Ten, kdo dokáže nástrahu přesvědčivě prezentovat, by pak měl teoreticky slavit největší úspěch. Nástrahy jsou dnes v mnoha případech dokonalost sama, vlasce či šňůry jsou tenoučké a nenápadné, a tak v cestě za co nejvěrnějším pohybem nástrahy možná nejvíc brání lanko používané jako ochrana proti štičím zubům. Mnozí rybáři si už dávno všimli, že lanka kazí chod zejména menších nástrah a občas dost podstatně snižují počet záběrů. Proto se snažili najít materiál, který je co nejméně nápadný, umožňuje nástraze volný pohyb a spolehlivě odolá štičímu chrupu.

Pokud se podaří zaseknout štiku takto, na lanku v podstatě nezáleží

Výrobci se pokusili této poptávce vyhovět, a tak je dnes k dispozici celá řada návazcových materiálů s různými vlastnostmi, z nichž některé jsou pro lov štik opravdu vhodné, jiné už méně a některé jsou navzdory ujišťování výrobců prakticky nepoužitelné, protože je štiky hravě překousnou. Rybáři se navíc sami snaží hledat ideální návazcové materiály a zkoušejí kde co a svoje krátkodobé a často povrchní zkušenosti předávají dál. V otázce návazců tak panuje docela slušný chaos a vzniká celá řada mýtů, které si vybírají daň v podobě štik, které dokážou nástrahu na zaručeně odolném návazci ukousnout, ale pak se z vítězného souboje vrací zpět do rodného živlu, aby za pár dní až týdnů uhynuly hlady, protože mají sešitou tlamu nebo i jícen. Nejsem s tímto stavem spokojen, a proto zde chci rozdělit typy návazců podle jejich pojmenování, vlastností a vhodnosti k použití při štikové přívlači. Stále častěji totiž narážím na to, že se reklamy či články hemží různými superlativy nebo tajemnými a zároveň nic neříkajícími termíny a v reálu pak narážím na rybáře, kteří neví, co které označení znamená, ani jaké jsou skutečné vlastnosti vychvalovaného výrobku.

Tohle je přesně případ, kdy návazcový materiál rozhoduje o rybářově úlovku a o životě ryby

Běžné je i to, že každý výrobce pro prakticky totožné věci užívá svoje označení.

Kromě toho se objevuje i nový fenomén. Zveličují se vyhrané souboje, kde bylo vítězství nad rybou dosaženo bez použití lanka či s použitím totálně nevhodného materiálu, a tato náhoda se fabulací lovců vydává za pravidlo. Proto se teď na základě vlastních zkušeností i za pomoci informací z rybářských serverů, kde kolegové zveřejňují svoje poznatky, pokusím o jakousi rekapitulaci toho, co nabízí trh k lovu štik.

KOVOVÁ LANKA

Klasické lanko - zakončené očkem či karabinkou je pro lov štik samozřejmě VHODNÉ. Jeho největší nevýhodou je tendence ke kroucení, a navíc je relativně nápadné a často i poměrně hrubé. Nenechte se zmást tím, že když je lanko v obchodě, tak se nekroutí. Impuls ke zkroucení dostane teprve tím, že zachytíme o nějakou vázku nebo ho přetáhnem přes nějakou hranu a ve výsledku si přitáhneme na břeh spirálu.

Protože se jedná o sice spolehlivý, ale nápadný a tuhý materiál se sklonem ovlivňovat chod nástrah, hodí se hlavně k velkým a nápadným nástrahám – ideálně do nepříliš čistých vod.

Nepotažené kovové lanko se strukturou 7 x 7 je i při nosnosti 18 kg relativně tenké a podajné

Klasické lanko, navíc potažené bužírkou  - dá se o něm říci totéž, co o předchozím typu.

Technosteel je poměrně slušný návazcový materiál

Direct fly od firmy Hends – má stejné vlastnosti jako Technosteel, ale nemá textilní jádro, je to jen splétaná ocel. Je dražší než předchozí výrobek.

