K napsání tohoto článku mě přinutila skutečnost, že nejeden z nás si myslí, že naše krajina je odpadkový koš a stejně tak se k ní mnohdy chová. Důkazem je jen nedávná zpráva, že nějaká „podnikatelka“ skladovala na našem uzemí německý odpad(jakoby jsme neměli svého vlastního víc než dost).

V tomto článku bych se rád, ale zaměřil na věc, se kterou se snad každý z nás rybářů setkal. Tím je nepořádek (lidově řečeno bordel) okolo vody. Ač se to může někomu zdát jako úsměvné téma, tak jím ale ve skutečnosti není. Je smutné, že potom se obecně mluví o rybářské veřejnosti jako o spolku „bordelářů“!

Snad není vody(ani privátní), kde by se okolo břehů nenacházely stopy po činnosti člověka. Ono v konečném důsledku je v podstatě jedno jestli je zde zanechal kolega, který zde rybařil před námi, a nebo kolemjdoucí „dobrák“. Co je důležité ale říci, je fakt, že ať zde odpad zanechal kdokoliv, tak vždy je povinen rybář jej uklidit. Ať v očích nerybařící veřejnosti, tak i očích zákona(viz. RŘ) jsme za něj zodpovědní (resp. za pořádek okolo vody). Co vám je platné vysvětlování kolemjdoucím, že ryby pouštíte a kde si co si, když vedle vás je hromada odpadků. Pak si můžeme jen nechat zdát o tom, že rybaření bude bráno jako sport.

Čím více se zdokonaluje technika rybolovu, tím víc jsou někteří rybáři bezohlednější k přírodě. Ono by bylo jednoduché všechnu vinu hodit na „starý, mladý, chudý, bohatý, hloupý, přechytralý“, ale o tom to není.

Někdy mě až udivuje hloupost, těchto „bordelářů“. Abych tady jen tak neplácal do větru, tak přidám několik typických situací, u kterých jsem bohužel byl svědkem.

První příhoda je opravdu typická pro některé „taky-rybáře“. Seděl jsem si pohodlně na kaprech, když ze zadu slyším: „Čau, čau“; a vynořil se pohodový týpek. Pozdrav jsem opětoval a kolega se uvelebil vedle mě. Nahodil pruty a krátce poté se začal doslova futrovat. A proč by ne, vždyť to byla jeho věc. Horší už bylo bohužel to, že odpad „zakamufloval“ za sebe, do okolního porostu.

Nejednou je údělem rybáře, že čas od času doslova letí nad jeho hlavou láhev nedopitého moku, kterého se kolemjdoucí elegantně zbavil.

Skutečným výrazem hlouposti je, když naleznete na břehu napolo vysypané pytle s odpadky, ještě s účtenkami z přilehlé restaurace.

Není to jediná situace, kterou jsem mohl sledovat na vlastní oči (a některým se ještě dodnes divím). Ale vždy to dopadne stejně. A to tak, že pokud to je možné, tak „sportovní“ rybář vše uklidí.

Možná řešení

Řešení se najde vždy pokud je člověk ochoten alespoň trošičku slevit ze své pohodlnosti. Základem je, že věci, které jsme k vodě donesli, musíme být schopni i odnést a odložit je na místech k tomu určených.

Stačí k tomu nosit k vodě igelitový pytel na odpadky a patřičně jej využívat. Tento „vynález“ je dosud mezi rybáři mnohdy nedoceněn, i když je použití jednoduché až triviální.

Pokud již trávíme na rybách několik dnů (týká se především kaprařů a podobných individuí :-D), tak zajisté i u nás probíhají všem známé biologické procesy. Pokud nemáme možnost použít příslušné zařízení pro vykonání potřeby, tak přichází vhod army lopatka. Nepřál bych vám zažít situaci, se kterou se v létě setkávají rok co rok návštěvníci ÚN Rozkoš. Co asi naleznou snad nemusím komentovat.

Závěr

Nechci se vyjadřovat paušálně, protože jsem všechnu moudrost světa neslízl na jedné lžíci, ale popisuji jen to co jsem viděl a zažil. V tomto krátkém článku jsem se chtěl jen vyjádřit k věci, která mě trápí vždy když jsem u vody. Byl bych rád, aby řady rybářů prořídli od pomyslných „hujerů“ a nahradili je rozumní lidé, kteří si umí vážit nejen svého koníčka, ale i přírody.

CarpMaster