Dále po proudu řeky aneb desatero tloušťaře na středních tocích

Přechod do středních pásem řek je z maličkých říček a potoků opravdu veliký. Tento rozdíl nás občas dokáže pořádně zaskočit. Jakmile si rybář zvykne na relativně miniaturní říčku, jeho přechod do otevřeného prostředí bývá o něco náročnější. Aklimatizace zkušenému rybáři však nikdy netrvá příliš dlouho. Pravidla jsou ale téměř vždy a všude stejná. Na malých tocích je poměrně snadné najít tlouští kolonie a věnovat se jejich lovu. Na větší řece už to není vždy tak snadné. Ráz takové řeky bývá velmi rozličný a každý její úsek je jiný. Na co se soustředit?

1) Porost kolem vody

Určitě je to, to první, s čím přijdete u vody do styku. Jeho množství se samozřejmě mění v průběhu celé sezóny.  Je to určitá výhoda i nevýhoda. Nevýhodou bývá jeho neprostupnost nebo v zimních měsících naopak jeho absence. Ryby se v okolí porostů pravidelně zdržují, takže v letních měsících nás může prozradit, pokud k vodě nepůjdeme zrovna nejopatrněji a v zimě se naopak nemáme za co schovat. Potom nám jakékoliv neopatrné šlápnutí na suchou větvičku nadělá poprask, a hned o vás ryby vědí v širém okolí. Nicméně nám při prvním zkoumání nezbývá nic jiného, než do takových porostů vlézt a hledat vhodné místo pro zabrodění. Pokud brodit nejde, tak nás čeká náročná rybařina. Často pak využíváme už vychozených cestiček a potažmo i míst k nahazování. Musíme však počítat, že v takových místech bude obsádka už dost prochytaná a popíchaná. Určitě bych taková místa nepřecházel. Nikdy nevíme, co se rybáři před námi snažili ulovit, a třeba je tloušti vůbec nezajímali.

Jedna věc je prozkoumat porost kolem vody ze břehu, ale nesmíme opomenout to samé udělat i z vody. To už samozřejmě nedělám naplano, ale samozřejmě prochytáváním okolí z vody.

Často se ale stává, že jediným porostem sousedícím s vodní hladinou je tráva, kvetoucí vyšší rostliny nebo malé keře. Pokud jsou převislé nad hladinu, tak jsou to velmi dobrá místa pro lov tloušťů, neboť ti rádi čekají na spadlý hmyz nebo na semínka z rostlin. Zvláště semínka netýkavky jsou u tloušťů ve velké oblibě. Často se krmí nejen jimi, ale nepohrdnou ani jejími květy.

Místa s převislou trávou většinou zůstávají osiřelá v chladnějších měsících. Pokud totiž nezůstane dostatečný příkrov zeleně, tloušť se zde necítí v bezpečí a místo opouští. Vrátí se zpět opět až při bujnější vegetaci.

O tišiny se tloušť musí dělit se štikou

2) Mělčiny

 Tloušti dokáží obsadit prakticky veškeré partie toku. Ovšem vždy si budou přednostně vybírat ty s tím nejvydatnějším přísunem potravy. Taková místa dokáže aspoň trochu zběhlý rybář velmi rychle odhalit, ale ne vždy v nich správně chytá. Teprve tady začíná pravá zkouška z rybařiny. Teprve zde se ukáže, jak se umí rybář k místům přibližovat, jak nahazuje, jak umí pracovat s nástrahou, jak rybu přesvědčí k záběru a následně ji zdolá tak, aby si ostatní ryby nepoplašil. Proto vždy velmi detailně zkoumám šířku a hloubku koryta. Velkou pozornost věnuji místům, kde přechází proud do tišiny a přechodům z hloubky na mělčinu. Právě mělčiny zkoumám v prvním sledu, neboť zde vyplašené ryby dokáží rybolov na dost dlouhou dobu „zaříznout". Je dobré takové místa hned proházet. Leckdy se na nich drží i velcí tloušti, kteří jsou hodně plašší. Dá se předpokládat, že i opatrné zdolání jedné jediné ryby může vyplašit všechny ostatní a mělčina se záhy vyprázdní. Pak nezbývá než začít házet do jiných partií a mělkou vodu nechat uklidnit. Tloušť je zvědavec a nenasyta, určitě se po chvíli do mělčiny zase vrátí.

