Pop, poper, prop nás na první pohled ničím nezaujme. Jeho tvar a fakt, že nemá lopatku, ve mně vyvolával rozpaky. Chod a celkovou práci jsem testoval v létě na jednom malém rybníčku. Wobler jsem nahodil a při každém cuknutí od něj stříkla voda. Musel jsem se tomu smát. Vůbec jsem takové „blbině“ nevěřil. Po pár minutách popování, kdy jsem experimentoval s rychlostí a sílou popotažení, jsem přišel na zajímavou věc. Pokud se rybáři podaří správně dopnout vlasec a přiměřenou silou přicuknout s popem, tak se nástraha mírně potopí, nabere trochu vzduchu a vydá zvláštní zvuk „Plooop“. Právě ten podle mě zatraktivní wobler a upozorní na sebe vodní predátory. Používám popy značek Rapala a Salmo. Při vláčení se dravým rybám snažím přiblížit umělé náhražky skutečným šupinatým pochoutkám a vybudit tak jejich dravecké instinkty. Přišel jsem na to, že různou rychlostí můžeme napodobovat různé „stavy“ rybek.
půlmetrový tloušť popu neodolal
Rychlým navíjením a svižnými poskoky se můžete přiblížit zmatené rybičce, která prchá před dravčími zoubky. Tímto stylem lovím nejraději a mými úlovky jsou hlavně boleni a okouni. Na boleny platí skutečně bleskové navíjení a pár jsem jich ulovil i jen suchým navíjením bez „popotahování“ nebo pukání nástrahy. Pokud budete navíjet pomaleji a necháte popa na hladině dejme tomu dvě, tři sekundy odstát a poté s ním cuknete, budete napodobovat rybku, která má nějaké problémy – je vyčerpaná, poraněná a lapá po vzduchu. Tento způsob mají rády štiky a tloušti. Chce to také vyladit délku jednotlivých hladinových skoků. Ty musí být ve zmiňovaných dvou případech rychlé a dostatečně agresivní. Mou poslední technikou jsou naopak delší a méně vzteklé „tahance“ po hladině. Snažím se o to, aby pop zajel na okamžik pod hladinu a nestříkal kolem sebe moc vody. Takto jsem přelstil pár štik a několik okounů.
i malý okoun směle na "hladinovku" zaútočí
že by napodobenina žáby?
Na řece pronásleduji dravce hlavně v bezprostředním okolí břehů. Lovím po i proti proudu. Párkrát jsem se u vody potkal s rybářem, který tvrdil, že je lepší a jediné správné vedení povrchových nástrah po směru toku. Jeho teorii nesdílím i proto, že prvních šest bolenů jsem nachytal právě proti proudu.
téměř půlmetrový jesen popa taky rád vezme
Na stojatých vodách jsou mými top místy bezprostřední okolí rákosu. Pokud znáte hloubkové poměry, máte z poloviny vyhráno. Tam, kde je maximální hloubka kolem 2-3 metrů můžete v klidu a často velmi úspěšně „popovat“. S přihlédnutím na roční dobu zpomaluji od léta do podzimu rychlost vedení. Ještě začátkem listopadu jsem ulovil na popa jednu štiku přes 70cm tak, že prodlevy mezi jednotlivou dobou přícuků byly tak 10 sekund.
čtyřicítka na popa
A proč zrovna vy byste měli vláčet s povrchovými nástrahami? Věřte, že se vám při útoku sebemenšího tlouště nebo štíhlete naplní žíly adrenalinem a na dlouhou dobu se vám takový zážitek vryje do paměti. Stejně jako mně...
