Neposkytnu tu jasné a jednoznačné rady, jakých se dožadují začátečníci v internetových diskuzích. Zaměřím se hlavně na to jak při výběru náčiní uvažovat, čeho si všímat a na základě jakých kritérií provádět svá rozhodnutí. Jedinými dvěma kritérii volby jsou totiž nakonec rybářova spokojenost a reálné výsledky v podobě úlovků. Nároky na kvalitu výbavy totiž hodně závisí na osobnosti samotného rybáře. Někdo je spokojen i s nejobyčejnějším cajkem, další nechce nebo nemůže investovat větší finanční částku a určitá část jedinců rozdíly v kvalitě náčiní skutečně nevnímá. Pro všechny podobné kategorie třpytkařů mám jedno krátké ujištění - použitelný vláčecí prut lze koupit už v relacích kolem 1000,- Kč a stačí si ohlídat, aby nebyl příliš těžký, dovoloval vnímat chod nástrahy a zároveň dokázal zaseknout zabravší zubatou. Více opravdu netřeba. Znám řadu lidových rybářů, kteří s tímto přístupem dosahují skvělých úlovků a jsou naprosto spokojeni.


Velký počet oček dovolí vlasci ideálně kopírovat křivku prutu

Následující povídání je určeno lidem, kteří od prutu požadují víc. Protože každý zkušenější vláčkař má svoji hlavu, berte moje stanovisko jako osobní názor jednoho člověka a rozhodně ho nepovažujte za nějakou neotřesitelnou pravdu. Jak už jsem napsal, rozhodují pouze úlovky a osobní spokojenost. Úvahy nad výběrem naší prodloužené ruky zahájím malým přirovnáním. Tak jako profesionální řemeslník nepovoluje všechny velikosti matic „francouzákem", ale vlastní sadu originálních klíčů, tak i zkušenější třpytkař ví, že dokonce i při lovu jediného druhu ryb nemusí s jedním prutem vystačit. Rozhodujícím faktorem jsou v případě přívlače vlastnosti používaných nástrah - zejména jejich hmotnost, způsob vedení a odpor, který kladou ve vodě. Pokud jednou budete používat široké spektrum nástrah od odlehčených „gum" až po dvaceticentimetrové wobblery, pravděpodobně se časem propracujete k vlastnictví několika prutů, které popsanou škálu šidítek dokáží zvládat k vaší plné spokojenosti.

Jedním prutem bude třeba začít. Měl by zvládnout většinu běžných nástrah a umožňovat relativně bezproblémový lov ve většině situací. Za takový univerzál bych pro cílený lov štik považoval dvojdílný grafitový prut v délce kolem 270 cm s odhozovou hmotností do 30 g. Kombinuje v sobě dostatek síly i citu a představuje jakousi vstupní bránu do zubatého světa. Doporučuji na něm nešetřit, protože ponese tíhu většiny vycházek od zahájení až do pozdního podzimu. S přibývajícími zkušenostmi a potřebou řešit konkrétní situace ale nakonec před každým rybářem vyvstane potřeba vlastnictví dalších prutů. Jejich vlastnosti už si bude specifikovat sám podle konkrétních potřeb.

V podmínkách malých revírů, které jsou mým domovem, existují během roku dlouhá období, kdy o větší rybu téměř nezavadíte a postupně začnete toužit po lehčím prutu. Není to žádný problém, štiky do nějakých 5 kg zdoláte prakticky na jakémkoli náčiní a jediným problémem provázejícím lov s pruty nižších gramáží jsou potíže se zásekem. Pokud prut nedokáže pohnout nástrahou ve štičí tlamě, povede se vám rybu po záběru často jen přetočit a vzápětí vyplachtí uvolněná nástraha z vody. Zejména rozměrnější nástrahy uchopené rybou napříč se za pomoci jemného prutu zasekávají opravdu špatně. Na ukázku popíšu jednu příhodu z dob svých rybářských začátků.

