Zase přijde den a já budu moci opustit ten blázinec velkoměsta a ač nevěřící, půjdu a vstoupím do chrámu. Zase projdu těžkou branou vůně lesa a odhrnu závoj zpěvavého ticha. Jako tisíce svíček na oltáři budou zase přede mnou plát odlesky vodní hladiny a já v ten planoucí oltář ponořím svou dlaň. Zase ucítím její dotek a zase uslyším ve své duši - "Jsi vítán…!"
Třeba jako tehdy, kdy jsem se stal součástí podzimního obrazu a chůze po břehu Labe mě donutila si na chvíli sednout pod prastarým dubem. Nakrmil jsem jídlem své tělo a nikam nespěchajíc, nechal jsem pojíst i svou duši. Ta je bezedná a potravu pro ni určenou, jsem měl okolo sebe v nekonečném množství.
Po druhém břehu šla žena. Tlačila kolo a malé dítě, které bylo jejím pokladem si přidřeplo do trávy, aby sebralo ono ,, cosi“ a s výskotem běželo za ní, aby se svěřilo, jakou vzácnost lze najít v barvách podzimního listí. Mezi nimi a mnou byla řeka a těsně nad ní se mihl vzduchem létající smaragd. To ledňáček dokázal, že drahokamy žijí…
Klížily se mně oči, pod hlavou vojenský batoh a po boku rybářský prut. Najednou se chvěje zem a do toho zvuku, co jako by sem zdánlivě nepatřil, se ozve podivné frknutí.
Chlapec a dívka, oba na koních. Oba mladí, krásní a šťastní. Zbyl po nich pocit bezstarostného chvění a vůně koňského potu, smíšená s kořenitou vůní zeminy, kterou podkovy na koňských kopytech odhodily stranou.
Tehdy, toho dne jsem žádnou rybu nechytil, ale přesto jsem se vrátil domů šťastný. Moje duše pojedla dosyta života a já byl vděčný…
Byl jsem vděčný, jako třeba tehdy, kdy slunce slíbilo nádherný červnový den. Dravým rybám skončil čas lásky a začal čas boje.
Všiml jsem si ho už na Smíchovském nádraží. Stářím vyzáblé tělo měl oblečené do červenobíle kostkované košile a starých manšestrových kalhot barvy oliv. Na zádech měl ruksak a z něj mu vykukoval stařičký rybářský prut. Pár lidí se po něm ohlédlo, snad se i výsměšně pousmálo, ale to proto, že oni si nevšimli jeho očí.
Ty oči byly očima mladíka, byla v nich radost ze života, plamínky humoru a modř nebe.
Potkal jsem ho znovu ve chvíli, kdy jsem se marně snažil přemluvit nějakou tu štiku k útoku na mou třpytku. Nebýt té jeho červené kostkované košile, snad bych si ho ani v olšinách na břehu Berounky nevšiml. Když jsem ho viděl před tím na nádraží, tak jsem se ve své mladické nadutosti usmál při pohledu na jeho starý rybářský prut. Když jsem ho však spatřil, soustředěně nakloněného, jeho modré oči bez mrknutí sledovaly splávek z husího brku a jeho ruce neomylně zasekly přesně ve chvíli, kdy pantáta tloušť spolkl jeho nástrahu, tehdy jsem musel uznat, že mistra nedělá ,, vercajk“, ale zkušenosti a léty získaný grif.
Když jsem se s ním dal po chvíli do řeči, on vyslechl mé nářky nad štikami, co dnes neberou, aby mě poslal namířeným ukazovákem k nedalekému, zatopenému křoví, tehdy jsem pochopil význam slov -,, moudrost stáří a mladická nadutost“. Poradil mně tehdy, jak si mám stoupnout na místo směrem po proudu od křoví, jak nechat třpytku rotovat s proudem a tak mně pomohl ke krásné štice, která se pod tím křovím ukrývala.
