Po návratu domů jsem si navázal dva pruty na položenou na průběžnou montáž.  Ještě jsem si musel zajet do obchodu pro kukuřici v plechovce a hurá na ryby. Nasedl jsem na kolo a jel na nedaleký revír Morava 7A, což je štěrkopískoviště. Je to revír s velmi čistou vodou a hloubka tady už nějaké 3 - 4 m od břehu prudce klesá na 4 m.

 

 

Voda byla tou dobou velmi teplá a tak jsem se  po příjezdu trochu ovlažil. Teď jsem si musel najít vhodné místo k chytání. Jelikož bylo slunečno a voda lákala ke koupání, všude byli rybáři nebo plavci. Nakonec jsem se musel zeptat jednoho pána, co tam plaval s manželkou, jestli by jim nevadilo, kdybych si vedle nich roztáhl pruty a chytal. Jim to nevadilo a dokonce mi ještě udělali trochu místa. Nejprve jsem si dal do jednoho kbelíku namočit moji oblíbenou TTX kukuřici, se kterou jsem měl už dřívější zkušenosti od babičky, kdy jsem ještě nechytal na svazovou povolenku a do druhého jsem si nasypal krmnou směs.  Do ní jsem přidal ještě 3 plechovky  kukuřice a zbytek jsem si nechal jako nástrahu.  Zapíchl jsem si zadní vidličky do země a kvůli stísněnému prostoru jsem přední musel dát do vody.Vidličky jsem měl přichystané a tak jsem si rozložil svoje 3,5m dlouhé pruty Mitchell.  Potom jsem si rozdělal křesílko a za tu dobu, co jsem si chystal náčiní, mi nakynula TTXka. Smíchal jsem ji s krmnou směsí a ještě trochu dovlhčil. Krásně to vonělo.

 

 

Krmnou směs jsem dal do krmítka, na háček nastražil 3 zrnka kukuřice a nahodil první prut. Stejně se to opakovalo i s druhým. Hodinu jsem čekal a policajti se ani nehnuli. Tak jsem se rozhodl, že jeden prut vytáhnu a znovu přibližně do stejného místa nahodím.  Prut byl vytažen a já jsem si dával do krmítka vnadicí směs. Jenže jsem udělal chybu, že na druhém prutu jsem si nezapnul volnoběžku a tak při dávání směsi do krmítka se ozvala jen rána, jak policajt bouchl do prutu. Na zásek už bylo pozdě a mně bylo jasné, že jsem první záběr promrhal.Byl jsem z toho zklamaný a tak jsem vytáhl i druhý prut. Oba dva pruty jsem znovu nastražil a nahodil. Půl hodiny se nic nedělo a já dostal hlad. Tak jsem zapnul na obou dvou prutech volnoběžku a začal jíst. Jak jsem jedl svoji svačinu, tak ten pán se svou ženou si šli zaplavat. Plavali přímo nad místem, kde jsem měl nahozeno a tam se zastavili. Jen tak se udržovali na místě a bavili se. Ale protože je na štěrkopískovišti velká hloubka,  rybám hluk očividně nevadí.  Jak  se ti dva bavili nad mým zakrmeným místem, najednou přišel záběr. Volnoběžka byla zapnutá a tak se z cívky plynule odvíjel vlasec. Já jsem právě dojedl a měl jsem  volné ruce. Zaklapl jsem volnoběžku a zasekl. Cítil jsem, jak se na druhé straně vlasce něco vzpírá. Ti dva plavali ke mně, aby se podívali, co chytím.„Kapřík,“ jsem se v duchu radoval, když jsem ho spatřil na hladině.  Ti dva už v tu chvíli stáli vedle mě a pán už měl v ruce nachystaný podběrák. Po vytažení z vody jsem kapříka změřil. Měl 39cm.

 

 

Vím, že kdokoli jiný by řekl, že to je takový špunt atd. Ale já jsem z něj měl velkou radost a tak jsem požádal paní, jestli by mě s ním vyfotila. Potom jsem kapříka pustil zpět na svobodu a s radostí a krásnou vzpomínkou jel domů. Jak se říká - v nejlepším přestat.