Středně velká řeka

a) prochytávání krajů ze středu

 

b) prochytávání břehů a okolí překážek v toku

3) Okraje břehů a koryto

 Z mělčin přejdu na postupné prochytávání přilehlých proudů a následně nahazuji i na místa u druhého břehu. Břehy mohu samozřejmě prochytávat oba - svůj i protější. Pokud místo dovolí abych si nabrodil na střed, a přitom si neplašil ryby kolem sebe, chytám z vody. Břehům věnuji maximální pozornost, zvlášť když je plný úkrytů pro ryby (větve stromů a keřů, pařezy, naplavené větve, trsy převislých travin nebo kamenné záhozy). Podél břehů bývá i větší hloubka a členitější dno, a tudíž i ryb zde může být podstatně více než na volné vodě. Je důležité prohazovat místa velmi důkladně! Někdy stačí posun nástrahy v místě o pár centimetrů a hned to znamená záběry ryb. Určitě je vhodné měnit úhly vedení nástrah, a pokud ryby nereagují, tak nástrahy měnit za větší či menší (a naopak). Pokud tloušť po nástraze vyjede, ale nedobere ji, tak mu dejte krátkou pauzu a začněte házet jinam a nechejte jej odpočinout. Pokud se mu už nechce za stejnou nástrahou ani povyjet, tak ji vyměňte za jinou a veďte i ji trochu jinak. To většinou k vyprovokování tlouště stačí. Samozřejmě i neúspěch patří k rybařině, takže nakonec tuto konkrétní rybu nemusíte ničím přemluvit. Ale třeba se to povede zas jindy.

 Velmi často zkouším opětovně chytat v místech, která už jsem prošel. Stává se, že svým pohybem vodou jsem třeba zvířil naplaveniny a tloušti se vydají hledat do zákalu potravu. Až tehdy se jim nástraha může zalíbit. A to pak dokonce do ní třísknou nadosah prutu. Záleží to jen na místních podmínkách, ale proč umělý zákal nezkusit? Při takovémto rybolovu přichází na řadu i naše zručnost. Nástrahu je dosti často nutné nahodit poměrně daleko a navíc i velmi přesně, aby se držela v pásu příkalku. To je otázka tréninku. Rovněž dopad nástrahy na hladinu musí být pro rybu zajímavý. Hlasitý dopad nemusí vždy být úplně tím pravým. Tím se dostávám k další důležité části...

Prochytávání vlastního břehu...

... přináší úlovky!

4) Vybavení a nástrahy

 Osobně moc vybavení neměním. Jen v ojedinělých případech, kdy nejsem schopen nástrahu vodit s krátkým prutem do 2,1m, tak přistoupím k delším prutům 2,4 - 2,7m. Přiznám se, že ale poslední dobou v těchto délkách lovím docela nerad. Je to už můj určitý návyk. Kratší pruty vynikají přesností a rychlostí, a jsou podstatně lepší při manipulací s nástrahou i se zdolávanou rybou.

 Důležitou (ne-li tou nejdůležitější) součástí vláčecí sestavy je naviják. Ten musí mít potřebnou kvalitu a nejjemnější brzdu. K lovu tloušťů nepoužívám silný vlasec, většinou používám průměry 0,10-0,12 mm, jen výjimečně 0,14 mm, ale ten nasadím jen v dravější vodě a při výskytu velkých ryb. Brzda navijáku musí být nastavena tak, aby nám utlumila prudký tlouští záběr a bez problému pomohla při zdolávání ryby. Tloušť (ať malý nebo velký), pokud je při chuti, tak jde do nástrahy hltavě. Je to kolikrát pěkná rána a v ten moment může dojít k uražení nástrahy.

 Volba nástrahy je vždy na samotném rybáři. Vždy je dobré začít s nástrahou, kterou máme dobře vyzkoušenou a které plně důvěřujeme. Až pokud zklame, přicházejí na řadu experimenty. Zpočátku je vhodné změnit velikost nástrahy a až později měnit barvy. Pokud jsou tloušti při chuti, tak se nástraha vybere velmi snadno a rychle. Na jaře začínáme s nástrahami menšími, v létě se nemusíme bát navázat ty větší a s blížícím se podzimem a čistící se vodou nástrahy opět zmenšíme.

