Sladkovodní rybolov

Mým prvním překvapením v Thajsku bylo, že místní domorodci aktivně rybaří, a že to není sport jenom pro "bílého Tuana". V okolí velkých měst - vím minimálně o třech: Bangkoku, Chiang Mai a Phuketu, takže budou i další - jsou soukromé rybníky, které jsou solidně zarybněné. Pojmem solidní zarybněnost myslím, že je tam nasypáno mnohonásobně víc ryb, nežli je obvyklé v českých produkčních rybnících, takže se musí uměle přikrmovat a v některých případech i provzdušňovat. Hlavní lovnou rybou je mekongský sumec - Pangasianodon gigas (http://en.wikipedia.org/wiki/Giant_Mekong_Catfish ). Tato ryba má přírůstky až tři kila za rok. Revíry na kterých se sportovně loví jsou staré tak 10-15 let a ve volné přírodě dorůstá až někam ke třem metrům a třem metrákům - tedy ryba měla čas vyrůst. Fyziologicky její růst nic neomezuje a žrát má co. Mimochodem, jedná se o rybu oficiálně uznávanou jako největší sladkovodní ryba vůbec.


Thajský revír plný ryb

Revír, na kterém jsem lovil byl poblíže města Chiang Mai na severu země a lovil jsem s domorodým průvodcem Suwitem. Ten si za jeden den rybolovu normálně účtoval cca 1500 thajských bahtů (1 THB je cca. 60 haléřů), ale jak je v Thajsku obvyklé, byl přístupný diskuzi o ceně. Za ty peníze mě vyzvedl u hotelu, dodal veškerý cajk včetně vlastní super tajné návnady a zaplatil vstup na revír.

Mekongského sumce jako rybu bych na naše podmínky přiroval asi ke kapříkovi, a kaprařině se podobal i náš způsob lovu. Lovili jsme metodou českých dědků - na těžko se spirálou, do které byl zvenčí zamáčknutý háček na srkačku. Nástrahu jsme měli speciální tajnou směs - vám její složení mohu prozradit: prošlé sendviče z řetězce 7-eleven, ze kterých Suwit vyndal zeleninu (a zkrmil prasatům), takže zbyl jenom toustový chleba se šunkou. Kusy chleba a šunky nastříhal na kousky a nechal v uzavřené nádobě několik měsíců odstát. Připomínám, že teplota v Chiang Mai neklesne pod 30 °C dnem ni nocí. Vzniklá hmota byla skutečně zajímavá, ale sumcům chutnala a o to šlo. Pruty jsme měli poctivé laminátové vláčáky gramáže 75-100gr, žádné grafitové slečinky, a navijáky speciální modely Čong & company neurčené (asi čínské) výroby. Vlasec byl padesátka (a i tu mi jednou ryba přetrhla) a háček klasický kaprák - zásadně bezprotihrotý, protože Thajci jsou rybáři sportovní a sumci nechtějí ubížit víc, než je nezbytné. Pak už jen podběrák a víc netřeba. Například vidličkami jsme se nezatěžovali a signalizátor záběru potřeba nebyl. O podložce asi sotva slyšeli.


nahozeno "po Thajsku"

Na záběr se čekalo asi takto: několikrát jsme nahodili "naprázdno", abychom prokrmili flek. Pak jsme nahodili na ostro, položili pruty na zem s brzdou povolenou co to šlo a čekali na hrčák. Ten přišel rychle. Zpočátku jsem čekal tak půl hodiny a chytal na dva pruty, ale jak ryba najela, tak stačil prut jeden a čekání bylo do deseti minut. Když ryba zabrala, tak jsem chytil cívku rukou, prudce zasekl, rychle šteloval brzdu a pak rval rybu z vody (15-20 minut jednu). Mekongský sumec má sílu, a ryby co jsem tahal nešly pod deset kilo.


bojuje srdnatě


můj první mekonský sumec


mekonský sumec s montáží

Od vody jsem odešel asi po pěti hodinách s tím, že mě upřímě bolel celý člověk z toho, jak jsem z vody tahal hovadně velké ryby (největší jsme odhadli na 18 kg váhy a 125 cm délky). Nejsem žádný svalovec, takže mě sumci unavili snadno. To ale nikterak nesnižuje hodnotu zážitku. Věc, která mě na všem překvapila bylo, jak Thajci automaticky používali háky bez protihrotu a uplatňovali důslednou křeč a rybíz. Vzhledem k tomu, jak se chovají sami k sobě - a jak vypadá nabídka zboží na jejich tržištích - to bylo zajímavé.