Anglický ProLeader připomíná lanko Direct fly – je sice ve vodě nápadnější, ale snadno ho srovnáte v prstech

Microvire od Jaxonu se dělá v pětimetrových návinech s nosností 3, 6, 9 a 13 kg. Ze všech tří uvedených výrobků se asi nejhůře váže. Připomíná spíš strunu a je dost nepoddajný. Ale na druhou stranu je toto lanko skutečně nenápadné a asi nejlépe se s ním prezentuje nástraha.

Nejslabší verze, zvláště 3 kg, se rychle odírají a pokud se do nich pořádně opřete (třeba v kombinaci s pletenkou), nemusejí ve štičí tlamě vydržet.

Lanka zatavovací jsou pokryta plastovým potahem, který se po zakroucení roztaví zapalovačem a dojde k vytvoření očka. Spoj drží opravdu velice pevně.Vyrábí je např. firma DAM. Odmotává se z velkokapacitní cívky vámi požadovaná délka.  Pevnost a odolnost proti štičím zubům je dobrá, ale lanko je nápadnější a nepoddajné.

NEKOVOVÉ MATERIÁLY

Kevlar - jako materiál na štikové návazce je poměrně diskutabilní. Problém je, že na trhu je celá řada kevlarových šňůr s výrazně odlišnými vlastnostmi a navíc ne všechny jsou vyráběny jako návazcový materiál pro přívlač, takže vyjádřit se ke kevlaru obecně a jednoznačně je dost těžké.Samotný kevlar není absolutně odolný vůči štičím zubům, ale s rostoucím průměrem je pravděpodobnost překousnutí stále menší. Silné kevlarové návazce (nosnost min. 10 kg u nejlepších produktů, ale raději víc) se proto dají bez větších problémů používat, ale obvykle jsou potom ještě silnější a nápadnější než klasické lanko. Narozdíl od něj ale bude kevlarový návazec měkčí a nebude trpět kroucením.

Kevlar od firmy Hends s nosností 10 kg je už slušnou, i když ne absolutní ochranou před štičími zuby

HardMono je speciální tvrdý monofilní vlasec který má větší odolnost proti oděru než normální vlasce. Dobře se z něj dělají návazce a nekroutí se jako wolfram. Je v naprosto neutrální barvě silonu a je průhledný, takže je dost nenápadný. Prodává se v balení po 9,1 m (10 yardů) a v nosnostech 10, 20, 30, 40, 50 a 60 liber (10 liber = 4,5 kg).

HardMono s nosností 4,5 kg vypadá skutečně jako obyčejný vlasec s průměrem kolem 0,25 mm, ale je o poznání tvrdší než běžné vlasce. Je sice výrazně odolnější než běžný vlasec, ale většina rybářů dospěla při jeho používání k závěru, že při tvrdé konfrontaci se štičími zuby neobstojí.

Silnější průměry skýtají větší záruku, že je štika nepřekousne, ale podstatně hůř se navazují. Od 30 lbs je lepší připevňovat k nim obratlíky pomocí namačkávacích trubiček. Trubičku je třeba zmáčknout dvakrát a z různých úhlů, aby spoj v tahu nepovolil. Pevnost takovýchto spojů je pro běžnou vláčku dostatečná, ale nosnosti samotného materiálu se nepřibližuje ani omylem. Rozhodně si pevnost spojů (a nosnost jakýchkoli vlastnoručně dělaných návazců) napřed otestujte.

Odolnost materiálu Hard Mono závisí především na průměru – těm nejslabším se moc věřit nedá

Fluorocarbon – je to druh vlasce, v němž se speciálními příměsemi dosahuje vyšší tuhosti, hustoty (rychleji klesá ke dnu) a díky indexu lomu blízkému indexu lomu vody je ve vodě „neviditelný“.Je používán muškaři a kapraři díky svým specifickým vlastnostem (hlavně ta snížená viditelnost) a silné průměry poslouží podobně jako HardMono. Nepřekousnutelný rozhodně není, takže je vhodný maximálně pro jednoháčkové nástrahy a jejich dokonalou prezentaci v průzračné vodě. Zdolávat je třeba s jistou dávkou opatrnosti. Ocení ho muškaři, případně rybáři lovící na gumy v čistých vodách s výskytem štiky.