Potkal jsem ho u vody ještě několikrát, ale potom přišlo léto, kdy ten moudrý pán zmizel. Snad zemřel, snad jen mu už zdraví nedovolilo dál chodit do chrámu Boha přírody a břehy jeho i mé milované Berounky přišly v jeho osobě o jednu ze svých součástí.
Byl jsem z toho smutný.
Smutný, jako tehdy, kdy jsem viděl umírat ryby po tisících. Tehdy, v jednom mlžném, zářijovém ránu, kdy skalice modrá, nasypaná nezodpovědným člověkem do vod jednoho jezera vedle Labe, dokončila svou proměnu v jed a po té, co z vody vyhnala tolik potřebný kyslík, zabila skoro všechny ryby.
Viděl jsem tehdy téci slzy hodně mužům. Ty slzy byly znamením hněvu a bezmoci nad lidskou blbostí a omezeností. Takové věci jsou smutné, ale dají se pochopit a jejich příčina je jasně identifikovatelná. Jsou však věci, které jsou také smutné a my se marně ptáme na důvody jejich vzniku.
Stojím u okna a je únor. Myslím na jednoho muže, kterého znám a je mně bližší, než kterýkoliv chlap na světě. Je jen o čtyři roky starší než já a zítra mu budou operovat páteř. Miluje přírodu a je to PAN rybář. Pokud by se nedej Bože něco nepovedlo, už nikdy by ke svým milovaným řekám po vlastních nohách nedošel a dost možná by je už nikdy ani neviděl. To pomyšlení nutí k pokoře a k tomu, rozmyslet si dobře, co vlastně má v životě opravdu smysl.
Stejně jako maso ze srnce prý pomohlo bratrům Oty Pavla přežít koncentrák, stejně tak já doufám, že čistá esence mých myšlenek a vzpomínek na naše milované řeky pomůže překlenout tuhle těžkou životní zkoušku tomu, komu koluje v žilách stejná krev, jako je ta moje.
Drž se brácho, Tvá řeka na Tebe čeká!!!
místy jsem se v tomto článku poznával, ale já jsem pravděpodobně na rozdíl od autora „zasažen“ informacemi o tom co je to kyselina deoxyribonukleová (DNA) a jaký má význam pro fenomén zvaný život.
DNA je sekvence genů, která se předává z generace na generaci a vyvíjí se ve všech formách života už po milióny let. Je to v podstatě program, který předurčuje vše od vzhledu až po chování, které se odvíjí od subjektivních potřeb jedince.
A protože je moje životní filosofie postavena na těchto základech, tak vím, že nic jako obecně platný smysl života neexistuje. Jsou pouze potřeby, z nichž některé máme společné a některé máme více či méně rozdílné. No, a když pominu rozdílnost podmínek, ve kterých se každý z nás nachází, tak rozdílnost potřeb je dána právě tou mírou rozdílnosti v DNA.
… když pominu stavy duševního či fyzického defektu, který je smyslově vyjádřena bolestí, tak z toho logicky vyplývá, že subjektivním smyslem života je uspokojování potřeb, které má každý jedinec jiné a naopak, život ztrácí smysl, když už jedinec žádné potřeby nemá, což je způsobeno duševním či fyzickým defektem, který je smyslově vyjádřen bolesti …
Velmi zjednodušeně by se tedy kvalita života dala definovat poměrem, uspokojení vs. utrpení, přičemž utrpení pro jednoho nemusí být utrpením pro druhého a uspokojení pro jednoho nemusí být uspokojením pro druhého. No, a když pominu rozdílnost podmínek, ve kterých se každý z nás nachází, tak rozdílnost ve vnímání utrpení nebo uspokojení je dána právě tou mírou rozdílnosti v DNA.
