Příběh první: VZÍT NEBO PUSTIT?
Přicházím ke své oblíbené řece Lužnici. „Moje místo je volné a tak začnu nahazovat woblera. Zvolna pročesávám celou řeku a snažím se o nějakého „fousatého”. Nic se neděje, motám „kilometry” šňůry a pozoruji naproti mně sedícího rybář. Je sám. Zjevně mu ryby neberou a nudí se. „Tak jak to jde?”, volám na něj přes vodu. „na ho..., jestli to takle pude dál, tak se mi ani povolenka nezaplatí, to loni sem měl přes třista kaprů a s klukama co rozvážej sem to měnil za kuřata a za sejra.....”. Mám pocit, že jsem dostal pěstí do obličeje a úplně se mi zatmělo před očima...
Ano, takoví rybáři mezi námi jsou a není jich málo. Nejsem žádný ortodoxní zastánce metody CHYŤ A PUST, která je svým způsobem extrémním druhem rybařiny. Leckdo to naprosto nepochopí. Rozhodně však nikomu a ničemu ve své podstatě neškodí. Na druhé straně metoda „CHYŤ A SEŽER (VYMĚŇ, PRODEJ)”, kdy je filosofíí rybáře z vody dostat co nejvíce „masa”, nic nepustit je tím pravým škodícím extrémem v pravém slova smyslu. A nejsou to žádné výjimky. Takové metody jsou dost rozšířeny mezi „rybáři” v celé republice. Jejich zaměření je různé – čeřenáři na jižní Moravě, někteří kapraři či „candátobijci” na přehradách s heslem „když dou tak chytám na pět prutů a plnim mrazák” a podsekávači. Tito rybáři nejen že pak často ani „neumí” rybu pustit, byť se třeba jedná o malou plotici a od vody bez ryby odchází nespokojeni. Mnohdy pak ani ukořistěné ryby důstojně nezpracují a krmí jimi prasata či jiné domácí zvířectvo. Raději ani nemyslím na téměř profesionální podsekávače, kteří pak ryby (nejčastěji sumce a candáty) prodávají a z velmi nešetrného, trestuhodného a nechutného způsobu lovu mají pak způsob obživy či přivydělávání si. V poslední době mě navíc i děsí pohled na vybíjení sumců (a nejen jich) v českých vodách. Mohdy je mi velmi smutno, když si uvědomím, že jsem asi hodně přispěl k tomu, že lovců této famozní ryby výrazně přibylo a ani už nemám moc chuť dále o sumcařině psát. Na revírech, kde jsem dříve sumcaře ani nepotkal, nyní potkávám až desítky různých lovců. Nejsmutnější na tom je pro mě to, že všichni sem tam nějakou tu „metrovku” uloví (občas i velkou rybu) a nekompromisně usmrtí. Mám takový dojem, že tak za 5 let budu psát článek s názvem „Konec sumců v Čechách”. Svůj dluh vodě asi už nikdy nesplatím, ale snažím se jít příkladem a většinu sumců pouštím zpět (letos jsem si vzal pouze jednoho cca 1m). Bohužel se často setkávám s až zlým postojem a naprostým nepochopením toho, že jsem „mírového” sumce pustil. A bohužel i u kamarádů...
Když se náhodou zástupci obou „vyznání” sejdou, nemusím Vám asi popisovat jak je ortodoxní „pouštěč” nažhaven na „masaře” či dokonce pytláka, který na něj naopak pohlíží jako na „blbce” (znám na vlastní kůži :–( ). Myslím si, že ani jedna metoda není „zdravá” a že by měl existovat určitý kompromis v braní a pouštění ryb. Nikdy nebudu mít nikomu za zlé, že si vezme za rok pár kaprů, pár dravců. Jenže slovem „pár” nemám na mysli stovky kaprů nebo candátů, desítky sumců apod. To už podle mě úplně v pořádku není, i když je to možná někdy v souladu RŘ (mimo podsekávání, čeřenáře apod.).