i štiky popy milují
6.8.2005 v 3:20 minut usedám do vlaku, který mě přepraví k mé oblíbené řece Labi. Na hodinkách mám čas 3:55 a zbytek cesty musím dojít po svých, což mi vůbec nevadí. Jsem natěšený na dravce a tajně doufám, že právě dnes pokořím u bolena magickou hranici 70 cm. Ve 4:35 poprvé nahazuji. Mé očekávání už nezná mezí, a tak se mi v hlavě honí myšlenky o bolenech kolem metru a tlouštích přes 70 cm. Po 20 minutách mě už dávno přešla euforie a stojím tváří v tvář kruté realitě. Nic! Nespatřil jsem ani žádné zalovení. „Petře, co mi to děláš?“ Po tři čtvrtě hodině už mi přijde zbytečné pokoušet stále jedno jediné místo, proto se přesouvám zhruba o 300 metrů níž. Tady s popíkem dvakrát cuknu a odměnou je mi první atak a následný kontakt s rybou. V duchu jásám, i když podle tahu tipuji menší rybu. Uplyne minutka a z vody vyskakuje zubatá štika. Joj! Štika a já jsem bez lanka. Povolím brzdu a pokračuji ve zdolávání s větším respektem. Nerad bych o svého „hladiňáka“ díky štičím skalpelům přišel a malá štika se sešitou tlamou mě děsí ještě o trochu víc. Pro oba to dopadlo dobře a já mám na břehu štičku cca 45 cm, která má z mládí pořádnou jizvu na pravém boku. Pořizuji dvě fotky a rybu pouštím. Ta nemá ani ponětí, jakou mi udělala radost. Znovu nahazuji do stejných míst. Na třetí nához mám záběr. Když neznámého dravce přitáhnu blíž k hladině, vidím, že je to další štika. Tahle se mi zdá ještě o trochu menší, ale když ji vylovím na břeh musím se smát. Je to ta samá štika! Pouštím ji a pro jistotu popojdu o cca 200 metrů níž, abych se vyhnul mé známé zubatici. Tiše se plížím břehem a všímám si hejna tloušťů o osmi kusech. Jsou to ryby okolo půl metru. Chci ulovit alespoň tři chlapíky, aniž bych rozplašil ostatní. První nához míří asi dva metry za tloušťáky. Pop se k nim blíží, už je přímo u jejich ocasů a v tom se jeden z těch větších otáčí. Vztekle útočí a já pohotově zasekávám. Voda se rozlítne a zmítající se tělo protivníka mi zrychlí srdeční puls. Tah je slušný a boj statečný. Ještě pár výpadů a už ho mám na břehu. Metr ukazuje 49 cm. Rychle rybu pouštím a hledám hejno. To se přesunulo asi padesát metrů po proudu. Z něj ještě ulovím jedno vodní prasátko a skupinka je definitivně pryč. Slunce už pěkně pálí. Na hodinkách mám 10:20. V 11:05 mi jede vlak. Sestupuji stále níž a kousek od břehu vidím 4 jeseny. Nástrahu jsem ještě nevyměnil. Stále lovím na pop od firmy Rapala se světle modrým hřbetem a žlutým bříškem. Na druhý nához se mi daří jednoho jesena ulovit – má 48 cm. Další nához směřuje do stejných míst. Wobler si to už „prská“ ke stojícím rybám. Zbývá ještě tak půl metru a bude opět u jesenů. Jeho pouť po klidné vodní hladině však přerušuje exploze dynamitu. Jeseni zmizeli. Já mám spadlou dolní čelist, ale ohnutý prut a prokluzující brzda navijáku mě probírá z rozčarování. Tohle není ani štika, ani tloušť. Tohle je pořádný bolen! Ryba mě svým mohutným tahem a rychlými výpady nutí ji následovat. Rychlým krokem dravce stíhám a ten občas, aby se neřeklo, vyskočí nad hladinu a ukáže své perleťově stříbrné tělo. Ušel jsem už dobrých padesát metrů a začínám věřit v úspěch. Dokonce získávám nějaké metry vlasce. Finální fázi nepokazím a mám bolena v podběráku. Je úžasný. Měří něco málo přes 65cm. Kouknu na hodinky. Je 10:55. Musím lov ukončit.
Sedím ve vlaku, zpocený, nevyspalý, špinavý, ale šťastný a spokojený :-)
Doufám, že na hladinové provokatéry budete mít úspěchy a bude se vám dařit. Věřte, že při žádné jiné vláčecí technice neuvidíte útočit dravce tak, jako při „popování“.
Úspěšný lov přeje Tomáš Hampejs alias Tomash
uplne vsetky popy co su tu na fotkych mam a ani na jedneho nic :D
Ahoj Tomáši, koupil jsme si popa (Rapala) a po tvém článku jsem dostal motivaci si ho jít hned vyzkoušet, ale nikdy jsem na nej nic nechytěl a ani neviděl po něm jít nějaké zalovení a to vedle mě lovili neustále boleni! Myslíš, že dělám chybu ve vedení nástrahy…chtěl jsem se zeptat jestli by jsi to nemohl trochu více popstat. Předem děkuji. Martin
super článek
jj calnek dobry akorat nechapu proc ti u te stiky vadilo ze nemas lanko nevim ja na stiky du vzdy bez lanka s lankem du jen kdyz du na mrtvou rybku…
Další bezva článek, 1
Mooc pěkný článek,já se vláčení moc nevěnuji,ale letos to chci změnit.Popa určitě vyzkouším,snad budu mít štěstí.
Tak dobře, tak už se nečerti, asi ti závadím, že si umíš udělat na ryby tolik času. Taky s tím musím letos něco udělat. Čau.
Tomáši Nováku, nevyužívám žádného shromažďování u vyústění ústecké kanalizace! Ryby netahám z nábřežní navigace a pod mostem Ed. Beneše jsem byl letos tak 5krát. Brácha v roce 2005 ryby vůbec nechytal – takže nevím, jak jsme tam „byli každou chvíli“. Kdybych vše, co chytím posílal do čas. Rybářství, tak by se v Rybářství opravdu asi hodně divili. Jinak tvou narážku, že ryby tahám jak z kádě tak trochu nechápu. Ryby mají tendenci se u výpustě z kanalizací zdržovat, ale pokud je tam najeté hejno, tak z něj ulovíš max. jednu rybu. Doufej v co chceš, ale snaž se své důmyslné postřehy směřovat trošičku logičtěji. Tohle chápu jako štěk do tmy.
