Mé rozhodnutí vydatně podpořila i mírná zima a brzké a teplé jaro, kdy do sezony dravců bylo daleko a rybářský absťák byl navrcholu.

Pořídil jsem si tedy děličky, navijáky s bojovou brzdou, stojan a nezbytné pípáky, které jsem do tohoto okamžiku dosti hlasitě zavrhoval a hanil. Vrhl jsem se do studování literatury a plánoval jsem první výpravu na pořádné kapry. Protože jsem neměl s chytáním kaprů na bojlís žádné velké zkušenosti, zvolil jsem pro první výpravu pouze kukuřici.

Hned v pátek jsem zabalil veškeré nezbytnosti do auta, přibalil děti a přítelkyni a podle navigace Radka jsem vyrazil na Berounku do místa, kde byl uloven Salazar a jeho menší kamarád. Po příjezdu na místo jsem řádně prokrmil a hned jsem smontoval vše potřebné sobě i klukům, kteří taky chytají. Po telefonu jsem informoval kamaráda Toma, mého dlouholetého rybářského parťáka a byl jsem jím ujištěn, že se taky dostaví na „odlov velkých kaprů".

Začali jsme si budovat místa na spaní, vytáhli gril a naložené maso a jali jsme si dělat baštu, bez které se naše výpravy neobejdou.

Do této pohody se poprvé ozval ten pro každého rybáře (tedy kapraře) krásný ton-jízda!!!

Přiběhl jsem k prutům a zasekl jsem první rybu na kaprařské vybavení. Po pár minutách boje se na břeh podíval amur lehce přes míru. Po nezbytném zvěčnění prvního amura a jeho vrácení do vod Berounky měl záběr i Patrik a začal zdolávat svou první rybu v životě, ze které se vyklubal kapřík okolo 40cm. I tento byl zvěčněn a poté šetrně puštěn.

Do večera se již moc nestalo a tak jsem uvítal Toma, který dorazil po práci a po tom, co si i Tom nahodil, jsme se již plně věnovali grilovanému masíčku a chytré vodě. Přitom jsme spřádali plány na společnou výpravu na Orlík, do „zátoky sviní", kam již několik let jezdíme a se střídavými úspěchy i chytáme všechny možné ryby. Vzhledem k nové metodě jsme nepochybovali, že tam to bude ten pravý mazec a že tam ti velcí kapři přijdou. Zdolaní plány a částečně i chytrou vodou jsme šli spát.

Během soboty jsme chytli ještě pár kapříků kolem míry a protože se zhoršilo počasí, odpoledne jsme se vydali dom. Sice jsme si zachytali a prožili krásné okamžiky u vody, ale vnitřně jsem byl trochu rozladěn, protože ta velká ryba nepřišla.

A nepřišla ani na dalších krátkodobých výpravách, kdy jsem na jeden prut dával „zaručenou a magickou kuličku"

Vše tedy směřovalo na výpravu na Orlík, která se kryla s pro mě tak magickým datumem 16.6., tedy dravčí zahájenou. Protože s námi jeli opět i oba kluci, rozhodl jsem se obětovat oba pruty k lovu kaprů. Po příjezdu následoval obvyklý šrumec, kdy děti dělají tábor a já nafukuji člun, krmím a připravuji pruty. Počasí na toto datum nebylo moc vlídné a vítr na Orlíku nám dával co proto. Přesto se podařilo ještě první den přelstít pár amurů na kukuřici. Kaprařský stojan ale po celou dobu mlčel. S tímto výsledkem taky výprava skončila, ale tentokrát mě to ani v nejmenším nevadilo, protože jsem byl zase na „mém Orlíku" a hlavně se blížili prázdniny a s nimi dlouhodobé výpravy na tato místa s dětmi i bez nich. Další radostí bylo prázdninové povolení lovu Nonstop na Orlíku, které jen utvrdilo můj názor, že toto bude ta pravá voda na zdolání trofejních ryb.

Hned v první dny prázdnin, kdy kluci odjeli na tábor, jsme s Tomem vyrazili na další vícedenní výpravu, které předcházely velké přípravy v podobě plnění 40-litrových kýblů vařenou kukuřicí, kterou jsem vařil snad ve všem, co se vešlo na sporák. To vše k nemalé „radosti"přítelkyně. Taky jsem nakoupil pár sáčků hotového boilí. To mělo ukončit mé čekání na velkou rybu.

Nakonec jsme na Orlíku strávili během prázdnin asi 30dní a nocí, kdy jsme nachytali plno ryb. Na boilís ale stále záběr nepřišel. Příjemným rozptýlením z tohoto stavu pro mě byl Tomův první mírový sumec, kterého zdolal na teleskop z jednoho nejmenovaného řetězce a jako rybožrout, co vždy zastával myšlenku "co na háčku, to do sáčku", sumce pustil. Už jsem v tuto nástrahu přestával věřit a tak jsem byl vděčný Radkovi, který spolu s bratrem Milanem naplánovali podzimní lov na Berounce v místě, kde byl chycen Salazar.

