Přesto nevidím problém v tom chytat na boilies. Naopak v určité části své rybářské "kariéry" jsem se dostal do fáze, že se boiliesový experiment stal nutností a zdolání ryby na tuto nástrahu (nejlépe kapra nad 60 cm) jedním z hlavních cílů sezóny. Zdůrazňuji to, že šlo o jeden z cílů, ne o cíl jediný. Pestrost rybaření a univerzálnost rybáře totiž považuji za velmi důležité. Tak se tedy stalo, že jsem začal chytat na boilies. Máte - li zájem utvrdit se, že na tuto magickou kuličku může chytat každý, tak čtěte dále.

První pokus - Vltava
Blíží se konec dubna, řeky opadávají, slunko začíná mít sílu. Od začátku roku mám za sebou mnoho parádních rybářských zážitků. Nejdřív to byl hezký lov tloušťů v lednu, v únoru jsem si několikrát dobře zachytal na dírkách. Březen byl ve znamení úspěšné plavané na řece. V dubnu vyšlo hezky zahájení pstruhové sezóny, ale braly i parmy a kapři na waglera. V tu dobu vyrážím do jisté kaprové speciálky na pražských Vinohradech a po předchozí pečlivé úvaze kupuji boilies a stávám se tak definitivně "kuličkářem". K tomu dokupuji pouze tři olova s hadičkou, kvalitní kaprové háčky, kus "šokovky" a PVA šňůrku. Další kaprařské vymoženosti kupovat odmítám. Něco mám už z dřívějška z lovu parem (hlásiče, boilies jehla, vrtáček, zarážky). Jedním z cílů tohoto experimentu je zároveň dokázat, že se na boilies dá lovit bez klasické kaprařské výbavy. Jsem si například zcela jist, že by moje kvalitní, ale přeci jen "trochu" měkčí poloteleskopy od Shimana sklidili kaprařův posměch. Jenže o to tady vůbec nejde.

S kolegou Milanem začínáme krmit týden předem a činíme tak až do dne "D". Nejdříve začínáme vnadící směsí, do které přidáváme z části půlené a části celé krmné boilies doplněné o kukuřici. Později krmíme jen krmným boilies. Dva dny před lovem vhazujeme pouze boilies, které budeme dávat na háček, což je v našem případě příchuť karpkiller od firmy H.P.B a ryba od Moselly. Jako revír vybíráme Vltavu v Praze - konkrétně zlom mezi hlavním tokem a ramenem řeky v Libni. Místo je velkými kapry a cejny přímo proslulé a i boilies tu zdejší ryby dobře znají. V inkriminovaný den sedíme v 6:00 u vody. Rozhodujeme se nakonec "obětovat" na tento způsob lovu každý jenom jeden prut. Druhým se budeme bavit s plavanou a feederem. Montáže letí vzduchem. Ty kaprařské dopadají zhruba 30 metrů od břehu do krmného pásu v hloubce 6 metrů. Plavačkové a feederové míří pouze pár metrů od břehu. A začíná velké čekání. Je nám jasné že záběr pravděpodobně nepřijde hned, ba co více možná nepřijde vůbec. Rozhodujeme se kaprům věnovat pouze 13 hodin, s tím že pokud by extrémně brali, tak jsme ochotni lov značně prodloužit. Jenže oni neberou. Za celý den máme pouze 2 kontakty, ale rybě v tlamce háček nikdy neuvízl, a tak ta pravá jízda nikdy nezačala. Ryby dokonce nejdou, ač je to na tomto místě velmi neobvyklé, ani na můj feeder. Pouze jeden cejn, byť pěkný (49 cm), je jednoznačným neúspěchem. Den byl celkově zvláštní a všechno tak nové. Už jen díky pocitu, že zkoušíme poprvé boilies, utekl jako voda. Ale zároveň určitě mnoho věcí k té správné atmosféře chybělo, například - záběr, přírodnější a větší místo (chytali jsme ve stráni pod jednou z hlavních silnic) a druhý prut na boilies. A tak v 19 hodin večer odcházíme, poměrně bez výčitků, sledovat náš hokejový nároďák na mistrovství světa. Příčiny našeho neúspěchu vidím v tom, že jsme lovu věnovali jenom málo času, ve výběru místa - měli jsme chytat více na hlavním toku a chyby jsme určitě udělali i při předkrmování. Náklady nebyly závratné: krmné a nástražní boilies 500,- Kč, další výdaje cca 300,- Kč. Tedy díky tomu že jsme chytali ve dvou 400,- Kč na osobu, což je na jednu vycházku hodně, ale na to že jsme potřebovali "kompletní výbavu" k lovu kaprů - nic.