Navázal jsem si tenkrát velkého vláčecího strímra, jehož základem byl šesticentimetrový hák s naletovanou zátěží. Abych ho vyzkoušel, zajel jsem na nedalekou pískovnu a protože byl začátek prosince, prohazoval jsem místo, o němž jsem už nějakou dobu věděl, že je zimovištěm většiny místních ryb. Měl jsem jemný „okouní" prut, abych cítil, jak se bude strímr chovat. S úlovkem jsem příliš nepočítal, pokročilá sezóna a vlastnoručně zhotovená nástraha mi neposkytovaly k takovému optimismu mnoho důvodů. Proto mě docela překvapilo, když jsem asi na pátý hod dostal záběr a na prutě cítil pěknou rybu jistě přes 60 cm. V pohodě jsem ji zdolával, místa bylo dost a vlasec byl oproti prutu výrazně předimenzován. Bohužel, štika mi při jednom z obratů spadla. Uvědomil jsem si, že na tu dálku se mi zřejmě nepovedlo velký hák měkkým prutem dostatečně dobře zaseknout. Nahazoval jsem dál, ale teď už s vědomím, že úlovek je reálný a záseky musím provést veškerou dostupnou silou. Když se nástraha po několika hodech opět zastavila, zasekl jsem asi jako když Hemingway chytal žraloky a pro jistotu udělal dva kroky dozadu. Vlasec jsem o ty dva kroky vytáhl do délky, prut se ustálil ve velmi zajímavé křivce, ale to něco na druhém konci se prakticky nepohnulo. Jenže nebyla to žádná mrtvá tíha. Ta věc sice stála na místě, ale v celém předloktí jsem cítil pohyby, kterými se obrovská ryba snažila zbavit nepříjemného sousta. Snažil jsem se ji rozhýbat a žaludek se mi svíral obavou, že mi i tohle monstrum spadne tak jako předchozí ryba. V zoufalé snaze jsem tah ještě vystupňoval, ale jediné, čím se to projevilo, byl další krůček, o který jsem mohl ustoupit dozadu. Vlasec doslova zvonil a cítil jsem, jak se tělo ryby začíná mezi škubanci otáčet. Přesně v té chvíli se prut náhle narovnal, strímr vylétl z vody a řítil se mi do obličeje. Uhnul jsem a za strašlivého nadávání ho šel vymotat z nedalekého křoví.

Navzdory obrovské snaze mi tato štika už nikdy nezabrala. Pár místních rybářů se mi později přiznalo, že o ní věděli a tajili její existenci jeden před druhým. Nakonec jsme se shodli, že mohla mít kolem 110 cm. V další sezóně už jsme se s ní ale nesetkali.

Vraťme se tedy k prutům. Při výběru lehkého prutu vhodného pro lov štik prostě myslete na potřebu důrazného záseku. Budete potřebovat rychlý blank se špičkovou akcí. V dnešní době není problém najít pruty s odhozovou hmotností kolem 15 g, které lze směle používat pro záměrný lov štik na měkké nástrahy i na menší velikosti třpytek a wobblerů. Vzhledem k požadavkům na ně kladeným nebudou patřit mezi nejlevnější. Na „gumy" preferuji spíše delší pruty, na tvrdé nástrahy není výrazná délka prutu nutností - používám i proutek dlouhý 180 cm familiérně zvaný „hračka". I on už má na kontě úlovky přes 70 cm.


Prosincový úlovek z malé říčky zdolaný na prutu s chvějivou špicí

Určitou alternativu představuje koupě prutu s chvějivou špicí. Přes léto její výhody příliš nevyniknou, spíše naopak. Při experimentech s chvějivkou mi v tomto období popadalo víc štik, než s jakýmkoli jiným typem prutu. Ale v samém závěru sezóny odvádí chvějivka při lovu s lehkými nástrahami z plastu a peří dobrou práci - dovolí zaregistrovat i nepatrné kontakty dravce s nástrahou a po uchopení mu neklade téměř žádný odpor, takže mi dává čas s přehledem zareagovat. V době, kdy na základě prvního dojmu prakticky nejde odlišit záběr a lehké uváznutí nástrahy na nějaké nerovnosti dna, je to podstatná výhoda. V listopadu a prosinci proto používám chvějivku poměrně často a ryby mi kupodivu téměř nepadají.