 

 

Jakmile jsem dojel domů, hned jsem rodičům vyprávěl, co jsem chytil. Na druhý den jsem říkal kamarádovi, že jsem chytil kapra a on na to, že bychom si tam mohli zajet. Třeba v sobotu.Tak jsem mu to odkýval a v sobotu ráno jsem chystal svoje náčiní.  Náčiní bylo nachystáno a po obědě jsme mohli vyjet.  Když jsme dorazili na „štěrk”, divili jsme se, kolik lidí tam je.  Ze začátku nebylo vidět žádné volné místo a tak jsme museli šlapat kolem vody, dokud se prostě nějaký flek nenajde.  Obešli jsme s celou výbavou půlku “štěrku “ a nakonec jsme přece jen jedno místečko našli. Bylo sice na rohu, ale holt se nedalo jinak. Jinde už místo opravdu nebylo.Bylo kolem 15 hodin a my jsme si začali ze svých batohů vybalovat pruty a ostatní náčiní. Já jsem si ale jako vždy nejdříve nachystal TTXku a krmnou směs. Potom jsme se domluvili, kam budeme nahazovat, abychom se „nepřekřížili“ a měli dost místa. Zarazil jsem vidličky do země a roztáhl svoje dva teleskopy.  Měl jsem je už od minule navázané a tak jsem se ničím nezdržoval, naplnil krmítko, nastražil kukuřici a nahodil.  Poté jsem jen vypnul vlasec a nahodil druhý prut. Tentokrát ale bohužel foukal velmi silný nárazový vítr a tak chytání „na policajty“ nebylo možné. Proto jsem chytal bez nich na volnoběžku.  Nemusel jsem sledovat policajty a tak jsem si v klidu ještě nachystal prut, který byl navázaný na plavanou. Seděli jsme hodinu, dvě, tři, čtyři a stále nic. Když pak David vytahoval svůj prut, tak chytil vázku a utrhl. Rozhodl se tedy, že když mu nic nebralo na položenou, že to zkusí na plavanou na žížalku, protože je zde hodně okounů.  Navázal si, nastavil 1 m hloubku, nahodil 5 m od břehu a za minutu táhl rybu. Byl to perlín. Mezitím co táhl perlína, já vytáhl oba pruty, že je znovu nastražím. Když jsem napichoval kukuřici na háček, David chytil malého okouna kolem 20 cm. A protože se říká, že okoun loví v hejnu, tak jsem neváhal, kaprové pruty nechal vytažené, chytl do ruky prut na plavanou, nastražil žížalu a nahodil 1m za Davidův splávek. A naráz splávek zajel pod vodu. Zasekl jsem okouna 10 cm. Když jsem ho pouštěl,  viděl jsem, jak se na západě blýská. Tak jsem nahodil jeden prut na kapry, zapnul volnoběžku a šel se balit. Odešel jsem přitom asi 2 m od prutu, ale to už se z cívky velkou rychlostí odvíjel vlasec. Zasekl jsem a po krátkém zdolávání byl na břehu kapr 45 cm. Byl změřen, vyfocen a vrácen vodě.  Bylo před 21. hodinou a tak už se stmívalo. Kvůli blížící se bouřce jsme se rychle sbalili a jeli domů.

 

 

Psaní tohoto článku mi dalo dost zkušeností. Ještě nikdy jsem nic takového pro tolik lidí nepsal a tak to byla moje premiéra. Chtěl jsem tím hlavně popsat svůj první úlovek za svazovky, na který  s hřejivým pocitem vzpomínám. Dále bych tím chtěl říct, že i začátečník dokáže napsat  článek na nějaké úrovni a zároveň vzkázat jiným mladým začátečníkům, aby se psaní článků nebáli, můžete si vzít příklad ze mě, je mi 16 let.

Martin Petr - spike