Pletenky všeho druhu - NEVHODNÉ, vytažení štiky je v případě kontaktu návazce se zuby náhoda a z té nelze dělat pravidlo. Tyto šňůry mají přednost ve své velké nosnosti a malé průtažnosti. Mechanicky odolné nejsou a štika je hravě ukousne. Jak to může vypadat, si přečtěte v následujícím odstavci.

Aramidové lanko – další tajemný materiál, v podstatě ale jen druh pletenky. Objevil jsem na ně tuto pěknou recenzi. Cituji:„Pak mi bylo jako tutovka na štiku prodejcem doporučeno aramidové vlákno od firmy Awa-shima, že to je to pravé ořechové, že to teprve uvidím. No, viděl jsem. Trofejní štika v prachu s hubou možná sešitou dvěma trojháky (chytám na feeder a sekám hned). Zkusil jsem to ještě jednou - štíhle zatřepalo hlavou a i se spodním trojhákem mi zamávalo ploutví.“Dalšího komentáře, myslím, není třeba.

Návazce ze silného vlasce - např. vláčím s 0,18 mm a návazec mám z 0,40 mm. NEVHODNÉ, šanci na zdolání štiky si takto samozřejmě zvýšíte, ale v žádném případě nebude stoprocentní. Bude klesat tím víc, čím víc se budete muset během zdolávání opřít do prutu.

Návazec z vlasce 0, 50 mm by většinu soubojů vydržel, ale když půjde do tuhého, spoléhat na něj nemůžete

Kaprařské návazcové šňůry odolné vůči oděru – např. od firmy Sufix – jsou rovněž NEVHODNÉ. Štičí zoubky jsou mnohem horší než drsný terén na dně.

Závěr je celkem jasný. Jediný opravdu spolehlivý materiál je kovové lanko. Je třeba dodat, že navíc by mělo být dostatečně dlouhé a s nosností odpovídající síle použitého vlasce a prutu.

Některá moderní lanka jsou natolik kvalitní, že s nimi rozhodně budete spokojeni a nebudete cítit potřebu nahrazovat je něčím jiným.

Ostatní materiály lze použít v určitých specifických situacích, kde vyniknou některé jejich vlastnosti  - např. fluorocarbon v čisté vodě, kevlar v místech s klacky či rostlinstvem způsobující kroucení použitých lanek, hardmono např. při lovu na popy (nepulzuje při škubancích před nástrahou nahoru a dolů jako lanko), ale nedoporučoval bych je příliš často používat ve spojení s nástrahami okovanými trojháčky – zvláště ne v nízkých průměrech.

Když už vám štika zabere a vy zrovna lanko nemáte, je důležité ji pomalu a nenásilně unavit bez zbytečných prudkých obratů, vyskakování a třepání hlavou.

Pokud bych tedy mohl udělat nějakou rekapitulaci, tak při lovu  na živou rybku /kača, položená/ by nemělo chybět klasické lanko. Na vláčku vybírám z kategorie lanek, která se dají navazovat. Vhodnou alternativou je i wolfram. Pokud bych šel cíleně na velkou štiku a znal její stanoviště, opět sáhnu po klasickém lanku. Myslím, že kompromis je zbytečný luxus. Riziko, že dravec zahyne s tlamou sešitou trojháčky, není lákavá vyhlídka ani pro rybáře, natož pro rybu. Pokud vám ryba kvůli lanku nezabere, můžete na ni chodit znovu a znovu. Jestliže díky vašim experimentům uhyne, máte smůlu oba.

A pokud máte pochybnosti o kvalitě materiálu, který jste si v obchodě koupili, tak existuje jednoduchý crash test: Nějak si upevněte nůž (ne příborový) a zkuste po něm napnutým lankem přejet… Co nepřežije, nepoužívejte tam, kde očekáváte záběr štiky.

Text: Robert Válek

Foto: M. Horáček a autor