Je pondělí 27. prosince tři čtvrtě na osm ráno a my (HaD, TR, jaryn, Milky, havel) vyrážíme z Tábora. Sraz je domluven na devátou hodinu, proto spěcháme a uháníme po klikatých silničkách úctyhodnou rychlostí. Předzvěstí bujaré nálady je placatice kolující po autě.

foto havel Na místo dorážíme na minutu přesně a těsně po nás přijíždí Čajda. Všichni si kupují povolenky a hurá na ryby. Uposlecháváme rady správce rybníka a půjčujeme si loď (pr jistotu). Použijeme ji však jenom jako zavazadlo, do kterého skládáme naše četné rybářské vybavení. Cílem našeho prvního rybářského útoku se stává okolí lávky u přítoku rybníka. Během našeho přesunu doráží další skupina „Chytejáků” (Láďa_Vydra, BoBo, Dodo, Bass a Přichy), kteří se řídí naším příkladem a směřují k vodě.

Několik odvážlivců se vydává na led, ale zbytek se rozhoduje pro rybolov z lávky. HaD připravuje vrtákem dírky, nahazují se první pruty a koluje placatice, jejíž obsah je inzerován jako slivovice. První ulovená ryba skáče na prut Milkymu, který ani neví, jak mohl dosáhnout takového úspěchu ;–). Je nutno doplnit placatici a vyvrtat nové dírky, protože postupně doráží další rybářská společnost. Další záběr přichází mistru pupákovi. Asi tomu ale chtěl osud, velká ryba se pouze ukáže pod ledem a je pryč.

Někdy okolo poledne se Milky rozhoduje pro návrat do týpka. S významnou pomocí dalšího „Chytejáka” rozdělává oheň. Rybáři vracející se od lávky to oceňují a nahřívají si své zkřehlé údy. Načínají se další láhve ohnivé vody a Milky připravuje „svařák”. Všichni jsou v dobré náladě, rozbalují se svačinky „od maminky” a začíná příjemné posezení, jehož součástí je i oslava HaDových, jak říká, skromných třicetin. Také se na nás přišel podívat jeden místní čtyřnohý čmuchal. Podařilo se mu ukořistit více masa, než nám všem dohromady. Zatímco my jsme chytali ryby a povídali si, on probíral naše zásoby, přivezené z domova, a nemalou část jich odnesl.

Dalším milým návštvníkem je rybářka Žaneta, která za námi přijíždí ze svého nedalekého domova. Odpoledne začíná poměrně dost sněžit, a proto mnoho účastníků věší rybařinu pro tento den definitivně na hřebík. Většina z nich se věnuje lahvi slivovice a hrnku se „svařákem” kolujícím uvnitř týpka. Před čtvrtou hodinou odpolední se zvedá pupák, Šimi a pikoš, kteří se připravují k návratu domů (Praha). Tím se spouští řetězová reakce a k autům se postupně vydává většina účastníků srazu. I my se tedy rozhodujeme pro cestu zpět k domovu. Hledáme poslední věci, které se za tak krátkou dobu našeho pobytu na tomto místě dokázaly až neuvřitelně vzdálit. Vše je dokončeno a připraveno na odjezd domů. Najednou zjišťujeme, že nemáme podlážky, které jsme si přivezli z Tábora. Prohledáváme oblast okolo týpka, ale dovídáme se, že HaD a TR ve své „veselé náladě” podlážky pravdpodobně zanechali pod hrází na druhém konci rybníka. Odvážně se je vydává hledat jaryn s podmínkou, že ho na hrázi vyzvedneme. U týpka mezitím probíhá poslední srdceryvné loučení a odjíždí i ti největší „loudalové” (nic proti, pánové, jednoduše legrace musí být...). Na konci rybníka nakládáme podlážky a jaryna. Teď už nám nic nebrání v návratu k domovu...

Za zmínku stojí, že i přes HaDovo neustálé ubezpečování: „Čím víc piju, tím je ten led silnější”, vstoupila na led přibližně jen polovina přítomných rybářů. Ostatní svůj oblíbený sport provozovali z lávky. Byl i jeden, který se pokoušel chytat ze břehu, ale přes led toho moc nebralo..."Šimi, házet mušákem umíš opravdu dobře, ale měl by sis to nechat na dobu, kdy vody roztají... ;–)"

Rád bych jménem svým i jménem serveru Chytej.cz poděkoval všem zúčastnným za pohodovou zábavu a příjemnou náladu, která celý sraz provázela.

Přeji Vám všem pevné zdraví a abychom se brzy opět setkali.

Petrův zdar Radek Havlíček