Každý hon za trofejní rybou začíná jinak. Někdy rybu jen tak náhodou spatříme sami, někdy nám spadne z háčku a někdy nám o ní řekne kamarád. Takového člověka je nutné si vážit, protože každý to rozhodně neudělá. V mém případě se o lipanovi zmínil Mirek, který mi dokonce ukázal tůň, kde mu spadl těsně před podběrákem a při společném lovu mi tůň galantně přepustil. Tím okamžikem rozpoutal v mém životě dosud největší bitvu s konkrétní rybou. Hned při prvním lovu na této tůni jsem toto lipaní monstum zapřáhl, leč po spatření velikosti lipana jsem ze zbytečného strachu o ztátu trofejní ryby, právě povolením tahu rybu ztratil. Typický lipanový kotrmelec s rytím do dna znamenal zřejmě vytržení mušky s okraje tlamky již jasně zdolané ryby.
No a tím začal více než dvouměsíční hon za touto rybou. V tůni jsem pokaždé začínal i končil svůj lov, a přestože mi vydala mnohá svá tajemství, nikdy to nebyl onen vysněný lipan.
Až jednoho mlhavého pozdněříjnového rána jsem opět zabroděný pouštěl svou sestavu tří mušek, když se šnůra zastavila a po záseku nastal klasichý tah ryby natočené bokem v proudu. Konečně! Ryba mi pomalým popojíždění v proudu dávala jasně najevo znalost svého prostředí, ale její tah pomalu slábl a tak jí začal k sobě přitahovat. Asi po dvou minutách se objevil na hladině obrovský purpurový praporec majestátního lipana, který z posledních sil zkusil výpad proti proudu, defakto směrem ke mně. Geniální tah lipana, který tím povolil napnutí šňůry, na což jsem nestačil zareagovat, znamenal jeho vypnutí. Zkroušeně jsem zasedl na břeh a zapálil si cigaretu, nadával si blbců atd.
Celý listopad jsem "na něj" do tůně chodil. Přes jiné úspěchy, které jsem tůni zažil (povedl se mi zde krásný párek potočáků nad 35 cm na dva náhozy), jsem však lipana už na prut nedostal. Snad ho někdo chytil, snad už mu tůň nebyla bezpečná a odstěhoval se. Kdo ví. Nepředpokládám, že by se při své velikosti dožil letošního léta.
Proto vzdávám alespoň takto hold svému stříbrnému králi. Byl jsi lepší, nikdy na tebe nepřestanu myslet.