tyto statistiky jsou celkem vyrovnané, co se týče počtu kusů i kilogramů. Je zde zřejmý trend lovit candáty klasicky na mrtvou rybičku oproti přívlači.

 

 

 

Ze statistiky úlovků okouna říčního je ale patrný poměrně výrazný pokles úlovků za posledních 8let.

 

 

Co je příčinou tohoto poklesu? Možná právě nové trendy v umělých nástrahách (twistery,smáčci apd.) oproti dříve používaným nástrahám a následný pokles stavů této ryby.

 

U štiky obecné je vidět zcela jistá rovnováha.

 

 

Osvědčené metody a nástrahy, jak ulovit štiku má každý rybář a zcela jistě je měnit nebude. Nelze předpokládat nárůst počtu ulovených kusů. Jak již bylo zmíněno, čeští rybáři jsou zarytí a radši použijí pohodlnější způsob lovu štiky na rybičku, než aby aktivně chodili po břehu a štiku vyhledávali a asi je to i dobře…

 

Nejzajímavější je statistika úlovků sumce velkého.

 

 

Je zde vidět velký nárůst úlovků co se týče hmotnosti, zatímco počet kusu je zhruba stejný. Vysvětlení je zcela jasné - v posledních letech byl lov sumce zasadně propagován a většina rybářů neodolala různým článkům a DVD zabývajícím se lovem sumce a chtěla zkusit chytit si také velkého „vousáče". Zcela určitě není tento nárůst zapřičiněn zkvalitněním umělých nástrah, ale lovem na živou rybu.

 

Omlouvám se za možná nudný začátek mého článku, ale chtěl jsem rybářské veřejnosti přiblížit fakta a informace týkajících se lovu přívlačí a tím pochopitelně lovem dravých ryb v ČR. Nyní se už dostaneme k atraktivnější části a sice seznámení a popisu jednotlivých metod přívlače v závislosti na cílové rybě. Vycházím ze svých zkušeností a zcela určitě nechci, aby se jimi rybáři řídili a striktně je dodržovali. Jde mi spíše o to podělit se s Vámi, sportovními rybáři o zkušenosti a inspirovat rybářskou mládež pro tak krásnou a mnohdy podceňovanou metodu lovu: PŘÍVLAČ!

 

 

Úvodní slova…

Rybařím již přes dvacet let a přívlač patří mezi moje nejoblíbenější metodu lovu dravých ryb. Věřím že vás mé úvodní zamyšlení neodradilo číst tento článek, v němž vás chci seznámit s mými zkušenostmi s přívlačí a v určitých mezích „nalákat“ nejen mladé rybáře, kteří jsou více progresivní, ale i starší rybáře, kteří se nebojí učit se novinkám.

Nebudu vám doporučovat ten či onen prut, tu či onu nástrahu. V současné době je nepřeberný výběr rybářského vybavení a je zbytečné dělat tu nějakou propagaci firem. Nesmíme zapomenout na sportovního ducha a chytat pro radost. Držme se ale krásné a smysluplné věty pana Ouředníčka: Ryba je kámoš, ne žrádlo…

 

Štika obecná (Esox lucius)

Žije téměř ve všech typech vod, především v cejnovém pásmu a ve stojatých vodách s úkryty a vodními porosty. Je významný regulátor plevelných ryb. Průměrná váha lovených ryb se pohybuje v rozmezí 2-3 kg. Kapitální úlovky měří více  než 1,3 m s hmotností přes 20 kg. Má válcovité, silně protažené tělo, dlouhou hlavu a hluboko rozštěpená ústa. Hřbetní ploutev leží vzadu nad ploutví řitní. Hlava je silně shora zploštělá.

 

 

Osobně se na štiky vydávám na Labe. Řeka Labe kolem Nymburka je široká zhruba 100m a disponuje hloubkou koryta kolem 4m. Typicky štičí místa jsou zde jednak pod vodními díly (zdymadla apod.), ale i u ústí menších přítoků do hlavního toku, kde je bohatý výskyt rybiček a štiky zde mají nepřeberné množství potravy.

Štika vyhledává ukryty pod vodní hladinou, spadlé stromy, kmeny a vodní porosty.