Příběh druhý: JAK TO CHYTÁŠ????? LEPŠÍ JE TO TAKHLE!!!!
„S touhle umělotinou chceš chytat štiku?” ptá se mě jeden starší pán s kačenou na štiku. Odpovídám mu, že mě přívlač baví a že jsem už jedno štíhle chytil. Domnívám se totiž, že v účinnost vláčeného woblera nevěří. „Tydle nesmysly by měli zakázat, když už mám štiku chytit a zabít, tak ať si předtím aspoň kousne do masa. A jdi už pryč a neplaš mi to tu.” Zase se mi vrací onen pocit úderu a před očima mám mžitky...
Určitě jste se už také s něčím podobným setkali, kdy někdo opovrhoval vaší metodou či nástrahou. Velmi časté je opovrhování a nepochopení u těch rybářů, kteří provozují ve své podstatě ten nejsportovnější způsob lovu. Již mnohokrát jsem byl svědkem rozhovoru dvou muškařů–vláčkařů pozorujíc nějakého „bobkaře”. Kdyby je mnohdy slyšel, asi by už nikdy raději ani nenahodil a s rybařinou skončil. Zajímavé je, že od „bobkařů” se podobných kritik směrem k muškaři či vláčkaři často nedočkáme. Samozřejmě v mém případě tomu tak bylo, ale staré známé přísloví „Výjimka potvrzuje pravidlo” platí i v rybařině.
Osobně se považuji za univerzálního rybáře, který používá téměř všechny rybolovné způsoby od muškařiny až po bobkařinu a sám jsem se v minulosti mnohdy dopouštěl podobných kritických hodnocení. Svým způsobem jsem příliš neobdivoval např. „boiliesáře–kapraře”.
V okamžiku, kdy jsem však pocítil jistou dávku pohrdání k mému způsobu lovu od jiných sportovních rybářů, se to ale změnilo. Tím okamžikem bylo, když jsem své oblíbené fousáče nelovil přívlačí, ale prostě jsem čekal u nastražených prutů. Když jsem pak ulovil slušného sumce, cítil jsem pak u některých rybářů, kteří loví téměř pouze přívlačí jistou dávku opovržení a že úlovek je hodnocen jako jaksi méněcenný. V těchto chvílích jsem začal přemýšlet o tomto článku. Chtěl bych totiž, aby nevládla mezi rybáři takováto zvláštní atmosféra, kdy by mnohdy asi nebyl schopen normální bobkař sedět u oroseného půlitru s ortodoxním vláčkařem či muškařem a bavit se o rybách. Zkuste zapřemýšlet, zda také neděláte podobné soudy a zkuste si uvědomit, že každý rybolovný způsob má u vody své místo a svého příznivce, a pokud není nezákonný, neměl by být odsuzován. Ryby přeci lovíme pro své potěšení a pobyt v přírodě a pokud někoho baví bobkařit, nechť bobkaří. Přeci nebude vláčet pokud mu to radost dělat nebude. Zrovna tak se nesnažme vysvětlit muškaři, že jedině lov na rybičku s kačenou, je tou pravou rybařinou
Vy rybáři, kteří máte obdobný pohled na věc, dejte si prosím předsevzetí, že budete k rybám a svým kolegům rybářům tolerantnější a ohleduplnější a budete tuto myšlenku podporovat. Ryby si klidně berte pro vlastní spotřebu, ale nepřehánějte to, jinak si v dalších letech třeba už nezachytáte. Sami to nezachráníte–to je pravda, ale čím více bude chytat rybářů s „rozumem”, tím větší je naděje dobrého lovu třeba i za deset let. A zkuste se dívat na rybáře, kteří loví způsoby, které vás moc nelákají, jako na osoby, které provozují svého koníčka. Já se o to také snažím a již pár let dělám a vězte, že je mi pak u vody příjemněji.
