Zvolna se začíná šeřit. Náhle zcela bez varování schytám pořádnou pecku do nástrahy! Seknu! Tupá síla strhává špičku prutu až pod hladinu. „Na hrubý pytel – hrubá záplata!“ bleskne mi hlavou staré úsloví a silou se opřu do bytelného vláčáku. Snažím se rybu dostat mimo hlavní proud, ale zatím se mi to moc nedaří. Že se jedná o sumce, a pořádného k tomu, není pochyb. Přestože mám spolehlivé a festovní náčiní, dravec na mou snahu o jeho ovládnutí vůbec nebere zřetel. Dál si v klidu proplouvá středem koryta. Pomalu a majestátně se plíží nade dnem a táhne přitom jako mezek. Mám nepříjemný pocit, jestli vůbec tuší, že je zaseklý. Zvýším tah na maximum, aby o mně ryba konečně dostala výstrahu. Že se to dozvěděla, poznám hned. Dravec se na fleku otočí a nad hladinu vyjede „veslo jak od kajaku“. Plácne s ním o vodu a pak mohutným náporem vyrazí dolů po proudu. Na cívce navijáku mám dvě stě metrů "wiplashky", ale už po pár sekundách je jí tam sotva polovina. Brzdím, co jen mé vybavení snese. Dokonce i víc než je únosné, což signalizuje podezřelé lupání v navijáku. Než zjistím v čem je zádrhel, ulítne mi celý překlapěč. Prut se narovnává a já jsem zralý do blázince. Po téměř hodině zdolávání mě zradí vlastní spolehlivé náčiní.
"Do prdele!" zakleji a pracně namotávám šňůru na cívku rukou. Prutem stále cloumá velká ryba a opět se celou silou valí po proudu. Neváhám ani vteřinu a šup za ní do řeky. Zdeněk zatím běží po břehu a varuje ostatní rybáře, že jim asi brzo udělám falešné záběry. Já zatím v půlce řeky omotávám šňůru o naviják a plavu za sumcem. Jsem asi padesát metrů od hraničního mostu, když se na břehu rozeřve pípák. Z blízkého bivaku vybíhá kaprař a rázně zasekne. Jeho šokovka mě řízne do břicha. Nadávám jako špaček. Naštěstí se ke zmatenému kapraři přiřítí Zdeněk a se slovy: "Sorry kámo…" mu zapalovačem upálí šňůru. Jsem osvobozen a dál mohu pronásledovat sumce. Tou dobou už po obou stranách řeky běží ochotní rybáři a svití mi na cestu. Po několika desítkách metrů mizím pod mostem a teď už plavu ve výsostných vodách Věstonické rezervace. Přemýšlím co dál. Z mostu ke mně doléhá Zdeňkovo hulákání: "Vole plav dál, my ti dosvědčíme, že tě tam ten sumec zatáhl!". Osamocen pokračuji v pronásledování. Sumec mě vleče přes soutok se Svratkou dál do jezera. Světelnou podporu ze břehu už nemám, protože je zde neprůchodný terén. Uplavu asi ještě tři sta metrů, když tah v prutu zeslábne. Ryba se stočí do nějaké zátoky. Rychle doplavu k mělčině a rukou táhnu šňůru přes očka prutu. Sumec vůbec nebojuje, cítím jen mrtvou váhu. Konečně je u mě. Chystám se ho vylovit, ale v okamžiku kdy udělám krok navíc, natáhnu se jak široký tak dlouhý přímo na sumce. Asi 150 metrů pletenky mám namotaných na nohách i těle. Jsem v ní zasukovaný až po uši. Po několika dlouhých minutách se osvobozuji a konečně se mohu soustředit na svého fousatého soupeře. Trochu mi v tom pomáhá měsíček. Sumec je obrovský, ale je krotký jako beránek. Hledám v jeho prostorné tlamě svůj wobler, ale co to? Nástraha objevím asi dvacet centimetrů před papulou obludy - visí na dvou přetržených žaberních obloucích. Sumec byl tedy původně zaseklý v žábrách, ale oblouky nevydržely můj tah, přervaly se a ryba začala krvácet. Proto došlo k tak náhlému úbytku její sily. O úlovku je rozhodnuto! Velkým kamenem ukončím sumčí trápení.