 

Typické štičí místo z pohledu dravce

 

Na mém oblíbeném revíru je povolena přívlač až od 1. září, takže se zde soustřeďuji na lov štik až v začínajícím podzimu, někdy až při první sněhové nadílce. V měsíci září je braní štik na umělé nástrahy častější v mělčích vodách, kde mají ještě dostatečnou nabídku potravy (rybiček). V tomto období lze slušnou štiku ulovit spíše v odpoledních hodinách, kdy je mělká voda ještě stále prohřívána slunečními paprsky a shromažďují se zde rybičky.

S postupným padáním listí a ochlazováním se začíná aktivita štik zmenšovat. Braní štik je  v tomto období velmi proměnlivé. Někdy berou brzy ráno, kdy nad vodní hladinou stoupá mlha, jindy naopak za slunečného počasí v pravé poledne. Po prvním sněhu a v měsíci prosinci braní štik pomalu ustává. Ovšem i silvestrovská procházka kolem vody má své kouzlo a i nějaká ta „zubatá“se nechá občas oklamat.

Co se týče nástrah, každý přívlačář by měl disponovat dostatečným výběrem co se týče velikosti  i barev.

 

 

V září a říjnu jsou velmi účinné rotačky menších velikosti (max. č.2). Barvy třpytek používám spíše tmavší odstíny, tj. bronzové a zlaté.

Listopad a prosinec patří k obdobím, kdy jsou velmi účinné wobblery. Velikost wobblerů, které používám k lovu štik je v rozmezí 5-8 cm. Veliký rozsah barev a tvarů woblerů nám dává opravdu velké možnosti. Osobně se mi osvědčila kombinace stříbrné a červené barvy, velmi účinné jsou i napodobeniny okouna či pstruha.

 

 

Candát obecný (Sander lucioperca)

Tělo je protáhlé, z boků zploštělé. Hlava zakončena koncovými ústy. V tlamě se nachází řada drobných zoubků a také velké tzv. psí zuby. Na hřbetě se tyčí dvě hřbetní ploutve - první je vyztužena tvrdými paprsky, druhá měkkými. Břišní ploutve jsou umístěny hned za úrovní prsních. Tělo je zbarveno šedě s odstíny zelené. V mládí jsou na bocích zřetelné svislé tmavé pruhy. Dorůstá do délky až 130 cm a hmotnosti 21 kg (v zahraničí). Nejstarší známý exemplář měl 25 let.

V řece Labi je poměrně velký počet candátů. Doba braní velmi záleží na počasí a nabízených nástrahách. Obvykle mám záběry od candátů při zatažené obloze a relativně vyrovnaném barometrickém tlaku.

 

Úlovek labského candáta

 

Candáta lze ulovit hlavně v proudných místech pod jezy, na rozhraní proudu a tišiny a také u různých překážek ve vodě (mostní pilíře, spadlé stromy apod.). Velmi účinné je vláčení nástrahy těsně nade dnem, ovšem je zde velké riziko vázky. Tento negativní jev eliminuji následujícím postupem. Odpočítávám si čas od dopadu nástrahy na vodní hladinu a dopad na dno. Po dalších náhozech začínám navíjet vteřinu či dvě dříve před dopadem na dno a zajistím si tak ideální vedení nástrahy nade dnem a bez vázek!

Mezi nejúčinnější patří  "gumové" nástrahy - např. doubletwister.

Učinné jsou i klasické twistery a to v barvách žlutá, bílá a červená, nebo jejich kombinace. Wobblery používám spíše hlubokopotápivé, ovšem je zde opět riziko vázek, kterých je v labském řečišti dost.

 

Okoun říční (Perca fluviatilis)

Okoun patří mezi naše menší dravé ryby. Je snadno poznatelný podle výrazných tmavých příčných pruhů. Okoun u nás dorůstá běžně velikosti 15 až 30 cm, vyjímečně nejvýše do 50cm. Dožívá se 15–20 let.

 

 

Chytání okounů na Labi je opravdovým splněným vláčkářským snem. Na Labi je okounů hodně a není výjimkou chytit jedince dosahující 40cm. Okoun je velmi žravá ryba a lze konstatovat, že bere celou sezónu. Nejvhodnější místa k lovu jsou spíše hlubší a členité úseky řeky. V hloubkách se nacházejí hejna menších ryb. Naopak velcí „samotáři“ se nacházejí v ukrytech, které jim nabízí dno řeky, spadlé větve, velké kameny apod.

Mezi velmi účinné nástrahy patří především rotační třpytky menších velikosti do č.2. Barvy rotaček na okouny volím stříbrné s červeným peřím, zlaté a červené, nebo vzájemné kombinacetěchto barev. Mojí nejúčinnější barvou křidélka rotačky je stříbrno-červená v provedení zachyceném na následujícím obrázku.