Já už dávno nic jako obecně platný smysl života nehledám, protože vím, že pro každého je to něco úplně jiného ale přiznávám, že vždy zpozorním, když se o to někdo pokouší. Vzpomínám na chvíle mého mládí a vybavuji si, jak jsem si tenkrát lámal hlavu s tím nesmyslem, jakým je pro mě „obecně platný smysl života“. Jsem rád, že už mám tyhle hovadiny dávno za sebou … :-D
Článek je hezký a je mi úplně u pr… jestli to je pravda nebo ne. Nikde není napsané, že vše musí být absolutní pravda. Myslím, že i v případě, že je to vymyšlené, jde o tak závažné téma, že se ABSOLUTNĚ a VŮBEC nehodí se vzájemně osočovat a vy co se tady tak nevkusně dohadujete se raději zamyslete nad podstatou čeho se to týká, protože v životě se často stává, že někdy něco přijde pozdě a už se nedá vzít zpátky..
Podle toho taky tvoje tvorba vypadá…
Pěkný článek, pěkný :)
plawer – ano, jsem grafoman. Jsou lidi, co jsou kleptomani, pyromani atd. Já jsem jen grafoman. :-))
Nemůžu si pomoci, ale článek na mě působí tak ,že je autor grafoman.
Je to bezvadnej článek,a hezky napsanej.
dudu – ta ,,lepenice" byla provokačka právě na takový, jako je Kocháč a spol a nazklamali a zabrali.Účel splnila a proto je pryč :-))
bucharovic – ty se jako autor dokážeš tak ztotožnit s dějem, že se tam občas objevíš i na fotce :-) Sem rád, že si tu lepenici z blogu už smazal a máš opět čistý štít.
Stick – a mimochodem, tu otázku jsem nechal smazat já. Pokud máš pochyby, zeptej se Martina M.
Stick – své jsem ti napsal v osobce, víc nemám potřebu dodávat…
@bucharovic: Ale bože, tak ona už je všechno próza? Aha … no, nebyla to ještě nedávno v oprávněně smazané otázce všechno realita? A fotomontáže v článcích asi taky nejsou tvoje, že? Jak říkám, manipulátor.
A co se týče mých 3 karet na konkurenčím serveru. Jsou z doby, kdy byl omezený počet příspěvků, existují s plným vědomím admina a kdyby jsi opravdu chtěl lustrovat, stačí v nich kliknout na odeslané příspěvky, nejenže jedna nebyla použita nikdy, ale i druhá byla použita 3× a všechny tři posty si tam můžeš přečíst. Ale proč to píšu zrovna tobě, to nevím.
Jak sis jistě mohl všimnout, i tady se rozhodně za svoje jméno nestydím. A věř, že to co jsem napsal, ti s klidem zopakuju do očí. Pokud bys chtěl začít hrát na téma „internetoví svalovci“.
Až budeš chtít zase někam cpát svoje bláboly, vydej další superúspěšnou knížku, kterou ti zhodnotí třeba sám náčelník generálního štábu AČR generálporučík Picek, když tu starší hodnotila kapacita z protidrogového, milý Komorous. A dej svátek oběma rybářským webům, tady už jsi provařený.
Připojuji omluvu HaDovi. Bohužel jsem opět nevdržel nereagovat. Kdyžtak tuhle diskuzi s klidným svědomím smaž.
