Většinou jsou to neopakovatelné zážitky spojené vždy s nějakou konkrétní rybou nebo s konkrétním místem, které mám nadobro vryté do paměti. A tak jestli máte chuť, pojďte se společně se mnou poohlédnout za slavnou érou některých z nástrah.. Zavzpomínat, jak pracně jsme některé z nich ještě před pár lety sháněli, nebo jak trnitá cesta to byla, než jsme si některé z nich vyrobili. Mnohdy nám ke zvýšení "chytlavosti" dopomohla jenom nepatrná úprava. Jindy to ale byla dlouhá cesta hledání a zkoušení a její řešení nás mnohdy připravilo o bezesné noci. Právě v těchto dnech nám opět tyto nástrahy přicházejí do ruky a já se celkem logicky ptám sám sebe: "Proč já už vlastně na tohle nechytám? Vždyť to byla tak úspěšná nástraha".

První z nástrah, která rozhodně patří do řady vyjímečných, je nástraha firmy Meps, prodávaná pod názvem Timber Doodle. Je to zvláštní kombinace plandavky a gumové nástrahy. Poprvé jsem měl možnost se s touto nástrahou seznámit někdy před deseti lety.

Svým provedením mne zaujala na první pohled a samozřejmě jsem neodolal a několik variací této nástrahy zakoupil. Prodávala se tenkrát ve dvou barevných provedeních. Černá a zlatá a dostupné byli pouze dvě velikosti, 0 a 1 (možná, že někde byly k dostání i jiné barvy a velikosti, ale já jsem nikdy na našem trhu jiné nenašel.). Zvláštní bylo, že velikost 0 nepracovala zdaleka tak brilantně, jako její větší kolegyně. Nevím, možná to bylo malou plochou třpytky samotné a k tomu ještě odpor té gumové chobotničky, která byla její nedílnou součástí. Každopádně úspěšnost této nástrahy nebyla ani zdaleka taková, na jakou jsem byl zvyklý u většího modelu. V velikosti 1 to byla balada o brilantním chodu. Dokonalému kolébavému pohybu, i při tom nejpomalejším vedení, neodolal žádný dravec. Hned na první vycházce jsem nachytal spoustu štíhlat a pár candátů. A když k tomu přičtete ještě to, že tenkrát jsem byl "vláčkařské pískle", jistě si dovedete představit, jak nadšený jsem tehdy z nového objevu byl. Jedinou vadou na kráse této nástrahy bylo, že z ní ryby dost padaly. I při velmi razantním záseku, kdy jsem si mohl být jist, že zásek, jak se říká, sedí, se ryby při zdolávání setřepaly. Bylo to evidentně dáno jednoháčkem napevno umístěným na nástraze samotné a svou zásluhu na měla i gumová nástraha, kterou bylo nutné při záběru také překonat. Několikrát jsem to zkoušel vyřešit přidáním trojháčku mezi twister a třpytku samotnou, ale nástraha tím ztratila svůj specifický pohyb a ryby tak přestala zajímat. Vše vyvrcholilo tím, že jsem na jednom rybníku asi po desetiminutovém boji přišel o krásnou štiku. Od té doby, pokud mě paměť neklame, jsem na tuto nástrahu nechytal.

Ani nevím jestli se dá dnes ještě sehnat a jestli se vůbec dál vyrábí. Akorát si ještě vzpomínám, že tenkrát velice rychle zmizela z trhu a kamarád, u kterého jsem v tu dobu nakupoval, si jí tehdy také velmi oblíbil a potom jí dost pracně objednával až přímo z Francie, protože u nás mu jí nebyl nikdo schopen dodat. Od té doby se ale mnohé změnilo a tak je dost dobře možné, že je dnes běžně k dostání.

