Lov s tímto splávkem se lovu s děličkou podobá. Lze jej zastavit na jednom místě nebo zadržováním vést nad zakrmeným místem libovolnou rychlostí, aniž by byl zanášen proudem ke břehu. A to vše i s běžným např. 4 metry dlouhým prutem.

Pokud si takovýto splávek budete chtít pořídít, máte na výběr z nosností 4, 6, 8, 10, 12, 15 a 20 gramů. Nejuniverzálnější mi připadá splávek s nosností 6 gramů. V balení najdete vlastní tělo splávku z pěnového materiálu a hladkou povrchovou úpravou, dvě sady antének z tenké duté kovové trubičky pro lov na pravém nebo levém břehu, několik centimetrů silikonové tlustostěnné hadičky, 3 zaměnitelné plastové signalizační praporky v barvě reflexní oranžové, reflexní žlutozelené a černé. To vše se základním návodem v češtině.

Svým průřezem splávek nápadně připomíná křídlo letadla, což není náhoda. Rychlejším prouděním vzduchu na povrchu horní oblé (a tím pro průtok delší) strany leteckého křídla vzniká podtlak a pomalejším prouděním na spodní rovnější straně vzniká přetlak, což dovoluje letadlu vzlétnout. A na podobném principu je založena i funkce splávku cralusso. Když mi byla tato novinka loni na jaře předvedena, ihned mě nadchla. Mé nadšení ale opadlo hned při prvním praktickém seznamování. Splávek se většinou  v proudu klátil, převracel, působil nevyváženě, o udržení na jednom místě ani nemluvě. Návod sice poskytne potřebné informace o jeho sestavení a základech používání, ale jedná se opravdu pouze o základ. Pár "prutohodin" trvalo, než jsem získal potřebný "cit" pro správné vedení. Časem jsem pochopil, že pro správný chod je nejdůležitější nejen seřízení splávku, ale i říční proud.

Říční proud

Možná to bude znít divně, ale pro ideální funkčnost splávku považuji tolik neoblíbené regulované části řek, kde je plynulý klidný proud, bez různých vírů a jiných anomálií.  Jeho síla musí být taková, aby dokázala při zadržení splávku vlasec mezi ním a špičkou prutu dostatečně napnout, případně úplně zvednout nad hladinu. Při menším proudu totiž vlasec vytvoří na hladině oblouk, ten začne splávek brzděný návazcem předbíhat a znemožní jej udržet na jednom místě. Pro první zkušenost proto doporučuji zvolit takové místo na řece, kde je stálý klidný proud střední síly. V těchto partiích je seřízení splávku nejjednodušší a je zde nejlepší možnost si jeho funkčnost tzv. "osahat". 

Vyvážení a seřízení splávku

Velikost, neboli nosnost, přizpůsobuji síle proudu. Používání malého splávku ve větším proudu se mi neosvědčilo. Silný proud na něj působil větší silou, než splávek zvládne a pak se naklánění dopředu, vynořuje a ztrácí citlivost na záběr. Použití velkého splávku v malém proudu taktéž prakticky znemožní jeho seřízení a nepracuje, jak má. Slabý proud jej "neutáhne", tím nedochází k potřebnému napnutí vlasce, který začne tvořit oblouk, o kterém jsem se již zmiňoval.

Prvotní vyvážení provádím stejně jako u klasických splávků tak, aby bylo ponořeno celé tělo a nad hladinou byla pouze špička signalizačního praporku. I když je na každém splávku uvedena jeho nosnost,  k přesnému dovážení je vždy potřeba několik gramů zátěže navíc. Po nahození vždy nechám splávek volně proudem unášet a počkám až se po zadržení vlascem sám ustálí na jednom místě. To se stane když vlasec svírá s prodlouženou osou prutu od špičky úhel cca 45°.


Pokud se splávek po zastavení ponoří, posunu zarážku na horní (vodorovné) anténce blíže k tělu splávku. Jiný případ nastane, když se mi po zastavení v proudu splávek vynoří z vody a mírně s natočí bokem proti proudu. Naruší se tak ideální proudění kolem jeho těla a tím dochází v lepším případě ke ztrátě citlivosti na záběr a v tom horším k zanášení splávku ke břehu jako u splávku klasického. Nejspodnější zarážku na spodní (svislé) anténce používám k přizpůsobení splávku rychlosti momentálního proudu. Pro pomalejší proud posunuji zarážku víc k tělu splávku a to klidně až blízko k zalomené části anténky, pokud je to nutné. Pro rychlejší proud naopak zarážku posunuji víc od těla splávku. V případě silného proudu se může stát, že se splávek po zastavení ponoří i když je zarážka již na konci anténky. V tomto případě může pomoci pootočení signalizačního praporku o 45°. Nastavení lze považovat za ukončené, když se splávek po nahození a dosažení potřebného úhlu s vlascem ustálí na jednom místě i po uložení prutu do vidličky.


Vedení splávku v proudu

Pokud si nastavený splávek "našel své stálé místo"  a  toto místo je pro mne vyhovující,  provedu zde zakrmení a můžu lovit.  Podle nálady splávek buď nechávám na zvoleném místě a prut odložím do vidličky, nebo jej zadržováním vodím nad zakrmeným místem podobně jako u lovu s děličkou. V tom případě splávek zadržím ještě před zakrmeným místem a pomalu jej nad toto místo popouštím povolováním vlasce. Když se plávek dostane už za zakrmené místo, pomalu jej přitahuji proti proudu zpět. Díky svým vlastnostem splávek při tomto přitahování míjí zakrmené místo vnějším obloukem a tím nedochází k vyrušování "zobajících" ryb. Potom postup znovu opakuji. Při troše cviku se takto dá splávek vodit dost dlouho bez přehazování.


Protože osobně mimo plavané chytám ještě i na feeder, volím způsob lovu s tímto splávkem dle momentální situace. Pokud mám více úspěchů na feeder, odložím po nahození prut se splávkem do vidličky a používám jej jenom jako doplněk k feederu. Pokud naopak ryby na feeder moc nejdou, ponechám jej svému osudu a "hraji" si se splávkem.

Závěrem bych se chtěl zmínit o asi nejčastější pochybnosti většiny rybářů: o citlivosti splávku na záběr. Přiznávám, že kdybych tento splávek viděl jenom tak za pultem v obchodě, moc by mně neoslovil. Na první pohled opravdu působí robustním až nemotorným dojmem dinosaura, postrádajícího jakoukoliv citlivost na záběr ryby menší než vorvaň. Ale i když na to nevypadá, jeho reakce na záběry je velmi dobrá díky proudu, který jej neustále tlačí pod hladinu. To jsem si ověřil při chytání drobných nástražních rybek,  jejichž záběry jsem uměl celkem spolehlivě rozpoznat. Chce to opravdu jen trochu trpělivosti a pár prutohodin, než se s ním člověk naučí „pracovat". 

 Petr Lubojatzky