V jejich případě je obvykle třeba čekat na den, kdy bude dravec nějakým způsobem „handicapován”. Největším handicapem je samozřejmě hlad, provázený podmínkami hrajícími do rukou rybáři (počasí, roční doba, průhlednost vody, …). Za takových podmínek je určitá naděje, že nedůvěra zkušené ryby k atypickým soustům na chvíli poleví. Je samozřejmě velmi obtížné takový okamžik odhadnout a nemá smysl na něj celé týdny čekat. Další z možností, jak přijít k záběru „lepší” ryby, je proto předvádění širokého spektra nástrah. Každá novinka skýtá naději, že si ji světem protřelá zubatice nedokáže ve své „kartotéce” nebezpečných objektů zařadit a zaútočí na ni. To je důvod, proč by měl štikařův arzenál zahrnovat nástrahy různých typů a vlastností. Už před lety jsem zjistil, že spoléhat jen na třpytky a wobblery v mnoha případech nestačí, a proto jsem zařadil do svého nádobíčka pořádnou krabici s „gumami”, posléze doplněnou i výrobky z peří a srsti. Ignorovat tuto bouřlivě se rozvíjející skupinu nástrah, si totiž dnes může dovolit opravdu jen ten štikař, který loví na revírech s bohatým zarybněním a nízkým rybářským tlakem. Přiznejme si, že takové už snad u nás ani nejsou.

Věnujme proto měkkým nástrahám chvilku pozornosti – řekněme tento díl štičího seriálu. Rozhodně si to zaslouží a já osobně bych se bez nich, zejména v závěru sezóny, neobešel, zatímco třeba lov bez kovových třpytek bych si představit dokázal. Do kategorie měkkých nástrah řadím průmyslově vyráběné nástrahy z plastů – twistery, rippery, smáčky a realistické napodobeniny rybek. Kromě nich potom i rukodělné výrobky z peří a srsti. Tyto nástrahy mají několik typických vlastností, které lze s úspěchem využívat, i když připomínám, že výhodnost každé vlastnosti vláčecích nástrah je relativní pojem a vždy závisí na konkrétní situaci.


Hromádka gum připravená k prochytání jámy v podjezí

Ceněnými vlastnostmi měkkých nástrah jsou přirozený a nenásilný pohyb bez přehnaných zvukových efektů, menší riziko, Že dravec při kontaktu s poddajným materiálem odhalí okamžitě zradu, možnost nechat nástrahu propadat až na dno v libovolné hloubce, schopnost extrémně pomalého pohybu, relativně nízká cena a hlavně úžasný chod, nabízející neskutečný prostor pro kreativitu rybáře, protože tyhle nástrahy je třeba opravdu vodit. Také přítomnost obvykle jen jediného háčku vnímám jako výrazné plus, a to hned v několika ohledech – počínaje minimalizací poranění ryby, přes menší riziko jejího úhynu v případě utržení, až po skutečnost, že ve vodě plné nečistot jsou gumy či peří mnohdy jedinými nástrahami, s nimiž je možno vláčet.

Vůbec tu nebudu radit, na jaké gumy štiky chytat. Ryby mají vlastní hlavu a navíc se lze běžně setkat se situací, kdy nějaký úspěšný vzor štikám na určité lokalitě vy nebo někdo jiný natolik „zošklivíte”, že bude ještě i v následující sezóně naprosto ignorován. Výběr nástrah bude vždy nepřetržitý proces, a to nejdůležitější je, aby byl rybář dostatečně vnímavý, kreativní a šikovný a zároveň měl z čeho vybírat. Důležité je alespoň sem tam zkusit něco naprosto nového a neokoukaného. A nabídka „měkkých novinek” je dnes opravdu široká. Než je začnete nabízet rybám, vyzkoušejte si vždy u každé nové nástrahy její pohybové možnosti a pokuste najít takový způsob vedení, který by mohl podle vašeho přesvědčení štiky oslovit. Někdy potom i úplný nesmysl může krátkodobě zazářit. Jako příklad přitažlivosti nových, byť třeba i značně „ujetých” nástrah, tu mohu prezentovat jeden vlastní zážitek.


Vlnění plastového ocásku zaujme nejednoho dravce

Kdysi jsem se vsadil se svými svěřenci z rybářského kroužku, Že ulovím štiku na list ze stromu. Zkroutil jsem ho do spirály, napíchl na lehkou jigovou hlavu, zkusil jak „chodí” a vrhl se do akce. Sázku jsem sice prohrál – ale dostal jsem za dvě hodiny tři záběry. Potíž byla jen v tom, že ryby z bezprostřední blízkosti vytušily zradu a moji silně netradiční nástrahu nedobíraly natolik, aby některá skončila na háčku. Ale přinejmenším podívat se přišly, protože zkroucený barevný list byl pro ně skutečně neznámým objektem.