Klasický prut vedle prutu s chvějivou špicí

Pro práci s velkými nástrahami kladoucími ve vodě odpor jako jsou velké rotačky a wobblery budou naopak zapotřebí silnější pruty. Určitě uživíte jeden s odhozovou hmotností do 50 - 60 g a pokud máte rádi lov se skutečně velkými nástrahami nebo budete chtít vyskoušet jerkování, budete se muset podívat po prutisku s odhozovou zátěží kolem 100 g nebo i víc. U těchto prutů už doporučuji zvážit délku, většinou se používají kratší modely měřící kolem 210 - 240 cm.


Rozpohybovat 14 cm dlouhý Husky Jerk vyžaduje tvrdší prut, který nemusí být dlouhý

Délka prutu obvykle závisí na rozlehlosti revíru a s tím souvisejícími nároky na délku hodů. Dál je třeba zohlednit množství a typ pobřežní vegetace - větve nad vaší hlavou budou představovat pro delší pruty permanentní hrozbu, zatímco na vedení nástrahy podél porostu pobřežních trav nebo „gumování" v okolí břehů přes bariéru z kopřiv se může třímetrový proutek báječně hodit.

Velký vliv na výběr délky prutu má i způsob práce s nástrahou. Na mnoha filmových záběrech jsem pozoroval, jak američtí specialisté záměrně loví s proutky kolem 180 cm. Bylo také vidět proč - jednak vláčí z lodě, ale hlavně oživují nástrahy prudkými škubanci. Když jsem se také naučil vnutit některým svým wobblerům rázný trhavý pohyb, okamžitě mi bylo jasné, že s krátkým relativně tvrdým prutem to půjde daleko snáz. Po ultimativních prohlášeních typu „nic pod 270 čísel mi nesmí do domu" jsem náhle zatoužil po něčem kratším a své přání záhy zrealizoval. Přesvědčil jsem se, že místy se dá s krátkým tvrdým „klackem" odvést lepší práce. Rázné kopance, kterými občas oživuji velké wobblery se pak provádí i s mnohem menší námahou, což při celodenním rybolovu také není bezvýznamné.

Pokud pocítíte potřebu vlastnit krátký prut, rozhodně neváhejte. Mimochodem - v nějakých 210 - 240 cm mají přijatelné vlastnosti i pruty nižších cenových kategorií. Kdybyste někdy museli na prutu šetřit, pak v této kategorii se to do jisté míry dá udělat, zatímco u dlouhého prutu se všechny nectnosti materiálu nemilosrdně projeví.


Pohnout nástrahou, kterou svírají takovéhle čelisti už klade na prut jisté nároky

 

Krátce se zmíním i o technických detailech. Základem každého prutu je blank - v podstatě kónická dutá trubice z grafitových vláken stmelených epoxidovou pryskyřicí. Jeho vlastnosti jako je délka, síla, rychlost či akce základním způsobem ovlivňují vlastnosti celého prutu. Vyrobit kvalitní blank není jednoduché ani levné a v nabídce mnoha firem opravdu dobrý vláčecí prut často ani nenajdete. Proto také mnozí vláčkařští nadšenci vedou o vlastnostech svých miláčků sáhodlouhé diskuze, opěvují oblíbené kousky a haní tuctovou komerční produkci. Špičkové pruty samy o sobě nikomu výrazně nezvednou počet úlovků - a zejména ne u štiky, ale nepopsatelným způsobem zvyšují požitek a radost z lovu. Pokud byste chtěli tip na zajímavé kousky k protřepání, skuste se seznámit s takovými skvosty jako jsou Shimana Aspire a Lesath, Dragony ze série HM 80, Fenwick Ironfeather, starší, ale stále skvělý Berkley Series One a další. Ekonomicky zajímavé a vysoce funkční jsou výrobky dodávané polskými firmami jako je už jmenovaný Dragon nebo Konger či Jaxon. Když jsem například viděl rozsah délek, gramáží a akcí vláčecích prutů v jediné řadě Team od Dragonu, nestačil jsem se divit. Neberte to jako reklamu, možnost vybrat si z desítek prutů jediné série není dodnes běžnou záležitostí.