Pokus druhý - Berounka
Je konec srpna. Dravčí a kůrková (lov na pečivo z hladiny) sezóna nebyla špatná a navíc jsme při lovu nástražních ryb na Berounce narazili na místo s výskytem pěkných kaprů. Pak už bylo vše dílem okamžiku. V pátek ráno Milan poprvé zakrmil asi 250 koulemi krmného boilies. V sobotu ráno jsme už byli na místě, poslali do vody další dávku (zhruba poloviční) a také naše montáže. Rozkrmenou máme lavici na pokraji hlavního proudu a jedno místo na širé řece. Hloubka na lavici je okolo 1,5 metru, na řece ještě o půl metru více. Dno jsme nevyměřovali pomocí echolotu, ale prostou koupelí. K lovu používáme zbytky boilies z jara (karpkiller, ryba a krmné) a přidáváme k němu příchuť pálivý lobster od Anacondy. Tento druhý pokus se liší od prvního jako nebe a dudy. Především nechytáme ve městě, ale v malebném koutku přírody na Berounce nad Radotínem. Máme okolo sebe mnoho prostoru na rozložení věcí a povalování. Nevede okolo nás frekventovaná cesta pražských "pejskařů". A hlavně - chytáme oba nekompromisně na dva pruty a jsme už zbaveni nováčkovských obav, jestli se nám montáž nezamotá nebo boilies neleží někde zavrtáno v bahně. Počasí a teplota vody jsou také mnohem příznivější. Na lov máme k dispozici 28 hodin a ne čas poloviční. Vše už je jen ve znamení čekání na záběr, které vám popíšu hodinu po hodině. Vzhledem k tomu, že už máme 13 hodin odloveno začínám hodinou čtrnáctou.


nastražené pruty

14. hodina čekání: Pruty s nástrahami leží na dně. Na dvou je boilies karpkiller (16mm), jednom ryba (16mm) a dalším pálivý lobster (20mm). Vlasce máme obyčejné a mají průměr od 0,22 mm do 0,26, ať má ryba šanci.
15. hodina: V rámci nedočkavosti se rozhoduji nespoléhat pouze na náš krmný koberec, ale vytvořit k němu napříč řekou ještě krmnou cestu, což také činím. Zároveň si uvědomuji, že v samé euforii a záchvatu profesionality (chytám na boilies přece už podruhé!), jsem se suverénně vykašlal na uvázání návazce z šokovky a celou montáž jsem vytvořil z klasického monofilu.
16. hodina: Nejsme naivní, víme, že na boilies nepřicházejí záběry hned. Přesto si vytváříme teorii, že ta pravá kapří aktivita přijde až za hodinu, kdy to bude přesně den od té doby, co zde Milan krmil. To že by měly brát ryby dříve považujeme za nesmysl a přirovnáváme to k situaci, kdy my bychom měli snídat místo obvyklé osmé hodiny ranní už v sedm, ještě za spánku.
17. hodina: V kýženou hodinu záběr nepřichází. Na to operativně reaguji postavením bivaku (rozumějte stanu). Uvědomujeme si totiž, že přeci není možné, aby nám ryby braly, když nemáme postavený bivak. Ovšem ani ten prozatím nezabírá. Noc rozhodne, ale ta je ještě příliš daleko.
18. hodina: Kousek od nás se začínají usazovat dva kluci. Vzhledem k tomu, že hážeme kousek po vodě na ně volám a prosím je, jestli by se nemohli posunout o místo dál, že tam máme zakrmeno. Kluci odpovídají, že si sem přišli jenom narýpat žížaly na úhoře, kteří dnes určitě půjdou a ptají se jestli my jsme už něco chytli. Na to jim říkám, že zatím ne, že čekáme na kapry. Poté co kluci odejdou mě Milan opravuje, že jsem jim to řekl špatně. Neměl jsem jim říkat, že čekáme na kapry, ale chytáme na boilies! Takhle prý vypadáme jak nějací bobkaři.