Petrův zdar! DaH
Měly by se zpřísnit pravidla, potom by to bylo o něco veselejší. Jenom se podívejte do RŘ kolik je míra sumce. Já bych navrhoval tak o metr víš.
Je to opravdu různé. Jejich věk a zkušenosti v tom samozřejmě hrají také svou roli. Poslední dva roky jsem dělal s Jakubem průvodce, tak vím o čem píšeš. Doufejme, že až se to sumčí boilie proflákne budou už rybáři uvědomělejší.
Nevím kteří sumci jsou chytřejší a kteří hloupější, stářím to asi nebude, možná je to v genech, fakt nevím podle čeho soudit…podle lokality? teploty vody?..... a proč Jakub a Pavel moc o technikách nepsali??? Na to je hrozně jednoduchá odpověď: kdyby vše lidem sdělili, proč by si je rybáři najímali jako průvodce, na čemž vydělali nemálo peněz? Prostě by si je nanajímali, což dobře věděli a vědí…
Morava je velká! Jako vlastní jména.
Konečně jsi to napsal. Sumci sice budou za pár let vytlučeni, ale jen ti hloupější. Vyjimka bude potvrzovat pravidlo. Masaři si užijí při zahájení lovu po nasazovaní, ale pak je to přejde. Jako byla před mnoha lety zapomenuta vábnicka, bude zapomenut i tenhle „rozmach“, který způsobil nejen Jakub s Pavlem. Jsem hrozně rád, že ani jeden z nich se nesnížil k tomu, aby napsal o lovu těchto velikánů vše. Je nás „pár“, co věnujeme těmto velikánům tisíce hodin a Ti, kteří se dostanou mezi nas takové problemy vůbec neřeší.
vůbec nejsem zahořklý na moraváky, ba naopak, na Moravě mám nejlepší přátele a od nich mám také ty informace o lovu čeřeny jak ze strany některých moraváků, tak ze strany některých slováků…samozřejmě to nepaušalizuju a jestli to tak někdo chápe, tak to chápe špatně. To by se museli ozvat za se jihočeši, že je obviňuju z podsekávání. Dokonce jsem slyšel, že snad jedna moravská MO tiše čeřenáře toleruje, stejně jako jedna jihočeská asi tiše toleruje podsekávání resp. s tím nic nedělá…
Já myslím , že jsi asi zahořklý na morava a to jižní protože jsem na rybách 5 krát za týden a s „čeřenáři na jižní Moravě“ jsme se ještě nesetkal. Bydlím kousek od uherského hradiště jsem moravák a jižní a letos jsem si vzal 1 candoše 59 , kterého jsme si s manželkou ugrilovaly a myslím , že na tom není nic zlého ,takže chyba jnení jen v rybářích s moravy. A kamoši jsou na tom velmi podobně taky buď neberou nic a nebo jen ve velmi malém množství a úměrné velikosti.
PRAVDA,AŽ TO ZAMRAZILO!!!!!!!!!!! Ale i přes to rybařina krásná věc a stojí za to jí provozovat podle svého svědomí.