Co dál? Se sumcem za krkem a udici v zubech vyrážím přes neznámé území, rovnou přes husté porosty palachů a kopřiv zpět. Každou chvíli zapadám do bahna a vůbec nevím kam jdu. Orientuji se jen podle noční oblohy. Až po hodině dorazím celý poštípaný od komárů, popálený od kopřiv a dosekaný od tvrdých listů rákosí na most. Ale ouha! Není most jako most. Ocitl jsem se na mostě přes Svratku a nikoli přes Jihlavu, jak jsem měl původně v plánu. Zmobilizuji v sobě poslední zbytky sil a vyrážím znovu na dálkový pochod, tentokrát už správným směrem. Alespoň, že vím, kde se motám a nebudu bloudit. Po další půlhodině konečně doklopýtám k řece Jihlavě. Z dálky vidím na mostě hlouček rybářů volajících do tmy mé jméno. Jaké je jejich překvapení, když se vynořím z úplně opačné strany než očekávali. První ke mně dobíhá Zdeněk a hned spustí: "Ty vole, my si mysleli, že tě sežral!" Po jeho větě propukne smích ostatních kolegů, kterým očividně spadl kámen ze srdce, když mě spatřili.
Ač víc mrtvý než živý, musím se smát také. Pak ke mně přistoupí nějaký chlapík a říká: "Promiň, nebylo to schválně!" a podává mi placatku se slivovicí. Nechápu za co se mi omlouvá, až dodatečně se dozvídám, že je to ten kaprař, který mi "polechtal bránici" pletenkou. I když jsem zarytý abstinent, rád si s ním nyní připiji. Pak všichni v kruhu stojíme nad zdolaným dravcem a obdivujeme ho. Sumec měří 224 cm a váží 65 kg. "Focení necháme až na ráno a teď balíme." říká mi Zdeněk. Tím mi připomene, že jsem v zápalu boje vlezl do vody i s fotoaparátem připnutým k opasku. Je po něm, tak jak po sumci...
Jsou tři hodiny ráno, když za pomoci ostatních rybářů nakládáme dravce do auta a pak vyrážíme k domovu. Bohužel nikdo ze známých vlastnících foťák není k zastiženi, tak situaci zachraňuje opět Zdeněk a jeho mobil. Není to nic moc, ale alespoň něco (tímto dodatečně omlouvám mizernou kvalitu zveřejněného snímku).
A jestli si myslíte, že tímto úspěchem skončila naše vláčecí dovolená, tak jste vedle jak ta jedle. Hned následující večer jsme se Zdeňkem dorazili na "místo činu" znovu a kromě svého v oblíbeného vláčáku jsem sebou měl i pořádnou "flašu trnkové". Přál bych vám spatřit vyvalené oči kaprařů, když jsem jim šel se slivovicí osobně poděkovat za pomoc. Mám je před sebou dodnes...
Krom toho, že při té představě se mi taky svírá prdel, tak musím přiznat, že bych to chtěl někdy taky zažít. :-)
No upřímně řečeno,představa že mě sumec 200+ táhne po proudu do přehrady – sorry ale mám sevřenou pr*el strachy jen při tom pomyšlení.Taktéž to obdivuji a zároveň považuji za šílenství :-D
Já si myslím, že by ses ani moc nebál-adrenalin ti to nedovolí.
Závidím lidem, jako jsi ty, jejich odhodlání zvítězit, ať to stojí co to stojí. Při představě, že bych se nechal sumcem táhnout někam do tmy do neznáma a ještě přitom plavat, zesral bych se strachy. Jinak pěkný čtení.