štika obecná Karabinky používám téměř vždy. Nesmírně totiž ulehčují a zrychlují výměnu nástrahy a zároveň nám nezanedbatelně šetří vlasec. Mnoho rybářů při ultralehké přívlači navazuje nástrahy přímo na kmenový vlasec s tím, že karabinka zhoršuje jejich chod. Není to tak docela pravda. Pokud je totiž dostatečně malá (tedy i lehká), na chod nástrahy nemá prakticky žádný vliv. Karabinky, které používám, jsou zároveň opatřeny obratlíkem. Nemusím pak při výměně woblera za rotační třpytku už žádný obratlík navazovat. Karabinka s obratlíkem je sice trošku větší než bez něj, ale dle mého názoru a praktických zkušeností to nemá na záběry či chod nástrahy žádný vliv. Typů karabinek je mnoho, ty nejmenší jsem však zatím viděl pouze v jednom provedení (obr.1 – Klasická karabinka s obratlíkem).

Možná si někteří z vás vzpomenou na článek ze zářijového KAJMANa 2003, který se zabýval testem nejběžnějších karabinek s obratlíky na trhu. Mnou popisovaný model zde dosáhl nevalného hodnocení při zátěžovém testu. Jeho předností ale byla velice rychlá manipulace. Co se týče nižší pevnosti v tahu, pak věřte že ani ten nejmenší model s vlascem do průměru 0,16mm nemáte šanci poškodit. Hodnocení testu bylo spíše vztaženo k použití se splétanou šňůrou. jelec tloušť Nemusíte tedy mít obavy, že právě kvůli karabince přijdete o svou trofejní rybu. Co se týče životnosti tohoto typu, tak je velice slušná a vydrží většinou 100 a více cyklů (otevření/zavření). Je ovšem důležité, abyste karabinky zkontrolovali ještě před lovem! Kontrola je velice jednoduchá – stačí karabinku otevřít a opět zavřít. Pokud to jde bez problémů, měla by být v pořádku. Já osobně provádím kontrolu při navlékání karabinek na zásobník ze spínacího špendlíku (obr.2). To je velice šikovná věc. Spínací špendlík i s karabinkami si totiž můžete připnout prakticky kamkoliv a máte tak dostatečnou zásobu karabinek stále při ruce. Já je nosím připnuté na klopách horních kapes u vesty. Kolega jimi má ověšen téměř celý klobouk. Vypadá to velice zajímavě a je to i praktické.

Karabinky se nejčastěji prodávají ve stříbrném provedení, tedy bez povrchové úpravy a nebo černé. Sice mám raději ty černé, ale jde pouze o pocitovou záležitost, neboť časem se z nich barva sedře a jsou prakticky stejné, jako ty stříbrné. Pokud by to přeci jen někomu vadilo, má na výběr: buď karabinku vymění, nebo ji nabarví černým lihovým fixem. Tato úprava kupodivu nějakou chvíli vydrží. Na intenzitu záběrů obvykle barva karabinky vliv nemá. Někdy se mi dokonce zdá, že stříbrná je lepší.

uzly Rád bych ještě napsal několik slov ke značení velikosti. Bohužel i zde je situace podobná jako u jiných výrobků. Tedy čísla má sice každý výrobce stejná, nicméně velikosti se dosti markantně liší. Položíte–li si vedle sebe karabinky velikosti č.20 od různých výrobců, budete se docela divit.

Pokud mohu doporučit a mnohým ušetřit tápání při výběru konkrétní značky, tak jako rozumný poměr cena/výkon se mi jeví karabinky firmy Admiral ve velikosti č.20 (jsou opravdu malé). Špatnou volbou nemusí být ani výrobky některých firem zaměřených na plavanou (Milo, Colmic, ...). Tyto firmy vyrábějí jak miniaturní karabinky, tak obratlíky. Problém je ovšem jednak v dostupnosti na našem trhu a pak také v ceně, která je výrazně vyšší.

Další nepostradatelnou drobností k ultralehké přívlači jsou obratlíky. Teď nemám na mysli ty, které jsou již součástí karabinky, ale ty samostatné. Ty nám poslouží hlavně při výrobě „lanka” na štiky. Samostatně je vlastně ani nepoužívám. Na lanku mají dvě funkce. Při lovu na rotační třpytku podstatně zmírní přenos rotace na vlasec – v praxi to znamená menší zkrucování vlasce, což jistě každý přivítá. A za druhé se do očka karabinky dobře uvazuje vlasec.

Stejně jako u karabinky i zde platí čím menší, tím lepší. Navíc však od karabinky vyžadujeme, aby se dobře protáčela. Samozřejmostí je vyšší pevnost, než je pevnost námi používaného vlasce. Ani zde nemusíme mít obavy, že by nám obratlík povolil, neboť nosnosti používaných vlasců v UL přívlači málokdy přesahují 3kg (a to se nejedná o pevnost v uzlu, která je ještě nižší). Malé karabinky vhodné pro naše účely opět vyrábějí známé plavačkářské firmy. Narozdíl od karabinek však bývají častěji k dostání i v běžných prodejnách s rybářskými potřebami.