Velikost štičích nástrah by měla být spíš větší, ale v reálu mi zubaté zabírají na twistříky kolem 4 cm na jednogramových hlavičkách, stejně jako na velké twistery, čtyřpalcová „kopyta” a podobná sousta těžšího kalibru. I tady samozřejmě platí pravidlo, že velká ryba upřednostňuje větší nástrahu, ale výhodou těch malých je špatná „čitelnost”. Za zhoršené viditelnosti ani zkušený dravec pořádně neví, co že to právě míjí jeho tlamu a síla reflexů se pokaždé potlačit nedá. Už hodně osmdesátek, devadesátek i metrovek se nechalo zlákat drobnými nástrahami a další se v budoucnu jistě nechají.

Ani o barvách se nedá říct nic absolutního. Zbarvení napodobující skutečné rybky je jakousi stálicí a nenápadné odstíny, blížící se barvě vody nebo dna, bývají také často úspěšné, zatímco výraznější barvy podléhají různým „módním vlnám” a někdy se objeví kombinace, která je na čas natolik „in”, že zastíní všechny ostatní. Když se poprvé objevily twistery, byla doslova vražednou kombinací bílá guma na červené hlavičce, následovaná jedovatou zelení, v kombinaci se žlutou hlavou. Dnes je většinou všechno jinak a je třeba stále zkoušet. Při hledání optimální barvy pro danou vycházku se napřed snažím zjistit, zda vzbudím více zájmu decentními nebo výrazně zbarvenými vzory, a pak zkouším několik vzorů z jedné z těchto skupin. Protože ale štik neplave v našich vodách bůhví kolik, je nejednou celý výběr nástrahy spíš otázkou důvěry v nějaký oblíbený vzor. Ten pak nabízíte rybám tak dlouho, až se dostaví záběr, anebo vás výše zmíněná důvěra opustí. Půlku minulého podzimu jsem odchytal na třípalcová kopyta ve stříbrné a tmavozelené barvě, protože to na ně prostě šlo. Celkem realisticky hádám, že letos bude jejich úspěšnost sotva průměrná a budu si muset najít něco jiného.

Po obecném povídání bych rád předal pár osobních zkušeností. První se týká výběru plastových nástrah v obchodech. Nabídka je obrovská, ale nástrahy mají výrazně odlišné vlastnosti. Materiál je různě tuhý, plochy a tvar „ocásků” se také liší a v závislosti na nich, je různý i pohyb nástrahy ve vodě. Nejlepší pohybové vlastnosti vykazují měkká třaslavá tělíčka, pracující i při minimálních rychlostech. Některé tužší nástrahy jsou ale zase vhodné do proudů nebo pro rychlejší stahování a další se dovedou velice dráždivě válet po dně. Velké procento nabízených šidítek je ovšem buď téměř nepoužitelných, anebo jsem přinejmenším nenašel způsob, jak s nimi efektivně chytat. Nic z toho se při nákupu většinou nedozvíte, takže se vyplatí koupit si jeden dva kusy, vyzkoušet jejich možnosti, a pak se rozhodnout, zda budete danou nástrahu dále používat. Velice výhodná je v tomto ohledu spolupráce s kamarády, protože víc hlav víc ví a jeden člověk zpravidla ani nemá čas odzkoušet kdejakou novinku.

Zajímavá možnost jak nástrahy změkčit, je cca patnáctiminutové povaření ve vodě. Výsledek občas stojí za tu práci, ale je lépe si celou operaci napřed vyzkoušet na malém vzorku.


Zkrácený a vařením změkčený ripper v popředí má třígramovou hlavu a snesl by i lehčí

A když už jsme u různých rukodělných činností, připomínám možnost (a občas i nutnost) svařování šrámů, způsobených plastovým tělíčkům štičími zuby, nad plamenem zapalovače. Je to snadná úprava proveditelná přímo v terénu a dokáže významně prodloužit životnost nejedné nástrahy, která už by se jinak ani neudržela na hlavičce.

Uzavřeme ale kutilské okénko a vraťme se k vodě. Záběry štik na měkké nástrahy jsou poměrně specifické. Existují tu jakési dva extrémy. V prvním případě štika nástrahu ulovit chce, zhltne ji celou do tlamy anebo ji uchopí napříč. V tom druhém se o ni jenom zajímá – sleduje ji, pokouší se jí dotknout a k záběru dojde při nějakém prudším pohybu nebo třeba při přechodu na mělčinu, kde se dravec obvykle musí rozhodnout. Někdy je potřeba řada hodů do jednoho místa, nebo se záběr dostaví až po výměně nástrahy. A ještě k té změně pohybu – uděláte ji mimoděk vždy, když zvedáte nástrahu z vody a navíc ve chvíli, kdy se štika v mělké vodě rozhoduje, jak s nástrahou naloží. Dostávám vysoké procento záběrů právě v této chvíli a vůbec si nemyslím, že je to náhoda.


Třípalcové „kopyto” v akci

U zkoumavých záběrů se zejména v závěru sezóny uplatní citlivé pruty (klidně jen do 15 g), v některých dnech pak oceníte i výhody chvějivé špice, která se jinak pro lov štik moc nehodí. Dost často se mi stalo, že díky neznatelnému kontaktu, který bych nebýt „chvějivky” určitě přehlédl, jsem setrval na místě a po dlouhém trpělivém házení jsem se záběru dočkal.

