Co si ale odnese od vody člověk, který překoná své lovecké a sběračské pudy a vrátí úlovku svobodu? Pokud mu zdolaná ryba na rozloučenou neprokousne ruku, zbude mu jen prchavá vzpomínka. Jsou mezi námi takoví, kterým i tohle úplně stačí. Pro ty ostatní nabízí dnešní rozvoj digitální fotografie další možnost - odnášet si od vody obrazy ryb, scén a situací zmrazené ve zlomku sekundy buňkami digitálního snímače.

Mě osobně snímky přírody vždy magicky přitahovaly. Knihy s fotografiemi Slávy Štochla a dalších našich lovců živé krásy hromadím doma už od dětství. Ale teprve s přístrojem, který mi dovoluje za relativně zanedbatelnou cenu zkoušet, experimentovat, riskovat a zároveň bezprostředně vidět výsledky svého snažení, jsem se sám začal pokoušet zachytit svět kolem vody tak, jak ho vidím. Nejdřív pro vlastní potěšení, později i jako doprovod svých článků. Dnes už si rybářskou vycházku bez fotoaparátu téměř neumím představit. Kromě lovu ryb se snažím „lovit" i zajímavé záběry a v podstatě si tím znásobuji zážitky spojené s rybařinou. Pokud se mi podaří pořídit pěkný snímek třeba i tuctového úlovku, hned je spokojenost s výsledkem vycházky podstatně větší. K profesionalitě mají mé fotografie ještě hodně daleko, ale právě vědomí vlastní nedokonalosti mě motivuje k neustálé snaze se zlepšovat. V následujích řádcích se pokusím předat zájemcům pár drobných postřehů získaných při fotografování ryb a proložit je několika zajímavými příhodami, které se mi za objektivem stačily přihodit.

 


Půlmetrová kudla právě vyráží vzhůru a voda se propadá do místa uvolněného jejím tělem

Krátce se zmíním o vybavení. Pro profesionální výsledky je ideálním přístrojem zrcadlovka (na ryby určitě digitální) doplněná sadou objektivů. Velice rychle jsem však zjistil, že pokud bych začal k vodě tahat kvalitní drahé vybavení mající navíc nezanedbatelný objem a hmotnost, budu buď chytat anebo fotit. Lovit ryby je pro mě zatím zajímavější činnost a tak jsem si pořídil kvalitní kompakt, který zatím pro moje potřeby i občasné otištění nějakého toho snímku stačí. Přestože ve finálním výsledku mohou kompakty zrcadlovkám jen těžko konkurovat, lze říct, že v rukou rybáře má kompakt před zrcadlovkou místy i navrch. První výhodou je mobilita. Kompaktík snadno odkudsi vytáhnete už během zdolávání ryby a nemáte zdaleka takový strach se s ním naklánět, klouzat po kamenech či brodit vodou ve snaze získat zajímavý úhel pohledu, pozadí nebo určitý typ osvětlení. Výhodou je i komponování záběru pomocí LCD panelu (čím větší, tím lepší). Klasickou ukázkou je situace, kdy přepnete foťák na makro, natáhnete ruku a můžete vrazit objektiv zdolávané rybě málem až do tlamy. Se zrcadlovkami, kde je obvykle třeba přitisknout oko k hledáčku, lze jen těžko provádět takovéhle kousky. Jsou konstruovány pro vážnou práci a ne pro šílence, který každou chvíli jednou rukou krotí skákající rybu a druhou se pokouší zachytit zubatou tlamu trčí z vody v záplavě zářících kapek.

Ve zmíněném režimu makro pořizuji poměrně hodně snímků. Detailní záběry z bezprostřední blízkosti dokážou zvěčnit i půlmetrové štíhle takovým způsobem, že se k nim budete za dlouhých zimních večerů často a rádi vracet. A možná se díky takovým fotkám naučíte vnímat krásu každé ryby daleko intenzivněji než dosud.


Výbuch nespoutané síly a divokosti... 

Focení z bezprostřední blízkosti ale přináší jedno riziko - pokud svou snahu přeženete, kapky vody zasahují přístroj, objektiv, zatékají do tlačítek a v extrémním případě může být právě pořízený snímek tím posledním v krátkém životě vašeho aparátu. Snažím se zbytečně neriskovat, ale v zápalu boje se stejně občas zapomenu a čištění objektivu už považuji za pomalu rutinní činnost. Dvakrát mi kapky vody zkratovaly tlačítka přístroje a nezbylo mi než bleskově vyndat baterii a s nadějí dva tři dny počkat až kouzelná krabička vyschne. Zatím vždycky naběhla...