Tomáši Hampejsi, využíváš shromážďování ryb u výústění ústecké městské kanalizace! Ryby jsou zde velmi znevýhodněny. Ryby taháš z nábřežní navigace – zdi se zábradlím pod ústeckým mostem Ed. Beneše – asi 5 m vzduchem od hladiny. Jste tam s bráchou každou chvíli. Vše co chytíš hned fotíš a posíláš do čas. Rybářství do nej-nej. Doufám, že ryby pouštíš, když už je taháš jak z kádě :-)
Nej barvy – přírodní- modrá, zelená, stříbrná, bílá… Oblíbený popík je ten s modrým hřbetem a oranž. bříškem.
Super článek jenom mně v článku chybí tvoje nej barvy popíků
velmi pěkný článek o velmi pěkné disciplíně=) Popování je velice adrenalinový sport, který je však pouze pro otrlejší (páč já se vžycky po zalovení pod nohama klepu ještě celej den=))) holt na to nemam nervy.. taky mam sklony vždycky zaseknout podle očí, můžu se snažit sebevíc, ale instinktivně přiseknu.. musim se ještě moooc učit..
Pěkný článek, při „popování“ už jsem měl taky pěknej zážitek, zkusil jsem to u nás,po tom co jsem chytal s tim ve Španěl basse…A potom u nás když na woblery nic, tak jsem to zkusil , a švyhnul jsem to do proudu 2krát zatáhl a najednou, neuvěřitelnou rychlostí vylítla z vody ryba odhadem tak± 60cm asi bolen, prda jak blázen zásek a hned spadla..Tak jsem to metnul ještě jednou na stejné místo a z novu, ta ryba chnapla toho popa,vylitla celá na hladinu-zaklepala sebou nad hladinou při letu a pop stih vylítnout dřív než já zasekl… Myslim,že je tahle nástraha hodně o momentu překvapení…aspon mi to připadá… Příšti rok,to budu pokoušet více..protože ty záběry stojej za to :-))
Tak to já fakt íímrvére sledovat nemůžu, protože jakmile vidím ten závar tak přiseknu.Asi se to časem podá, ale letos jsem měl několikrát pěknej lavór a nedokázal jsem se „udržet“.Bylo to hlavně od bolenů a okýšů. Pokud by to byla štika, asi by opakovaně „zobla“…
chce to ledový klid…sleduju, ale valim si tu svou…a tam co popuju nejvíc (u sauny) tak v tom proudu je to bomba a je tam…žádný vyplašení nebo náznak předem není
Jo, já mám úplně ten samý problém. Letos sem to na popa zkoušel poprvý, a několikrát se mi to taky stalo. Myslel sem že se půjdu oběsit, ale podruhý sem zase sekl, debil.:-)
Napište někdo, jaké máte zkušenosti se sledováním popající nástrahy. Já mám ten problém, že když sleduji pohyb nástrahy po hladině a občas se mi pod ní „udělá lavór“ (myslím velký vír od dravce) hrozně se leknu a automaticky zasekávám, čímž dravce vyplaším a už nezaútočí…Nedokážu se tohoto zlozvyku zbavit.
mam presne rovnake skusenosti. na oravskej priehrade som bol v clne s redom a jedna mala stucka sa 5! x po sebe netrafila do popa. ani som ju nevybral. :(
a rovnako som prisiel aj o popa. jedna stuka sa mi trafila hodny kus pred popa. dokonca moja skusenost je taka, ze stuka sa trafi asi len v tretine utokov. ale s popom som zacal este len tuto jesen. tak to moze byt aj nespravnym vedenim.
clanok je vyborne napisany. 1!
Pěkný článek.Příští rok to určitě zkusim,i když nejsem moc velkej vláčkař tak to vypadá zajímavě.
Peknej clanek.......jen doplnim…na tento styl lovu jsme zavedli s mirkem terminus technikus: lov na popa.......popání rybar lovici ten den pouze na popa......popista :-D
Tomasi…skoda, ze nic nerikas o silenych zaberech, kdy se stika tvz. netrefi do nastrahy, prestoze ta neni vedena nijak agresivne…byl jsem svedkem ukousnuti popa dlouheho 7cm, stikou cca 30 a ukousla vlasec 30cm!! pred nastrahou… Myslim, ze nikdo z nas nedokaze toto vysvetli, ze by se slavny a vehlasny predator spletl, pul metru sem, pul metru tam…neverim.....
Jinak uz jsem prisel o popa, ktery mi prasknul pri zaberu.....rybu jsem odhadl na stiku 60+ a zabrala pri zabrodeni kousek od spicky prutu.....malem sem se pos…, bohuzel asi male priseknuti, nebo prave zaber „po nohami“ mel na svedomi, ze mi ryba spadla :-( I tak muze byt agresivni utok!!!
Tomáši, je to marný, ale ty prostě psát umíš.........................:-D