Jelikož beru přípravy zodpovědně, jezdím průběžně revír monitorovat již od brzkého jara. Při každé cestě na chatu, kterou mám nedaleko odsud, se zastavím na hrázi, pozoruji vodu a sleduji pohyb ryb. Navíc dobře vím, že byl v roce 2006 rybník vypuštěn. Díky tomu mám už v hlavě strategii lovu a jen se snažím si ji potvrdit. Celý revír má totiž ploché dno a při jeho úpravách, v době, kdy byl vypuštěn, jsem si všiml, že nákladní auta jezdí stále stejným koridorem a v těch místech vznikají hluboké koleje. To mě ihned zaujalo, protože za dlouhá léta rybařiny vím, že ryba se cítí dobře u jakýcholiv překážek na dně a navíc se v takových místech i na stojatých vodách koncentruje rybí potrava. Voda totiž mírně proudí i na rybnících. Současně je toto místo zajímavé tím, že je to jediný flek na levé straně rybníka a ryby zde mají relativní klid. Jelikož jsou tato místa blíže levého břehu, je rozhodnuto. Na rybníce je totiž přísný zákaz používání jakýchkoliv plavidel a zavážecích pomůcek a z druhé strany bychom sem asi s rozumnou přesností nenahodili. Jediná možnost mapování dna či zavážení je zaplaváváním a to bychom si tedy dali :-). Abych si ještě před samotnou výpravou potvrdil, že na dně stále nerovnosti jsou a volba je správná, vyrazím jedno odpoledne na chatu a cestou si revír proplavu. Na místech, kde jezdila nákladní auta, se potápím a asi na čtvrtý ponor koleje nalézám. Od správce revíru zjišťuji, že všechny ryby, které byly v roce 2006 sloveny, jsou zpět v rybníce a navíc bylo dosazeno velké množství nových ryb. Jsou zde pěkní kapři, amuři, štiky, líni a pár sumců. Kapři zde určitě prý nejsou nad 20 kg, ale i dvacítky budou dobré :-) V minulosti jsem si tu vždy celkem dobře zachytal a tak si myslím, že nám to letos klapne.

STRATEGIE KRMENÍ A LOVU

Asi o týden později domlouváme s kamarády podrobnosti výpravy a především plánujeme strategii lovu a krmení. Leoš a Tomáš vkládají důvěru ve zkušenosti, které jsem spolu s Petrem za roky kaprařiny nasbíral. Je tedy na nás, abychom vymysleli, jak budeme chytat. Náš záměr konzultuji ještě se svým bratrancem ze Slovenska, který se kaprům věnuje s téměř profesorskou pečlivostí. Po mnoha navržených variantách se uchylujeme k následující strategii: 4 lovná místa zakrmíme cca 25 kg partiklem a boilies budeme používat pouze k dokrmení a k samotnému lovu. Je to trochu loterie, neboť jsou okamžiky, kdy partikl natáhne malé ryby a velké se nedostaví, ale mnohdy to platí naopak. I v tom je rybařina krásná. Neexistují žádná dogmatická pravidla a rybář je stále na cestě hledání toho správného. Množství krmení volíme i s ohledem na datum výpravy - 17.6. - 23.6. 2007. Jelikož je v té době dravčí zahájená, předpokládáme minimální tlak na vodu a tudíž není potřeba překrmovat. Boilie na lov vybíráme 5 druhů s tím, že dva typy koulí považujeme za favority - konkrétně Mainline s příchutí banán/ananas a Kevin Nash s příchutí javor/oliheň. Jako další jsme vybíráme Vápeník s příchutí scoopex, Vápeník jahoda/ryba a Vápeník halibutí pelety. Montáže nijak nekomplikujeme - použijeme průběžné a pevné montáže se zátěží 80g. Já plánuji lov na tzv. „D-udici" s háčky s značka Awashima, kluci použijí standardní montáž s vlasovým přívěsem. Délky návazce budeme používat cca 25 cm. Důraz klademe rovněž na to, aby bylo nastražené boilie co nejblíže k háčku. Vlasce s ohledem na lokalitu volíme 0,28 mm, šokovou šňůru pak v délce 15 m. Montáže hodláme podle braní ryb ještě v průběhu lovu dolaďovat. Lovná místa předběžně plánujeme dvě na vyježděných kolejích a dvě mimo. Podle braní se pak budou pozice upravovat.

KOMPLIKACE PŘED ODJEZDEM

Strategie lovu je naplánována a můžeme jen objednat vybrané boilies, doplnit výbavu o potřebné propriety a těšit se na začátek výpravy. Krátce před odjezdem zjišťujeme, že nám trochu pomotali zásilku boilies a tak máme navíc asi 6 kg koulí s příchutí tutifruti. Další komplikací je fakt, že nám Štěpán slíbil zapůjčení bivaku a několik dní před odjezdem mi sděluje, že si máme sehnat jiný, protože jede na ryby. Každý problém má své řešení a tak i my 23. 6. odjíždíme i s náhradním přístřeškem směr Popelov.