5) Nahazování a vedení nástrah

 Při lovu ze břehu nás nejčastěji čeká postupné vějířovité prochytávání úseku. Ovšem nikdy se nesmíme spokojit s jediným hodem do daného místa. Je dobré nahodit do stejného místa hned několikrát. Pokud nás nějaké loviště zaujme a úspěch se hned nedostaví, tak se vyplatí změnit nástrahu a po chvíli do něj opět nahodit. Současně je dobré změnit chod nástrahy. Když jsem bez záběru, tak se zbytečně netrápím a postupuji dál.

Pokud ovšem nejsem nucen lovit ze břehu, tak radši brodím vodou. Není nutné hned zalézt na střed řeky a být tam až po prsa. Vždy hledám ideální pozici a snažím se co nejméně vstupovat do koryta toku, protože tím přicházím o možnost jeho prochytání. Existují ovšem úseky, kde je to naopak výhodné. Většinou to bývá v regulacích, kde jsou si oba břehy dost podobné a ryby obývají hlavně jejich blízkosti. Tady pak musíme řešit podstatně důležitější problém. Nerad brodím po proudu, ale v takových místech je to asi lepší. Je nutné jít ovšem velmi pomalu a nedělat mnoho zbytečných pohybů, které by ryby znejistěly. Takto můžeme pomalu prochytávat obě strany a hrát si s chodem nástrah tak, aby to ryby dráždilo. Pokud bych zde šel proti proudu, tak budu dost „vlnit" hladinu, a to je pro tlouště jasný náznak toho, že se k nim něco od zadu blíží a dají si pozor. Platí to zejména na klidnější vodě. Proti proudu postupuji hlavně při chytání u břehu, a kde prochytávám mělčiny před sebou. Tato strategie dokáže překvapit. Pokud se ale rybám nechce pronásledovat nástrahu po proudu, tak musím chtě nechtě obrátit a jít po vodě. Záběry na nástrahu taženou s proudem nejsou většinou tak razantní. Naopak při vedení proti vodě mají podstatně větší razanci. Ovšem tažení nástrahy po a ani nebo proti proudu nejsou pro tlouště tím největším lákadlem. Jak jsem už dříve předeslal, tloušť nejraději bere nástrahy, které se v určitý moment zastaví a nebo změní svůj směr a chod. Při stahování po proudu se to ovšem dělá dost špatně. O moc lépe to jde při tažení proti vodě. Co je tedy nejlepší variantou? Jednoznačně nahazování napříč řeky! Možností jak změnit směr a chod nástrahy máme nepřeberně, a variabilita možností dokáže jistě vydráždit i zkušené tlouště.

6) Připravenost

Tyto středně velkých řek neobývá pouze omezená druhová skladba ryb jak je tomu na menších potocích a říčkách. Setkáváme se zde už snad se všemi druhy dravých a nedravých ryb. Na udici můžeme ulovit dravce, které nám svými zoubky moc neublíží (bolen, okoun, candát nebo pstruh). Občas se uloví i kaprovité ryby - jesen, proudník, perlín, plotice, ouklej a další. Největší nebezpečí pro naše nástrahy zde představují poměrně běžně se vyskytující štiky. Pokud o nich víme, tak použijeme slabé lanko (např. od firmy Jaxon). Mám vyzkoušené, že tloušťům vadí jen při opravdu velmi čisté vodě. Pokud se mi zdá, že tloušťům opravdu začne vadit, tak ho ihned sundám.

Střídání proudů a tišin

7) Rybářova opatrnost

Přestože vím, že o ní píši v každém pokračování, musím ji připomenout i nyní. Při lovu tloušťů je nezbytná. Jen opatrný a připravený rybář zvítězí! Znovu opakuji, že je vždy nutné se zamyslet nad každým vstupem do vody, nad každým svým pohybem v toku a každým zbytečným úkonem!