Tohle bylo opravdu hodně zblízka...

Famózní situaci jsem řešil v okamžiku, kdy jsem se pokoušel vyfotit tlamu bezmála třičtvrtěmetrové ryby svírající čtrnácticentimetrového Husky Jerka, zatímco mezi impozantními zuby protékaly pramínky vody. Soustředěn na panel přístroje jsem přehlédl, že se zelený válec přede mnou roluje do předpisového „účka" a když hlava ryby tlačící vlnu tříště vyrazila vpřed, nacházel se fotoaparát nějakého čtvrt metru před ní. Spíš z leknutí než z čeho jiného jsem stačil zmáčknout spoušť a uhnout čelistem prolétajícím místy, kde se ještě před chvílí leskla čočka mého objektivu. Ten den jsem dofotil, ale vzniklý záběr je přes technickou nedokonalost poměrně zajímavý - ostatně to můžete posoudit.


Sledovat obraty bojující ryby v čisté vodě je vždycky úchvatná podívaná

O něco vážnější situaci jsem zažil při fotografování nevelké štiky v zajímavém podvečerním osvětlení. Zabrodil jsem lehce na kolena, abych využil nažloutlé ploché světlo a pohrál si s odrazy na vodní hladině. Skutečně jsem udělal pár fotek a shledal je nevalnými. To, co se tak líbilo mým očím, nedokázala technika uspokojivě zachytit. Znechuceně jsem vypnul foťák, nechal ho viset na krku a sehnul se ke štičce, abych ji odháčkoval. Ta se mi ale vysmekla a vyrazila na volnou vodu. Lovecký instinkt byl silnější než zdravý rozum, takže jsem se hbitě natáhl, popadl rybu v týle, ale současně si uvědomil, že koupu fotoaparát v řece. Následovalo bleskové narovnání, vyjmutí baterek a standardní vysoušecí procedura, po jejímž absolvování foťák... naběhl jako zatím vždycky.


Tady mě zaujal můj autoportrét zrcadlící se v bublině u hlavy ryby

Není divu, že při mém láskyplném zacházení začíná moje camera obscura připomínat přístroj válečného reportéra, který strávil dva roky v Afgánistánu. S nepříliš velkou hrdostí snad mohu dát k lepšímu i to, že zatím největší škrábanec přímo na tubusu objektivu mají na svědomí zuby rozzuřené metrové užovky, kterou jsem loni zahnal do kouta mostní konstrukce a tam se ji stočenou ve výhružném postavení pokusil neuváženě portrétovat...


Tenhle snímek v protisvětle patří k mým oblíbeným 

Co se týče vlastností přístroje pro fotografování ryb, pak musím říci, že pro soukromé účely v pohodě stačí kompakt střední či vyšší třídy. Objektiv nemusí mít žádnou úžasnou ohniskovou vzdálenost. Delší „ohnisko" než 100 mm používám jen málokdy, spíš se při zoomování pohybuji na „širokoúhlém" konci. Za velmi podstatné ale považuji následující dvě věci. V první řadě je to vyšší rozlišení snímače, protože neposedné rybky vám nedají mnoho času pro vyladění kompozice a většinu snímků je třeba ořezávat. Prakticky stejně důležitá je minimální prodleva spouště. U zrcadlovek tato věc prakticky nepředstavuje problém, ale můj první kompakt měl zpoždění spouště 0,8 s. Několikrát jsem zažil situaci, kdy mi půl metru před objektivem stála štika na ocase, já drtil palcem spoušť a krabička mlčela a mlčela. Skvrnitý zelenobílý sloup se pomalu propadal pod hladinu a já se modlil ke všem svatým, ať už ten krám cvakne, dokud z vody trčí alespoň hlava. Obvykle jsem si vypil kalich hořkosti až do dna a mašinka exponovala přesně v okamžiku, kdy celá štika zmizela ve vlnách. Svůj druhý fotoaparát jsem proto vybíral především s ohledem na rychlost expozice a musím říct, že na výsledcích je to znát.