FISHING TEAM POHODA

Jelikož má naše partička ráda pohodičku a dobré jídlo, je naše vozidlo nacpané nejen kapřími dobrotami a rybářskými potřebami, ale i mnoha laskominami pro nás, aby nám bylo u vody dobře. Petr nás po příjezdu mile překvapuje tričky, které mají výstižný potisk - Fishing team pohoda. Už se těším na tu pravou rybářskou pohodu!

NA MÍSTĚ

Jsme tu. Rozbalujeme nádobíčko a vyzvídáme na správci „jak to jde". Ubezpečuje nás, že přes den si zřejmě ani neškrtneme, ale v noci že ryby celkem berou. "Hop!" V místech, kde jsou „moje" koleje se hodí slušný kapr. Srdce mi zaplesá. „Jsme tu dobře, uvidíte!", zabrlám jen tak směrem ke klukům a pokračuji v přípravách. Každý flek nakrmíme cca 3 kg partiklem a 3 kg bolilies. Každý z nás má jiný druh boilies. Nikdo z nás není sólista a úkolem celé strategie je zjistit, co rybám bude chutnat a na to pak budeme všichni chytat. Odpoledne usedáme do židliček a pijeme pivko. Po celodenním maratónu jsme řádně unaveni. Pokud přijde záběr, ani nevím, zda se mi bude chtít k prutům běžet. Ryby jsou však tolerantní. Dávají si na čas a my máme možnost si odpočinout. Nejsme na žádném maratónu, ale na rybách, kvůli pohodě, tak kam spěchat. Na zakrmených flecích na vyjetých kolejích se podvečer začínají ukazovat první ryby.

Okolo desáté nesměle pípne Petrův hlásič. A tradá. Ryba to rozjede tak, jak má. Zásek sedí a první kapr se už vozí na háčku. Po několika minutách ho máme na břehu. A hned ryba o váze 10 kg. No paráda! Všem se zvedne nálada. A pak je to, jak když se rozjede vlak. Jízda za jízdou, ryba za rybou. Na to, že jsme tu první noc, je úspěch velmi slušný. Celkem vytahujeme 8 ryb ve váhách 7-11kg. Ráno se těšíme na zasloužený odpočinek. Správce přeci říkal, že přes den si odpočineme. "Píp, píííííp. Cvak, cvak. Píp, píííííp..." Celý den krasojízda pokračuje a my zdoláváme a fotíme jako o život. Záběry neustávají a my taháme kapra za kaprem. Nejvíce záběrů je v místech, kde vedou koleje a jako top nástraha se ukazuje tutifruti a javor/oliheň. Abychom ještě chuť kaprů podpořili, máčíme kuličky v dipech se stejnými příchutěmi. Rovněž přemístění prutů z plochého dna na místa s nerovnostmi přináší své ovoce. Jediné, co je trochu komplikované je to, že taková místa musíme hledat plaváním a potápěním se do hloubky okolo dvou metrů. Na druhou stranu se tak v horkém počasí příjmmně osvěžujeme. Každé ráno a večer dokrmujeme dvoukilovou dávkou partiklu a kilem boilies každý flek a v průběhu dne dokrmujeme kobrou. Ryby berou a my zažíváme tu vysněnou pohodu. Každý den za námi jezdí naši kamarádi. Máme dohodu, že každý host v době, když s námi chytá, má k dispozici všechny pruty, aby si také chytl pěknou rybu. Jako první je to Štěpán, který sice měl se svým bivakem jet na ryby jinam, ale zřejmě nejel a teď je tu s námi, aby si chytl kapra. Bohužel má smůlu a záběr nepřichází. Odjíždí tedy bez úspěchu s tím, že se ještě zastaví. Odpoledne mu to nedá a je tu s námi zase. Teď už se na něj štěstí usměje a má záběr na můj prut. Ryba není nikterak veliká, ale potěší - tedy, potěšila by, kdyby těsně před podběrákem nespadla. Tomu tedy říkám pech. Poté mi bez varování předělá montáž, která už vytáhla desítky ryb, aby prý byla úspěšnější a nepadaly a zmizí směr domov.

Třetí den dopoledne nám dochází partikl. Po obědě přijíždí Jirka, nečeká ani 5 minut a už páčí na můj prut velkého kapra. Po deseti minutách je mi jasné, že to bude jeden těch lepších. U břehu vyvádí pěkné rodeo. Několikrát vyjede na volnou vodu, ale háček dobře sedí, tak není kam spěchat. Po několika dalších minutách je ryba v podběráku. A je to opravdu macek. Má 90 cm a 14,9 kg. Odpoledne záběry ustávají. Domnívám se, že ryby na místě udržíme pouze boilies. Bohužel je to mýlka. Ryby úplně přestávají brát. Shodujeme se, že bude potřeba doplnit partikl. Kluci tedy uvaří dalších dvacet kilo. Zakrmíme a čekáme. Zhruba 12 hodin po opětovném zakrmení fleky zase šlapou. Nejlépe ryby berou na moje pruty, velmi úspěšný je i Petrův flek. Tomáš s Leošem jsou na tom trochu hůř, ale i tak mají každý od začátku výpravy 10-15 kaprů ve váhách 5-14 kg.