Mořský rybolov

Mořský rybolov jsem zkusil o něco později na ostrově Ko Phi Phi. Pronajal jsem si na jeden den domorodou lodičku s průvodcem - cena 3000 bahtů tentokráte ukecat nešla - který dodal pruty, dovezl nás v lodici na místo, kde mečouni prohání makrely a pomohl mi nastražit.


nástraha na mečouny

 První krok bylo nachytání živé návnady. Tou byly místní makrely, které jsme nachytali na třpytivé nástrahy - mé srdce muškaře zaplesalo. Makrely domorodý vůdce uschoval do nádoby přímo v trupu lodi, která byla propojena s oceánem okolo, aby měly rybičky dost kyslíku. Když jsme jich nachytali dost, tak jsme nahodili pruty na mečouny. To jsme provedli tak, že jsme zakotvili lodici v mírném proudu, na háček nastražili makrelu velikosti mírového pstruha, pár metrů za ní dali na vlasec kus polystyrénu aby se moc nezatoulala pod hladinu a odvinuli tak sto metrů vlasce. Takto jsme nahodili tři pruty. Vyrazili jsme v devět, chvíli nám trvala cesta a lov makrel, takže jsme nahozeno měli kolem jedenácté hodiny. Pak jsme čekali na záběr. Čekání bylo nekonečné. Na malé lodičce jsem se na otevřeném moři pod rovníkovým sluncem pomalu opékal. Abych předešel úžehu, tak jsem se pilně zavodňoval, což přineslo určité komplikace fyziologického charakteru - některé aktivity se přes bort lodi na i jen velmi mírně rozhoupaném moři konají s obrovskými obtížemi. Kolem čtvrté hodiny jsem již byl dost nervózní. V duchu jsem si počítal peníze, co mě výprava bez záběru stála a uvažoval, zda je vydám znovu, či zda odjedu zpět do vlasti bez skutečné Big Game.


takto máme nalíčeno na mečouna

Naštěstí ve čtvrt na pět přišel záběr. Byl to mečoun, nebo přesněji plachetník - Istiophorus platypterus (http://en.wikipedia.org/wiki/Istiophorus_platypterus ). Záběr byl razantní, ryba zpočátku naprosto ignorovala brzdu a jela si jak chtěla a kam chtěla a z navijáku utaženého na krev vytahovala metry po desítkách. Měla takovou sílu, že průvodce odhodil kotvu. Po nějaké době jsem jí dostal k lodi, kde ryba pro změnu začala skákat nad hladinu. Vzhledem k tomu, že měla něco kolem dvou metrů, to byl pohled, na který se nezapomíná.

 


a je v lodi

Nakonec jsem rybu dostal k lodi, průvodce jí trefil gafem za hlavu (bohužel přitom roztrhl krásnou hřbetní ploutev) a vytahl jí do lodě. Rychle jsme jeli do přístavu. Cestou jsme ještě stačili zmoknout. Velmi mě zaujalo, že ryba měla při délce kolem dvou metrů (já měřím 184 cm a ryba je větší) váhu "jenom" 15 kilogramů. Na druhou stranu je to ryba stavěná v první řadě na rychlost - v říši ryb drží rychlostní rekord. Plachetník svojí cestu zakončil někde v restauraci na talíři. Jeho malý kousek jsme měli k večeři a byl v skutku vynikající.


já, můj průvodce a mečoun


mečoun na talíři

Abych své vyprávění uzavřel: jezdit do Thajska jenom na ryby je vzhledem k ceně letenky nepraktické, ale pokud se do této nádherné zěmě dostanete, tak na ně určitě zajděte. Stojí to za to. Já sám jsem si odnesl zážitek na hodně dlouho. Pokud byste rybolov v Thajsku zvažovali, tak mi můžete hodit osobku nebo mail; v případě zájmu rád poradím.

Jindra Lacko alias Firetiger