Okounům se daří zejména v přehradách s členitými břehy, dobře snáší zatopené lomy, nepříliš bahnité rybníky, lesní a pískovcová jezera. Prosperuje v řekách a potocích, dokáže existovat v mělkých i hlubokých lokalitách. Je to zkrátka „Všudybyl”, což je jeden z hlavních důvodů jeho značné popularity mezi rybáři.
Obecně platí, a to bez ohledu na skutečnost, jedná–li se o vodu stojatou či tekoucí, že okoun vyhledává následující místa:
- úkryty (potopené kmeny, větve, rákosí, mostní pilíře, členité dno atd.)
- tvrdý podklad (štěrk, kámen)
- dřevo (stavby na dřevěných kůlech apod.)
- ústí přítoků
Když má možnost, nastěhuje se do příjemného stínu pod střechu (např. strmé podemleté břehy, ponořené koruny stromů), dokáže si vychutnat podestýlku z upadaných větví, a to zejména v lesních jezerech. Dobře se cítí u skal, ostrůvků či na svazích v okolí zátok.
Dostupnost přirozené potravy je velmi důležitým předpokladem výskytu okounů. Okoun není dravcem, který se štve za kořistí dlouhé míle. Je sice nenasytný, ale je také poměrně pohodlný. A tak již dávno zjistil, že je rozumné vlastnit ukrytý „bejvák” poblíž bohatých nalezišť potěru a malých rybek. Ze svých úkrytů okouni vyrážejí v hejnech za potravou. Rozprostřou rojnici a zatlačí dezorientované stádo nezkušených mláďat ke břehu nebo vzhůru k hladině, kde nakonec dosáhnou svého. Jejich organizovanou štvanici, která obvykle přichází nečekaně, poznají zkušení rybáři podle ´pršícího´ potěru (třeba i na ploše mnoha metrů čtverečních) a okouního srkání. Nad takovým místem pak kolikrát křičí hladoví rackové. Někdy, a to zejména na neznámých vodách, kde se rybář objeví poprvé, může být výskyt rybí drobotiny jediným vodítkem.
Co se řek týče, okoun preferuje klidnější pásmo cejnové, kde může dorůst řes magickou hranici jednoho kilogramu. Jelikož se ale jedná o přizpůsobivý rybí druh, není mu cizí ani pásmo parmové či lipanové. Mladší jedinci se dokonce dokáží nastěhovat až do pásma pstruhového, tedy do dravé a studené části řek, kde se okamžitě stávají potravním konkurentem lososovitých ryb. Ve pstruhové vodě však okouni nejsou schopni dorůst do větších rozměrů a zakrsávají.
Jak již bylo řečeno, okoun říční není typickou rybou do proudů. Právě naopak. Raději vyhledává klid u svislých podemletých břehů nebo v tišinách za překážkami, které tříští proud. To mohou být třeba mostní pilíře nebo kmeny padlých stromů. V cejnovém pásmu okouna hledáme pod zarostlými břehy, kolem stulíkových polí a v ústí slepých ramen. Určitě bude číhat v prohlubních pod jezy, v mlýnských náhonech nebo na rozhraní tišiny a proudu.