Čtvrtý den střídají slunečné počasí přeháňky. Ryby trochu polevují a my odpočíváme v suchu pod přístřeškem. Odpoledne přichází „jízda jako prase". Zasekávám a ryba nekompromisně míří do středu rybníka. Objíždí bójku. Ta se nakloní a... A je pryč. Ach jo, tak tenhle vypadal na jednoho z těch nejlepších. Večer máme opět návštěvu. Tentokrát je to David s Mírou. Davida kapři moc neberou, tak nechává v napětí Míru, zda se něco odehraje. Okolo jedenácté přichází záběr na prut Leoše. „Míro, sekáš!", křičím a ten nevěřícně běží ke stojanu. Prut se ohne jako luk a ryba si bere několik metrů vlasce a zajíždí do kouta rybníka. Míra ji pomalu otáčí a pak je již souboj zcela v jeho režii. Alespoň do doby, než kapr přejede Tomův prut. Po chvilce rozmotávání souboj pokračuje a nakonec kapr končí v podběráku. A není to žádný drobek. Má bezmála 11 kg. Míra na něj nevěřícně zírá. Je to jeho největší kapr v životě. Při focení se mu taky pěkně třesou kolena. V jeho tváři je vidět ohromná spokojenost. Leoš je naopak malinko smutný, protože je to největší ryba, která na jeho prut zabrala. Jen tím potvrzuje pověst smolíčka :-))) Davida najednou začnou stojany s pruty taky zajímat. Na svůj záběr čeká skoro do jedné v noci. Kapři jakoby však věděli, že je na řadě "vláčko-sumcař" a šanci mu nedají. Pak se kluci rozloučí a jedou domů. Sotva odjedou, přichází dvě krásné jízdy a vytahujeme dva desetikiláče. Přemýšlím, zda nemám Davidovi ještě zavolat, protože nemohl ujet více než 5 km. Nakonec mu ale nevolám, protože říkal, že musí brzy vstávat.

Zbytek výpravy je pro další psaní celkem nudný. Ryby berou, my si užíváme rybářské pohody a je nám dobře. Žádná dvacítka se nekoná, „jen" několik ryb okolo 15 kg. Za zmínku snad jen stojí pěkný z mělčiny amur necelých 80 cm, kterého ulovil Leoš s Petrem, když jsme se šli s Tomem projít za štikami.

V průběhu výpravy nás velmi potěšil zájem ostatních rybářů lovících v tu době na stejné lokalitě, kteří se za námi chodili dívat, na co a jak chytáme, protože jim se nedařilo. Stejně tak nás chválil i správce, protože jsme nachytali opravdu hodně krásných ryb. Největším kladem celé výpravy však nebyly chvály ostatních, ale ta pohoda, kvůli které jsme tu byli.

Na závěr malá rekapitulace: Celkem jsme ulovili 80 krásných kaprů nad 5 kg. Největší rybou výpravy byl Jirkův kapr 14,9 kg. Nejvíce ryb, 31 ks, jsem ulovil já :-) Celkem jsme ve čtyřech za 6 dní spotřebovali 50 kg partiklu a cca 20 kg boilies. Osvědčilo se nám dokrmování partiklem a boilie tutifruti a oliheň/javor. Typ montáže příliš nerozhodoval, ryby braly dobře na všechny. Klíčem k úspěchu bylo lovné místo. Pokud jsme nahodili nástrahy byť jen o dva až tři metry mimo vyjeté koleje, čekalo se na záběr podstatně déle.

Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo to, že nás jeden nejmenovaný host, který za námi přijel dokonce několikrát, několik týdnů po výpravě označil za „matláky", kteří chytali úplně špatně, a zesměšnil naše osobáčky, které jsme si zde „na sádkách"udělali. Prý dělat nějaké rekordy na soukromáku může jen úplný "hňup". Přitom zde vůbec nešlo o nějaké rekordy, i když si mnozí z nás chytli svou největší rybu. Šlo tu především o rybářskou pohodu, o ryby a pobyt v přírodě a toho jsme si užili dosyta. Kdo ví, zda se to ještě někdy na Popelově bude díky akci našeho "hosta" opakovat. Náš flek je dnes prý zcela zničen, bez trávy, vysypán štěrkem, plný nějakých cedulí...

Uvidíme. Třeba se sem zase ta pohoda vrátí (nebo již vrátila). A pokud ne, najdeme si jiný pohodový rybářský ráj stejně, jako jsem objevil tento!

Doufám, že Vám popis této výpravy nepřinesl jen seznam ulovených ryb, ale i nějaký ten návod na lov a strategii lovu a že si třeba i já někdy přečtu, jak vám to někde šlo či nešlo a proč.

Za „Fishing team POHODA"

Zdenda Samec

Text: Zdenda Samec (podle vyprávění zapsal David)
Foto: Zdenda, Tomáš, Leoš, Petr a David