Podobný osud mají ale i jiné nástrahy, které mi postupně přicházejí do ruky. Na řadě je krabice s rotačními třpytkami. Nástraha velmi oblíbená a hojně používaná převážně v letních měsících, kdy sklízí velmi často ovace a svojí úspěšností předčí velmi často všechny ostatní nástrahy. Je to logické. V letních měsících jsou ryby velmi aktivní a rotační třpytka je svým chodem velmi agresivní nástrahou. Některé modely jsou doprovázeny i zvukovým efektem a tak správně zvolená velikost v kombinaci s tou správnou barvou zcela jistě patří u mnoha kolegů k té nejúspěšnější a často i neoblíbenější nástraze. Není se čemu divit. Je to nástraha cenově dobře dostupná, úspěšnost je neodiskutovatelná a co je neméně důležité, velice snadno a rychle si ji můžeme takřka "za pochodu" upravit a mnohdy tím tak přimět ryby k aktivitě. Přidáváme na ně různé střapce, korálky, zátěže a já nevím co ještě, jenom abychom ryby přiměli k záběru. A podotýkám, že většinou úspěšně. Nepochybuji o tom, že většina z vás ví z vlastní zkušenosti naprosto přesně o čem mluvím. A tak přehazuji v krabičce lesknoucí se plíšky na drátkách jako šperky v truhle a opět se nemohu ubránit úsměvu nad některými z nich. Vyprošťuji jednu oprýskanou chudinku ze zajetí háčků ostatních kolegyň a okamžitě si vybavuji, kde ke svým ranám a oděrkám přišla. Bylo to v létě před třemi roky, kdy okouni na přehradě, kde chytám, nechtěli prakticky nic jiného, než rotačky. Zabralo nám spoustu času a spoustu náhozů, než jsme s kolegou přišli na to, která barva je přitahuje nejvíce. I tak se nám ale zdálo, že to pořád ještě není ono.

Věděli jsme, že okouni u nás v zátoce jsou, protože pár krásných kousků jsme vyndali, ale chtělo to prostě ještě něco, po čem by okouni šílely a tak jsme dál hledali a zkoušeli. A potom jsem na to přišel. Řešení bylo jednoduché. Chtělo to dostat nástrahu prostě níž. Rotačku bylo nutné vést těsně nad pařezy, mezi kterými byli ryby najeté a potom už jí jen těžko odolávali. Kouzlo bylo v tom, umístit na vlasec před karabinku průběžně olůvko o pěti gramech a bylo hotovo. Šest, nebo sedm gramů už bylo moc, protože se potom příliš vázlo a okouni se tím poplašili. Lehčí bylo zase málo, protože v parném létě byli páni okouni líní se za potenciální kořistí vůbec zvednout. Od poloviny července do konce prázdnin jsem to léto nachytal neuvěřitelné množství okounů. Stěžovat si nemohl ani kolega. Byl sice tenkrát čerstvý začátečník, ale i tak měl spoustu úlovků a mezi nimi i pár krásných kousků. Trvalo mu ale déle, než přišel na tu správnou gramáž zátěže. Coby začátečník objevoval tenkrát kouzlo vláčecí šňůry v domnění, že mu zachrání více nástrah v tom podvodním pekle zatopených pařezů. Pravda byla úplně někde jinde. Laciná kopie, kterou kolega koupil, měla hodně daleko k originálu a ani pevnost nebyla zdaleka taková. A tak se stalo, že ze šňůry jako vlásek bylo po týdnu cosi, co připomínalo spíše šňůru na prádlo a jen s obtížemi řezala vodu. Kolega tak těžko dostával nástrahu do hloubky k vysněným okounům. Ve vázkách mizely nástrahy zrovna tak rychle jako jindy, protože slibovaná pevnost, uvedená na špulce šňůry, zůstávala někde v říši snů a tak kolega velmi brzy pochopil, že tenký vlasec je ta správná volba a tak si zanedlouho také užíval drsných útoků našich milovaných okounů. Bylo to léto, na které opravdu rád vzpomínám a jsem rád, že tahle oprýskaná Vibraxka v barvě Frog (110 ) mi ho opět připomněla. Neméně úspěšná byla i v barvě Perch (111 ) a nebo model Thunder Bug od Meppsu v černé, modré, nebo v hnědé barvě. Frog zatěžkaná olůvkem byla ale královnou toho léta, protože okouni po ní doslova šílely.