Cívka s kevlarem a hotové lanko Konečně se dostáváme k materiálům na výrobu lanek na štiky. Na trhu jich je v současné době poměrně značné množství. Bohužel však ani jeden z výrobků zatím nesplňuje 100% všechna kritéria, která od něj požadujeme. Vývoj však jde stále kupředu, a tak se snad v dohledné době takového lanka dočkáme. Na začátku odstavce jsem záměrně napsal „materiál k výrobě lanek”, protože si lanka vyrábím výhradně sám. S hotovými nemám vůbec dobré zkušenosti. Hovořím zde pouze o situaci v oblasti ultralehké přívlače. U běžné přívlače je naštěstí situace podstatně růžovější.

Původně jsem vás chtěl seznámit pouze s lankem, které používám v současné době a ke kterému jsem dospěl po mnoha letech metodou pokus/omyl. Možná ale nebude na škodu udělat průřez současným trhem a uvést si všechny klady a zápory jednotlivých materiálů.

Začněme třeba klasikou – tedy lanky ocelovými. Název lanko je zde zcela na místě. Jedná se totiž de fakto o zmenšeninu skutečného lana. Sestává se, stejně jako klasické ocelové lano, z několika tenoučkých drátků spletených do jediného velmi pevného lana. Jedinou výhodou, kterou u nich shledávám je to, že je štika opravdu nemá šanci překousnout a mají poměrně slušnou pevnost. Nevýhod je však bohužel celá řada. První a pro nás nepřekonatelný problém je ten, že ocelové lanko neseženeme v průměru odpovídajícím našim malým nástrahám. Smiřme se s tím, že ocelová lanka jsou vyráběna pouze pro poněkud „hřmotnější” náčiní. Krom toho jsou problémy s upevňováním nástrah, kroucením, ohebností a velkou vyditelností. Ocelovým lankům se tedy při výběru vyhneme.

Další lanko je také vyrobeno z kovu. Tentokrát se ale nejedná o ocel, nýbrž o wolfram. Musím se přiznat, že když jsem poprvé přišel s tímto lankem do styku, byl jsem doslova nadšen. Něco tak nádherně tenkého a ohebného jsem do té doby ještě neviděl. Lanko bylo na obou koncích ukončeno očky a údajně se na něm daly používat i některé běžné uzly. Když jsem si nesl lanka z prodejny domů, hřál mě pocit, že je to konečně to pravé ořechové. Hned druhý den jsem ho letěl k vodě vyzkoušet. Nebudu vás už déle napínat, ani tohle lanko není to pravé. První vázka a lanko prasklo v očku již při minimálním zatížení. Po bližším ohledání jsem zjistil, že lanko je v očku o polovinu tenčí, než uprostřed. Proč, na to jsem přišel až o chvíli později. Každopádně na pevnost to mělo negativní dopad. Ještě jsem tedy zkusil očka odstřihnout a k lanku přivázat karabinku a obratlík. Pevnost se kupodivu výrazně zlepšila, což jsem měl možnost vyzkoušet po chvíli v nějaké vázce. Nástrahu se mi sice vyprostit podařilo, ale lanko bylo od této chvíle nepoužitelné, jelikož se neuvěřitelně zkroutilo. V tom mě asi napadlo, proč ta očka byla jen z poloviny materiálu. Při tomto zatížení na lanku sice prasklo buď jedno nebo druhé očko, avšak lanko se ještě nezkroutilo. Bylo li však namáháno větší silou, zkroutilo se tak, že už ho nebylo možno použít. Výrobce se tímto opatřením možná snažil „zamaskovat” tuhle jeho negativní vlastnost.

Zásobník na karabinky Výše uvedená pletená lanka byla vyrobena vždy pouze z jednoho materiálu. Na trhu však existují i lanka kombinující v sobě materiálů více (převážně dva). Takové lanko se skládá z jádra a pláště (opletu). Jádro bývá opět z oceli (více vláken) a mění se pouze materiál pláště. Např. coramid, kevlar apod. Lanka pak nesou pojmenování odvozené od materiálů, ze kterých jsou vyrobeny (Corasteel, Kevsteel...). Tahle lanka už mají o něco lepší vlastnosti, než výše uvedená, ale nevyrábějí se v průměrech a nosnostech pro nás potřebných. Výjimku tvoří snad pouze výrobek české firmy Hends zabývající se výrobou a vývojem potřeb především pro muškaře. Lanko Direct Fly je opět vyrobeno ze dvou materiálů – oceli a pletené šňůry typu Dyneema. Ocelové drátky jsou spleteny takovým způsobem, aby bylo lanko co nejpoddajnější a aby bylo zamezeno kroucení. Občas se při zvýšené námaze sice také zkroutí, ale není problém ho následně narovnat protažením mezi prsty. Vyrábí se v nosnostech 2, 4 a 6kg. Tento výrobek se již s několika výhradami pro ultralehkou přívlač použít dá. Lze na něm vázat uzly, které jsou uvedeny přímo na obalu. Můžeme si tak vyrobit lanko podle svých představ. Mezi výhrady, které jsem zmínil výše, patří hlavně nízká nosnost v trhu. Proto se na lanko bohužel nemůžeme příliš spolehnout při vytřepávání nástrahy z vázky. A dále bych uvítal poněkud nenápadnější zbarvení