Urcite s tebou Davide souhlasim ale problem je v tom ze ty ani nikdo jiny to ted nezmenime.Myslim si ze by se melo napred zacit vtloukavat do hlav deckam kteri zacinaji s rybarinou ted a chodi na ruzne krouzky.U duchodcu se toho uz moc zmenit totiz neda
Také isté extrémy sú aj u slovenských rybárov
DaH nezostáva iné ako súhlasiť s Tebou! Sumčiarov je v poslednej dobe ako maku a vežmi málo takých čo dokážu sumca aj pustiť. Sumčiarina zažíva „bum“, väčšina rybárov s tým začína a úlovky sú prvé, preto chápem, že len ťažko pustia metrovú rybu, ktorá často ich najväčšia. Nič proti! Ak rybu chytíš legálnym spôsobom je Tvoja a môžeš s ňou urobiť čo chceš!Ak ju chceš na konzumáciu len upozorním, mäso sumca je výborné, ale „profíci“ hovoria, že tak do 120cm, potom už je mastnejšie. Z vlastnej skúsenosti môžem potvrdiť. Treba si tiež uvedomiť dĺžku 50 centimetrov dosahujú sumce behom dvoch až piatich rokov, 100 centimetrov od piatich do deviatich rokov, 150 centimetrov behom deviatich až 16 rokov a 200 centimetrov najskôr po 16 rokoch. Vôbec nemám chuť jesť rybu starú 10, 15 a viac rokov a ani to nedokázal.J. Preto ak tak si radšej zoberiem toho do metra z prívlače a ten väčší viac poteší na fotke a v spomienkach. A tiež zabíjanie takej ryby je vežmi nepríjemné! Tiež som už domov prineseného sumca po niekožko dňovom pobyte v mojom jazierku niesol pekne späť.J. Nechápem však ten názor likvidovať sumca ako škodnú za každú cenu.
Zdar Davide, ze stejných příčin jako Ty, přestávám se pomalu angažovat ve virtualním světě. Osobně mne štve mnoho věcí, ale už se k nim nebudu vyjadřovat veřejně, protože jak zjišťuji, žádná změna nepřichází. Takže mnoho zdaru do další asi marné práce. Ruda
Díky všem za hezké komentáře, jsem rád v takové společnosti. Milky: tohle jen zatím malý krůček, ale snažím se kudy chodím, ale mám pocit, že si s tím jen dělám zle :-((
Je fakt, že profil tržní společnosti se promítl i do rybařiny. Když se podíváme kolem sebe, těžko lze „čistotu sportu“ nalézt i jinde. Úplatkářství ve fotbale se sice proháklo v lize, ale ne jinak je na tom už žákovský přebor, kde movití tatínci kupují úspěch svým ratolestem. Je to morální balast, se kterým bychom měli bojovat. Víte někdo jak? Já ne. Vím jen to, že se u vody budu chovat vždy podle svého přesvědčení a v souladu se zákonem. Nejsem zastánce chyť a pust, chyť a sežer, jsem „zasranej bobkař“ i „švihák“. Jsem i nejsem NIC. Cítím, že pobyt v přírodě s pritem v ruce je tím nejlepším maskováním, jak stát ve vodním toku a sklonku dne se kochat západem slunce. Kdybych tam stál bez prutu, tak si pro mne přijede Dr. Chocholoušek. To jestli přinesu rybu, to je pro mne nepodstatné. Davide, myslím, že je na čase, abychom vymysleli nějakou iniciativu na očistu tzv. sportovního rybolovu.
tak jsi mi zkazil po ránu náladu. – máš totiž pravdu. Nezkazil jsi mi ji vlastně ty, ale „ONI“ Jenže potíž je v tom, že Takoví lidé budou pořád i přez veškerá nařízení a příkazy, bohužel. Ale budeme doufat ..............................
Nebuď smutný Davide, naděje umírá poslední a věř, že bude líp! Přeji Ti, aby si u vody potkával více rybářů, ale i obyčejných lidí s podobným pohledem na svět, jaký máš ty! Máš můj obdiv! Rybička.
Davide, tento článek by měl zůstat na webu neskonale dlouho, protože Jsi dokonale vystihl přesně to, co je to vlastně rybařina a o co by vlastně mělo jít všem poctivým rybářům a o zamyšlení se nad sebou samým z pohledu těch druhých, kteří mají nálepku „masaři“. Je to článek, který dokáže otevřít oči a podívat se na rybařinu i z té druhé stránky. Ze strany, kterou člověk mnohdy nevidí anebo ani vidět nechce. I mne to donutilo k zamyšlení i když žádný masař nejsem. Je potřeba o takových věcech mluvit a dávat těm ostatním ten správný a vhodný příklad. Tobě se to tímto článkem hodně povedlo a patří Ti za to dík.