Bedlivě jsem sledoval prodejnost těchto nástrah v obchodech s rybářskou bižuterií a těšil se z toho, že o ně skoro nikdo nejeví zájem. Málokdo totiž tenkrát věděl, jak se tyhle nástrahy vodí. anebo je rybáři nekupovali z důvodu příliš vysoké ceny. Možná bylo příčinou nízké prodejnosti obojí. Jen málokdo investuje takřka 300,- Kč do nástrahy, o které neví zhola nic (jak se na ní chytá a jestli to vůbec bude fungovat). Tento fakt mi ale nahrával. Techniku lovu jsem odhalil a bravurně jí zvládal. Díky tomu jsem si zvesela mohl užívat neuvěřitelných útoků štik, okounů a bolenů na moje „šplouchala“. Protože jsem věděl, jak cenné „know-how“ mám, pečlivě jsem dbal na to, abych při chytání neměl žádné „diváky“ a mé tajemství nebylo prozrazeno. O tom, co se každé ráno v mé milované zátoce děje jsem nikomu neříkal a plnými doušky jsem vychutnával úspěchy. Ne snad proto, že bych nepřál ostatním pěkné úlovky. To ne! Především jsem se bál, že se nástraha rybám okouká a přestane být účinná.

Nic ale netrvá věčně. Moje obavy se naplnily a dnes jsou hladinové woblery nedílnou součásti výbavy každého vláčkaře. A samozřejmě přišlo i to, čeho jsem se nejvíce obával nejvíce- ryby už popy znají. Frekvence záběrů už zdaleka není taková, jako tomu bylo tenkrát, když jsem začínal. Z popa se stala postupem času tuctová nástraha a jeho sláva ztratila lesk.

Je to jenom důkaz toho, jak rychle ryby naše nástrahy prokouknou. Zároveň je to ale i důkaz toho, jak důležité je přicházet stále s něčím novým a neokoukaným. Nákup nástrah se tak stává honbou za novinkami. Za něčím, o čem jsme přesvědčeni, že „naše“ ryby ještě neviděly a s čím stoprocentně uspějeme. Výhodu mají ti, kteří si jsou schopni vyrobit vlastní nástrahy. Tam je originalita zaručena a také často se svými produkty sklízejí zasloužený úspěch. Druhá varianta je oprášit staré zapomenuté nástrahy. Již několikrát jsem se na vlastní kůži přesvědčil, že i to je jedna z cest k úspěchu. Zná to určitě každý z vás. Probíráte se krabičkou, plnou dávno zapomenutých nástrah, povalující se někde na dně skříně s rybařinou. Najednou se zadíváte na jeden kousek a hlavou se vám mihnou vzpomínky. „Jasně, to je ta guma, co jsem na ní tenkrát nachytal tolik ryb!“, proběhne člověku hlavou. A netýká se to jenom gum, rotaček, plandavek, nebo woblerů, ale zrovna tak se můžeme vracet i k zapomenutým technikám lovu. Občas neuškodí před woblera posadit přídavnou zátěž, ať už na kmenový vlasec, nebo postraní, nebo před rotačku průběžně a jistě vás napadne i spousta dalších jiných nepatrných změn, které dělají tuctové nástrahy opět atraktivními. Jednou takovou znovuobjevenou nástrahou je pro mě smáček.

V porovnání s ostatními gumovými nástrahami není na trhu zdaleka takový výběr a tak jsem se rozhodl po nějakých poohlédnout v zahraničí. Podařilo se mi sehnat několik velice zajímavých exemplářů a tak, pokud dovolíte, rád bych trochu pohovořil o tom, jak na tyto nástrahy chytám, jak je navazuji, jaké jsou jejich výhody a nevýhody a doufám, že vám tak pomohu zpestřit váš rybolov.