8) Doba lovu a vhodné počasí

Tloušti se dají lovit od rozbřesku až do úplné tmy. Dokonce jsou mnohdy i záběry za úplné tmy. Ovšem, tloušti mají přeci jen rádi světlo, takže je možná s jejich lovem chvilku počkat. Ze závodů vím, že v těch časně ranních kolech se jich ani moc nechytá. Jakmile ale slunce více osvětlí hladinu, záběrů podstatně přibude. Postupem času ale záběrů na ozářené vodě ubývá a ryby se lépe chytají u břehu ve stínu trav a stromů. Až v pozdním odpoledni se opět rozjíždějí na plochu. Přes den zůstávají na slunci na středu toku hlavně malí tlouštíci

Rovný a mělký úsek řeky

Tloušť má velmi rád slunné a teplé dny (já osobně je zase zrovna nemusím). Tloušti se rádi ukazují v prosluněných dnech těsně pod hladinou. Nejčastěji jsou ke spatření na mělčinách a v klidnějších partiích. Jejich ulovení v tiché vodě bývá hodně složité. Nástraha, která dopadne na hladinu dokáže sice zvědavou rybu zaujmout, ale často jen velmi krátce. Tloušť je zvědavý, co to spadlo na hladinu, ale jakmile zjistí, že to není nic pro něj, tak se vrací zpět a nebo se ukryje v nejbližším úkrytu. Trochu lepší situace může nastat v místech, kde se na hladině objevuje stín stromů nebo keřů. Zde bývají i ryby o něco více aktivnější a spíše se dočkáme i záběru. Osobně se úplným tišinám v přímém slunečním svitu snažím vyhýbat. Určitě se o kus dál najde začátek nebo konec proudu, kde se ryby určitě vyskytují také a jejich ulovení bude možná jednodušší.

K lovu nejvíce vyhovuje polojasno. Znamená sice více změn v proslunění vody, ale tloušti jsou při nich o trochu méně ostražití. Ovšem počasí si dopředu nikdy nelze vybrat, takže se musíme spokojit s tím, jak zrovna je a snažit se vyrazit na ryby při každé příležitosti, třeba i když jsou hlášené deště. Změny tlaku vzduchu jsou znát na záběrech nejvíce v tišinách. V proudech jsem zatím nezaznamenal nějaký větší vliv. Zde jsou totiž ryby neustále v pohybu a domnívám se, že v  nízké hloubce se změna ani neprojeví. Velmi rád chytám tlouště po dešti. Kapky deště srazí do vody spousty potravy a nenasytní tloušti toho patřičně využívají a cpou si bříška. Jejich záběry bývají v tento čas skutečně poctivé.

Důležitým bodem při chytání je i síla větru. Osobně ve větru (zvláště silném a nárazovém) nerad chytám, ale často mi nezbývá než se mu přizpůsobit. Vítr velmi znepříjemňuje přesnost nahazování. Spousta slibných hodů je nakonec díky větru naprosto nezdařených. Jenže i vítr přináší rybám spoustu potravy, takže i tohoto jevu je dobré využít. Občas sice budeme nástrahu lovit z keře nebo trávy, ale co bychom pro úspěch neudělali...

9) Stav vody

Je velmi těžké říci, jaký stav tloušťům vlastně vyhovuje. Podle mě je to ten, kdy má ve vodě nejvíce potravy a kdy ho její uchopení stojí nejméně energie. Samozřejmě, pokud nehledáme extrémy, tak se dají tloušti ulovit skoro za každého stavu. Vždy se pouze musíme přizpůsobit dané situaci. Pro mě je ideální stav, když mohu zabrodit a vidím aspoň v náznaku kam šlapu, a to je vlastně skoro vždy.

10)   Potěšení z lovu

Pokud se podaří dodržet pár pravidel, tak lov tloušťů na přívlač je velmi zábavnou záležitostí. Poslední sezóny si ji vychutnávám s nástrahami bez zpětných hrotů. Zaseknuté tlouště vždy bez problémů vyprostím ještě ve vodě, takže můžou opět plavat ve svém živlu. Třeba se mi je povede ulovit někdy příště. Pustit je zpět je pro mě už jasně daným pravidlem. Přeji i vám spoustu úlovků.

Příště: Přívlač tloušťů na velkých tocích

Text a fota: David MAIXNER (Dam)