Asi nejlépe se to daří štikám obývajícím stojaté vody, nejlépe tůně s nepatrnou rozlohou.

Protože štičí přesuny jsou z pohledu sportovního rybáře dost zajímavou záležitostí, věnuji jim jeden díl svého seriálu.

Důvody sezónních přesunů jsou v zásadě tři - rozmnožování, potrava a věci související s přežitím jako je obsah kyslíku ve vodě, síla proudu za povodní, přítomnost úkrytů apod.


Sedmdesátka, kterou dohnala pod jez vlna červencových veder

Třecí migrace je asi nejvýraznějším sezónním přesunem, který štiky podnikají. Protože jejich třecím substrátem jsou porosty zatopené jarními povodněmi, pokoušejí se nalézt ideální místa tohoto charakteru. Na malých tůních můžeme tou dobou pozorovat štiky jak se jednotlivě nebo i ve skupinkách potulují podél břehů až se nakonec shromáždí v nejzarostlejším koutě, kde pak proběhne vlastní výtěr. Na větších stojatých vodách je situace podobná, ale délka přesunů roste. Cílem většiny cestovatelek jsou mělké prohřáté zátoky a u některých průtočných nádrží také oblast přítoku. Na těchto místech se mnohdy sejdou i desítky štik všech velikostí. Pro ilustraci uvedu jeden příklad. Bavil jsem se s vědeckým pracovníkem, který mi líčil jak kdysi na přítoku šedesátihektarové nádrže, kde už desítky let probíhá systematický výzkum místní obsádky, provedli zátah čtyřicetimetrovým nevodem. Cílem akce bylo zjistit, které druhy ryb a v jakém pořadí navštěvují danou oblast během jarního období, kdy probíhá rozmnožování většiny druhů. V onen konkrétní den skončilo v síti během jediného zátahu kolem 170 štik od 25 do 80 cm, což byla podle odhadu víc než polovina místní populace. Ryby byly změřeny, označeny a zhruba po 3 týdnech jich bylo několik desítek opětovně chyceno na tomtéž místě. Snad jen dvě nebo tři ryby tehdy nenesly značku z předchozího odlovu. Myslím, že je to přesvědčivý důkaz toho, jak naléhavý je třecí pud, jak rozsáhlé přesuny ryb se díky zachování druhu odehrávají a k jak velkému nahromadění štik může místy dojít.

Po ukončení výtěru nastává velké rozdělování stanovišť, na nichž štiky stráví příští týdny či měsíce. Výsledkem je přibližně takové rozptýlení ryb, jak ho známe z červnového zahájení lovu dravců. Během sezóny pak výskyt ryb stále více odpovídá spíš úrovni rybářskému tlaku než jejich přirozenému chování.

V údolních nádržích vytahuje hodně štik kvůli výtěru do přítoku, zvlášť když v jeho ústí nedokážou najít ideální podmínky k výtěru. Například pstruhaři velmi dobře vědí, jak vysoko do Vltavy pronikají v jarních měsících štiky z ÚN Lipno. Pokud se jim do cesty postaví nějaká překážka (jez), nahromadí se ryby v jejím okolí nebo se po výtěru rozptýlí v přilehlém úseku řeky.


Jedna z menších štik vytažených na začátku sezóny pod jezy

Na samotných řekách je situace jiná. Směr přesunů je víceméně dán směrem říčního koryta, které je ale rozděleno řadou jezů na různě dlouhé úseky. Značná část ryb většiny druhů tu zjara táhne proti proudu, ale obvykle mohou jen od jednoho jezu k druhému. Jednotlivá "mezijezí" se mohou výrazně lišit a stejně tak i chování místních štik. Někde jsou přesuny ryb sotva patrné, ale na některých úsecích dochází ke skutečným migracím. Krásně je to vidět na příkladu dvou nadjezí na mé oblíbené řece.