Narozdíl od candáta září štičí oči ve světle blesku žlutou barvou

Přestože jsem se o to pokoušel už hodněkrát, opravdu pěknou fotku skákající štiky jsem zatím pořídit nedokázal. Vyžaduje to jednak příznivé podmínky, zejména světelné, aby bylo možné použít čas 1/500 s nebo kratší a mimoto musí fotoaparát rychle zaostřit pohybující se objekt na nevýrazném pozadí a to není pro automatiku zas tak snadné. Mezi obrázkovým doprovodem článku si můžete prohlédnout skromné „úspěchy" dvouletého úsilí, které bych ohodnotil výrazem „upřímná snaha nadšeného amatéra".


Hrátky s perspektivou 

Z těch, které máte možnost vidět, mě trochu mrzí obrázek, na němž rozmazaná štika předvádí stojku. Tenkrát jsem bohužel stál až příliš blízko. Spoušť jsem zmačkl, když zdolávaná pětašedesátka nasazovala ke skoku a expozice proběhla přesně uprostřed bleskového salta, jehož průběh mé oči prakticky nedokázaly sledovat. Ruka už v té chvíli uhýbala z cesty letící rybě a to, co je vidět na snímku, není žádný výřez. Štika vyplňuje celou plochu snímače, přestože objektiv je nastaven na nejkratší ohniskovou vzdálenost. Stát o kousek dál, byla by to možná podstatně lepší fotka.


Divoké salto focené z bezprostřední blízkosti 

Kromě atraktivních snímků skákajích štik jsem se pokoušel o záběry v protisvětle, různé hry světel a stínů, zrcadlení na hladině, podnikal jsem občasné experimenty s perspektivou a podobně. Nějaké výsledky tohoto snažení si můžete na okolních stránkách také prohlédnout.

Na závěr bych rád shrnul pár rad a poznatků, které mohou být snaživému nadšenci pokoušejícímu se pořídit během lovu štik zajímavé záběry užitečné.

1) Neskončete jen u obrázků typu „ryba na trávě ležící". Prohlédněte si dobře jakékoli snímky, které považujete za zdařilé nebo zajímavé a zamyslete se, čím na vás působí a jak bylo tohoto efektu dosaženo. Tohle je často citovaná rada zkušených fotografů a považuji ji za velmi moudrou.

2) Naučte se ovládat svůj přístroj (přinejmenším práci s clonou a časem) a seznamte se se základními pravidly fotografie (kompozice, hloubka ostrosti,...). Není to tak těžké a rázem budete mít obrázky o třídu lepší.

3) Vždy pořizujte víc snímků, protože někdy i drobný detail má na jejich kvalitu obrovský vliv. Na druhou stranu ale netrapte rybu dlouhým fotografováním, zejména ne na souši.

4) Fotky ryby pohybující se ve vodě navozují atmosféru lovu a jsou obzvlášť přitažlivé. Je ale lepší zkoušet to na menších kusech. U velkých ryb neriskujte, už hodně štik se mi vypnulo přímo před objektivem.

5) Vyplatí se fotit hodně zblízka - snímky jsou daleko prokreslenější a je na nich opravdu ryba a ne celé okolí. Počítejte ale s tím, že pro kolemjdoucí může být vaše počínání při pořizování detailních záběrů velmi zábavné.

6) Pokud si chcete úlovek ponechat, zkuste si vyhrát s naaranžováním pěkného záběru přímo u vody a hlavně dřív než se na těle ryby objeví nekrotické skvrny.

7) Dávejte si pozor na přepálená místa. Bílé štičí břicho zářící v ostrém slunci mi zkazilo už nejednu fotku.

8) Pro odstranění odlesků na hladině používají profíci polarizační filtr. S trochou štěstí v mnoha případech objevíte úhel, kdy ho nebudete potřebovat.

9) Každé digitální fotografii prospějí drobnější úpravy v editoru na počítači - přinejmenším citlivé a promyšlené oříznutí.

A jsme u konce. Obětuji tentokrát část textu, aby se do místa, které je mi tu vyhrazeno, vešla jedna nebo dvě fotečky navíc. Snažil jsem se vybrat spíše neobvyklé záběry, občas i na úkor technické kvality a snad se mi povedlo alespoň pro někoho navodit atmosféru okamžiků, kdy vlasec zvoní, prut se ohýbá a na háčcích nástrahy se zuřivě zmítá žíhaný trup některé z obyvatelek zubatého světa.


Pro získání podobného portrétu zapnete režim „makro" a strčíte aparát štice až pod nos