Otevírám další krabice a když vidím moje milované „popy“, tak se mi skoro hrnou slzy do očí. Na popy chytám strašně rád. Zažil jsem s nimi krásné okamžiky, kdy jsem jejich různými variacemi doslova přiváděl k šílenství jednou boleny, jindy zase štiky, nebo okouny. Nutno ale podotknout, že když popy na mém prutu prožívaly svoji hvězdnou kariéru, byla to naprosto nová a neznámá nástraha. Málokdo tenkrát věděl, o co vůbec jde a tak těch pár šťastlivců, kteří poodhalili roušku tajemství chodu téhle nástrahy, si užívali krásy rybolovu v té nejryzejší podobě. Je to opravdu už pár let zpátky. Od té doby se úspěšnost popa rozkřikla do všech koutů našich vod a tak jen s údivem sleduji, jak rychle ho ryby prokoukly. Úspěšnost popů už ani zdaleka není taková, jako tenkrát. A tak jenom nostalgicky vzpomínám na zašlou slávu Rapal a Stormů, které přehazuji v krabici ze strany na stranu. Do ruky se mi ale připletou i některé letošní novinky, které mě fascinují svým perfektním chodem a přitom nenáročností na techniku lovu. V duchu jen povzdechnu: "Proč jsem tak parádní popy neměl tenkrát, když jsem začínal a na trhu kralovala pouze Rapala?" Popy mi ale natolik přirostly k srdci, že několik těch největších favoritů nosím sebou k vodě stále a nikdy si neodpustím je na pár minut vyzkoušet.

Mezi mými nástrahami jsou ale zdaleka nejrozšířenější gumové nástrahy. Chytání s jemným prutem a tenkým vlascem mne zcela uchvátilo a propadl jsem mu jak se sluší a patří. Kupodivu jsem ale nikdy nechytal na klasické twistery. Ve své sbírce nemám snad jediný kus. Mojí vášní jsou ripery a smáčky. Převládají samozřejmě modely firmy Relax, která, ať se nám to líbí nebo ne, kraluje našemu "gumovému trhu" a sluší se dodat, že právem. V nabídce si každý najde co hledá ať se jedná o provedení, velikost či barvu. Když se postupně prodírám ke starším krabičkám a sáčkům se zapomenutými, nebo spíše odloženými nástrahami, nacházím zde i skvosty, bez kterých jsem si ještě nedávno nedovedl představit vycházku k vodě a teď je nacházím kdesi vzadu ve skříni, nedůstojně opuštěné. Patří mezi ně třeba Gruby, s kterými jsem začínal a na které jsem nachytal první, opravdu velké okouny. Vždyť vlastně svého doposud nejdelšího okouna jsem přelstil také Grubem. Chytal jsem tenkrát vlastně jenom na ně, až do té doby než mi jeden známý ukázal kopýtka od Relaxu, na které jsem potom přešel. I tak jich ale mám několik plných sáčku ve všech možných barvách, které jsem si tenkrát, když začali mizet z trhu a nikdo nevěděl, jestli se někdy ještě vůbec vrátí, nakoupil do zásoby. Mohu-li ale trochu poodhalit roušku tajemství, tak příznivcům této nástrahy mohu slíbit, že prodej lepší verze Grubů se připravuje. Na Rybářské výstavě v Brně se mne na tuto nástrahu ptalo poměrně hodně kolegů rybářů a to je pro mě jasný signál k tomu, abych se pokusil tuto skvostnou nástrahu zase vrátit mezi širší rybářskou veřejnost. To jsem ale trochu odbočil a tak se vraťme k probírání se starými nástrahami. Po prohlédnutí zásob Grubů se postupně začínají objevovat raci. Opět jich nacházím několik velikostí v mnoha barvách. Rak je také velmi osvědčenou nástrahou. Obzvláště na podzim, když jsou břicha okounů plná raků, je to povel, aby se jejich gumové imitace firmy Berkley opět vrátili na scénu. Řekl bych, že to není typicky odložená nástraha, jako některé ostatní, ale má ve skříni své stálé místo a tam každý rok čeká, až přijde její čas.

Ukládám je tedy kam patří a už vidím, že se na mě z další hromady železných zásob smějí smáčci. To je moje momentálně asi neoblíbenější nástraha. Věnoval jsem ji celkem intenzivně poslední dvě sezóny a musím podotknout, že je to nástraha, která nedá rybám asi nejvíce spát. Když už nezabírá nic jiného, tak nasadím smáčky a opět se přesvědčím o tom, jak úspěšná nástraha to je.