malebný kout řeky Berounky

19. hodina: Rybář chytající s feedrem na druhém břehu tahá bílou rybu za bílou rybou. Říkáme si, že si o nás asi myslí, že jsme nějací amatéři a zároveň přidáváme - jen ten kdyby věděl co máme na háčku! Poté přehazujeme. Místo boilies příchuti ryba nabíjím pálivého lobstra.
20. hodina: Připomínám si, že kaprařina má okolo sebe mnoho legend a hrdinů. Musí se nechat že, legendy a hrdiny dovedou kapraři vytvořit. Za chvíli oslavím den čekání na záběr. Ale co je to proti Simonu Crowe, který na Cassienu čekal bez záběru 21 dní?!
21. až 23. hodina: Je odpoledne, slunce pálí, ale mi zalézáme do spacáků a u zapnutých hlásičů spíme. To mi moje rybářsky věčně nenabažené tělo nikdy před tím nedovolilo. Inu, chytáme teď trochu jinou disciplínu.
24. hodina: Na záběr už čekám plný den. Milan odjíždí na chvíli do práce a vrátí se ve dvě ráno. Teď je 7 hodin večer. Uvědomuji si, jak moc je tenhle druh rybařiny degradující. Ležím zády k prutům, dění na hladině mě vůbec nezajímá, vnímám jenom jedním smyslem - sluchem, který je nastaven na zvuk hlásiče. Mozek chvíli spí a chvílemi se v něm honí tisíce myšlenek, které s rybami vůbec nesouvisí. Kromě toho má v sobě vymyšleno 5 způsobů, jak by se dnes dala přelstít pěkná ryba. Všechny zavrhuji - nepřišel jsem sem přelstít pěknou rybu, ale chytit kapra na boilies!


za námi byla pravá divočina

25. a 26. hodina: Pořád se válím jak líné prase ve spacáku a prutů si ani nevšímám. Vím, že záběr je jen otázkou času, ale přijde mi, že by se ryby takhle chytat neměli. Je to k nim neúcta. Zároveň jde však o jediný způsob, jak přežít to dlouhé čekání. Četl bych si nějakou knížku, ale na to už je málo světla.
27. hodina: Píp, píp, bzzzzz! Je to tady! První jízda! Vybíhám bos ze spacáku a s příliš volnou brzdou zvedám prut. Jenže ryba tam už není. Záběr byl na boilies karpkiller, a tak ho nabíjím i na druhý prut.


čekání na záběr

28. hodina: Jízda mi značně zvedla náladu. Kaprař však nesmí vydávat příliš energie, tak jdu raději opět spát.
29. hodina: Probouzí mě zvuk hlásiče, na který navazuje hrčení brzdy. Opouštím spacák, dotahuji brzdu a na druhém konci vlasce cítím odpor, který je slabší než jsem čekal od kýženého kapra nad 60 cm. Zdolávám pěkného tlouště. Měřím a má přesně 40 cm. Přátelé, tak tohle je moje první ryba na proteinovou kuličku! Rozesílám smsky do celého světa. V lovu už nepokračuji, neb je půlnoc. Tady by klidně mohl můj deník končit, cíl byl splněn, ale chtělo by to ještě kapra. Proto ještě chvíli posečkejte. Za chvíli se ke mně přidá Milan a nahazovat budeme ve 4 ráno.
30. hodina: Milan už je tady a nabíjí místo jednoho kaprového prutu prut sumcový. Já mám chvíli po náhozu další jízdu. Ryba je pěkná, ale po chvilce i s kuličkou boilies mizí. Evidentně nevisela za háček, ale jen za kouli.
31. hodina: Probouzí nás zase hlásič, těžkopádná brzda a rána způsobená úderem očka prutu do hlásiče. Milan je u mého prutu s nastraženým boilies karpkiller dříve. Brzdu jsem nechal tužší než jsem měl, a tak má prut tendenci jít do vody. Milan má naštěstí tendenci ho držet. To už mám prut v ruce a odpor ryby je velmi příjemný. Ryba to zkouší rozjet po vodě a to se jí taky daří, jenže pak ji otáčím a za chvíli je v podběráku. Od začátku je jasné, že je to kapr! Český rekord to sice není, ale délka 58 cm a hlavně váha 5,1 kg jsou skvělou náplastí na předcházející snažení. Kapr je moc pěkně stavěný a vypadá, že si zobnul pěkných pár koulí boilies, než se dostal k tomu na háčku. Při focení mě po jednom snímku zrazují baterky v digitálu. O to dříve jde kapr zpět do Berounky. A tím příběh končí.