První z nich je krátké a tudíž zde může vyrůst jen omezený počet štik. Kromě toho je hluboké a proudný úsek pod jezem měří sotva pár desítek metrů. K výtěru štiky využívají staré říční rameno v dolní části nadjezí a ačkoli se pod jezem vyskytují a loví, prakticky tu nedochází k výraznějšímu hromadění ryb, ani se tu nestane, že by velká štika musela delší dobu pobývat na hladovém fleku, odkud by se dala snadno vyvláčet. Druhé nadjezí je dlouhé skoro tři kilometry, nad ním následuje asi 1,5 km mělkých proudů a teprve potom nepřekročitelný jez. Pod ním není potíž zastihnout na zahájení desítky štik najednou a to se tu již během května tvrdě pytlačí. Dlouho jsem přemýšlel, kde se tu tolik štik bere, procházel na podzim několik set metrů řeky pod jezem a marně pátral, odkud pocházejí ta kvanta zubatých, které se zde loví každý červen. Teprve, když bylo zrušeno jarní hájení řeky a já objevil migrující hejna ryb putující proti proudu z nadjezí vzdáleného několik kilometrů, pochopil jsem, že stejnou cestu musejí podnikat i štiky. Jsem o tom přesvědčen. A proto teď směřuji své podzimní vycházky do jiných míst než kdysi, protože konečně vím, kde všechny ty štiky vyrostly. Jenom je daleko těžší hledat jednotlivé ryby na dlouhém poměrně jednotvárném úseku řeky než prohazovat jámu pod jezem. Jedná se o namáhavé lovy s množstvím ztracených nástrah a nejistými výsledky. Ale ty štiky tu opravdu jsou.


V zimě se cesty štik a rybářů na několik měsíců rozcházejí

Dalším důvodem štičích migrací je potrava. Sebelepší stanoviště je štice k ničemu, když tu nemá co lovit. V létě, když vytahují rybky do proudů a mělčin, musí je štiky následovat. Občas i osmdesátky loví v mělkých proudech a udeří-li vlna veder, dorazí někdy třeba uprostřed prázdnin pod jezy vlna nádherných štik včetně těch největších. Dokonce i náš Maletický krokodýl - ryba, která neměla v řece konkurenci a dělala si co chtěla, vytahoval v létě pod proudný úsek v horní části nadjezí. Co vím, tahle štika nikdy neprojela proudem až pod jez, což by ji zaručeně stálo život a spokojila se s tím, že kočovala po drobných úplavcích lemujících jazyk proudu, který se tou dobou plnil rybami vytahujícími z přehřátého nadjezí za kyslíkem. I tak tu nějaké pletky s rybáři měla, ale vynikající fyzický fond, pár potopených keříků a nepřipravenost místních borců na protivníka jejího kalibru udělaly své.

Opačný přesun se odehraje začátkem podzimu.V řece je dobře vidět, jak se ryby tou dobou vytrácejí z proudů a přesouvají se postupně do hlubších a klidnějších míst, kde zimují. Dravci musí chtě nechtě za nimi. Ti, kteří "zaspí" a zůstanou bez potravy na svých letních stanovištích příliš dlouho, jsou snadnou kořistí rybářů. Netvrdím, že je to tak všude, ale určité úseky řek mají výrazně sezónní charakter. Někde se drtivá většina ryb uloví v létě, jiné fleky jsou spíš podzimní a další lokality začnou být zajímavé až někdy v listopadu.


I malý jez představuje pro štiky nepřekonatelnou překážku

Na stojatých vodách se štičí migrace za potravou omezují na přesuny mezi mělkými zarostlými místy plnými potěru a hloubkami - to vše v závislosti na teplotě a ročním období. Na malých tůních, kde také občas lovím, se štiky přes léto ukrývají ve spleti rostlinstva a potopených keřů kolem břehů a loví se jen obtížně. S podzimem se ale postupně stahují do jam uprostřed tůně, protože jim nezbývá než následovat rybky, které tu hodlají přezimovat. A právě v téhle chvíli, kdy opustí své nedobytné tvrze, jsou nejvíc zranitelné.


