Pop, poper, prop nás na první pohled ničím nezaujme. Jeho tvar a fakt, že nemá lopatku, ve mně vyvolával rozpaky. Chod a celkovou práci jsem testoval v létě na jednom malém rybníčku. Wobler jsem nahodil a při každém cuknutí od něj stříkla voda. Musel jsem se tomu smát. Vůbec jsem takové „blbině“ nevěřil. Po pár minutách popování, kdy jsem experimentoval s rychlostí a sílou popotažení, jsem přišel na zajímavou věc. Pokud se rybáři podaří správně dopnout vlasec a přiměřenou silou přicuknout s popem, tak se nástraha mírně potopí, nabere trochu vzduchu a vydá zvláštní zvuk „Plooop“. Právě ten podle mě zatraktivní wobler a upozorní na sebe vodní predátory. Používám popy značek Rapala a Salmo. Při vláčení se dravým rybám snažím přiblížit umělé náhražky skutečným šupinatým pochoutkám a vybudit tak jejich dravecké instinkty. Přišel jsem na to, že různou rychlostí můžeme napodobovat různé „stavy“ rybek.


půlmetrový tloušť popu neodolal

Rychlým navíjením a svižnými poskoky se můžete přiblížit zmatené rybičce, která prchá před dravčími zoubky. Tímto stylem lovím nejraději a mými úlovky jsou hlavně boleni a okouni. Na boleny platí skutečně bleskové navíjení a pár jsem jich ulovil i jen suchým navíjením bez „popotahování“ nebo pukání nástrahy. Pokud budete navíjet pomaleji a necháte popa na hladině dejme tomu dvě, tři sekundy odstát a poté s ním cuknete, budete napodobovat rybku, která má nějaké problémy – je vyčerpaná, poraněná a lapá po vzduchu. Tento způsob mají rády štiky a tloušti. Chce to také vyladit délku jednotlivých hladinových skoků. Ty musí být ve zmiňovaných dvou případech rychlé a dostatečně agresivní. Mou poslední technikou jsou naopak delší a méně vzteklé „tahance“ po hladině. Snažím se o to, aby pop zajel na okamžik pod hladinu a nestříkal kolem sebe moc vody. Takto jsem přelstil pár štik a několik okounů.


i malý okoun směle na "hladinovku" zaútočí


že by napodobenina žáby?

Na řece pronásleduji dravce hlavně v bezprostředním okolí břehů. Lovím po i proti proudu. Párkrát jsem se u vody potkal s rybářem, který tvrdil, že je lepší a jediné správné vedení povrchových nástrah po směru toku. Jeho teorii nesdílím i proto, že prvních šest bolenů jsem nachytal právě proti proudu.


téměř půlmetrový jesen popa taky rád vezme

Na stojatých vodách jsou mými top místy bezprostřední okolí rákosu. Pokud znáte hloubkové poměry, máte z poloviny vyhráno. Tam, kde je maximální hloubka kolem 2-3 metrů můžete v klidu a často velmi úspěšně „popovat“. S přihlédnutím na roční dobu zpomaluji od léta do podzimu rychlost vedení. Ještě začátkem listopadu jsem ulovil na popa jednu štiku přes 70cm tak, že prodlevy mezi jednotlivou dobou přícuků byly tak 10 sekund.


čtyřicítka na popa

A proč zrovna vy byste měli vláčet s povrchovými nástrahami? Věřte, že se vám při útoku sebemenšího tlouště nebo štíhlete naplní žíly adrenalinem a na dlouhou dobu se vám takový zážitek vryje do paměti. Stejně jako mně...