 

 

Tuto barevnou kombinaci si vyrábím celou řadu let a její výroba je velmi jednoduchá. Při zakoupení klasické stříbrné rotačky použiji červenou barvu ve spreji, kterou nastříkám spodní část křidélka. Použití spreje nám zajistí rozmazaný okraj červené barvy což je velmi účinné.

Wobblery pro lov okounů volím do velikosti 5cm. Barvy wobblerů jsou velmi různorodé, avšak nejvíce se mi osvědčily modely s kombinací stříbrné a červené. Oblíbené nástrahy na okouny jsou také napodobeniny plotiček a samozřejme i okounků.

 

Okoun neodolal wobbleru v barvě plotičky

 

Na již zmíněné okouny „samotáře“ se vydávám na jejich místa, kde jsou většinou sami a využívají různých úkrytů. Ačkoliv jsou tito velcí jedinci velmi opatrní, lze je přelstít woblery s precizním vedením ve vodním sloupci, při použití tenkého vlasce bez jakýchkoliv lanek a samozřejmě se špetkou rybářského štěstí.

 

Okoun samotář

 

Bolen dravý (Aspius aspius)

Bolen dravý je naše jediná kaprovitá ryba, živící se masitou potravou. Obývá klidnější střední a dolní úseky větších řek, odstavná ramena, tůně a přehradní jezera. Běžně dosahuje délky 40–70cm, vyjímečné kusy mohou mít více než 100cm a váhu i 14kg. Jeho skvělý zrak z něj dělá nejen dobrého lovce, ale i velmi opatrnou a plachou rybou. Razance, s jakou se bolen dravý vrhá na kořist, je úžasná a ulovení většího kusu patří mezi nezapomenutelné zážitky sportovního rybáře. Po zaseknutí bojuje vytrvale, ale bez záludností.

Na boleny chodím na Labe velmi rád, neboť jejich útoky na nástrahu jsou opravdu fascinující! Nachází se většinou tam, kde je velký výskyt rybiček. Nejvhodnější místo pro lov bolenu vypozorujeme velmi snadno. Skákající rybičky nad vodu a velké rány na vodní hladinu nám zcela jasně zaručují úspěšný lov. Bolen je velmi opatrný a musíme se při jeho lovu dobře ukrývat, aby nás nespozoroval a nevěnoval by tak pozornost naší nástraze, kterou musíme nabídnout právě v onom okamžiku jeho útoku na malé rybičky.

Při samotné vláčení používám na bolena zcela výhradně hladinové woblery tzv. poppery. Jejich pohyb na vodní hladině a šplouchání vody od jejich lopatky je pro bolena neodolatelný. Způsob lovu na poppery je velmi vzrušující a neopakovatelný zážitek, jeden z nejúžasnějších, jaký může rybář zažít.

Záběr je velmi razantní a utočný. Myslím si, že na barvě nástrahy tolik nezáleží, neboť mám vyzkoušené, že když bolen loví, neodolá žádnému popperu, protože pro bolena je rozhodující zvuk a pohyb popperu po hladině. Odměnou jsou nám krásné úlovky.

 

 

Jeden tip na závěr

Než skončím, rád bych ještě napsal pár řádků o nezvyklých nástrahách. V rybářských obchodech či na internetu se setkáváme s různými netypickými umělými nástrahami. Nicméně proč nezkusit např. žlutého gumového raka, zelené sépie, akvarijní rybičky apod.

I já jsem podlehl trhu s rybářskými potřebami a zakoupil jsem si gumovou imitaci žáby. Musím poznamenat, že její pohyb ve vodě je precizní a celkem reálný, ovšem moc úlovků jsem na ni nezaznamenal. Tímto vás chci požádat - pokud máte zkušenosti s těmito nástrahami, podělte se s námi o ně…

 

Závěr

Na závěr bych chtěl poděkovat stránkám chytej.cz, kde mohu publikovat mé články. Věřím, že tento příspěvek napomůže rozvoji přívlače, jak u mladých rybářů, tak i u těch starších.

Nezapomínejme na to, že rybaření je především sportovní disciplína a nejde o  to, že za každou cenu musím ulovit rybu a mít ji na talíři.

Krásné chvíle u vody a pěkné úlovky a zase někdy…

PETRŮV ZDAR!

 

Ing. David Hrstka – hrstic