Stick – Říct o někom, že je lhář a ještě veřejně, to je dost síla. Zvláště, když to říká člověk, který má na Mrk.cz tři různé karty na svou přezdívku, ale jen u jedné má své jméno a fotku. Na další má mimo jiné, že obdivuje způsob lovu dinamytem a má rád mrtvé ryby, na další kartě nemá ani jméno, ani rok narození – nic. A to všechno proto, že tyto karty a přihlášení používá vždy, když se rozhodne do někoho v diskuzích,,šít" a být sprostý. Ta karta s fotkou a údaji je potom používaná v diskuzích jaksi ,,normálních". Takže Ty, kamaráde můžeš tak držet hubu a krok. Co se týká mého blogu a článků na něm, tak jsi si asi nevšiml, že 99% mých článků je uvedeno v sekci -,,Poezie a próza". A že když třeba píšu text týkající se např. války v Iráku v ,,první osobě„, tedy stylem – ,,já jdu, já vidím, já dělám…“ to je prostě jen styl literárního vyjádření a používá ho spousta spisovatelů. To proto, že se v první osobě lépe píše a jak autor, tak čtenář se dokáží lépe ztotožnit s dějem. Napsal jsem mimo jiné i detektivku s názvem -,,Cherchez la Femme" (Za vším hledej ženu), jejíž hlavní postava je zdravotní sestra – vražednice – tedy žena. Budeš mě podezírat z toho, že jsem lhář a vydávám se za ženskou, protože i tahla kniha je psána v ,,ichformě„,( Já jsem šla, já vidím, já vraždím…)Jsi ještě mladej kluk a asi ti ještě hodně věcí musí dojít. Zkus někdy víc přemýšlet, než o někom napíšeš, že je lhář. Pokud se cítíš mými články a kapitolami mých knih zmanipulován, tak mě to na jednu stranu těší, protože jsem asi psal tak dobře, že jsem tě ,,dostal“. To je cíl každého spisovatele a jestli se s tím neumíš srovnat, je to jen tvůj problém. A nakonec – zkus se sám v diskuzích někdy chovat jako chlap a za svým názorem – urážkou, či útokem se postav přihlášením se svou skutečnou tváří, fotkou, jménem a datem narození. Až to dokážeš, můžemem si popovídat o potřebě čehokoliv…
@bucharovic: Milý člene speciálních jednotek, spisovateli, poeto a mimo jiné lháři a manipulátore, mi je úplně jedno, jestli máš bratra a jestli podstoupil operaci. Pokud ano, je jen dobře, že dopadla v jeho prospěch. A svůj názor si nevytvářím podle toho, kdo něco o někom a někde řekne. Mi stačilo si prohlédnout detailněji tvůj blog. Dál to rozepisovat nebudu. nemám potřebu … prostě jsem tvůj článek ohodnotil jako bezvýznamný a tím to pro mne hasne.
Mr Stick Tak poslouchej příteli. Já jsem lhář? Když si myslíš, že kecám, tak si zjisti, kdo byl operovaný ve vojenské nemocnici v Praze ve Střešovicích dne 13.2 09 v 9 hodin ráno a čeho se operace týkala. Abych ti ušetřil pátrání, tak pacient se jemnuje Karel. Příjmení má stejné jako já – je to můj brácha! Operovali mu sesuté (neznám přesný lékařský termín) obratle na krční páteři. To, že jsem text umístil i na jiná média neznamená, že lžu, ale že jsem to prostě chtěl ze sebe dostat. Ty se odvažuješ o mně tvrdit, že jsem lhář? Tak to mně a všem, kdo Tvá urážlivá slova čtou dokaž! Nevím, proč bych si vymýšlel bráchovu operaci. Kdybych chtěl ,,hrát na city" jak píšeš, tak napíšu, že ta operace čeká mě samotného, nebo mojí ženu, dítě, dosaď si koho chceš. Někoho nazvat lhářem a tvrdit něco o pozadí mého článku – to je tedy síla. Manipulátor říkáš? To že píšu knížky a fabuluju příběhy ještě neznamená, že nedokážu napsat i o pravdivých událostech. Mr. Stick – neznáš mě, možná posuzuješ z toho, co o mě napsal P.Koch na Mrk.cz. Tak já Ti říkám, že pokud to tak je, tak jsi vedle jako jsi ještě asi nikdy nebyl. Čus
@HaD: Pro neznalého je to moc fajn počtení, naprosto souhlasím. Určitě to nebyl útok proti tobě, na tvém místě bych to taky zveřejnil, nevědět o pozadí.
Mr.Stick: Taky jsem již byl informován, nicméně na detektivní činnost nemám čas. Chápu Tě. Přesto tam tu sílu vidím.
@HaD:
Síla toho textu je naprosto nulová. Alespoň v tomto případě. Ten text totiž sepsal prvotřídní manipulátor a chronický lhář. Od tohoto člověka apel na soucit, bratrtsví a další hodnoty neberu.
Za sebe tedy hodnotím ten slint jako bezvýznamný.