Další skupinu tvoří tzv. mono lanka. Tedy lanka vyrobená z jednolitého kusu. Mluvím pouze o těle lanka neboť k vytvoření smyček na obou koncích je ještě zapotřebí většinou nějaký jiný spojovací materiál. Tato lanka jsou vyrobena v podstatě z velmi silného silonu či fluorokarbonu, který odolá i štičím zubům. Ačkoli je lanko z fluorokarbonu velice málo viditelné, je zároveň i velmi tuhé, což je to poslední, co pro ultralehkou přívlač potřebujeme. Konečný verdikt pro tato lanka tedy opět zní nevhodné.

Jako poslední jsem si nechal splétaná lanka z jiných než ocelových vláken. Konkrétně mám na mysli kevlarové lanko. Právě u tohoto lanka jsem momentálně skončil a považuji ho pro ultralehkou přívlač za nejvhodnější. Jistě se ptáte proč. Začněme tedy jeho klady. Lanko se prodává v návinu, v přijatelném průměru (při nosnosti 5kg), má dobrou pevnost nejen v tahu, ale i v trhu, což je při přívlači dost důležité, lze na něm udělat všechny možné i nemožné uzly, je maximálně vláčné, dodává se v barvě černé (případně zelené) a je za relativně dobrou cenu. K ideálu mu však bohužel ještě něco schází. Tím něčím je jednak to, že není v kulatém průřezu (což se ale nechá strávit), co mu ale neodpustím je poměrně nízká odolnost proti oděru. Lanko se při chytání v členitém terénu, kde často dochází ke kontaktu se dnem, velmi rychle začne třepit. Na nosnost to sice nemá příliš zásadní vliv, zato na viditelnost ano. Černá (zelená) barva se totiž začne pomalu, ale jistě vytrácet a je nahrazována barvou světle šedou až skoro bílou. Této nepříjemnosti se dá zabránit jedině včasnou výměnou opotřebeného lanka za nové, případně ho můžeme nouzově dobarvit černým lihovým fixem (toto opatření ale není nijak trvalého charakteru a je opravdu spíše nouzovým řešením). Z výše uvedeného vyplývá vyšší spotřeba materiálu a fakt, že je potřeba mít u sebe stále dostatečnou zásobu neopotřebených lanek. Z praxe mohu říci, že spotřeba je tak dvě, maximálně tři lanka za vycházku při lovu v opravdu hodně členitém dně. Karabinku a obratlík z opotřebeného lanka odstřihnu obyčejnými nůžkami a použiji k výrobě lanka nového.

Nakonec ještě pár slov k výrobě lanka. Tenké lanko pro ultralehkou přívlač přímo svádí k tomu, abychom ho udělali kratší, než pro normální přívlač. Krátké lanko by však ztratilo svůj účel. Musíme si uvědomit k čemu nám vlastně lanko slouží. Ano, slouží k tomu, aby ochránilo vlasec před kontaktem se štičími zuby, proto musí mít dostatečnou délku. Malou nástrahu má totiž štika mnohdy docela hluboko v jícnu a pokud se jedná o opravdu velkou štiku, může mít nástrahu 10, 15 nebo i více centimetrů hluboko. Při tom musíme vzít ještě v potaz, že během zdolávání se vyčnívající konec vlasce a lanka ve štičí tlamě různě pohybuje, a proto je dobré mít u lanka ještě nějakou rezervu. V praxi to znamená že lanko by nemělo být kratší než cca 25cm. Karabinku i obratlík vážu běžným uzlem grinner se 4–6 oviny. Pro ilustraci je uzel k vidění na přilehlém obrázku.

Při lovu nosím lanka smotána v krabičce od cigár (viz. foto), která je svými rozměry pro daný účel více než vhodná. Nemusíte se obávat, že by se vám v ní lanka motala, kevlar k tomu naštěstí není příliš náchylný. V krabičce mám uložen i sáček, do kterého odkládám opotřebená lanka, aby se mi nepletla mezi ta nová.

Text a foto: J. Rukavička

Tento a další články naleznete v v listopadovém vydání časopisu KAJMAN Kajman