Zásadním rozdílem mezi smáčky a nástrahami jako je například twister, nebo riper je způsob vedení, kterým se snažíme ryby obelstít. Zatímco u twisteru nebo u riperu je hlavním lákadlem kmitající ocásek nebo kopýtko, u smáčka je to především provokující pohyb celé nástrahy.

Abychom něčeho takového docílili, je třeba nástrahu nejen odlišně vodit, ale i navazovat. Nebudeme k tomu rozhodně potřebovat klasickou twisterovou hlavičku, jak jsme zvyklí u ostatních gumových nástrah. Postačí nám obyčejný (strýmrový) háček s očkem a průběžná olůvka o různých gramážích. Samotné navázání nástrahy je vždy stejné. Liší se pouze umístění zátěže, které je velmi zásadní při tom, jak smáčky rozpohybujeme. Ve vyspělých rybářských zemích, jako je např. švédsko, Finsko, má chytání na smáčky dlouholetou tradici a tento druh lovu se těší velké popularitě, a to především v zimních měsících při lovu na dírkách. V prodejnách jsou zde k dostání speciální háčky pro tyto účely, ale i ty lze snadno nahradit háčky běžně dostupnými v našich obchodech. V těch lépe vybavených prodejnách ale dostaneme i ty, které se těm pravým velmi podobají a někde dostaneme dokonce i ty pravé. Jde o to, aby měli co nejdelší ramínko, abychom háček dostali co nejblíže středu nástrahy, kde bývá útok ryby nejčastější. Samozřejmě se to odvíjí od délky samotné nástrahy, ale při běžné délce 8 cm, je nutné dostat háček aspoň do 1/3 délky samotného tělíčka nástrahy.


různé velikosti smáčků a strýmrových háčků


připravené nástrahy


detail nastražení

Při zatěžování nástrahy je třeba přihlédnout hned k několika okolnostem. Mezi ty nejdůležitější patří způsob jakým budeme lovit a jak daleko potřebujeme nahazovat. Pokud jsou ryby dále od břehu a musíme tedy nahazovat poměrně daleko, musíme samozřejmě použít větší zátěž. Přitom bychom ale měli brát ohled na to, jakým způsobem máme navázanou celou sestavu. Házíme-li daleko a olůvko umístíme napevno 20 - 30 cm před nástrahu, musíme počítat s tím, že při dlouhém hodu nám díky své váze poletí jako první olůvko a za ním plápolající nástraha. Ta se nám při dopadu na vodní hladinu do vlasce může zamotat. Pokud musíme často sestavu rozmotávat, je to poměrně nervující nepříjemnost. Velmi rychle zjistíme, že takový způsob uchycení olůvka není ta nejšťastnější varianta. Stačí přitom velmi málo a problém je vyřešen. Dáme-li olůvko na vlasec průběžně, aby se nám volně pohybovalo, máme problém vyřešen. Každý ze způsobů uchycení zátěže si však vyžaduje jinou techniku vedení nástrahy.

Jestliže se rozhodnu umístit olůvko napevno, dávám ho přibližně 30 cm před nástrahu. Není ale v žádném případe chyba, když ponecháte vzdálenost mezi nástrahou ještě větší. Umožníte tím nástraze větší pole působnosti a to není nikdy na škodu. Takto připravená nástraha je charakteristická pro tzv. šoulání nástrahy po dně. Olůvko vlastně jemným pohybem popotahujeme do dně a smáček nám za ním vlaje ze strany na stranu, čímž připomíná poraněnou, nebo nemocnou rybku. Takto prezentovaná nástraha se často stává osudnou candátům, okounům, ale nezřídka také štikám. Výhodou tohoto způsobu je velmi nízká frekvence vázek, protože samotná nástraha je trochu nadnášena a jen zřídka kdy vázneme přímo nástrahou. Většinou se o překážky na dně zadrhne pouze olůvko. To díky svému kulatému tvaru několika lehkými škubnutími prutem skoro pokaždé vysvobodíme a tím zachráníme i celou sestavu. Máme-li ale opravdu „hladové“ dno, plné vázek, doporučil bych nadlehčit smáčka kuličkou polystyrénu, kterou nějakým šetrným způsobem vpravíme přímo do nástrahy. Docílíme tím toho, že se nám smáček bude držet dále ode dna. Měli bychom opravdu jenom minimálně váznout a atraktivitě naší nástrahy to v žádném případě neubere, ba naopak.