Tady nedělejte uplakaný a ustaraný. Ještě máte pracky od rybí krve a budete si tu naráz hrát na lidi.
Velmi pěkné čtení.
Beru zpět, za srovnání s Ripkou se omlouvám, byla to opravdu nadsázka.
atsip – Ano, pochopil jsi můj článek dobře. Díky Ti za to!
niekedy je dobré v živote sa zastaviť a nehnať sa za najväčším domom, autom, platom,… ale aj rybou. Život je o niečom úplne inom, hoci veľa ľudí to nechce počuť. Veľmi dobrý článok pre toho, kto to chce pochopiť.
bosanec : i v písemné diskusi se dá komunikovat hovorovou češtinou. Nemám s tím žádný problém. Nezkoumám příliš, kdo JAK píš, ale kdo CO píše.
Bosanac – Víš, taky jsem mohl napsat -,,důleji", budeš se divit, ale i tak někdo u nás mluví. Ono je něco jiného psát ,,hovorově" v diskuzi a něco jiného je psát článek. Já s tím nemám problém, proč ty ano?
Znam ze mne sezerete ale nemuzu odolat , ten cestin dostava narez :" A jak píšu doleji " Bravurni cestina , jak pise predchozi prispivajici .
Ivo – Děkuju za Tvá slova. Brácha už je po operaci a jak se zdá, bude vše v pořádku. A jak píšu doleji, mrkni se na můj blog, tam je článků z mého pera hodně. Ahoj
Bucharovic : nevím, co k tomu dodat. Famózně a výstižně popsané momentální duševní rozpoložení . Bravurní čeština a cit pro vyjádření pohnutky okamžiku. Blahopřeji kolego a tomu, jenž byl článek určen – držím palce a přeju opravdu hodně štěstí. Zažil jsem něco obdobného, proto ti rozumím . Ze dna se leze určitě líp když víš, že jsou kolem lidé, kteří tě tam nenechají. Píš – máš k tomu úžasnej talent. I.
Článek hezký…nevím jak souvisí s cyhtej.cz ale je úžasně napsaný, autor má talent ! a to by měl uznat každý už po prvních odstavcích…
rgb23: já to v tom fóru například nečetl a četl až tady a jsem tomu rád, že jsem si to mohl přečíst.
Ještě jednou diky Davide za uvedení/převedení mého textu do článku. Myslím, že vím, o kom píšeš – ten kluk s nemocí. Pokud je to ten, koho myslím, tak s tím jsem si vyměnil pár osob. zpráv a moc mě potěšilo, že mu můj text alespoň trochu pomohl v Jeho boji. Už jen proto jsem rád, že jsem těch pár větiček o životě napsal. Někde jsem to už psal – asi v diskuzi ve fóru, pokud se někomu líbí můj styl psaní, rád ho přivítám na stránkách svého blogu na adrese – www.vladimirkroupa.blog.idnes.cz Mějte se lidi hezky a nehádejte se. Když nejde o život, jde o H… :-))
rgb23: většina to myslím nečetla. A i kdyby, síla toho textu má smysl i pro jednoho jediného člověka navíc. Nemyslíš? Srovnání s Ripkou doufám nemyslíš vážně a věřím, že to tady s patřičnou omluvou uvedeš na pravou míru!
Dnes jsem shodou okolností mluvil s rybářem, který mi řekl o své zákeřné nemoci, která ho napadla už v jeho 14 letech a naprostou náhodou byla odhalena a on tu dokázal být dalších téměř 15 let a věřím, že to ještě alespoň 50 let přetrvá. A třeba pro něj měl tenhle text nesmírný význam. Kdyby měl takový přínos byť „jen“ pro jednoho dalšího člověka, mělo to smysl. Ale je fakt, že tomu rozumět nemusíš…
právě protože to je i ve fóru, moc nerozumím proč z toho vznikl článek, většina lidí to asi četla. Zítra můžeme udělat článek i pro Ripku:-)
Tento článek byl se souhlasem autora převzat z fóra: www.chytej.cz , kde je k němu i diskuze.