i štiky popy milují

6.8.2005 v 3:20 minut usedám do vlaku, který mě přepraví k mé oblíbené řece Labi. Na hodinkách mám čas 3:55 a zbytek cesty musím dojít po svých, což mi vůbec nevadí. Jsem natěšený na dravce a tajně doufám, že právě dnes pokořím u bolena magickou hranici 70 cm. Ve 4:35 poprvé nahazuji. Mé očekávání už nezná mezí, a tak se mi v hlavě honí myšlenky o bolenech kolem metru a tlouštích přes 70 cm. Po 20 minutách mě už dávno přešla euforie a stojím tváří v tvář kruté realitě. Nic! Nespatřil jsem ani žádné zalovení. „Petře, co mi to děláš?“ Po tři čtvrtě hodině už mi přijde zbytečné pokoušet stále jedno jediné místo, proto se přesouvám zhruba o 300 metrů níž. Tady s popíkem dvakrát cuknu a odměnou je mi první atak a následný kontakt s rybou. V duchu jásám, i když podle tahu tipuji menší rybu. Uplyne minutka a z vody vyskakuje zubatá štika. Joj! Štika a já jsem bez lanka. Povolím brzdu a pokračuji ve zdolávání s větším respektem. Nerad bych o svého „hladiňáka“ díky štičím skalpelům přišel a malá štika se sešitou tlamou mě děsí ještě o trochu víc. Pro oba to dopadlo dobře a já mám na břehu štičku cca 45 cm, která má z mládí pořádnou jizvu na pravém boku. Pořizuji dvě fotky a rybu pouštím. Ta nemá ani ponětí, jakou mi udělala radost. Znovu nahazuji do stejných míst. Na třetí nához mám záběr. Když neznámého dravce přitáhnu blíž k hladině, vidím, že je to další štika. Tahle se mi zdá ještě o trochu menší, ale když ji vylovím na břeh musím se smát. Je to ta samá štika! Pouštím ji a pro jistotu popojdu o cca 200 metrů níž, abych se vyhnul mé známé zubatici. Tiše se plížím břehem a všímám si hejna tloušťů o osmi kusech. Jsou to ryby okolo půl metru. Chci ulovit alespoň tři chlapíky, aniž bych rozplašil ostatní. První nához míří asi dva metry za tloušťáky. Pop se k nim blíží, už je přímo u jejich ocasů a v tom se jeden z těch větších otáčí. Vztekle útočí a já pohotově zasekávám. Voda se rozlítne a zmítající se tělo protivníka mi zrychlí srdeční puls. Tah je slušný a boj statečný. Ještě pár výpadů a už ho mám na břehu. Metr ukazuje 49 cm. Rychle rybu pouštím a hledám hejno. To se přesunulo asi padesát metrů po proudu. Z něj ještě ulovím jedno vodní prasátko a skupinka je definitivně pryč. Slunce už pěkně pálí. Na hodinkách mám 10:20. V 11:05 mi jede vlak. Sestupuji stále níž a kousek od břehu vidím 4 jeseny. Nástrahu jsem ještě nevyměnil. Stále lovím na pop od firmy Rapala se světle modrým hřbetem a žlutým bříškem. Na druhý nához se mi daří jednoho jesena ulovit – má 48 cm. Další nához směřuje do stejných míst. Wobler si to už „prská“ ke stojícím rybám. Zbývá ještě tak půl metru a bude opět u jesenů. Jeho pouť po klidné vodní hladině však přerušuje exploze dynamitu. Jeseni zmizeli. Já mám spadlou dolní čelist, ale ohnutý prut a prokluzující brzda navijáku mě probírá z rozčarování. Tohle není ani štika, ani tloušť. Tohle je pořádný bolen! Ryba mě svým mohutným tahem a rychlými výpady nutí ji následovat. Rychlým krokem dravce stíhám a ten občas, aby se neřeklo, vyskočí nad hladinu a ukáže své perleťově stříbrné tělo. Ušel jsem už dobrých padesát metrů a začínám věřit v úspěch. Dokonce získávám nějaké metry vlasce. Finální fázi nepokazím a mám bolena v podběráku. Je úžasný. Měří něco málo přes 65cm. Kouknu na hodinky. Je 10:55. Musím lov ukončit.

Sedím ve vlaku, zpocený, nevyspalý, špinavý, ale šťastný a spokojený :-)



Doufám, že na hladinové provokatéry budete mít úspěchy a bude se vám dařit. Věřte, že při žádné jiné vláčecí technice neuvidíte útočit dravce tak, jako při „popování“.

Úspěšný lov přeje Tomáš Hampejs alias Tomash