Radost

Jako kdyby se mé candátí zahájení ve Španělsku přeneslo do celé rybářské sezóny a ta se pak nesla ve znamení candátů. Již od zahájené na dravce jsem díky nim zažil nejedno příjemné překvapení.

Začínám na známém a hodně navštěvovaném revíru. Přesto však okolo nevidím žádné rybáře. Lovím na malý dělaný wobler s přídavným olůvkem. Hody směřuji podél kamenného břehu a postupně nahazuji dál a dál od břehu. Chvění jemného wobleru se přes vlasec přenáší do citlivé špičky prutu. Je to úžasné chytání. Mám radost už z perfektního chodu mé nástrahy. Pojednou je chod nástrahy zastaven prudkým úderem ve vodní hlubině. Brzda tiše proklouzne a už brouká rybářovu uchu tu písničku "nejmilejší". Proutek se ohýbá v ladných křivkách a já zdolávám svého prvního rybího protivníka. U břehu se voda vzdouvá a vynořuje se pravý král vodních hlubin. Jeho naježená hřbetní ploutev je královskou korunou. Ještě poslední útěk a podebírám pravého candátího krasavce. Zatím netuším, že to ještě není ten poslední. Celkem jich přišlo sedm. Ten největší sedmý kus udeřil jako poslední a to za tak zvláštních okolností, že na ně budu dlouho vzpomínat.


Voda je zde u břehu mělká, ale na délku prutu je prudký zlom. Utržený hlinitý břeh tam klesá do hloubky tří metrů. Vláčím na větší plovoucí wobler. Nástraha se pohybuje těsně pod hladinou. Opakovaně s ním prohazuji líně tekoucí řeku. Jen netopýři létající nad potemnělou krajinou projevují zájem o nahazovanou nástrahu nad hladinou. Přemýšlím jak by něco mohlo zaútočit na tak mělce taženou nástrahu. Náhle slyším mohutné zalovení, které rozvlní hladinu. Současně mi rve dravá síla prut z rukou. Voda se rychle zavře a začíná boj v hloubce. Pomalu získávám metr vlasce za druhým. Naviják se zaplňuje posledními metry "dvacítky". Počítám, že brzy podeberu záhadného rybího soupeře. Místo úlovku však přichází zklamání. Dravci se daří zbavit nástrahy těsně u břehu. Škoda, určitě to byl pěkný candát. Jaké je však moje překvapení, když při dalším náhozu a zvedání nástrahy z vody přichází bouřlivé zalovení na zlomu hlubiny a mělčiny. Wobler mám v té chvíli půl metru od špičky. Vlastně ani nemám, neboť ho již má útočník ve své "mordě". I přes odpor brzdy získává další cenné metry vlasce. Využívá momentu překvapení, ale všeho jen do času. Stačím zmobilizovat síly k protiútoku a záhy se na mě štěstí usměje. Po krátkém, divokém boji vytahuji candáta přes sedmdesát centimetrů. Ještě dnes s odstupem času jsem přesvědčen, že se jednalo o tutéž rybu. Mým velkým štěstím bylo, že nástraha téměř zvednutá z vody opětovně vydráždila pěkného candáta.

Smůla

Nejsou však jen okamžiky, kdy se mi vše daří, jak by se mohlo z předchozích řádků zdát. Na jeden takový zážitek dnes již vzpomínám s úsměvem.

Slunce jak velký oranžový pomeranč zapadá nad lužním lesem. Sám opuštěn u řeky sleduji na protějším břehu plachou srnu, která se sem přišla napít. Najednou se kousek za srnkou pohne vysoká tráva. Srna skáče do vody. K mému překvapení se na druhém břehu objevuje velká zelená větev, která se zvolna blíží k vodě. Až těsně u vody je vidět neznámého rušitele – statného bobra.