Jsem absolutně přesvědčen o tom, že klíčem k úspěchu při lovu ryb, je přicházet stále s něčím novým. Nabídnout rybám něco jiného dříve než ostatní, je prostě obrovská deviza. Několikrát jsem se o tom na vlastní kůži přesvědčil a za tím si stojím. Jasným důkazem je poper, který byl dlouho králem hladiny. Dále různé modifikace gumových nástrah jako třeba již zmiňovaný "ani twister, ani riper" Grub až po méně či více obměněné ostatní gumové nástrahy. Jmenovat můžu třeba produkt, se kterým se na trhu jako první objevila tuším firma Storm, kdy se jí podařilo vpravit háček se zátěží přímo do nástrahy a to jak u riperů nebo různě "bachratých" twisterů. Výborný nápad, který také sklízí své ovoce. A mezi tyto revoluční nápady se právem řadí i smáček. Rozechvělá rybička zmateně sbírající cosi ze dna je to, co smáčkem dokonale dokážeme napodobit a tomu nedokáže odolat žádný dravec. A když se podívám na ty, s kterými jsem chytal loňskou sezónů, ani mně to nepřekvapuje. Dokonalé barvy napodobující potěr, všechny možné velikosti a tvary, no prostě nádhera. Tomuto druhu rybolovu se dá absolutně propadnout. Je to jak droga s tou nejsilnější závislostí. Stačí jenom přivřít oči a už vidím tu idylku, kdy s kolegou na lodi tiše jako myšky nahazujeme jen kousek opodál a smáčkům na konci tenkého vlasce se snažíme vdechnout život. Mnohdy cítím, jak ryba tahá nástrahu za ocásek a zkouší naši trpělivost, ale v tu chvíli se nesmí zpanikařit. Nechám nástrahu nepatrnou chvilku ležet na dně a potom s ní prudce trhnu, tak půl metru nad dno. V tu chvíli přestává ryba zkoušet co že to našla a okamžitě útočí na "prchající kořist"... No nádhera. Konec snění! Je pomalu čas připravit nástrahy na blížící se sezónu.

Na trhu se nám pro tento rok objevilo hned několik zajímavých nástrah. Některé jsou méně, jiné více povedené, ale mezi ty nejzásadnější bych rozhodně zařadil produkt firmy Berkley – Bladedencer. Jedná se opět o kombinaci plandavky s gumovou nástrahou a musím říci, že v tomto případě se jedná o opravdu velmi zdařilou variantu. Ilustrační video mne jak se patří zmanipulovalo (k čemuž je taky určené) a tak víceméně z povinnosti si nějaký ten kousek dopřeji. Mojí vášní jsou však gumy a svoji pozornost směřuji hlavně do těchto řad. Mezi kolosy, jako je Storm, nebo Berkley jsem však nenašel nic, co by mne na první pohled uhranulo a tak se pokusím zachránit situaci kopyty, která mám v hlavě už dlouhou dobu a do kterých vkládám veškeré své naděje. Jsou to kopyta modelové řady K124 a především napodobeniny rybek řady TRI. Co předvedou, ukáže teprve čas, jelikož jsou to novinky pro tento rok. Těmto dvou modelům naprosto důvěřuji a jsem přesvědčen o jejich kvalitách. Obzvláště model TRI mě nenechá v klidu spát. Zkoušel jsem je už loni, ale bylo to na sklonku sezóny a tak jsem nechtěl marnit čas objevováním nových nástrah, o kterých jsem věděl, že mi stejně na příští rok neutečou. Když jsem ale viděl jejich kolébavý pohyb, připomínající spíše chod wobleru, než gumové nástrahy, musel jsem se jenom pousmát nad tím, co jsem ve vodě spatřil. Obrátil jsem zrak na kolegu, který sledoval moje počínání, a když vše komentoval slovy: "Tak tohle bude nářez", věděl jsem, že není daleko od pravdy.

K124-ka je na první pohled kopyto jako každé jiné, ale stačí se podívat důkladněji a hned zjistíte, že tvarem, svojí kvalitou gumy a povrchovou úpravou, kdy celé tělo je pokryto napodobeninou šupin se vymyká běžným standardům. Velikost a sklon kopýtka jsou už na první pohled zárukou dobrého chodu. Chce to jen zvolit tu správnou barvu a úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. To vše, jakoby pro jistotu umocním ještě několika vzory Grubů. Některým barvám jsem prostě neodolal a myslím, že tato kdysi tolik úspěšná nástraha dost dlouho ležela ladem a proto nastal čas, aby znovu ukázala svoji sílu. Základ výbavy je tedy jasný. Zbývá už jen zkontrolovat vlasce s navijáky a čekat na vysněný datum, kdy to vše vypukne.

Doufám, že vám moje procházka nástrahami přišla vhod. Že vám jako lehce odpočinkové téma v tomto čase rybářské nečinnosti přivodila příjemnou atmosféru a aspoň některé z vás přiměla k oprášení slávy starých a odložených nástrah.

Uvidíme se u vody

BASS
www.bassmaster.cz