Nahazovat pouze na náhodu je značně neefektivní. V tom se asi všichni shodneme. Jenže názor na způsob označení krmného místa již není zdaleka jednotný. Naivně jsem doufal, že rybáři přehodnotí své postoje a prázdné PET lahve nebudou používat, jako krajně nevhodnou alternativu bójky. Jenže bohužel i proměnlivém světě nacházíme neměnné jevy... Vím, je to dost pohodlné, nenáročné a levné. Stačí na břehu najít pořádní šutr, k němu kouskem provázku přivázat prázdnou PET láhev a bójka je na světě. Ale ty důsledky!!! Když pominu estetickou stránku věci, kdy hladinu hyzdí kus plastu, tak je třeba si uvědomit, že takovýto styl označení loviště může poskytnout rybáři, jenž ho instaloval, onu pověstnou medvědí službu. Všichni víme, jak nevyzpytatelný je pohyb velkého kapra těsně po záseku a rovněž všichni tušíme, jak úžasně funguje zákon schválnosti. Stačí málo a ryba se snadno zamotá do provazu, jenž kotví láhev. Pokud má rybář k dispozici člun (no vlastně by měl mít, pokud tedy ovšem nedržel celou tuto bójkovou sestavu v zubech a nad loviště s ní nedoplaval...), tak je nucen do něj rychle nasednout, celou motanici rychle uříznout a snažit se rychle kapra podebrat. Při tomto počinu vznikají často nechtěně komické situace, ovšem nikoli z kaprova pohledu.


"petbojka"


tyčová bójka

Použití  PET lahví jako bójky je velkým nešvarem, ale daleko větším zlem je, když rybář po ukončení lovu jaksi „opomene“ PET láhev z loviště odstranit. Budu se opakovat, ale – vím, je to pohodlné, nenáročné a levné. Aby ne. Šutr ani prázdná „petka“ nic nestojí a pro ten kousek provázku se přece nebudu namáhat a jezdit na vodu. Navíc, když sem náhodou někdy pojedu, alespoň budu vědět, kde mám chytat. A když ta flaška někomu bude vadit, tak ať  jí teda vyndá. Mě se nechce...!!!  

Zní to možná divně, ale takto či obdobně uvažuje hodně lidí. Když jsem se šel projít po břehu řeky Labe, napočítal jsem na hladině na jednom úseku dvanáct  těchto „Petbójí“. Bohužel je to každý rok stejné. Marně si lámu hlavu nad tím, jak tomuto problému zabránit či předejít. Napsal jsem na toto téma několik článků, snažím se na toto téma s rybáři hovořit. Někteří to pochopili a začali svá krmná místa označovat alespoň mobilní „H“ bójkou. Tento styl také není to pravé z ořechu, neboť i „H“ bójku kotví závaží a provázek, do kterého se může zamotat vlasec s bojující rybou. Tudíž shodné riziko, jako v případě PET láhve. Jenže „H“ bójku si rybář buď koupí nebo doma vyrobí a po skončení lovu ji tudíž pochopitelně nenechá na hladině, ale odveze ji zpět na břeh.

Mnoho rybářů lovících velké kapry, se již dostatečně přesvědčilo o tom, že nejlepší způsob označení krmného místa je pomocí sklopné, tyčové bójky. Tato bójka se skládá s libovolného počtu cca metrových dílů, které lze sešroubovat tak, aby vyhovovala aktuální hloubce loviště. Při kontaktu s napnutým vlascem se bójka krátkodobě sklopí, vlasec po ní sklouzne a nezamotá se a posléze se bójka opět samovolně vrátí do své původní pozice. Tedy naprosto vyhovující, nekonfliktní způsob označení krmného místa. Tyčová bójka se dá při troše zručnosti vyrobit v domácích podmínkách za cenu cca 350,-Kč. Komu se do výroby tyčovky nechce, nebo neví jak na to, pak není problém si tyčovku koupit. Firma Libora Šulce, nebo např. firma LOVY nabízí tyčové bójky velmi dobré úrovně za přijatelnou cenu. Velmi si přeji, aby měli tyto firmy co nejvíce odběratelů a budu doufat, že i díky těmto firmám nebudou hladiny našich revírů hyzdit “plovoucí reklamy na minerální vodu“ ukotvené šutrem a kouskem provázku. Doufám, že v budoucnu bude rybář, sáhnoucí  při označování loviště po PET lahvi, terčem vyjádření neúcty a posměchu a takováto bójka přinese jejímu uživateli nebetyčnou ostudu.

I.Sláma