V lůně krásné přírody se večer rychle blíží. Přírodní překážky, strmý kamenitý břeh a vyvrácený potopený strom u břehu mně nutí se zabrodit. Voda kolem tiše plyne. Jeden nához střídá druhý. Jsem naplněn štěstím. Když se celá řeka převlékne do tmy začínám chytat podél břehu. I když je v těch místech poměrně málo vody, záběr na sebe nedá dlouho čekat. Pomalu s rozmyslem zdolávám pěkného dravce. Zvláštní je, že když rybář nic nevidí a poslouchá jen broukání brzdy, zdá se boj nekonečný. Po chvíli se však objevuje kousek pod mým stanovištěm velké zavíření. Slabý svit hvězdnaté oblohy na malou chvíli ukáže světlý obrys candátího těla ležícího na hladině. Zkušený hmat a již nesu dravce ke břehu. Pobřežní pás křovin vrhá temný stín na vodu. Motám se v něm jako slepý. Nic naplat, musím na chvíli bliknout baterkou, jinak se snad nedostanu na břeh. Jen tento malý okamžik nepozornosti stačí. Udržet candáta přes 65 cm v jedné ruce se mi zkrátka nedaří. Ryba se mrskne, wobler se uvolňuje. Prut pouštím do houští jak se snažím candáta v pádu zachytit. Couvám a současně se ohýbám. Ryba je již ve vodě a šplouchá těsně u nohou. Ještě více se ohýbám a snažím se ji uchopit. Lovecký pud se ve mně zcela ovládá. "Však já tě dostanu". Bohužel ne. Nedostal jsem ho já, ale dostal mně on. Potopená větev pod vodou mi podráží nohy a já si sedám do řeky. Candát se určitě chechtá, když mně míjí. I v těžké chvíli se utěšuji, že mám vlastně ještě štěstí. Vysoké brodící gumáky – "prsačky" mě zachránily před úplným promočením. Nasáklé rukávy košile a spodní část vesty ždímám a chystám se domů. Už půjdu domů. V tom slyším pod břehem zalovení. Candáti jsou zřejmě při chuti. "Teď toho nenechám". Znovu se brodím do vody a nahazuji pod břeh. Tentokrát již ale lépe vyzbrojen. Rozevírám velký podběrák z Maďarska o průměru asi 70 cm. Určitě by potěšil nejednoho kapraře, ale mě při brození velmi překáží. Upevnění podběráku řeším opravdu netradičně. Strkám teleskopickou násadu za krk mezi vestu a košili. Pohled na mě musí být asi zajímavý, neboť podběrák nade mnou trčí jako výzvědný radar. Ještě zajímavější je, když se mi samovolně vysune násada podběráku a zapíchne se do dna řeky. Nedělám si z toho těžkou hlavu. Hlavně že je podběrák v pohotovosti a při ruce. Následující minuty mě ale vyvádějí z omylu. Hned v zápětí se ukazuje, jaká je to velká chyba. Vláčená nástraha nahozená kamsi do tmy náhle ztěžkne. Přisekávám a začíná úporný boj. "To bude asi pořádný macek, ještě že mám u sebe podběrák", raduji se pod vousy. Jednou rukou zdolám rybu a druhou vyručkuji téměř dvoumetrovou násadu z pod vesty. Ale ouha, na konci je plastová zátka. Ta se mi zarazí pod límcem. "Hrubá síla zvítězí", říkám si a prudce škubu. Zrada ze všech zrad nejčernější. Plastový konec zůstává pod vestou a z duté duralové trubky podběráku vyhrkne mohutný proud studené vody, která se sem nabrala, když byla násada opřená o dno. Stojím přimražený. Voda mi stéká po zádech až mezi půlky. Lovecká vášeň je již značně uhašena, ale i přesto po chvíli zdolávání podebírám velkého cejna. Je to řádný "lopaťák", určitě přes půl metru. Trojháček nástrahy má zaseknutý přímo za hřbetní ploutvičku. Místo dravce cejn. To je poslední rána. Pouštím rybu a rychle balím prut, jen aby mě nepotkalo ještě nějaké horší neštěstí.

Mé nejúspěšnější nástrahy této sezóny

Vlastně jsem tehdy objevil dvě takové nástrahy. Jednu povrchovou a jednu hlubinou.