Snažil jsem se vyfotografovat štičí tření - takhle to dopadlo

Trochu jinak migrují štiky na velkých nádržích. Tady jde hlavně o hloubku, s ní spojenou teplotu vody a samozřejmě i výskyt rybích hejn. S vodami tohoto typu mám ale málo zkušeností. Snad bych jen uvedl, že velmi atypickou vodou je údolní nádrž Orlík, kde kromě všech přirozených přesunů dochází díky neustálým manipulacím s úrovní hladiny k mnohdy nepřirozeným pohybům značné části obsádky. Právě režim pohybů hladiny má (kromě počasí) značný vliv na to, kolik ryb vytáhne do oblasti přítoků této nádrže. To, že v určitou dobu zde mohou být některé úseky na ryby včetně dravců velmi chudé, toho si všiml snad každý, kdo tu párkrát lovil.

Někde podél břehů rozvodněné jarní řeky možná právě cestuje pár štik proti proudu

Poslední přesuny, které budu rozebírat, bývají vyvolány povodněmi. Za vysokých průtoků jsou mnohá štičí stanoviště prostě neobyvatelná. Jejich nájemnice je nakonec opustí a najdou si místo, kde nepříznivé období přečkají. Někdy je vzdálené pár metrů, jindy se ryba ve snaze najít si "klidnější flíček někde za větrem" postupně přesouvá i stovky metrů. Zvláště regulované řeky nabízejí rybám jen málo úkrytů, kde mohou počkat než povodeň opadne. Na jedné z řek v blízkosti mého bydliště, která spíš než řeku připomíná plavební kanál, zbylo jen pár míst, kde mohou ryby včetně štik čekat v relativním klidu až voda klesne k normálu. Během ničivé povodně v roce 2002 se tahle místa stala doslova smrtící pastí pro všechny štiky. Ty se na rozdíl od kaprů nedaly spláchnout do níže položené přehrady, bojovaly s nepřízní osudu, statečně vyčkávaly v kdejakém očku, ale voda opadávala řadu týdnů a každý sebemenší deštík ji zvedal znovu a znovu. Byl to pravděpodobně hlad, který je postupně donutil stáhnout se do několika největších úplavů. Tam na ně pořádali místní rybáři doslova nájezdy. Během podzimu se na neuvěřitelně malých plochách vytahaly desítky ryb všech velikostí. S nepříliš velkou hrdostí se přiznám, že jsem se těchto "manévrů" po krátkém váhání zúčastnil také. Naprostou většinu úlovků jsem pustil, ale hladové štiky stísněné na malém prostoru tento akt milosrdenství stejně dlouho nepřežily, protože rybáři dychtiví úlovku byli v přesile, někteří si počínali jako kuna v kurníku a občas i zapomínali počítat do dvou.


Na podzim se věnuji spíše klidnějším úsekům řek

Obrovským ziskem pro mě tehdy nebylo těch několik štik, které jsem si nechal, ale neskutečná suma znalostí o jejich chování, reakcích na nástrahy a způsobech, jak vůbec docílit toho, aby hladový, ale zároveň překvapivě opatrný a leckdy už "popíchaný" dravec zabral. Učil jsem se z vlastních zážitků i z úspěchů a chyb druhých. Musím říct, že se mi tehdy doslova otevřely oči a od té doby se v mém přístupu k lovu i k štikám samotným mnohé změnilo. Nebýt této události, asi by také nikdy nevznikl tento seriál.


Podzimní úlovek z nepřístupného úseku řeky

Dnešní povídání uzavřu strohým konstatováním. Svět pod vodou podléhá tvrdým zákonitostem a rybí přesuny jsou jejich nevyhnutelným důsledkem. Tak jako štika následuje svoji kořist, měli by se zase rybáři snažit sledovat migrující štiky. Je lhostejné, zda se jedná o přesun mezi mělčinou u rákosí a hloubkou u hráze hektarového rybníka, různými partiemi údolní nádrže, či podjezími a hlubokými úseky, kde štiky zimují. Pokud se chcete považovat za dobrého štikaře, zkuste odhalit zákonitosti pohybu štik na vašem oblíbeném revíru a využívat je v co největší míře při svých vycházkách. Můžete na tom jen vydělat.

Foto a text: M. HORÁČEK

Tento a další články naleznete v říjnovém vydání časopisu KAJMAN Kajman