Pár hodin ještě chytáme, ale jízda už nepřichází. Jen Milan se chvíli baví s kukuřicí na vlasu a zdolává jednoho menšího kapra. Ještě před odjezdem hážeme do vody další krmnou dávku. O den později se na místo vracíme. Ryby za sebou mají o den krmení více a jdou skvěle. Za 10 hodin lovu máme 8 jízd. Hvězdou je Milan, který si nejen chytá svého prvního kapra na boilies, má většinu záběrů a zároveň má na boilies pálivý lobster sumce na prutě, ale o toho ve vázce přichází. Celkem zdoláváme 5 kaprů od 52 do 57 cm. Já i Milan bohužel o mnohem větší kapry přicházíme. Až u těchto velkých ryb bychom pravděpodobně ocenili tvrdší pruty a pevnější vlasce, ale ani tak jsme nebyli bez naděje je zdolat. Poznatek z prvních lovů je navíc jasný - potvrzuje se teorie - nejvíce záběrů přichází za tmy.
Závěrem se dá říci jediné - nebylo to špatné. Tento způsob rybařiny se dá praktikovat jenom občas. Ale popadne - li někoho touha po chycení většího kapra, tak nelze než boilies doporučit. Dá se tak chytat i s běžnou výbavou na položenou, doplněnou o pár drobností bez kterých se neobejdete (boilies jehla, nějaký zvukový signalizátor záběru a boilies samotné), zbytek si můžete dokoupit, až když vás tento sport nadchne. Lov na boilies je další krok k tomu stát se univerzálním rybářem. Já se určitě k němu budu vracet. Pokud však velké kapry ulovené touto metodou hodláte vraždit, tak snad bude lepší, když zůstanete doma.

Tip na místo:
Máte - li možnost navštívit s pruty v ruce naše hlavní město Prahu, pak se určitě vydejte na Vltavu 5. Konkrétně vám doporučuji dvě místa v Libni. Nejlépe se zde chytá u slepého ramene, do kterého se vlévá řeka Rokytka. A to od soutoku až k hlavnímu toku Vltavy. Nebo nelze nedoporučit samotný Libeňský ostrov a chytat přímo na hlavním toku. Obecně platí, že čím dále po ostrově směrem po proudu řeky dojdete, tím chytnete více ryb. Na samotné špičce ostrova je za prostory kovošrotu oplocená rybářská bouda, která je pravým rybářským rájem. Až k ní se nedostanete, ale přiblížit se k ní vůbec neškodí. Při troše trpělivosti by cejn nad 50 cm, plotice nad 30 cm či pěkný kapr neměli být problémem. Lovit zde lze i sumce a na řece pěkné tlouště a podoustve. Hloubka je zde poměrně značná. U vtoku Rokytky do ramena Vltavy jsou cca 2 metry a směrem na řeku se hloubka zvětšuje. Přímo na řece je 5 metrů a více. Smrtící zbraní je zde feeder, ale nelze zatracovat ani klasickou položenou. U Rokytky se dá i úspěšně vláčet. Naopak na plavanou jsou zde příliš těžké podmínky a malé množství bílé ryb. Obě místa jsou dobře dostupná z metra trasy B - Palmovka, nebo autem. V případě Libeňského ostrova můžete dojet autem až k vodě.

Radek Filip

Tento a další články naleznete v listopadovém vydání časopisu KAJMAN