Povrchové nástrahy:

Určitě už máte s hladinovými nástrahami od firmy Rapala a od firmy Storm nějaké zkušenosti. Mě tenkrát doslova učarovaly. Vrtulkové nástrahy SKITTER PROP a "pukačky" SKITTER POP dávají rybáři lovícímu na vláčenou nástrahu možnost poznat kouzlo vzrušení, jaké zažívá muškař při muškaření na suchou mušku. Často se přistihnu, jak s napětím a vzrušením pootevřenou pusou sleduji bouřlivý útok od bolena. Všechny smysly jsou soustředěny na oživení "pukačky". Pohybem prutu přenáším život do nástrahy. Tažením po proudu a současným pohybem nástrahy dosahuji správného zvukového efektu doprovázeného rozstříknutím vody. Náhle se u nástrahy zvedá vlna. Jako stříbrné zrcadlo blýská bolen pod hladinou. Jednou, dvakrát. Voda doslova exploduje. Gejzír vody ukazuje na střet stříbrného rytíře s nástrahou. Současně cítím sílu jeho úderu do prutu. Začíná boj. Rychlé výpady střídají závary na hladině. Odměnou zdolanému bolenovi za neopakovatelný zážitek je svoboda. Patří mu za jeho statečný a divoký boj.

Hlubinné nástrahy

Hlubinou nástrahou číslo jedna je pro mě po této sezóně twistr Banjo. Na začátku bylo doporučení od kamarádů o kvalitě a věrohodnosti této nástrahy. Při prvních lovech na Banjo je moje očekávání daleko překonáno. Propracovaný tvar rybičky se snoubí s dobrým chodem nástrahy. Myslím, že žádný wobler, ani třpytka se nemůže vyrovnat věrnosti této gumové rybky.

Při náhozu se nástraha Banjo propadá do vodních hlubin. Čekám až se zastaví odvíjení vlasce. Konečně je nástraha na dně. Chystám se navíjet. Místo toho vidím divoký a rychlý záběr. Vlasec letí jako šipka po hladině. Zasekávám. Okoun sebral nehybnou nástrahu ze dna těsně po dopadu. Během dalších náhozů volím rozdílné vedení nástrahy. Nejprve vedu nástrahu vyrovnaně klidně bez přískoků. Opatrná ryba nejprve několikrát ochutná. Cítím jemné škubnutí v prutu. Vyčkávám a hned vzápětí jsem odměněn ohnutou špičkou prutu. To už okoun divoce dobral lákavou nástrahu. V druhém případě volím opačnou taktiku. Před netečnou rybou je potřeba roztančit neodolatelný tanec nástrahy. Ta se v prudkých záchvěvech vznáší těsně nad dnem, aby pak pomalu dopadla na dno kde zvíří vodní sedimenty. I ta nejopatrnější ryba, i ten nejlínější okoun rázem ztrácí poslední zábrany a bezhlavě útočí.


Přeji všem rybářům, zvláště příznivcům přívlače hodně zdraví a úspěchů v nové sezóně, která se kvapem blíží. Doufám, že se přívlač – "Popelka" mezi rybářskými disciplínami stane rybolovnou metodou aktivního rybáře. Ten svou nástrahou prohledá větší vodní prostory, nečeká až ryba sama nalezne nástrahu, ale předloží ji tak, že ji dravec nemine bez povšimnutí. Lov přívlačí neklade pouze velké nároky na rybářské nářadí a na jeho ovládání rybářem. Znovu si uvědomuji, že přívlač dává velké možnosti široké rybářské veřejnosti věnovat se této metodě.

Nové nástrahy a nové materiály používané při přívlači vypadají velmi nebezpečně. Jejich neuvážené používání by mohlo podstatně zdecimovat stavy dravých ryb na našich vodách. Proto je potřeba, aby se do podvědomí našich rybářů vrátila úcta k rybímu životu, který musí být s láskou dáván a z rozmyslem brán. Jsem velkým optimistou a věřím, že nové generace dorůstajících rybářů budou šetrnější a ohleduplnější než my. K tomu všechno směřují, jak doufám, všechny mé články. Snažím se v nich probudit lásku k přívlači, k přírodě a našim němým rybím přátelům.

Milan Rozsypal