Sešli jsme se na místě a dohodli strategii krmení i vlastního lovu. Na mě vyšel úkol postarat se o plnění žaludků, a to nejen našich, ale i ryb. Proto přišel opět na řadu hrnec na kukuřici a po něm i kyblík na naložení masa pro nás. Krmná kampaň byla zahájena mojí kukuřicí, kterou jsem jezdil prohodit vodu ráno a večer a po mém rozkrmení začal Milan krmit boilísem. Zahájení vlastního lovu bylo stanoveno na středu večer. Vzhledem k mé velmi volné pracovní době jsem byl u vody už po obědě s tím, že připravím kuchyň, spaní a až kluci přijedou na místo, nebudeme se muset ničím zdržovat. Po příjezdu na naše rozkrmené místo ve mně hrklo, protože na fleku stálo auto a na břehu seděl rybář. Na dotaz: "jak to jde", starší pán odpověděl, že celkem ano. Chytil pár kapříků kolem 40cm. V duchu jsem si řekl: "no aby ne, když tady krmíme". Naštěstí mě pán ujistil, že bude jen do odpoledne a tak bylo místo zachráněno.

Začal jsem pomalu vystěhovávat věci z auta a připravovat tábor. Nakonec, když už bylo vše připraveno, jsem se pustil i do sestavování udic a chvilku jsem váhal, jestli mám nastražit boilís, nebo dát kukuřici na kterou jsem si aspoň něco chytil. "No nic", řekl jsem si, "dám boilís a když to nic nebude dělat mě a ani klukům, co dorazí, tak to druhý den převážu". Pán zrovna balil a tak jsem po jeho odchodu nahodil a jal se dopřipravovat věci na opulentní večeři, aby kluci „nestrádali", až se přiženou z práce. Otevřel jsem si pivko a v tom se ozval ten tolik toužebný zvuk pípáku a z navijáku se začali odmotávat první metry vlasce. Nevěřícně jsem přiběhl k prutům a zasekl. Tah na druhé straně mě utvrdil v tom, že tentokrát sem se dočkal a mám na prutu opravdu větší rybu, než jsem tahal do teď. Kapr si to namířil na druhou stranu a směřoval k zakotvené loďce. "To snad ne!", blesklo mi hlavou, "přece se mi nemůže zamotat do kotvy" a tak jsem mu trochu přitvrdil. Naštěstí se kapr rozhodl, že změní směr a vydal se po proudu. Přitom se ale pomalu nechal přitahovat. "Fajn", řekl jsem si a díval se po podběráku, který jsem měl samosebou mimo dosah a tak jsem zmáčkl v telefonu Radka a doufal jsem, že mi řekne, že je už odsud kousek. Nebyl. Zato jsem stále s Radkem na telefonu poprvé uviděl, co vlastně vodím a skoro jsem zkoprněl. Místo zlatavého kapřího těla se objevilo něco sytě oranžového! Koi kapr a ne malý! Dnes se tomu směji, ale tenkrát se musel bavit Radek a s nim celý vlak, ve kterém jel, když jsem mu popisoval, co se děje. Byl jsem celý rozklepaný, ale nakonec se mi podařilo s prutem v ruce vycouvat do svahu, vzít podběrák a kapra podebrat. To bylo radosti. První ryba na boilís a hned koi, 62cm. Kapra jsem dal do vezírku a šel si zapálit. Tak ono to fakt funguje!

 

Nahodil jsem znovu a šel to rozdejchat k pivku, když tu další jízda! Teď jsem kapra už s rutinou „mistra" zdolal během chvilky. Měl krásných 75cm. V momentě, kdy jsem ho pouštěl dorazili kluci. Ani jsme se nestihli pořádně přivítat, jak spěchali s pruty do vody. Já jsem se už nikam nehonil. Měl jsem splněný svůj sen i cíl výpravy a to byl teprve začátek.

S klukama jsme pojedli, popili chytrou vodu na oslavu a v mezičase jsme si občas vytáhli nějakého kapříka. Jen Milan se stále věnoval lovu tloušťů na boilís, který korunoval rybou 54 cm. Radek ji ve svém článku v Kajmanu nazval rybou výpravy. Tak to nesouhlasím, byla pěkná, ale ryba výpravy?:-)))

Unaveni průběhem dne a asi i oslavou jsme zalehli. Trochu neprozřetelně jsme nezalezli pod přístřešek, ale na lehátku k prutům. V noci snad mrzlo!

Ráno v polospánku, kdy jsem snil o sluníčku, které mě snad rozehřeje se rozeřval můj pípák a z navijáku mizely metry vlasce. Lehce jsem přisekl a na dotaz od kluků jsem bláhově pronesl: "nic moc, nějakej malej hajz". Pak jsem se začal probírat, protože kapr stále jel pryč a to přes brzdu. Začal jsem se hrabat ze spacáku a snažil se rybu otočit. Naštěstí byl kapr asi taky promrzlý a tak byl za chvilku v podběráku. Metr ukázal 81 a já byl na vrcholu blaha.

 

Během dne záběrů ubylo, jen Milan pokračoval ve svém tlouštím koncertu a jednoho kapra si zdolal ještě i Radek. Pak záběry ustaly a výpravu jsme ukončili o den dříve.

Všechny ryby byly puštěny a tak zatímco se Radek těší na Salazara, já bych chtěl ještě jednou chytit mou zlatou rybku. A už se těším na jaro, kdy zase vyjedeme a vím, že teď už mám v nástraze jasno.