Aby mohl prut působit na vlasec, musí být osazen očky. Pokud má vlasec ideálně kopírovat blank, měl by být počet oček poměrně vysoký. Velice snadno lze odlišit pruty projektované manažery s cílem maximálně zlevnit výrobu od prutů plně respektujících potřeby rybáře. Prut, který při délce 270 cm disponuje pěti očky sice dokáže lovit ryby, ale pokud si povodíte rybu na modelu s dvojnásobným počtem oček, ucítíte zřetelný rozdíl. Podobné to bude i při náhozech, protože prut působí na vlasec jedině a pouze prostřednictvím oček.


Očko Fuji Alconite s vložkou z SiC

Materiál oček tvoří buď speciální keramické hmoty jako je oxid hliníku nebo karbid křemíku (SiC) anebo různé kovové slitiny.

Každý z materiálů má své výhody a nevýhody. SiC je zmiňován jako po diamantu nejtvrdší materiál, je hladký, sklovitě lesklý a extrémně odolává otěru. Vydrží bez známek poškození řadu let a při lovu s monofilními vlasci budete mít velké potíže očka prodřít. I při použití pletených šňůr je na ně spolehnutí a osobně je považuji za nejlepší možnou variantu.

 


Očko z chromované oceli pokryté vrstvou titanu

Kovová očka budou vždy o něco náchylnější k prodření, protože v tvrdosti se žádný kov s materiály typu SiC měřit nemůže. Zato ale mohou být lehčí, jsou odolnější vůči nárazu a teoreticky lépe odvádějí teplo z vlasce nebo šňůry. Kvalitní kovová očka naříklad ze slitiny SS 304 Titanium použitá u původních prutů Berkley Series One vydržela mým známým bez problémů několikaleté vláčení s pletenými šňůrami. O lacinějších kovových očkách se něco podobného říci nedá. Na koncovém očku jednoho levnějšího prutu jsem zaznamenal první rýhy už po dvou měsících vláčení při použití obyčejného vlasce.


Úlovek z konce listopadu na prut do14 g s vlasem 0,14 mm

Při výběru prutu si kromě protřepávání blanku vyzkoušejte jak vám padne do ruky sedlo navijáku, ověřte si, zda nemáte potíže s délkou rukojeti a přesvědčte se, jak je prut vyvážený. Levnější modely mají obvykle tendenci „padat na předek", u dobře vyváženého prutu pomalu ani nevíte, že ho máte v ruce. Úplně ideální je vyzkoušet si prut rovnou i s navijákem, kterým bude osazen, ale to už jsem možná velký detailista. Rozhodně ale nikomu nedoporučuji nakupovat například přes Internet prut, který jste v životě nedrželi v ruce. Zklamání bývá v tomto případě velice časté.

Pokud jste měli pocit, že dělám z výběru prutu vědu, pak vězte, že za rok strávíte možná dvě tři hodiny zdoláváním ryb, ale pravděpodobně několik desítek až stovek hodin budete nahazovat a vodit nástrahy. Jestliže tomu hodláte ten čas a námahu věnovat, tak už jen pro dobrý pocit a radost z lovu si dobrý prut zasloužíte. Investovat nějaký čas do jeho výběru a nebát se vynaložit slušný peníz na koupi kvalitního kousku jsou dvě věci, kterým byste se neměli vyhýbat. Ani jednoho rozhodně nebudete litovat.

Text a fota: Mirek HORÁČEK

 

 

Tento a další články naleznete v srpnovém vydání časopisu KAJMAN Kajman