častým úlovkem jsou okouni

Druhým způsobem, jak rybám nástrahu nabídnout, je nechat olůvko na vlasci průběžně. Tedy volně se pohybující po vlasci. Tento způsob je, řekl bych, mnohem účinnější a kupodivu oproti předchozí metodě, mnohem méně používaný. Platí především na okouny. Vyžaduje si ale také „své“ vedení nástrahy. Tady bychom obyčejným popotahováním nástrahy po dně příliš parády nenadělali. Hlavně frekvence vázek by se nám markantně zvýšila, protože nástraha se otáčí kolem své osy a překážky na dně nás tedy ohrožují ze všech stran. S průběžným olůvkem rozhýbeme naší nástrahu mnohem přirozeněji. Nejjednodušší způsob, jak vám přiblížím pohyb, kterého bychom měli dosáhnout, je snažit se napodobit pohybem nástrahy písmeno malé „M“ v psané podobě. Zní to možná trochu zvláštně, ale je to tak. Představíme-li si malé psané „M“, tak máme přesně ten tvar, který nás zajímá. Docela svižným a táhlým zvedáním špičky prutu začneme odskakovat nástrahou tak půlmetrovými skoky ode dna a tím docílíme, že když se nástraha vrací zpět ke dnu, padá jako první olůvko a smáček nám za ní krásně vlaje. Tím docílíme kýženého pohybu a nástraha dokonale napodobuje rybku sbírající potravu ze dna. Doporučuji si tento způsob prezentace nástrahy napřed vyzkoušet někde v mělké vodě. Zde dobře uvidíme, jak nám nástraha pracuje a můžeme si vyzkoušet, jak musíme pracovat s prutem, abychom smáčkem správně pohybovali.

Způsobů vláčení je samozřejmě mnohem více. Vláčet se dá i ve sloupci, nebo můžeme vlasec zatížit více broky podobně jako při plavané, čímž zcela jistě docílíme také výjimečného pohybu, ale způsoby které jsem uvedl jsou nejpoužívanější a řekl bych i nejúčinnější.Velice silnou parketou je pro smáčky také lov na dírkách. Způsoby nastražení jsou naprosto stejné a záleží jenom na každém z vás, co vám při vertikální přívlači bude více vyhovovat. Jestli pevné, nebo průběžné olůvko.


různé typy smáčků

Jestli vám mohu poradit, určitě smáčkům věnujte trochu pozornost a nebojte se vyzkoušet něco nového. Uvidíte že úspěch na sebe nenechá dlouho čekat a nachytáte spoustu krásných ryb. Je to opravdu zajímavý rybolov. Trošku jiný než klasická twistrovačka a i způsob braní ryb je trochu jiný. Řekl bych, že ryby na smáčky útočí trochu razantněji a agresivněji, což má své kouzlo. Pokud máte problém ve vašem obchodě sehnat smáčky, které by jste si představovali, doporučil bych vám obrátit se na server www.nastrahy.cz . Tyto modely používám i já a nemohu si je vynachválit. Naleznete zde smáčky té nevyšší kvality s 3D očima a zrovna tak mikro smáčky, které napodobují potěr. Ty určitě oceníte hlavně při lovu na dírkách. A pokud budete potřebovat poradit s výběrem, nebo jakoukoliv jinou radu ohledně lovu, kontaktujte mě prostřednictvím rybářského serveru www.chytej.cz a já vám, bude-li to v mých silách, rád pomohu a poradím.

S pozdravem Standa Brávek „BASS"

Foto: autor & HaD