Velkou roli hraje u měkkých nástrah lanko. Při jeho použití spadá vysoké procento záběrů do „opatrnější” kategorie, jakmile ho sundáte, berou náhle štiky nástrahu naplno – prostě ji poctivě loví a velice často se setkáte se situací, kdy dravec uchopí nástrahu při klesání a při následném popotažení ji prakticky bez náznaku záběru čistě odříznete o jeho zuby. Víc se chci tomuto tématu věnovat v jednom z dalších dílů.

„Měkkotiny” svým decentním pohybem jen zřídka na první pokus vylákají štiku z úkrytu. Přitom jsem na vlastní oči viděl, že štiky reagují na přítomnost třípalcového kopyta bez možnosti vizuálního kontaktu minimálně na vzdálenost 1,5 m. Snad se jim zvolna se klátící guma občas „ztrácí z radaru”, snad je nezajímá natolik, aby kvůli ní vyrážely naplno vpřed, ale hod za hodem může ryba pomalu popolézat, její zájem roste a útok může přijít i po desítkách minut pozvolného dráždění štičích nervů. Zvláště to platí pro větší exempláře.

Úžasnou výhodou „měkkotin” je volba zatížení – výběrem hmotnosti jigové hlavy nebo jiné zátěže (např. olověný drát v tělíčku vláčecího streameru, brok na lanku před nezatíženou nástrahou, …) si sami určujete, jak se bude nástraha chovat, i v jakých podmínkách ji můžete s optimálním výsledkem použít. Když jsem na tohle přišel, otevřely se přede mnou nové obzory. Bez přehánění.

Zamyslete se, proč je tak často úspěšné muškaření – podle mě je to tím, že nástrahy jsou lehké a pracují ve vodě pomalu a přirozeně. Ale co brání tomu, aby vláčecí nástrahy chodily také tak? Jsou to konvence a nic jiného. Konvence, které říkají jak silný a výkonný má být prut či vlasec na štiku, konvence, které donedávna bránily výrobcům nástrah nalít na velký háček méně než 10 g olova a byly zdrojem i dalších nesmyslných dogmat a omezení. Ignorujte tyhle věci. Klidně používejte hlavy se 30 g olova v hlubokých nádržích nebo podjezích velkých řek. Na malé nebo mělké vodě si naopak můžete vytipovat nástrahy schopné pracovat při minimálním zatížení a nasadit je na lehoučké hlavy s patřičně velkým háčkem. Pokud je neseženete, není problém z těch dostupných přebytečné olovo odstranit. Jenom nezapomeňte použít dostatečně citlivý prut, který ale musí být zároveň schopný zaseknout velký háček do štičí tlamy.


Jeden z mála triumfů úéřových nástrah, které se mi povedlo zvěčnit

Nástrahy na poddimenzovaných hlavičkách vyřešily můj každoroční prosincový problém. Ve studené vodě štiky obtížně loví standardně zatíženou gumu, protože se jim soustavně propadá ke dnu. Úspěšnost útočících zubatic byla při pokusech nabrat poskakující rippery do tlamy prostě zoufalá a občas jsem už nevěděl, jak bych jim práci s uchopením nástrahy ulehčil. A to jsem na ty ryby viděl. Co všechny ty ostatní, které před mým zrakem zakrýval závoj hlubin? Dva roky mi trvalo, než jsem přišel na naprosto jednoduchý nápad – lehká nástraha bude mít pomalejší pohyb a ryby se budou trefovat snáz. Fungovalo to do té míry, že jsem si s hmotností i vedením nástrah začal hrát. Snižoval jsem jejich hmotnost a začal se v některých okamžicích tak trochu přibližovat do oblastí vyhrazených spíše zmíněným muškařům… Jenže to jsou zase ty konvence. Co je vůbec komu vyhrazeno?


Nebýt tenkrát ne vlasci lanko, asi byste si tuhle fotku neprohlédli

Přívlač je neuvěřitelně plastická a kreativní technika lovu a ještě ani zdaleka se nedostala na konec svých možností. Na závěr článku vám proto navrhnu zajímavou modifikaci štikové přívlače pro mělké, čisté, prochytané vody – lehký citlivý prut s šestnáctkou vlascem, tenoučké wolframové lanko a nástrahu, která při 10 – 12 cm celkové délky váží pouhých několik gramů a jen zvolna se propadá ke dnu. Čekají vás experimenty s balancováním mezi hmotností nástrahy a její schopností pracovat, citlivý lov v minimálních rychlostech, hodně soustředění a… místy docela slušný adrenalin.


Vegetace tomu nenasvědčuje, ale jedná se o „gumový” úlovek z loňského prosince

Nevěříte? Věřte… A hlavně vyzkoušejte.

Text a fota: Mirek HORÁČEK

Tento a další články naleznete v červencovém vydání časopisu KAJMAN Kajman